136. Slečna K.

21. května 2017 v 23:02 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Mojí verzi prvního dne s tebou znáš. Já bych ráda poznala tu tvou'' dívala jsem se na Harryho a on vypadal v naprostém klidu. Zatímco mě se naprosto potí ruce a v ústech mám sucho a ani voda, to nedokáže překonat.

''Mou znáš také. Prostě jsem tě vyhrál'' přejel si Harry jazykem po rtech. Provokuje mě snad? A nebo to nějak příliš vnímám?

''Ale co jsi si myslel. To bych chtěla vědět'' poposedla jsem si na židli. Přijde mi najednou nějaká vratká. Mám pocit, že z ná za chvíli spadnu.

''Říkal jsem si, že by to mohla být sranda. Že bych si s tebou mohl pohrát. Jenže tys byla tak nevinná a mě to dělalo takový problém. Když jsem s tebou poprvé spal, tak jsem si říkal, že jsem tě zkurvil. A taky že jo. Zkurvil jsem ti život. Jenže mi to došlo příliš pozdě. A já už jsem tě vnímal spíše jako součást sebe'' mluvil Harry a mě chvilkami jeho slova splývala.

''Ale proč jsi se ke mě ze začátku choval jako k hadru? Přišla jsem si tak. A pak jsem si myslela, jak se to zlepšuje. Jenže to, jak jsi se cucal s tou jinou. Zjistila jsem, že moje city jsou jiné, než jaké máš ty ke mě. Cítila jsme se. Divně'' dívala jsem se zase na svoje propleténé ruce a myslím, že bych si teď dokázala zlomit i prsty. Měla bych se uklidnit. Je to jen Harry. Bohužel to ale není jen Harry. Je to Harry.

''Víš. Byl jsi můj první kluk. Moje opravdová láska. Člověk, ke kterému jsem s úctou vzhlížela. Udělala bych pro tebe cokoliv. A dokonce jsi otcem mého dítěte. A já si plánovala budoucnost. To možná už byla ta první chyba. Nikdy jsem si tu budoucnost plánovat neměla. Protože mě to nikdy nevyjde podle představ'' konečně jsem se podívala sebevědomě Harrymu do očí.

''Tak pojď v té tvé naplánovené budoucnosti pokračovat'' usmál se na mě Harry s nadějí v očích.

''Já ani nevím, jestli v ní chci pokračovat. Možná jsem si už naplánovala jinou a chci ji ží takovou jaké je'' tyhle slova mě bolely, ale já je stejně vyslovila.

''Ahh. Chceš něco říct?'' mračil se najednou Harry. Ale ne proto, že by byl naštvaný. Jako kdybyho má slova skutečně mrzela.

''Jo'' kuňkla jsem. Teď mě určitě pošle někam. Řekne, že už se snažil dost a prostě odejde. I když nám právě přinesli jídlo. On se do toho pustil. Mě se do toho moc nechce. Ne že bych neměla hlad. Ale nějak mě přešla chuť.

''V první řadě začni jíst. Je to moc dobrý'' hodil pohledme na můj netknutý talíř.

''A teď k věci. Nerad to říkám, ale zamiloval jsem se. Chápeš to? Jsem možná blázen, ale chtěl jsem tě sledovat každý den. Chodil jsem do tvého pokoje a koukal jsem, jestli si se třeba nevrátila. A pak mě kluci vytáhli ven. Tedy já jsem šel do Blue rose sám. A viděl jsem tě tam. Vypadala jsi smutně a pokud si myslíš, že jsi to maskovala, tak možná před ostatními. Ale já tě znám moc dobře. A poznám, když se trápíš. Chodil jsem tam často. Ale občas si tam nebyla. A pak jsem začal žít jako dřív. Až na jednu výjimku. A tou jsou holky. Ty jsem nějak obcházel. Neříkám, že jsem neměl příležitosti. Ale já jsem spíš neměl zájem. Prostě se mi všechny zhnusily. To ty jsi ta jediná, kterou bych nosil na rukou. Dolejzám za tebou. Prosím jak idiot o odpuštění. Chci tě zpátky tak moc, že bych kvůli tomu udělal cokoliv. Ale ty mi stále utíkáš mezi prsty. Vždycky, když bych chtěl, tak to nejde. Víš. Pamatuji si, jak si odjela. Jak si sundala ten tvůj zásnubní prstýnek a položila jsi ho na tu komodu. Se sbalenými věcmi jsi šla pryč. A já se za pět minut za tebou rozběhl. Jenže ty už si nasedala do toho auta. A já na tebe volal. Křičel jsem tvé jméno a prosil jsem, ať neodjíždíš. Klečel jsem a prosil jsem, ale ty jsi najednou byla pryč. A já'' zastavil se najednou a díval se na mě. Neudržela jsem to a při pomyšlení na to, jak na mě volal, jsem nechala slzám volný průběh. Nebo jsem je spíš nedokázala zastavit. Nebo jsem snad nechtěla?

''Nebreč Sar'' chytl mě Harry za ruku a já neucukla. Chybí mi. Jako opora. Jako ten, co mě podporuje.

''Víš. Jsi hajzl, ale já na tebe nedokážu přestat myslet. Miluji tě. Přiznávám. Jen. Už dvakrát jsem prostě z nějakého důvodu odešla. A bojím se, že budu jednou odcházet po třetí. Já nevím. Nevím, kdy mi co tajíš. Kdy to myslíš vážně a kdy se mám bát, že.. Že se něco stane. Já nevím Harry'' vrtěla jsem hlavou a setřela jsem si slzy z tváří.

''Nadechni se a řekni mi přesně, na co teď myslíš?'' propaloval mě Harry svýma zelenými očima. Nadechla jsem se snažila jsem se tak trochu uvolnit. Trochu mi pomohlo i to, že mě palcem hladil po mé ruce. Zase mě dotýká a já se cítím příjemně.

''Že mi chybíš'' stáhla jsem najednou svou ruku.

''Tak se ke mě vrať'' rozzářil se oči. Je to jako kdyby mu najednou všechno vyšlo.

''Čekal jsi, že tohle řeknu, co?'' dala jsem si sousto do pusy.

''Možná jo'' pokrčil Harry rameny a okamžitě se začal věnovat jídlu.

''Jsem samozřejmost'' zamumlala jsem si pro sebe. Radši jsem začala zase jíst.

''Nechceš dnes ke mě?'' podíval se na mě zase Harry.

''Radši ne'' podívala jsem se na něj jen na chvilku.

''Přísahám, že by jsi se necítila nijak nepříjemně. Jen bychom si povídali'' usmál se Harry. Zapomeň. Na roztomilý úsměv mě nedostaneš. A rozhodně nejsem tak přístupná a ovlivnitelná, jak si myslíš.

''Můžeme si podívat i teď'' dívala jsem se na něj s dost vážným obličejem.

''Fajn. Tak jak to jde v práci?'' zareagoval Harry okamžitě. No o tom jsem se tedy zrovna bavit nechtěla, ale fajn.

''Skvěle'' odpověděla jsem jednoslovně. Nevím, co víc bych mu vlastně měla říct.

''Tak to je dobře'' usmál se Harry. Podle mě ho to ani snad nezajímá. Ale ze slušnosti se zeptal. Také se ho na něco zeptám.

''Odkud znáš Erika?'' mám už skoro dojedeno a tak se schyluje ke konci této večeře.

''Občas jsem s ním kecal, když jsem byl v Blue rose. Proč?'' pokrčil rameny. Nezdá se mi, že by si jen tak občas pokecali.

''Pokud chceš, abych ti zase začala věřit, tak bys ke měl být upřímný'' dívala jsem se na něj a čekala jsem, co z něj vyleze.

''Fajn. Chvilku jsem s ním makal. Prostě jsme si předávali zboží. On se ale potom dal na dráhu barmana. Od té doby si prostě pokecáme, když se potkáme'' řekl mi konečně Harry pravdu. Tedy alespoň doufám. A to že Erik obchodoval mě docela překvapuje. I když postavu a ksicht na to má.

''Takže jak to s námi teď bude?'' podíval se na mě Harry a složil příbor na talíři. Oba už máme dojedno. A mimochodem to bylo vynikající.

''No'' nadechla jsem se.

''Tohle vám posílá jedna dáma pane'' připletl se k nám najednou mladý čišník, co mě dovedl k toaletám. Podívala jsem se na láhev vína a potom na Harry. Dokonce dostal i vzkaz. Zajímalo by mě, co na něm je napsané. Tedy, radši to ani nechci vědět.

Harry chvilku koukal na vzkaz a pak se podíval na čišníka, který nervózně přešlapoval s láhví vína.

''Vzkažte jí, že teď nemám čas. A tu láhev ji doneste zpět. Jsem tady autem'' pokynul Harry rukou čišníkovi a ten zase odkráčel. Sledovala jsem kam jde a on došel k mladé dívce v krásných černých šatech. Měla tmavé vlasy a rty namalované na červeno.

''Emm. Já'' zíral dál Harry na lísteček a trochu se začal ošívat.

''Co se děje?'' podívala jsem se na něj.

''Nic Jen. Kde jsme to přestali? Jo. Emm. Zkusíme to nějak znovu. Třeba prostě jako přátelé. Pokud to jinak nejde'' díval se na mě Harry lísteček položil na stůl. Nepodívala jsem se na něj, protože jsem nechtěla být zvědavá. I když by mě asi skutečně zajímalo, co tam je napsaného.

Ozvalo se zacinkání příboru, jak dopadl na zem. Všichni se podívali na chudáka čišníka, kterému právě ten příbor vyklouzl. Já jsem radši rychle pohledem uhnula, abych ho nerozhodila. I když to nemělo moc cenu, protože zbytek restaurace na něj stejně zíral.

Moje oči ale sklouzly na lísteček. I když byl vzhůru nohama, tak jsem mohla přečíst, co na něj stojí.

Děkuji za krásný večer. Však víš. Měli bychom si to zopakovat. -K

Kousla jsem se do rtu a rychle jsem se napila vody. Takže si přeci jen užíval, když se mnou nebyl. On je snad notorickým lhářem nebo co.

''Myslím, že bych už měla jít'' položila jsem ubrousek ze svého klína zpět na stůl.

''Už. Myslel jsem, že si dáme ještě dezert. A nebo, že. Nevím. Chci ještě víc času Sarah. Chci s tebou strávit víc, než jen tohle'' díval se na mě. Mezitím jsem se ale stihla postavit.

''Myslím si, že slečna K tě zabaví lépe než já'' usmála jsem se.

''Ou. Necháš si to vysvětlit?'' postavil se i Harry, aby mě zastavil.

''Potřebuješ k tomu půl hodiny?'' podívala jsem se na hodinky na své ruce.

''Asi jo'' díval se na mě Harry.

''Tak to je špatný. Protože já mám už jen dvě minuty'' mlaskla jsem.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 22. května 2017 v 7:03 | Reagovat

Prosím, ať to ten vůl znovu neposere. Prosííím!

Božííí díl ♥

2 Kateřina Kateřina | Web | 22. května 2017 v 7:41 | Reagovat

Úžasný díl.......

3 Leňa😘 Leňa😘 | 22. května 2017 v 10:25 | Reagovat

To fakt to je vůl.
Další zasraná blond blka jim ZO musí zkazit jako vážně?!?
Žádný lístek ne ZO je fuj, zapomeň na něho a Harry ty jí řikej už konečně pravdu😊😉😍💓💓💓

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama