140. Jsem kráva

4. června 2017 v 22:25 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Znovu jsem cítila jeho měkké a teplé rty na těch svých. Znovu jsem se stala závislou. Odvykačka od těhle rtů byla tak dlouhá a přesto jsem do toho zase spadla. Tyhle rty potřebuji! Tak sakra moc!

''Počkat'' odstrčila jsem ho od sebe. Přece mu tak rychle zase nepodlehnu.

''Tohle bychom dělat neměli. Tohle přátelé nedělají. A my máme být přáteli'' odstoupila jsem od Harryho ještě o krok, abychom měli mezi sebou větší prostor. Taky jsem se tak ujišťovala, že už se to znovu nestane.

''Ano, tohle kamarádi nedělají. Ale tak nemusíme být kamarádi'' naklonil Harry hlavu mírně doleva a pozoroval mě tím jeho magnetizujícím pohledem.

''Ne. Něco jsem řekla a myslím to vážně'' vydechla jsem, abych se uklidnila. Moje srdce bije jako o závod a moje ruce se třesou. A to jenom díky Harrymu a jeho dokonalé osobnosti.

''Sar'' nadechl se a chtěl něco říct. Ať je to cokoliv, já vím, že to slyšet nesmím, protože bych ho pak musela znovu políbit.

''Musím už být v práci'' otočila jsem se a šla jsem si sednout do auta. Harry svou pusu zavřel a šel si sednout na místo řidiče.

''Takže si to shrňmě. Přišla si za mnou. Povídali jsem si. Pak jsi řekla, že budeme jen přátelé a začali jsme se tak hádat. Po hádce jsem tě políbil a mě se zdálo, že se ti to líbilo. A pak si mě odstrčila a snažíš se z toho vykroutit. Sarah, znám tě dlouho a mám tě tak moc prokouklou, že naprosto vím, co se ti právě honí v hlavě'' usmál se Harry a soustředil se před sebe na cestu. Já jsem ale mlčela. Je mi jasné, že to ví. Vždycky mi viděl do hlavy. Ale já chci být projednou vážně silná a odolat mu.

''Budeš po celou cestu teď mlčet?'' podíval se na mě na chvilku Harry a já dělala, jako kdybych ho neslyšela. Nesmím nic říct, protože bych buď řekla totální kravinu, nebo by se můj hlas třásl a v tom nejvíce pravděpodobném případě, bych mu řekla, že ho miluji. A já nechci ani jedno.

Cítila jsem, jak mi v kapse vibruje telefon, ale došlo mi to asi až po minutě. Rychle jsem vytáhla telefon a zjistila jsem, že mi volá Louis. Asi už potřebuje svoje auto.

''Ano'' přijala jsem hovor a nadále tak ignorovala to, co mi Harry řekl.

''Kde jsi? Jsi v pořádku? Řekla jsi, že tu za hodinu budeš a už je to hodina a půl? Neděláš nějaký kraviny, že ne?'' spustil ženský hlas trochu ostřejším způsobem.

''Já. Už jsem na cestě. Budu tam tak za minutu'' řekla jsem jen.

''Co se děje Sarah?'' tentokrát už hlas byl o něco mírumilovnější a mohla jsem v něm slyšet i trochu soucitu.

''Nic. Jen jsem si potřebovala něco zařídit'' snažila jsem se obejít to, že jsem ve skutečnosti byla za Harrym.

''Počkej. Ty telefonuješ za volantem? To ne. Ještě se ti něco stane a já si to budu vyčítat. Takže zatím ahoj a budu tě čekat'' Jessica nepočkala ani na to, že bych jí třeba něco odpověděla a hned to položila. Nemusí mít strach. Řídí Harry, ale to bych jí asi neřekla. Telefon jsem schovala do kapsy a když jsem zvedla pohled nahoru, tak jsem viděla, že už zastavujeme před Blue rose. A to více nepříjemné bylo, že tam stála Jessica. A zrovna se dívala přímo na mě. Pak jí pohled přejel na Harryho a ona se mírně zamračila.

''Díky a ahoj'' okamžitě jsem se odpoutala a chtěla jsem co nejrychleji opustit auto.

''To je všechno?'' zastavil Harry a já už vyskakovala z auta. Ještě jsem se na něj otočila a dívala jsem se na jeho zamračený pohled.

''Asi ano. Řekla jsem ti všechno, co jsem chtěla'' zašeptala jsem a on se na mě dál díval. Pokusila jsem se o úsměv, ale spíše to vypadalo, jak kdybych olízla citrón.

Rychle jsem zabouchla dveře od auta a chtěla jsem odejít dovnitř. Jenže to už se na mě přilepila Jessica.

''Co ten tu dělá?'' chytila mě za paži a trochu více mi do kůže zaryla nehty.

''Potřebovala jsem s ním mluvit'' pokrčila jsem rameny a snažila jsem se dostat svou ruku z jejího sevření.

''Sarah?'' vystoupil Harry z auta a mířil si to přímo ke mě s Jessicou. Do hajzlu už ale!

''Co?'' vyštěkla jsem najednou. Vytáčí mě všichni. Co po mě chtějí? Ať už mě prostě všichni nechají žít.

''Chceš potom hodit domů?'' usmál se naprosto klidný. Jako kdyby vůbec neviděl, že jsem nasraná.

''Ne díky. Už mám odvoz'' otočila jsem se a prostě jsem odešla dovnitř baru. Je mi jedno, jestli mi kdokoliv z těch dvou chtěl něco říct. Ať mě prostě nechají napokoji.

''Sarah?'' chytl mě někdo za rameno a já jsem jeho ruku okamžitě setřásla. Mířila jsem do kanceláře, kde jsem se těšila na klid a konečné soukromí. Mám v plánu se zamknout.

''Hej'' znovu se mě pokusil chytit a já se otočila. Zírala jsem na nechápajícího Louise.

''Promiň, ale jsem mírně naštvaná. Klíčky od auta ti přinese Harry'' řekla jsem jen a nechala jsem tam Louise, ještě s větším nechápáním.

Erik na mě mávl a já jen hodila rukou, ale vypadalo to jako pozdrav, i když trochu odměřenější. Jeho pohled se taky změnil na trochu nechápavý, ale já už chtěla být sama. Nejradši bych se zakopala pod zem. To co teď dělám je možná přehnané, ale já jsem sama přehnaná. Co mě to vůbec napadlo? Jet za Harrym? Líbat se s ním? Ale to on mě políbil. Jenže já jsem ho pěknou chvíli nechala. Jsem skutečně úplně tupá.

Už jsem zavírala dveře, když se najednou dveře zasekly. Nešly zavřít a já nevěděla proč. Až potom jsem si všimla nohy, který tomu bránila. Otevřela jsem dveře a chtěla jsem dotyčnému vynadat, že tohle dělat nemá a že mu tu nohu klidně zlomím.

''Ahoj'' zvedl obočí Dylan, když jsem dveře zase otevřela.

''Ahoj'' moje nepříjemná nálada je naprosto hmatatelnou.

''Můžu?'' ukázal Dylan do kanceláře. Ustoupila jsem a tím jsem mu umožnila do ní vejít.

Posadil se a mlčel. Já jsem dveře zavřela a zamkla jsem. Ani tohle Dylan nekomentoval. Prostě jen seděl a pozoroval mě. Což mě také mírně znepokojovalo.

Posadila jsem se za stůl a snažila jsem se pustit do práce, která se mi tady zase začíná nějak kupit. Jak tohle můžu Thomas všechno zvládat a ještě se z toho nezbláznit?

''Je mi to trochu blbé a vím, že bych měl asi mlčet, ale co se děje?'' konečně se Dylan odvážil promluvit.

''Jsem kráva. To se děje'' podívala jsem se na něj a položila papír zpátky na stůl.

''To ne. To určitě nejsi'' začal vrtět hlavou.

''Jsem, ale rozhodně to nechci nijak rozebírat'' podívala jsem se zpět do papírů a snažila jsem se to už nijak dál nerozebírat, protože bych akorát byla sprostá.

''Za půl hodiny končíš'' přešel Dylan radši na jiné téma.

''Pojedeš domů?'' zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na něj.

''Jo'' zakýval hlavou. Než jsem se ale stačila zeptat, tak už se mě zeptal on sám, jestli nechci jet s ním. Souhlasila jsem. A moje naštvanost pomalu odeznívala.

Dylan mlčel, a i když jsem mu řekla, ať jde zpět na bar, tak řekl, že ne. Koukal do svého telefonu a říkal, že alespoň vyřeší všechnu práci. Takže se nejspíše dál mučil se mnou v jedné místnosti.

Když jsem se po delší době podívala na hodinky, mohla jsem se oddychnout. Už mohu jet domů. A jít spát. A probudit se do nového dne s novým odhodláním všechno překonat.

''Můžeme?'' zeptal se mě Dylan, když jsem chvilku zírala před sebe.

''Jo, jasně'' vzpamatovala jsem se a trochu jsem srovnala papíry na stole. Vzala jsem si své věci a vydala jsem se ke dveřím. Odemkla jsem je a mohla jsem vidět, že už tady skoro nikdo není. Vlastně jen zaměstatnanci Blue rose.

''Tak jo. Můžu vám ještě s něčím pomoc?'' podívala jsem se na všechny, ale jen Jessicu jsem neviděla.

''Ne dobrý. Už můžeš jít prý domu'' podíval se na mě Erik a když jsem se na něj konečně usmála, tak se usmál taky. Nejspíše prostě jen netušil, co mi vlastně je nebo spíše bylo. Už jsem zase trochu klidnější. Moje hormony jsou prostě jen trochu silnější. Takže jsem docela náladová.

''Tak ahoj'' zamávala jsem všem a všichni mi odpověděli na rozloučenou s úsměvy, i když trochu unavenými.

Šla jsem po Dylanovém boku a těšila jsem se na čerství vzduch. Hned, jak se otevřeli dveře, tak jsem uslyšela pár hlasů. Známých hlasů a proto jsem se zastavila.

''Měl bys jí už prostě asi nechat. Je těhotná a to že se naštve není pro ní vůbec dobré. Takže by tvůj nejlepší čin byl, že nastoupíš do toho auta a odjedeš. Už si s ní dneska mluvil, tak ti to může stačit. Nech jí teď být'' viděla jsem, jak stojí Jessica u Harry a ukazuje na něj prstem. Z ní trochu naštvaně a výhružně.

''Ty mi do toho nemáš co kecat'' zasmál se Harry ironicky a až potom si mě oba všimli. Jessica ztuhla a dívala se mi do očí. Harry vypadal normálně. Jeho výraz byl trochu arogantnějším.

''Ahoj Jess'' zamávala jsem jí a rychle jsem nastoupila do Dylanova auta.

''Mám se ptát, co tady dělá on?'' zeptal se Dylan, když se rozjel od Blue rose.

''Ne. Nikdy se už na něj neptej'' zavrtěla jsem hlavou a rozvalila jsem se v sedačce.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 4. června 2017 v 23:24 | Reagovat

Stylesi, špetka žárlivosti by nebyla? 😠
Boží díl! Miluju to! 😍😍

2 Nutyla Nutyla | 5. června 2017 v 9:54 | Reagovat

To. Je. Naprosto. Boží. Já tu brečim u každýho dílu.. taky si strašně moc přeju a čekám na to, kdy Sarah Harrymu odpustí a budou spolu, třeba se i vezmou.. :D

3 tynatynka1111 tynatynka1111 | E-mail | 6. června 2017 v 21:50 | Reagovat

Tuhle knížku tak moc miluju!!!! Sem si říkala že nebudu zakládat další zbytečný účet ale kvůli téhle knížce klidně... Tuhle knížku sem četla ještě dřív než ti ji poprvé smazali.. A ted ji čtu už po čtvrté i když není dodělana tak me vzdycky pobaví, rozbrečí ale i tak tuhle knížku miluju!!! 💜💜

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama