142. Pizza, noční můra a bolestivé rozhovory

12. června 2017 v 22:13 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Nevím'' pokrčila jsem rameny a snažila jsem jakékoliv jiné odpovědi vyhnout.

''No tak Sar, ty to víš. Jen to nechceš říct'' zase mi vidí do hlavy. A to si jenom voláme.

''Harry, já. Kruci'' vykřikla jsem, když zakopla o křeslo a asi jsem si zlomila malíček.

''Co je?'' vyděsil se hned Harry.

''Nic. Mám jen debilně rozmístěný nábytek'' držela jsem se za nohu a snažila jsem se překonat tu bolest.

''Tak fajn. Nechceš mi na to odpovídat. Ale mohl bych ti říci svůj pohled na věc?'' vrátil se zase Harry k tomu nepříjemnému rozhovoru.

''Záleží na tom, jak přesně si vysvětluješ slovo milovat'' odkašlala jsem si a rozhodla jsem se začít trochu více komunikovat.

''Myslím tím, že by spolu mohli zůstat navždy. Milovat jako že nedokážou žít jeden bez druhého'' vysvětlil mi jeho pojetí tohoto slova. Jenže mě bylo naprosto jasné, jak si slovo milovat přesně vykládá.

''Mohou'' zašeptala jsem. Možná, že teď nechci, aby mě slyšel přímo on.

''Dokázala bys mě milovat?'' další otázka, která mi působí knedlík v krku.

''Dokázala jsem to Harry'' použila jsem minulý čas a dala jsem na něj pořádný důraz. A teď se cítím trochu jako mrcha.

''A teď už ne'' tohle nebyla otázka. Došlo mu to. Ale možná trochu jinak, než jsem chtěla. Nemyslela jsem to tak, že už bych ho nikdy nedokázala milovat. Jen že jsem ho milovala už dříve.

''Počkej'' vykřikla jsem najednou, jako kdybych naprosto věděla, že tenhle hovor chce ukončit.

''Milovala.. Ale copak já vím, co může být v budoucnu?'' snažila jsem se tuhle situaci zachránit.

''Víš, že mě pěkně taháš poslední dobou za nos?'' zašeptal Harry. Je unavený. Ze mě.

''Ne. Jen můj mozek neví, co má dělat'' hrála jsem si pramínkem svých vlasů.

''Mozek? Nepřemýšlej sakra pořád jenom hlavou'' vím naprosto přesně, že právě teď protočil očima.

''Od kdy ty se řídíš srdcem?'' zasmála jsem se tiše.

''Od té doby, co znám tebe'' tyhle slova mi lámou srdce. Myslela jsem si, že už to více nejde. Ale očividně jde.

''Přemýšlela jsem nad tím, že bych se přestěhovala'' nakousla jsem další téma. Nebo jsem spíše chtěla utéci od toho, co mezi námi teď probíhalo.

''Kam?'' Harry zněl docela překvapeně.

''Nevím. Možná Irsko. Ta země je krásná'' pousmála jsem se.

''A také daleko ode mě'' zamumlal Harry a já věděla, že jsem radši měla držet jazyk za zuby.

''Stejně bych ti rád řekl, co myslím o lásce v kamarádství. Chci, abys přesně věděla, co si myslím'' začal najednou zase Harry s předešlím tématem. On se v tom vážně chce tak moc šťourat?

''I kdybych ti řekla, že to slyšet nechci, tak mi to stejně řekneš'' zavrtěla jsem hlavou. Je mi naprosto jasné, že by mi to Harry napsal i na zeď, jen aby mi to mohl nějak sdělit.

''Mohou. Kamádství může přerůst v lásku. A pokud se milují, tak to přeci fungovat může'' mluvil Harry trochu pomalu a asi proto, aby mi jeho slova docházely.

''A co když miluje jen jeden?'' zeptala jsem se a dívala jsem se z okna na ulici pode mnou.

''Jeden?'' zarazil se Harry. Asi to pochopil špatně. Jak jsem to podala, tak to tak vyznít nemělo. Ale vyznělo. Sakra.

''Jo'' přendala jsem si telefon do druhé ruky, abych si ho mohla dát na druhé ucho. Protože to pravé už mi hoří, jak mám na něm pořád přiložený telefon.

''To mě mrzí. Já myslel, že.. Ale to je jedno. No nic. Rád jsem tě zase slyšel. Jsem ráda, že jsi to vzala. A dobrou'' jeho hlas zněl jinak. Je mi jasné, že je teď ztracený. A ještě více mi dal najevo jeho vztek. A to tak, že telefonát hned ukončil. Ani nepočkal na mou odpověď. Není na co čekat. Mám v hlavě bordel.

Vrátila jsem se zpět do postele a snažila jsem se konečně usnout. I když to stále moc dobře nešlo, nakonec se mi to povedlo.

Vidím malé dítě pobíhat po velké zahradě. Hlasitě se směje. Je šťastné. A já mohu cítít, jak mě miluje, když mi vbíhá do náruče. To malé tělíčko mě objímá a já cítím, jak z něj sálá teplo. mám zavřené oči a usmívám se. Jenže když ty oči otevřu, tak jsem zděšena tím, co vidím. Mé ruce nezahřívá dětské tělíčko, ale krev. Mám ruce celé od krve. I moje oblečení je celé potřísněné tou rudou barvou. A já slyším pláč. Můj pláč. Stále si prohlížím ruce a nechápu to. Ublížila jsem tomu nevinnému dítěti? Co se stalo? Pěvně k sobě tisknu víčka a bojím se oči otevřít. Nechci vědět, co je přede mnou.

''Milovala jsi mě. Milovala..'' šeptal chraplavý hlas.

''Harry'' vykřikla jsem a chtěla jsem za ním běžet. Doufala jsem, že mě zachrání. Pomůže mi.

''Podívej se'' stál předemnou v bílém tričku a ukazoval na svou hruď. Červená krev se pomalu do trička vsakovala a já nevěděla, co se děje.

''Harry ty krvácíš'' snažila jsem se k němu přiblížit, ale nemohla jsem. Nešlo to.

''Harry'' vykřikla jsem o něco zoufaleji.

''Máš mou krev na svých rukou'' díval se mi do očí a já ho nepoznávala. Děsil mě. Tohle není Harry. Kdo je to? Kdo je tenhle muž? Harry přeci nemá hnědé oči. Nemá ani snědou pleť. Pomalu si uvědomuji, že přede mnou stojí Zayn.

''Máš mou ktev na svých rukou'' zopakoval a já chtěla křičet. Nebo alespoň utéci. Jenže mi nešlo ani jedno. Nemohla jsem nic. Jako kdybych přišla o hlas i o možnost se pohybovat.

''Máš mou krev na svých rukou'' mluvil teď o něco hlasitěji. Až najednou tuhle větu začal křičet. Neustále to opakoval dokola. Křičel tak hlasitě, že jsem si myslela, že mi to roztrhne ušní bubínky.

A najednou byla všude tma. A já byla sama. Uprostřed tmy. Sama. Úplně..

Paprsky mě šimraly na tváři a můj nos pošimrala zvláštní vůně. I můj žaludek na ni zareagoval.

''Pizza nesese pizzaaa'' uslyšela jsem Louisův hlas, kterým se snažil napodobit herce z filmu Modrý blesk. Otevřela jsem oči a uviděla jsem ho, jak tancuje u mé postele s třemi krabicemi pizzy.

''Mám takový hlad'' posadila jsem se trochu obtížněji díky bříšku, které už mám docela veliké.

''Tak honem, dokud je teplá'' sedl si Louis ke mě na postel a podal mi jednu krabici pizzy.

Moje nuční můra byla rázem zapomenuta. Tedy alespoň na chvíli. Ale rozhodně nad ní nechci teď přemýšlet a nebo v ní hledat nějaký význam. Teď je hlavní, abych snědla tuhle výbornou pizzu.

''Jak jsi se sem vlastně dostal?'' podívala jsem se na Louise.

''Mám přeci náhradní klíč'' usmál se na mě a narval si velký kus pizzy do pusy. To je hrozný nenažranec.

''Ta je tak dobrá'' zamumlala jsem s plnou pusou.

''Jop. Já vím'' mrkl na mě Louis a oba jsme si vychutnávali tu dobrotu.

''Co Harry?'' začal Louis. Očividně mi chce vážně zkazit chuť k jídlu.

''Teď se o tom nechci bavit'' zamračila jsem se trochu. Rozhodně nechci probírat to, že jsem do něj stále zamilovaná a jedná možnost, jak se konečně postavit na vlastní nohy je ta, že se přestěhuji. Daleko. Do Irska. Jak řekl Harry, daleko od něj.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | 12. června 2017 v 23:03 | Reagovat

Prosiiiim dej je už dohromady😇 Oni dva musí skončit spolu ❤❤ Jinak opravdu báječný příběh ❤

2 Carol-World Carol-World | Web | 13. června 2017 v 6:53 | Reagovat

Tak a teď jsem ze Sarah zmatená...
Naprosto bombový díl a těším se na další ♥

3 Lenta Lenta | 13. června 2017 v 15:49 | Reagovat

Docela mě štve ta Sarah, jak to pořád omlívá dokola. Ano sice jí ublížil, ale jsme lidi a chyby se stávájí, navíc jí už několikrát dokázal, že jí mega moc miluje. Takže já být Harry tak s ní už takhle velkou trpělivost nemám, sice jí miluju jak to jde, ale ona mě od sebe pořád odhání, takže co jiného bych měla dělat. Tohle by si asi Sarah měla uvědomit, měla by si uvědomit co dělá a co může následovat za její činy. Jinak příběh se mega líbí jenom mě štve ty části kde ho Sarah od sebe pořád zbytečně odhání

4 GVKB GVKB | E-mail | Web | 17. června 2017 v 8:57 | Reagovat

Jak nás Stvořitel vyhnal z přírodního ráje

1.
Mám často sen, ve kterém se nacházím v ráji a ležím pod stromem který je svatý.
2.
Ke stromu přijde nahá Eva a říká, že má hlad.
3.
Já jí tedy ze stromu utrhnu jablko a dám jí je k ochutnání.
4.
Eva, se na mě usměje a hned se chce se mnou pomilovat, aby mi nebyla nic dlužná.
5.
Když ji oplodním, tak jí potom natrhám plný košík těch jablek ze stromu poznání a ona odejde za svým Adamem.
6.
Když Eva s Adamem všechna jablka snědí poznají, že jsou nazí a tak se stydí.
7.
Jdou za mou a já jim dám oblečení a oni se již nestydí.
8.
Stvořitel spatří, že Adam a Eva jsou oblečení a hned mu dojde, co se asi stalo, vyžene tedy lidi z ráje.
9.
Mě dá na starost se o lidi starat, protože nějak mě musí potrestat.
10.
Od té doby se musím o lidi starat a Stvořitel se mi škodolibě směje a leží pod stromem poznání v ráji, proč jsem té Evě dával to jablko? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama