145. Změna plánu

8. července 2017 v 19:19 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Ze začátku to bylo vážně hodně nepříjemné, ale nakonec mi všichni řekli, že mi přejí hodně štěstí. Až na Erika. Ten se mnou radši nemluvil. Chápu, že asi bude trochu naštvaný. Jen jsem nečekala, že by se mnou vůbec nemluvil.

Všichni jsme se rozhodli, že rovnou už vyrazíme do Blue rose. Je možná trochu brzy, ale prý se jdeme všichni, tedy vlastně až na mě, opít.

''Eriku?'' doběhla jsem Erika.

''Hm?'' zabručel jenom, ale ani se na mě nepodíval.

''Jsi naštvaný?'' zeptala jsem se na něco, co je mi vlastně jasné.

''Ne'' stále šel dál a očividně se na mě nehodlal kouknout.

''Jsi. Mrzí mě to. Kdykoliv za mnou můžeš přijet. I já za tebou přijedu třeba jednou'' pokoušela jsem se nějak s Erikem domluvit.

''O tohle tady nejde. Já jen. Kruci Sarah. Ty nás tady vážně jako necháš?'' stál najednou Erik přede mnou a díval se mi do očí.

''Takhle jsem nechtěla, abys to bral. Já jen chci být šťastná. A tady se tak zrovna necítím'' sklopila jsem pohled k zemi a prohlížela jsem si své ošoupané boty.

''Dobře. Bude se mi po tobě hodně stýskat'' objal mě najednou Erik, až jsem skoro nemohla dýchat.

''Mě po tobě taky'' usmála jsem se, když mě pustil.

''Tak pojď, než to všechno vypijou oni. Už jsme stáli jen my dva před barem. Vydali jsme se dovnitř a tam už se rozlévaly panáky. Když tady není šéf, tak nikoho nezajímá, že se nesmí v práci pít.

Čas najednou utíkal hrozně rychle a já jsem se nestačila divit tomu, že už za chvilku tady pro mě všechno skončí.

''Ahoj'' ozval se hlas za mnou a ucítila jsem i jemný dotek na svých zádech.

''Ahoj'' otočila jsem se na Nialla.

''Jak se má Gemma?'' zeptala jsem se hned.

''Gemma. Jo vlastně, prý se máš za ní zítra zastavit. Dozvěděla se, že za týden odjíždíš a není z toho moc nadšená'' usmál se trochu Niall.

''Jasně, přijdu se za ní podívat'' kývla jsem a vzala jsem si od Nialla dvě věci. Obálku a krabičku.

''Otevři oboje až doma'' nařídil mi Nialla a já jsem znovu přikývla. Je mi tak líto, že už ani jeho neuvidím. Ani Gemmu. A neuvidím, jak malý Tobias vyrůstá.

''Už jsem se bál, že tě tady nepotkám. Kde pořád lítáš?'' vyděsil mě najednou někdo další. Tedy. Niall už odešel a teď se mi před obličejem ukázal Dylan.

''Mám pár zařizování'' pousmála jsem se. To se jako všichni najednou rozhodli sem přijít? Mají snad čich, že to tady opouštím. Ale alespoň se mohu rozloučit i s ním.

''Ale notak. Zařizuješ si porodní bábu'' dal mi Dylan ruku na moje už dost velké břicho a usmál se velice mile.

''No. Spíš nové bydlení'' začala jsem si hrát s mými prsty.

''Kam se stěhuješ? Neříkej mi, že se ti ten byt, ve kterém teď si, tak se ti tam nelíbí'' pokoušel se o vtip Dylan. Jenže to netušil, že to vtipné asi není.

''No líbí, ale našlo se něco lepšího'' pokrčila jsem rameny.

''Takže si se rozhodla pro vilu?'' další vtípek. Asi bych mu už měla vyklopit pravdu.

''Asi to není vila. Jen je to v Irsku. Než něco řekneš, tak bych byla ráda, kdybychom se spolu rozloučili v klidu. Víš, já se do Irska těším'' rovnou jsem se Dylana snažila uklidnit. Jeho obličej vystřídal snad sto mimik. Od normální obličeje, po naštvaný, překvapený a až k mírnému úsměvu.

''Na to ti řeknu jen, že ti přeji hodně štěstí'' okamžitě mě objal.

***

Ráno jsem se probudila se zvláštním pocitem. Zapomněla jsem otevřít ty dvě věci, co mi včera dal Niall, ale teď se mi do toho zrovna nechce. Dala jsem si sprchu, snídani a pak jsem se oblékla do pohodlných věci, ve kterých jsem vyrazila k Gemmě. Jelikož ale nebydlí příliš blízko, rozhodla pro metro. A díky tomu jsem k ní dorazila asi tak za půl hodiny.

''Drahoušku'' padla mi hned okolo krku. Čekala jsem, jak mi otevře jiný žena. Matka dítěte. Ale je to stále Gemma a stále tak moc krásná s jiskrou v očích.

''Pojď. Musíš mi všechno říct'' vtáhla mě hned do vnitra domu. Začala jsem tedy jako vždy. Prostě jsem řekla, že se budu stěhovat a proč vlastně. Chvilku si mě prohlížela a pak řekla, že to chápe. A že by asi udělala to samé. Chvilku jsem si chovala Tobiase. Najednou jsem v sobě pocítila ten matkovský cit.

''Takže za jak dlouho to odjíždíš?'' zeptala se mě Gemma, když mi nalévala asi už čtvrtý čaj.

''Za šest dní'' usrkla jsem čaje. Jen kývla a pak se usmála.

''Brácha nebude moc nadšený'' řekla po chvilce.

''No není moc nadšený'' opravila jsem jí.

''Harry už to ví?'' vykulila oči.

''No asi jo. Mluvila jsem s ním a řekla jsem mu to. A podle mě mu kluci řekli zbytek'' zamumlala jsme konec a ona na mě chvilku divně koukala a pak se zase usmála. A v tu chvíli si vyžádal svou pozornost malý Tobias.

''Omluv mě'' zasmála se Gemma a okamžitě přispěchala k prckovi.

''Ne to je v pohodě. Stejně už budu muset jít. To víš, mám ještě nějaké to zařizování s odjezdem'' zalhala jsem trochu. Už mám vlastně všechno vyřešené. Jen už chci prostě domů.

''Doufám, že se tady ještě někdy ukážeš'' ohlédla se za mnou Gemma.

''Jasně'' mrkla jsem na ní a vyšla jsem ven. Znovu jsem došla k metru a vyrazila jsem metrem domů.

Doma to vypadá pořád stejně. Spousty krabic a vybalené jen nezbytné věci. A v tom to přišlo.

''Já už odsud musím prostě vypadnout'' řekla jsem nahlas. Vytáhla jsem svůj telefon a můj první hovor směřoval na infolinku. Domluvila jsme se tam s ženou na letenkách. Byla velice ochotná a tak ty letenky nebyly příliš velký problém. Ale teď ěm čeká o něco horší věc. Musím to zavolat Louimu.

''Ahooj'' ozval se vesele Louis.

''Ahoj'' zašeptala jsme skoro.

''Copak?'' zasekl se Louis, když slyšel můj pozdrav.

''No víš. Já'' koktala jsem.

''Co? Rodíš? Mám pro tebe dojet? Zavolala jsi si už sanitku?'' začal najednou panikařit Louis.

''Klid. Přestaň nerodím'' uklidnila jsem ho hned.

''Tak o co jde?'' je mi naprosto jasné, že se teď mračí, protože netuší, co se se mnou zase děje.

''Zítra odlétám'' vydechla jsem.

''Počkej už?'' zněl dost překvapeně.

''Jo. Rozhodla jsem se, že už bych měla jet zítra'' mlaskla jsem a nastalo ticho.

''Emm'' vydechla jsem, abych vůbec zjistila, jestli mě ještě Louis poslouchá.

''To je docela narychlo. Ale fajn. Takže jinak. Za půl hodiny tě u tebe vyzvednu'' tohle bylo všechno, co mi Louis řekl. Nezajímalo ho ani, co si o tomhle jeho nápadu myslím. Tedy nápadu. Vlastně vůbec netuším, co se děje. A ani jsem nedostala možnost se ho zeptat, protože mi to hned položil.

Sedla jsem si v obýváku na křesla a přemýšlela jsem, jestli bych měla ještě někomu zavolat. Nejspíše Niallovi.

Jenže když jsem se mu pokoušela dovolat, tak mi to hlásilo, že právě hovoří. A když jsem to zkusila znovu po pěti minutách, tak mi to pro změnu zase nebral.

Zkoušela jsem tedy zavolat Gemmě, ale bylo to stejné jako u Nialla. Také mi to nebrala. Komu bych ještě měla zavolat?

Tímhle mým telefonování, které bylo vlastně úplně k ničemu, uběhlo už půl hodiny a Louis zvonil u mých dveří.

''Jedeme. Hned'' chytl mě za ruku a vytáhl mě z bytu. Ještě, že mám v kapse klíče od bytu, jinach bych byla slušně v háji.

''Kam jedeme?'' podívala jsem se na Louise, za kterým jsem vlála, jak britská vlajka na stožáru.

''Neptej se. Uvidíš'' bylo jediné, co mi Louis odpověděl. Nasedla jsem tedy k němu do auta a neustále jsem přemýšlela, kam bychom mohli jet.

Doufám, že mu neruplo v kouli a nejede mě teď někam zabít. Přeci jen je to také mafián. A u mafiánu, jak už vím, člověk vlastně nikdy neví.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 8. července 2017 v 21:10 | Reagovat

Tak teď jsem nervní i za Sarah! :D
Co se děje?! Kam jí vleče?!

Božííí díííl <3

2 Leňa😘 Leňa😘 | 9. července 2017 v 8:50 | Reagovat

Wau!! Jsem zvědavá jak to bude pokračovat.😁😁😍😍😍😍😍😍❤❤❤❤❤❤💓💓💓💓💜💜💜💛💛💝💝💝💝💝💝💕💕💕💕
A co je v té obálce a krabičce?
Kam to jedou? Je ta obálka od Harryho?

3 Perrile Perrile | 9. července 2017 v 20:25 | Reagovat

😘😘😘😘😘😘😘😘

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama