143. Galway: Irsko

18. června 2017 v 18:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Ale ony jsou jako vosy'' protočil očima Louis. Mluví o holkách, které poznal v Blue rose.

''A ty jsi sladký bonbónek co?'' zasmála jsem se a on se na chvilku zamyslel, až nakonec přikývl.

''Takže mi řekni jedno. Kolik holek se po mě v tvém době vystřídalo?'' zeptala jsem se Louise na trochu osobnější otázku. Ale jsme snad jako bratr se sestrou a říkáme si skoro všechno.

''To nechceš vědět?'' vykulil oči a já to udělala také se smíchem.

''Kolik?'' zajímalo mě to najednou o trochu víc.

''Budeš si o mě myslet bůh ví co'' mávl rukou a snažil se, abych dál nevyzvídala. Ale pro mě je to najednou otázka života a smrti a já to potřebuji za každou cenu vědět.

''Děleeej. Prosím. Loui'' mrkala jsem na něj a prosila jsem ho.

''Ježiš. Nedělám si čárky'' protočil už po několikáté očima.

''Ale přibližně tušíš'' naklonila jsem hlavu na levou stranou a koukala na něj se psím pohledem.

''Fajn. Asi dvanáct'' pokrčil rameny a dělal, jako kdyby právě nic neřekl.

''Ty vole'' moje ústa se otevřela dokořán se smíchem.

''Nech toho'' šťouchl do mě Louis.

''Ty jsi teda pěkný kurevník. Za jak dlouho že jsi to stihl. Počkej. Já tady tak dlouho nebydlím'' moje pusa se otevřela ještě víc.

''Hej. Přestaň'' dělal Louis uraženého.

''Louisy?'' podívala jsem se na něj a přestala jsem se konečně smát.

''No'' podíval se na mě taky a očekával, co ze mě vyleze.

''Ty jsi musel snad mít dvě za den'' plácla jsem se rukou přes stehno.

''Já věděl, že ti to nemám říkat'' zaklonil hlavu.

''Náhodou. Teď alespoň vím, že nejsi tak nevinný, jak jsem si myslela'' zvedla jsem palec a nahodila zářivý úsměv.

''Už dost'' strčil do mě Louis tak silně, až jsem se rozplácla o gauč.

''A ještě násilník'' začala jsem se najednou tlemit nahlas.

''Ty vole. Co do té pizzy sakra dávají? A proč to nebylo i v té mé?'' díval se na mě Louis a já se před ním válela smíchy.

''Kdo to tenkrát byl, jak řekl, že má být Harry zticha, protože mu ty mraky chtějí něco říct?'' vzpomněla jsem si a zase jsem se začala smát.

''Já'' tleskl Louis a já znovu totálně vybuchla smíchy.

''Ouu. Moje břicho. A pusa. Au'' snažila jsem se přestat smát, protože už to bolí.

''To by mě zajímalo, co to dělá s tím děckem'' podíval se Louis na moje břicho. A já jsem se konečně uklidnila a přestala jsem se smát.

''Udělám něco k jídlu?'' zvedla jsem se s úsměvem z gauče.

''Vždyť jsme jedli před chvílí'' vykulil na mě Louis.

''Jenže prcek už má hlad'' rozhodila jsem rukama a vydala jsem se něco uvařit. Naházela jsem do hrnce zase nějaké to jídlo a nakonec z toho vznikla polívka. To nevadí. Na tu mám taky chuť.

''Loui?'' podívala jsem se na něj, když jsem dojídala polévku.

''Ano?'' zvedl svůj pohled od talíře.

''Co bys řekl na to, kdybych se chtěla přestěhovat?'' vyslovila jsem svůj nápad nahlas.

''Co?'' znovu překvapený výraz.

''No, že bych se přestěhovala'' vzala jsem svůj prázdný talíř a položila jsem ho do dřezu. To samé udělal i Louis.

''A kam? Jo a nedáš si kafe?'' vyslovil dvě naprosto rozdílné otázky.

''To ještě nevím. Ale tuším. A čaj prosím'' sedla jsem si v obýváku a čekala jsem na Louise.

''A kam bys teda chtěla přibližně?'' postavil Louis vodu na kafe a čaj.

''Do Irska'' zvýšila jsem hlas, aby mě slyšel, i když on by mě slyšel, i kdybych mluvila normálně.

''Kam?'' otočil se na mě Louis.

''Do Irska'' usmála jsem se trochu nervózně.

''Do prdele. Já myslel, že třeba do Liverpoolu nebo nejdál do Bristolu a ty chceš až do Irska?'' slyšela jsem Louise a trochu jsem se přikrčila. Možná jsem to říkat neměla. Nebo jsem možná vůbec tenhle nápad neměla dostat.

''A víš kam přesně?'' podíval se na mě zase Louis.

''No to netuším. Ani nevím, jak to zjistit, asi se budu muset podívat po nečem na netu'' pokrčila jsem rameny. Nad tímhle jsem ještě moc nepřemýšlela.

''Zavolej Niallovi. Je z Irska a mohl by ti poradit nebo zajistit nějaký ten byt. Tedy pokud si to ještě skutečně nerozmyslíš'' pousmál se na mě Louis a zalil kafe a čaj vařící vodou.

''Dobře'' vzala jsem si od něj můj čaj.

''Mléko?'' chytl láhev mléka a naklonil se ke mě. Kývla jsem hlavou a on mi tam trochu nalil.

Dál jsme konverzovali o mém nápadu a také o tom, že jsem to řekla Harrymu. Louis řekl, že Harry musel být pěkně nasraný, ale to jsem radši ignorovala.

Už byl skoro večer a já jsem veděla, že musím do práce. Včera jsem tam toho díky Harrymu moc neudělala a tak to dnes musím dohnat.

''Dovezu tě tam'' usmál se na mě Louis a já jsem mu děkovala a bežela jsem se obléknout. To mi moc času nezabralo a já jsem dneska na nějakou větší úpravu vlasů a obličeje kašlala. Nemám na to náladu.

''Přijdete dnes večer všichni?'' podívala jsem se na Louise.

''Tím se ptáš na jakou konkrétní osobu?'' podíval se i Louis na mě. Ou, on myslí Harryho. Toho já zrovna tedy nemyslím, i když možná taky trochu. Ale jelikož budu stejně zavřená jenom v kanceláři, tak se nemusím nijak vzrušovat.

''Nialla'' odpověděla jsem.

''Jo ten by tam měl být'' kývl Louis hlavou a zastavil mi u baru. Rozloučila jsem se s ním a vydala jsem se do práce.

Se všemi jsem se pozdravila a hned jsem zalezla dozadu. Přijde to jenom mě a nebo je Tomas nějak dlouho pryč a ještě ke všemu je tady zase miliarda papírů?

Pustila jsem se tedy do práce hned. Erik mi zase přinesl pití, protože přeci pitný režim je důležitý. Stará se o mě, jak o svoje dítě. Ale stejně ho zase večer uvidím s nějakou buchtou, která na něj dělá oči.

Dál jsem se hrabala v papírech a snažila jsem si v tom utvořit nějaký ten pořádek.

''Sarah?'' objevila se Erikova plešatá hlava mezi dveřmi.

''Ano?'' zvedla jsem svůj pohled od papírů.

''Prý si s ním chtěla mluvit'' pootevřel trochu více Erik dveře a já jsem viděla Nialla, jak na mě mává.

''Jo. Pusť ho dovnitř ty moje ochranko'' zasmála jsem se a on mi poslal vzdušný polibek. Pak se s vražedným pohledem otočil na Nialla a pustil ho dovnitř.

''Ten je pěkně nabušenej'' hodil Niall hlavou směrem k místu, kde ještě před chvílí Erik byl.

''Ahoj'' objala jsem ho hned a se se mnou mírně začal pohupovat.

''Slyšel jsem něco o tom, že jsi s Louisem mluvila o Irsku'' zamračil se Niall, když se posadil na židli naproti mě.

''Víš. Chtěla bych se tam přestěhovat'' hrála jsem si s konečky svých vlasů.

''No to je báječné'' rozzářil se Niall. Tenhle jeho pohled mi tolik chyběl. Dlouho jsem s ním nemluvila. Tedy naposledy u Gemmy porodu. Jak ta se vůbec má? Měla bych se na ní a na malého jít podívat. A taky na malého Tobiase.

''Potřebovala bych nějakou pomoc'' snažila jsem se, aby to nevyznělo příliš blbě.

''Byt? Chceš byt?'' podíval se na mě Niall, jako kdyby právě odhalil lék na rakovinu.

''No jo'' pokývala jsem hlavou.

''Absolutně vím o někom, kdo ti ho sežene. Je z Galway. A tam by ti sehnal nějaký ten byt. A naprosto tuším kde. Řeknu mu, abys viděla na oceán. Jo. Počkej já mu hned zavolám'' mlel rychle Niall a já jsem ho skoro ani nestíhala. Než jsem stačila říct, že to až tak nespěchá, tak už měl telefon u ucha.

''Nazdááár'' pozdravil někoho Niall.

''Hele potřeboval bych něco zařídit. Seženeš mi byt. Na nějakém pěkném místě'' mluvil s divným přízvukem, který mi přišel trochu komickým.

''Kde?'' zamračil se trochu Niall.

''Grattan Road, jo jasně. Tam bydlela ta černovláska, že jo'' zasmál se Niall, když mu ten kamarád něco odpověděl.

''No tak jo'' zasmál se Niall.

''Od kdy? Počkej to nevím'' najednou si Niall zakryl rukou telefon a podíval se na mě. Já jsem najednou měla v hlavě úplně pusto. Jak mám jako vědět od kdy? Ježiš marja!

''Já nevím'' zavrtěla jsem vyděšeně hlavou.

''Tak to rychle vymyslí'' zasmál se Niall.

''Za dva týdny'' vypadlo ze mě. Vůbec jsem si neuvědomila, že dva týdny je příliš málo.

''Dva týdny'' řekl Niall tomu kamarádovi, ale už se neusmíval. Divně se na mě díval.

''Díky brácho. Čus'' rozloučil se a položil to.

''Nečekal jsem, že už tak brzo'' mlaskl Niall a schoval si svůj telefon do kapsy u džín.

''Taky nevím, proč jsem řekla, že už za dva týdny'' pokrčila jsem rameny.

''Budeš nám tady chybět'' zašeptal Niall a mě najednou došlo, jak moc jsem sobecká. Myslím jenom na to, abych už nevídala Harryho, ale nepřemýšlím nad tím, že ztratím všechny své přátele.

''Vy mě taky'' sklopila jsem hlavu, aby nebylo vidět, že brečím. Vymyslela jsem zase kravinu, za kterou teď zaplatím. Vlastně doslova zaplatím.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 18. června 2017 v 18:34 | Reagovat

Úúúžžžaaasssnnnýýý dddííílll 😘😍

2 leňa :* leňa :* | 18. června 2017 v 19:27 | Reagovat

Už za dva týdny!!
co bude tady Harry bez ní dělat?!
co udělá až se to dozví?
jaj! vždyt ona taky za chvíly rodí harryho a její miminko. No ták! to nemůžeš nechat takhle ukončeny prosím další díl :** :)
Jinak tenhle díl je užasný, neuvěřitelný, překvapující, a rozesmál mě, takže ti tímto děkuju za zdvižení mé nálady :* 😘😍😘😍😘😍😘😍😘😍😘😍

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama