151. Asi mi je už volná

15. srpna 2017 v 17:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Ležím v trávě před svým domem s hrnkem čaje vedle sebe. Přijdu si jako vyměněná. Možná je to tím novým prostředím. Ale také tím, že jsem konečně sama. Tedy až na Drobka.

Říká se, že co se první noc zdá na novém místě, tak se splní. Přemýšlím nad tím, co se mi vlastně zdálo. Snažím se co nejvíce si vzpomenout. Je další ráno a já si nepamatuji, co se mi vlastně zdálo na dnešek. Zdálo se mi vlastně vůbec něco minulou noc?

A pak se mi objeví útržky v hlavě.

Malé dítě utíká po zahradě a chytají ho mužské ruce. Dětský smích se rozléhá po okolí a já cítím, jak jsem šťastná. Jenže tohle je všechno co si pamatuji. Nevím, kdo to dítě chytil. Nevím ani jestli to dítě byla holčička nebo kluk. Moc toho tedy z toho snu nemám. Hlavní je, že to byl hezký sen. Tedy alespoň v to doufám.

Hraju si se svým telefonem v ruce a přemýšlím nad tím, jestli bych měla někomu napsat. Napadá mě spousta lidí a já nevím, jestli je vůbec dobrý nápad jim všem psát. A pak jen mávnu rukou a odemknu svůj telefon.

JÁ: Je to tady nádherné. Cítím se skvěle a myslím, že se tu líbí i Drobkovi. Jen se mi stýská.

Zpráva pro Louise: Hotova.

Nevím co bych měla psát jiným a tak se rozhodnu, že tuhle zprávu zkopíruji a pošlu ji i Erikovi. Takže bychom měli tedy dva lidi zmáknuté.

JÁ: Irsko je naprosto božské. Moc děkuji za všechno! Především za tenhle krásný dům, který si mi sehnal!

Zpráva pro Nialla: Hotova.

JÁ: Až bude Tobias větší, musíš se za mnou s ní přijet podívat. A samozřejmě i s Niallem. Je to tu naprosto dokonalé. A takový klid. Jo a víš to, že mám výhled i na moře?

Zpráva pro Gemmu: Hotova.

A v tom samém duchu jsem psala i ostatním. Tím myslím Erica, Jessicu, kde jsem zanechala i vzkaz pro Thomase. Potom jsem ještě napsala Lucy a u ní nechala vzkaz i pro Bena.

Telefon jsem odložila na deku a zase jsem se po ní rozvalila. Mám ale stále malé nutkání napsat ještě jedné osobě. Ale to hned zamítám. Není dobrý nápad mu psát.

Posadila jsem se a hleděla jsem před sebe. Viděla jsem vlny, které utíkaly až na pláž, kde se vytratily. Pozorovala jsem to to dlouho až mi vystydl i můj čaj. Což mi nevadí. Právě v tuhle chvíli je výborný i studený. Klidně bych teď jedla i jídlo, co mi nikdy nechutnalo. A v tom mi dochází, že mám na něco strašnou chuť. Snažím se nějak zvednout ze země, ale díky břichu mi to jde trochu hůř. Poslední měsíc se zvědám jak idiot. Víte jak vypadá želva, když leží na zádech a nemůže se nijak otočit. Tak takhle poslední dobou vypadám já. A tak močím snad každou půlhodinu. Můj měchýř už snad nic nevydrží.

Jídla tu ale příliš nemám a tak okamžitě balím deku a beru hrnek do ruky. Se vším se valím dovnitř. Tam si beru své klíče a vracím se zpět na zahradu. Z trávy seberu svůj telefon a strkám si ho do kapsy svých tepláků. Do džín už se totiž delší dobu jak si nevejdu. Což mě ze začátku trochu děsilo, ale teď je mi to nějak jedno.

Nasedla jsem do svého auta a vyrazila jsem do obchodu. Už před obchodem jsem věděla jedno. Že vypít tak rychle ten čaj, není ten nejlepší nápad. Chce se mi neskutečně moc čůrat a tak se svíjím a přemýšlím co teď.

''Prosím vás?'' zaklepala jsem jednomu zaměstnanci na rameno.

''Ano?'' otočil se na mě docela hezký kluk. Kéž by mě to v tuhle chvíli ale alespoň trochu zajímalo.

''Nemáte tady záchod?'' přijde mi trochu trapně, když se tady před ním vrtím a bojím se, že se počůrám.

''Ten je ale jen pro zaměstnance'' pokrčí rameny.

''Já to chápu, ale vysvětlete to prosím i tomu dítěti v mém břiše, které tlačí na můj močový měchýř'' začínám být trochu nepříjemná. Ale tak když těhotná holka potřebuje čůrat, tak jí prostě dověďte k nejbližšímu záchodu bez jakýchkoliv keců.

''Mohl bych udělat vyjímku'' pousmál se a vedl mě do zadní části obchodu, kam smějí jen zaměstnanci. Pustil mě na záchod a já si s velkou úlevou vydechla.

''Moc děkuji. Záchranil jste mě'' usmála jsem se, když jsem vyšla ze záchodu. Hned je moje nálada o něco lepší.

''Není za co'' pousmál se a vyprovodil mě z místnosti zpět do obchodu.

Vydala jsem se tedy na nákup. Koukala jsem po všem možném a brala jsem si všechno na co jsem měla chuť. Což jsou například kyselé bonbóny, čokoláda, arašídové máslo, brambůrky, kobliha, sýrový houska, pár rohlíků na večer, kefírové mléko, čokoládový pudink a další věci. Můj nákup zahrnuje snad všechno, co by se nemělo míchat dohromady.

U pokladny jsem zaplatila a vyrazila jsem zase k autu. Než jsem k němu došla, už jsem do sebe soukala koblihu. Měla jsem ji snědenou docela rychle a tak jsem si načala brambůrky, které jsem hodila na místo spolujezdce a začala jsem jíst i ty. Míchám snad všechno se vším a přijde mi to naprosto výborné. Ještě jsem se zastavila pro nějaké maso. A konečně jsem se mohla vydat směrem domů. Mám v plánu jednu věc. A to tu, že se pořádně najím, protože mám šílený hlad.

*Harry*

''Takže jsi prostě zdrhnul?'' směje se Louis.

''Jako vždy'' pokrčil jsem rameny. Vyprávím mu, jak jsem utíkal od Christiny. Ta čubka si zamkla dveře a bůh ví kam dala klíče, takže jsem lezl oknem. Díky bohu za druhé patro a ještě větší díky za strom vedle okna.

''Že jsi tam radši nezůstal. Jsi se mohl zabít'' začal se zase Louis smát.

''Nezabil bych se. Jen bych si něco zlomil. Druhé patro není až tak vysoko'' mávl jsem rukou a uvolnil jsem se na svém gauči

Louisovi zacinkal telefon a on ho okamžitě vytáhl z kapsy. Chvilku něco četl a pak se začal usmívat.

''Copak? Máš nějakou novou kočičku?'' zeptal jsem se hned.

''Ne'' zavrtěl hned hlavou.

''Tak kdo ti tedy píše, že se tak zubíš?'' povytáhl jsem obočí. Rozhodně mu nepíše jenom operátor, protože to by se tak neusmíval.

''Nikdo'' odkašlal si.

''Mě to snad říct můžeš ne?'' začínám být trochu nevrlí. Brzy jsem vstával, takže na sobě cítím nevyspalost a kocovinu.

''Ale to je jedno. Není to nic důležitého'' zamkl svůj telefon a schoval ho do kapsy. Kdo by mu asi mohl psát a on by mi to nechtěl říct?

''Sarah?'' dochází mi a svou myšlenku hned vyslovím nahlas.

''Jo'' zakýve mírně Louis hlavou.

''A co píše?'' zajímám se.

''Že se jí tam moc líbí'' ozná mi Louis a já jsem rád, že je tam spokojená.

''Tak to je dobře'' usměju se a s mírným nezájmem se napiju skotské. Jak se zbavit kocoviny? Začít znovu chlastat a přepít jí.

''Mám jí od tebe něco vzkázat?'' zeptá se mě Louis a já vidím, že už zase v rukách přehazuje telefon.

''Mmm. Asi ne'' zavrtím hlavou. Nevím, co bych jí měl říct. Všechno jsme si už asi řekli. A jestli ne, tak je to už vlastně jedno.

Dneska na sobě pozoruji změnu. A to tu, že je mi asi Sarah naprosto volná.

Zvedl jsem se z gauče a přešel jsem do kuchyně, kde jsem si do skotské přidal led. Takhle je to lepší. Došel jsem ke svému pracovnímu stolu a usedl jsem si za něj. Potřebuji s Louisem vyřídit nějakou tu práci a tak bychom se do toho asi měli pustit. Začal jsem se různě po stole přehrabovat a nemohl jsem najít žádnou propisku. Otevřel jsem šuplík a okamžitě můj zrak upoutala obálka. Obálka, ve které jsou teď dvě fotografie. První je ultrazvuk Drobka. Druhá fotografie je stará asi tak tři týdny. Je pořízena mnou. A je na ní Sarah. Je z dovolené. Ona tam sedí u bazénu a směje se.

Možná že mi nebude až tak volná, jak jsem si před chvílí myslel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 15. srpna 2017 v 18:45 | Reagovat

Boze, on fakt mění názory jako kdyby měl schizofrenii... Můžu ho necim majznout a doufat, že se vzpamatuje? :-D
Parádní díl a těším se na další 😍😍

2 Perrile172 Perrile172 | 16. srpna 2017 v 17:39 | Reagovat

Super díl :-)

3 leňa :* leňa :* | 17. srpna 2017 v 0:14 | Reagovat

studená sprcha by mu pomohla nebo pánvička?? at se konečně vzpamatuje!!
😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍 :) :D
jinak naprosto super, mega, boží díl.
<3 <3
MÁM CHUT ZAČÍT ŘVÁT DALŠÍ, DALŠÍ DALŠÍ!.... :-D  :-D  :-D  :D  :D  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama