144. Měla bych se už rozloučit

24. června 2017 v 11:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Myslela jsem si, že během jednoho týdne se uklidním a dokážu všem říct, že odcházím. Ale měla jsem na to odvahu jenom u Louise a Nialla. Co se týče peněz, měla jsem tak na dva až tři nájmy. Což znamená, že si tam musím, co nejrychleji najít práci. Na to mi Niall řekl, že to také zařídí, ať si s tím nedělám starosti.

Nikdy jsem netušila, že by mohli nastat problémy se mnou a Drobkem. Dozvěděla jsem se totiž, že by mě nemuseli pustit do letadla, takže snad ani neodjedu. Ale budu se modli, aby se mě nezeptali na můj termín porodu. Což je odedneška přesně za tři týdny. Ježiš to to utíká.

Pomalu už jsem si doma začala balit věci do krabic. Nejvíce trapnou věcí bylo to, že jsem si zabalila i věci od Harryho. Ale dávala jsem si moc velký pozor, které věci si beru. Brala jsem si pouze věci pro těhotné a koukala jsem pokaždé na cenovky, které na šatech zůstaly. Když viděla, že oblečení stálo více, než můj měsíční plat, nechala jsem ho ve skříni.

Aniž bych to vlastně chtěla, tak jsem najednou stála v bytě, který byl v uvozovkách můj a já ho opouštím. Přijde mi hrozně těžké se s tímhle prostředím rozloučit. Říkám si, že jednou se sem vrátít. Ale pokud se sem jednou vrátím, tak rozhodně jen jako uklízeček. Protože si tenhle byt nikdy nebudu moc dovolit. V tomhle jsem Harrymu nesmírně vděčná. Vlastně ve všem. Ale pokud jde o mé city k němu. Snažím se je zmrazit.

Popadla jsem telefon a napsala jsem všem z práce. Je ještě brzo a tak se určitě nikdo do práce nechystá. Odpověděli mi všichni až na Erika. Takže jsem psala Lucy, aby ho někde vyzvedla a přivezla ho ke mě. Vlastně všem sem napsala, aby ke mě přijeli. Všichni napsali, že dobře.

Teď už jsem prostě jen seděla v obýváku a zírala jsem buď ven na mini lidi pode mnou a nebo na krabice, které se tam přímo křičeli to, že odcházím. Jenže ty krabice netuším, že opouštím celé tohle město.

Popadla jsem znovu telefon do ruky a vytočila jsem jedno telefonní číslo.

''Ahoj! Jak to jde v práci?'' ozvalo se po pár zazvoněních a já jsem nedokázala rozpoznat, jestli je to Thomasův hlas.

''Em ahoj. Jo jde to skvěle'' zamumlala jsem svou odpověď.

''Zrovna jsem teď mluvil s Jessicou. Zítra se vracím, ale to jsem ti chtěl ještě říct. Bude z tebe moje sekretářka. Teď tě budu vážně potřebovat. Všechny papíry a smlouvy a tak, tak mi budou chodit ke mě do kanceláře, takže toho bude asi o malinko víc. Ale o moc ne, protože už teď toho je dost. Tak co? Souhlasíš s tím, že budeš moje sekretářka?'' mluvil rychle Thomas a mě u toho píchlo u srdce. Nabízí mi takovou lepší práci a já ji musím odmítnout a ještě ke všemu mu musím říct, že vlastně dávám výpoveď.

''Víš, no. Rozhodla jsem se, že bych začala nový život. Někde jinde, než je Anglie. No jakože se stěhuji za týden do Irska a dneska mi došlo, že bych ti to asi měla říct. Moc mě to mrzí. Hrozně mě ta práce baví. Jak na place, tak i u tebe v kanceláři. Ale musím prostě vypadnout. Ale chci ti za všechno poděkovat'' mluvila jsem tak rychle, že ani nevím, jestli to Thomas všechno vstřebal.

''Ježiš to je na mě nějak moc informací. Ale nejsem moc nadšený, že odcházíš. Stihnu se s tebou ještě rozloučit?'' zeptal se mě Thomas a mě to přišlo, jako kdyby jsme byli jen přátelé. Ale on je můj šéf, ale nikdy se tak ke mě nechoval.

''Jasně. Odjíždím až za týden, takže se ještě v práci zastavím. I když netuším, jestli to přijmou i ostatní z práce. Teď jsem jim akorát napsala, aby za mnou přijeli a hodlám jim to říct, takže zatím nepiš nikomu nic Thome'' usmála jsme se.

''Neboj. Hele pochopil jsem to já. Pochopí to i oni. A myslím si, že jim bude naprosto jasné i to, proč se vlastně takhle daleko stěhuješ. A pokud to půjde. Tak já, Erik a nebo Dany rozbijeme za tohle Harrymu hubu'' překvapil mě najednou Thomas.

''Ne to ne. To je čistě můj nápad. Já jsem se chtěla už dlouho přestěhovat. Harry s tím nemá nic společného'' začala jsem hned trochu panikařit.

''To je mi jedno. Ale částečně je to jeho vinna, že odjíždíš'' řekl. Můj šéf chce rozbít méu bývalému hubu. Jo to je bomba.

''Thomasi poslechni mě prosím. Nedělej ani ty a ani ostatní nic takového. S Harrym jsem se už i usmířila. Dokonce jsme spolu byli i na večeři a dopadlo to velice dobře. Jsme přátelé. Jen já chci konečně vypadnout z Anglie. Zažít něco nového. Tady už to znám. A chci vyzkoušet prostě jiný život'' snažila jsem se, abych mu to rozmluvila a on radši nechal Harryho na pokoji.

''Dobře. Tak až zítra dorazím, tak ještě probereme nějaké věci jo?'' přešel Thomas na jiné téma. Díkybohu.

''Dobře. Tak zatím ahoj'' usmála jsem se.

''Ahoj'' rozloučil se i on se mnou.

Telefon jsem položila na gauč a uslyšela jsem jemné zaklepání na dveře. Pomalu jsem se k nim vydala a otevřela jsem je.

''Ty vole, už jsem se lekl, že jsem si spletl dveře. To tady nemůžete mít někde nějaké nápisy, kde kdo bydlí?'' spustil hned Dany.

Svůj prst jsem namírila na zvonek hned vedle dveří. Podíval se na něj a protočil očima.

''Tak jsem si nevšiml, že je tady zvonek s jménem no. A vůbec, co když ani nevím, že tvoje příjmení je Mark?'' pozvedl Dany obočí a já jsem se začala smát.

''Z toho se nevykecáš'' smála jsem se a vtáhla jsem ho dovnitř bytu. Chvilku jsme si povídali o blbostech. To nejdůležitější jsem si schovávala na tu chvíli, až tady budeme všichni. A než jsem se nadála, už všichni seděli u mě v obýváku a začali probírat to hlavní. Proč jsou tu ty krabice a co v nich je.

''Stěhuji se'' sedla jsem si mezi Erika a Lucy. Nikdo nezareagoval nijak špatně. Možná proto, že ještě netuší, že do Irska.

''Rozhodla jsi se pro větší byt?'' naklonil se ke mě Erik.

''No já vlastně nevím, jak vypadá to místo, kde budu teď bydlet'' nelhala jsem. Niall mi moc informací nedal.

''Proč si se tam tedy nebyla podívat?'' pozvedl obočí Dany. Chytrolín jeden.

''Protože se mi do Irska nechce letět zbytečně jen tak'' tak a je to venku. Dočkala jsem se překvapených výrazů a nekonečného ticha.

''Ne'' první se ozvala Lucy. Okamžitě mě objala.

''Vždyť jsi teprve s námi chvilku a už odcházíš'' držela mě. Lucy je hodně citově založený člověk a tak jsem čekala, že s ní to loučení bude nejhorší.

''Bohužel. Já prostě chci začít jinde nový život'' použila jsem tuhle větu jako vždycky u všech. Zabírá to. Teď už mě zajímají reakce a názory ostatních.

''Nejezdi'' sklopila hlavu Jessica. Naše ledová královna trochu roztála?

''Už mám všechno zařízené'' zašeptala jsem. Je mi to všechno najednou tak líto. Ale pomalu mi začíná docházet to, že se do Irska nehorázně těším a doufám, že konečně budu žít tak, jak chci já.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 leňa :* leňa :* | 24. června 2017 v 12:33 | Reagovat

jej!! do toho thome! dejte Harrymu pár facek, aby se už vzpamatoval. Jako jo chápu, že jsou přátelé, ale vy to musíte harrymu říct, aby  jí zabránil odjet do Irska.
Jinak už za tři týdny, tady máme malého prcka!!!
Taky se na to mimi těšíte, tak jako já??
jsem zvědavá jak na tohle zareaguje Erik.
Já jsem strašně zvědavá :-D prosím další díl, už brozo prosím nemůžu se dočkat. :**😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤😘❤

2 Carol-World Carol-World | Web | 24. června 2017 v 13:40 | Reagovat

Vůbec bych se nezlobila, kdyby mu Thomas dal do huby :D :D Ba naopak!
Parádní díííl ♥

3 Borka89 Borka89 | 3. července 2017 v 16:23 | Reagovat

Wow

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama