137. Teď už je mi dobře

24. května 2017 v 20:58 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Cítím se zase naštvaná. Jak on to dělá, že mě dokáže vždycky naštvat. A ještě ke všemu musím zírat na obličej té holky, které si mě neustále prohlíží. Zajímalo by mě, co si právě teď myslí. Nebo třeba co jí Harry o mě řekne, až spolu budou mluvit. Třeba, že jsem jeho těhotná sestra? Nedivila bych se.

''Dvě minuty mi stačí'' Harry počkal, než se posadím a pak si sedl také.

''Tohle je Kyttie. Nebo Kettie. Já už nějak nevím. Znám jí delší dobu. Znal jsem jí už před tebou. No a sem tam jsem se s ní scházel'' začal Harry nějakou pohádku.

''Scházel jsi se s ní, když jsme spolu byli?'' byla první otázka, kterou jsem ho přerušila.

''Ano. Pouze ale jen ze začátku'' díval se mi Harry do očí. Že by začal být konečně upřímným?

''Fajn'' upila jsem zase trochu vody. Myslím si, že by mi měli přinést ještě tak deset litrů, protože mi dost vysychá v ústech.

''No a sešel jsem s ní včera. Ne tak jak si myslíš. Samozřejmě to na mě zkoušela, ale já jsem se držel. Nebo spíš jsem neměl náladu s ní mít něco blíž'' prohrábl si svoje dlouhé vlasy a já si vybavila, že tohle dělal vždycky, když byl nervózní.

''Netušil jsem, že tady bude'' zakončil docela krátké vysvětlení a nastalo ticho. Přemýšlím, co bych mu odpověděla, ale skutečně mě nic nenapadá. Mám v hlavě prázdno. Pozoruji tu dívku a přemýšlím, co v ní vidí. Vždyť je to namyšlená kráva. Ale Harry má takovýhle vkus. Takže co vlastně vidí na mě?

''Přemýšlím nad dívkami, které jsem s tebou viděla a také poznala. Vždycky jsou něčím zvláštní. Já ale nejsem. Takže proč zrovna já?'' zkroutila jsem svůj obličej a vyčkávala jsem na Harryho odpověď.

''Pro mě jsi něčím zvláštní. Odlišuješ se od těch ostatních. Jsi svá. Někdy jsi pro mě hrdinkou a jindy dívkou, kterou musím chránit. Jsi zranitelná. Jsi vtipná. A především. Nejsi prostě jako ony'' Harry si hrál s prstýnkem na svém ukazováčku. Nedělá moc často, aby mluvil o svých citech. Ale se mnou ano. Tedy myslím si, že alespoň se mnou. Možná o tom mluví i s ostatními.

''Vrátíš se?'' přerušil Harry ticho, které znovu nastalo.

''Neptej se mě. Nevím to. Jsi zmetek. A já nevím, jak moc velkým dokážeš ještě být. Můžeš mi tu tvrdit tolik věcí. Ale nikdy nemohu mít jistotu, že mi nelžeš'' vrtěla jsem hlavou. Asi bych měla odejít. Možná určitě.

''Nikdy nemůžeš mít jistotu. A tou jistotou nebyl i náš začátek a podívej. Zvládli jsme toho spolu hodně. Zvládneme i tohle. Zvládneme to, co se stane potom. Sarah nechtěj, abych si tady klekl. Nikdy jsem se takhle dívky nedoprošoval. Ale u tebe cítím, že bych měl. I to, že bych se měl změnit. Vždyť se snažím se změnit. Nepodělat to. I když to mi jde o mnoho hůře. Ale já se snažím. Možná dokážu být tím člověkem, kterého chce. Zvládl bych to. Jen to zkus'' znovu to přemlouvání. Ještě pár vět a skočila bych mu okolo krku.

''Vydrž chviličku'' zdvihla jsem ukazováček a vstala jsem ke stolu. Mám namířeno k jinému stolu. Chci něco vědět. Sice nevím, co přesně. Ale prostě jen chci vědět, co všechno se v Harrym ukrývá. Co odhalil mě. Co ze sebe odhalil jiným.

''Ahoj, já jsem Sarah Mark'' natáhla jsem k té holce ruku. Okamžitě mi podala tu svou, jen s menším odporem. Namyšlená káča. Ale budu to muset pět minut přežít.

''Kettie Robinson'' představila se mi také.

''Mohu se posadit?'' snažím se chovat zdvořile.

''Samozřejmě'' pokynula mi rukou na volnou židli a já na ni usedla.

''Jak dlouho se znáš s ním'' hodila jsem hlavou k Harrymu, který nás neustále pozoruje. Co si teď asi myslí?

''Ani nevím'' pokrčila s menším nezájmem rameny. Mohla by z fleku dělat modelku.

''Znáš Gemmu?'' zkusila jsem první věc.

''Ne'' hodila po mě dost opovrženým pohledem.

''A co třeba Louise?'' další jméno, které by mi pomohlo zjistit, jak moc ji Harry ukázal své soukromí.

''Neznám. Ale byla bych velice ráda, kdybys mi vysvětlila, o co ti jde'' dala si ruce po bradu a sjížděla mě pohledem.

''Já jen. Napsala jsi Harrymu lísteček. Proč zrovna teď?'' zavrtěla jsem hlavou.

''A proč ne?'' zasmála se falešně.

''Tak jinak. Asi nejsi slepá, takže vidíš, že jsem těhotná. Víš Harry se mnou čeká dítě. A já bych byla velice ráda, kdyby jsi se s ním přestala jakkoliv kontaktovat'' usmála jsem se na ní mile, i když bych jí nejradši vychrstla to její pití do obličeje.

''To mi jako hodláš rozkazovat co smím a co naopak ne?'' vykulila na mě oči.

''Ne. Jen jsem tě upozornila a teoreticky tě i o to žádám'' stále jsem si držela milý úsměv na tváři.

''Hele. Nevím, kdo jsi. A to znamená, že tě ani neposlechnu'' protočila očima.

''Tak to zkusíme ještě jinak. Ten kluk, co támhle sedí a ty jsi s ním očividně i píchala, je můj. A mým zůstane. Takže už za ním laskavě nelez. Protože já moc dobře vím, jak bych ti potom mohla dokázat, že mi to vadí. A už vůbec si nemyslím, že by se ti to líbilo a nebo ti to bylo jakkoliv příjemné. Pokud tedy nemáš ráda sadomaso. Ale já doufám, že jsi mě skutečně pochopila. Ráda jsem tě. Ne. Nepoznala jsem tě příliš ráda. Sbohem'' nepočkala jsem ani na její odpověď a zvedla jsem se od stolu.

''Co jsi jí říkala?'' chtěl hned Harry vědět.

''To je jedno. Už musím domu'' ani jsem se neposadila na židli a jen jsem si vzala malé psaníčko, abych mohla tuhle restauraci opustit. Začíná mě to tady vytáčet.

''Už jsem zaplatil, takže mohu jít s tebou'' vstal od stolu Harry a společně jsme vyrazili pryč. U recepčí jsem se dočkala nenávistného pohledu, že s Harrym odcházím. Ale nad tím jsem jen protočila očima. Tyhle jeho fifleny mi vážně hýbou žlučí.

''Mohu tě doprovodit. Nebo odvézt?'' nabídl se Harry.

''Ne. Děkuji'' mávla jsem na taxík.

''Rád tě odvezu'' usmál se na mě Harry. On si vážně myslí, že je už všechno v pořádku? Možná tak pro něj. Já tohle všechno ale nejdříve musím rozdýchat a až pak mohu usoudit, co se vlastně děje a nebo bude dít.

''Nechci'' otočila jsem se na něj. Teď jsem byla trohcu nepříjemná. Ale jsem prostě jen unavená z celého dnešního dne.

''Sarah'' zašeptal Harry moje jméno a já jsem se zastavila při otevírání dveří od taxíku.

''Děkuji za všechno Harry. Sbohem'' nasedla jsem do auta a už jsem jen viděla, jak se Harry zmenšuje až z něj nakonec byla jen skvrna stojící na chodníku a hledící mým směrem.

Nevím co se právě stalo. Ale v hlavě už se mi utváří plán, který ovlivní celý můj život. Možná toho jednou všeho budu litovat. A taky možná ne. Břichem mi projela menší bolest. Drobek mě právě kopl do břicha. Jestli to bude kluk, tak určitě fotbalista, protože takovouhle kopačku mi snad ještě nikdy nedal.

Taxím mě dovezl před dům, kde bydlím a já mu zaplatila. Rychle jsem auto opustila a vydala jsem se k výtahům. Výtahem jsem jela ještě s pár lidmi, kteří ale byli zabráni do jakésy debaty o dění v Evropě. Nic zajímavého.

Když jsem za sebou konečně zabouchla dveře, tak ze mě všechno spadlo. Až teď? Veškerá nervozita, strach a bolest ze vzpomínek se konečně vytratila. A já se najedno cítím volná. Jako kdybych najednou byla zase jako dřív. Odhodlána pokračovat v životě, ať je jakýkoliv. Třeba i pod mostem.

''Vždycky budeš jenom můj'' pohladila jsem si břicho a zavřela jsem oči. Vychutnávala jsem si kouzlo této chvíle.

Moje pocity jsou zvláštní. Necítím už žádnou bolest a ani smutek. Cítím se volná, že bych mohla létat. A pak jsem se začala najednou hlasitě smát. Nevím. Mám prostě chuť se smát a tak se směju. Možná mi přeskočilo. Ale mě je to jedno. Cítím se prostě fajn. Takhle jak jsem teď.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 22. května 2017 v 7:04 | Reagovat

Boží! <3 Ale měla by radši se na něj vykašlat a padat :D

2 Carol-World Carol-World | Web | 24. května 2017 v 21:27 | Reagovat

NAPROSTO ÚŽASNÝ DÍL ♥ ♥ ♥

3 leňa :* leňa :* | 24. května 2017 v 21:33 | Reagovat

Úžasný <33 tak ta jí to teda hezky vysvětlila :) chápují taky když ze mě spadne nervozita, řeba po vystoupení tak se začnu smát a aninevím čemu jestli někomu nebo sama sobě :-D  :-D

4 leňa :* leňa :* | 24. května 2017 v 21:36 | Reagovat

Úžasný, božíííí!!!!!!<33 <3 i love this story <3 bezvadný :D

5 BlondieXI BlondieXI | 24. května 2017 v 23:14 | Reagovat

No jo...další topovej díl,docela mě napínáš jako...ale krásný to je❤

6 GVKB GVKB | E-mail | Web | 25. května 2017 v 4:26 | Reagovat

*Absolutno to je oceán složený z nul a jedniček, vše běží ve strojovém kódu díky pravidlům a kontrole pravidel, vše je iluze, protože zde není pevný bod a vše je v pohybu, z nul vše vzniká a v nuly se to navrací, ano jsi ubohá nula a jako nula myslíš a žiješ, smrt je ukončení hry s nulami a jedničkami v jedné mýdlové bublině. Nic zde není k dosažení, to že vytvoříš něco velikého a trvalého, to je jenom iluze ve tvojí hlavě, protože vše je zde dočasná iluze složená z nul a jedniček.

Není zde ve skutečnosti čas ani prostor, čas a prostor to jsou jenom nuly a jedničky, které vytvářejí iluze, které vypadají reálně, sen je ukázkou reálné iluze, která se podobá iluzi, kterou zažíváme po probuzení. Pokud posloucháš hudbu, tak jde zase o iluzi složenou z nul a jedniček. Bojíme se smrti, protože jsme loutky, které ovládá pokušení, smrt znamená zánik pokušení moci být zde ubohou loutkou.

Láska dělá z ubožáků hrdiny, co se nebojí smrti, proč je zde nedostatek hrdinů, a je zde nadbytek zbabělců? S příchodem anonymity došlo k zániku lásky, a místo lásky je zde jenom nenávist, a tím zde místo hrdinů jsou zbabělci, co jsou ovládáni pokušením, a tak se z nich stali hříšníci, závislí na hříšném životě. Ubožáků je zde jako sraček a tak život ubožáků logicky stojí zde jenom za veliké hovno, ubožáci co jsou nahoře, serou na ty, co jsou dole, o tom to zde už mnoho tisíciletí všude jenom je!

Jablko nepadne daleko od stromu, pokud mají ubožáci děti, je logické že z dětí vyrostou ubožáci, je to začarovaný konzumní kruh, ve kterém se ubožáci nalézají a tak je zde v depresi; ekonomika, politika, morálka, filosofie, umění, rodina, psychika, atd. proč to vše tak je, a naděje na to že bude ubožákům zde lépe, jenom naivní iluze je? Jaký to má zde smysl, být jenom ubohou dočasnou bublinou, plnou nul a jedniček? Smyslem všeho je hra nul a jedniček podle správných pravidel, ten kdo si hraje jako dítě, ten zde nezlobí.

7 Perrile Perrile | 27. května 2017 v 21:36 | Reagovat

Úžasné boží :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama