134. Nepřišel...

14. května 2017 v 17:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Už nerozeznám ani rozdíl mezi barvou červenou a růžovou'' vydechla jsem. Jsem z toho už unavená. Počet vyzkoušených šatů jsem přestala počítat u dvaceti a to jsem snad nebyla ani v půlce. Potom už mi Lucy s Jessicou museli do šatů pomáhat. Vždycky jsem se jim v nich potom ukázala a oni s prapodivnými obličeji hodnotili, jak v nich vypadám. Proč i tohle nemůže být jako ve filmu? Kdy se holka do šatů obléká ráda a vždycky, když vyjde tak udělá něco vtipného? A ještě je to doplňěno o hezkou hudbu. A ne jako tady. O operu? Nebo co to je? Vážná hudba? Prostě takový ten druh hudby, co vás přímo nudí ke smrti.

''Jak tohle můžeš říct? Copak nerozešnáš zářivě červenou od jahodové červené? Nazvala jsi to vážně růžovou barvou? Ale drahoušku. Jako správná žena bys měla rozeznat všechny barvy od béžově-zelené až po dehtově černou'' mluvil ke mě Cameron a během toho mi ty barvy ukazoval na kusech látky.

''Abych pravdu řekla, tak běžově-zelená mi přijde jako spíše jako nechutně vyblitá barva a dehtově černá je prostě černá. Proč bych měla vědět, že černá má ještě další deset odstínů, když stejně všichn víme, že je to černá?'' řekla bych, že začínám být trochu protivná.

''Tohle není dobré. Myslím si, že byste neměli rozebírat barvy a jejich odstíny. Ale měli bychom obléknout Sarah, protože asi tak za tři hodiny má jít na večeři a mi ještě musíme stihnou Jacka, takže kdybyste tuhle nezáživnou konverzaci o ničem radši věnovali šatům, byli bychom všichni spokojeni. Děkuju'' vkročila mezi mě a Camerona Jessica. Podle mě už ji přešla také jakákoliv chuť tady ztrávit ještě několik hodin času jen s tím, že si zkouším další sto šatů.

''Dobře. Protože letos je v módě těhotenství, tak tady máme jednu zbrusu novou a velice modní kolekci. Minulý týden byla přehlídka a musím říct, že to bylo famózní. Ty těhotné modelky, jak si to ladně a s elegancí kráčeli po tom módním mole, no já jsem myslel, že se tam rozplynu. A taky..'' začal Cameron.

''Hej. Soustřeď se!'' zatřásla s ním Jessica. Cameron se okamžitě vrátil do přítomnosti a po pár rychlých zamrkáních dokonce začal zase dělat svou práci.

Slyšela jsem, jak mi zvoní telefon a tak jsem se vydala ke své kabelce. Hovor jsem ale nestihla. Ale hned na to mi přišla zpráva. Od Louise. Co asi je tak důležitého?

Louis: Mám ti vzkázat, že se máš obléknout trochu. Jak bych to řekl. Jdete do takové té důležitější společnosti. Chápeš ne? Ženský jsou tam oblečené v nechutně předražených hadrech. Já jen, že ti tohle Harry zapomněl říct. Plus, že tě nevyzvedne, protože už tak chce na tebe čekat nebo co. Nepochopil jsem to. Za chvilku ti pošlu adresu. Až vejdeš dovnitř, tak řekni, že máš stůl rezerovananý na jméno Styles. To je asi všechno. Zvládneš to. A já jsem ti chtěl říct, že kdyby cokoliv, tak pro tebe dojedu, jasné? Jsem moc rád, že s ním ale na tu večeři jdeš. :)

''Sakra'' ujelo mi.

''Co?'' všichni se na mě najednou dívali.

''Jdeme prý do nějaké nóbl restaure jestli to dobře chápu'' vydechla jsem a cítila jsem, jak se mi svýrá žaludek.

''Fajn. Alespoň už vím na co přesně se soustředit'' kývl hlavou Cameron a zase odběhl.

Tentokrát mi přinesl dvoje šaty. Červené a bílé. Pokud se tedy zase nepletu.

''Takže Sarah. Tohle je barva ohnivě červená, hodí se spíše na ukázání tvé vášně a také toho, že dneska večer si chce užít. Jestli víš jak to myslím'' drcnul do mě Cameron loktem a ve vzduchu držel prostě a jednoduše červené šaty.

''Nechci mu naznačovat, že s ním chci spát'' protočila jsem očima.

''Tak fajn. Potom tu mám tyhle. Čistě bílá barva. Nevinnost, skromnost a elegance. Je spíše pro poklidný večer, ale rozhodni si musíš dát bílé víno, protože tohle je má drahá látka. Jistě jsi už slyšela o hevábí. A ty si ho dnes večer můžeš obléci. Podle mě by ti více vyhovovala bílá barva. A přiznejme si to. Jsou i jednoduší a působí tak více půvabněji'' dal Cameron ty bílé šaty blíže ke mě a prohlížel si mě.

''Fajn. Vyzkouším si je'' vytrhla jsem mu ty šaty z ruky. Už mě to vážně nebaví se neustále soukat do šatů. Už je toho na mě moc. A jestli si budu muset zkoušet ještě nějaké šaty, tak uteču s křikem pryč.

''Tak co Sarah?'' pokřikovala na mě neustále Lucy. Vždyť jsem si je ještě ani neoblékla.

''Čekej'' zakřičela jsem nazpět. Nasoukala jsem se do těch šatů a díky bohu, že už to nejsou šaty XXL, ale šaty pro těhotné. Ano, i do šatů velikosti XXL se mě pokoušeli narvat. I když mi krásně seděli přes bříško, tak jsem v tom stejně vypadala, jak trpaslík ve zlobří košili.

''Sakra'' zírala na mě Lucy s otevřenou pusou, když jsem vyšla z převlékárny.

''Co?'' povytáhla jsem obočí. Tou největší nevýhodou je asi to, že v převlékárně nemají zrdcadlo. Možná proto, že tohle asi nemá ani sloužit jako převlékárna.

''Tak já bych řekla, že máme vitěze'' kývala Jessica hlavou. A jediný Cameron na mě koukal bez jakékoliv emoce.

''A ty máš na to jaký názor?'' podívala jsem se na Camerona.

''Chce to ještě něco'' přejížděl si prstem po bradě a neustále si mě prohlížel. Jestli vymyslí další kravinu, tak jdu dneska v džínách a volném svetru.

''Počkejte chvilku'' zvedl prst a rychle někam odběhl.

''Pojď se na sebe podívat'' mávala na mě Lucy. Za rohem je totíž zrcadlo. Které by mimochodem někdo mohl přesounout sem. Ale to už asi nemá cenu říkat.

Došla jsem k zrcadlu a dívala jsem se na neznámou dívku. Až na pobledlý obličej bez jakékoliv známky nadšení, to byla dobře oblečená žena. Nakonec se konečně Cameron trefil i do mého vkusu. Ty šaty nejsou nijak příliš vyzívavá, až na trochu více odhalený dekolt, ale jinak jsou božské. Cítím se v nich dokonce i pohodlně.

''Co na to říkáš?'' dívala se na mě Jessica.

''Jsou hezké. Asi půjdu v těchto'' pohladila jsem po bokách, abych látku ještě více upravila. Je to tak hebké a příjemné na dotek. Dokázala bych si s touhle látkou mazlit hodiny.

''Přesto to chce něco výraznějšího'' stál za mnou najednou Cameron a dával mi okolo krku diamantový náhrdelník.

''Ten je nádherný'' okamžitě jsem si na něj musela sáhnout.

''Taky aby nebyl nádherný za třicet tisíc liber'' usmál se na mě Cameron. Asi jsem přestala dýchat. Kolik že ten náhrdelník stojí?

''Tak to mi ho z toho krku tedy hodně rychle sundej'' vykulila jsem oči a otočila jsem se na Camerona.

''Ne. Dnešní večer si můžeš dovolit trochu víc'' mrkl na mě a já vydechla překvapení. Mám na sobě v přepočtu asi tak třicet mých výplat. Poked se tomu náhrdelníku cokoliv stane, rozhodně ho budu splácet do smrti.

''Ještě tohle, protože venku v noci chladno'' podal mi lehkých bílý šál.

''Nevím, jak se tohle přesně nosí'' zkřivila jsem obličej.

''Ježiš. Zkryješ si tím ramena, ruce, záda a dekolt má drahá'' upravil Cameron šál a já se cítila jako princezna.

''Samozřejmě nemůžeš jít bez naušnic'' podal mi ještě Cameron krabičku. Samozřejmě se v ní nacházeli diamantové naušnice.

''Nemůže jít bosa'' upozornila Camerona Lucy.

''Hlavně žádné podpatky'' upozornila jsem hned Camerona.

''Žena má podpatky nosy i když jde po pláži nebo trávníku'' zamračil se na mě Cameron. Ať mi ukáže jedinou ženskou, co chodi v písku na pláži na nějakých jehlách.

''Moje nejoblíbenější. A myslím, že se ti budou taky líbit'' ukázal mi Cameron boty na nižším podpatky. Jsou bílé a jednoduché s páskem okolo kotníku.

''Taky tyhle beru'' kývla jsem souhlasně a nechala jsem si ty boty nasadit.

''Ahoj'' ozval se za mnou cizí hlas. Otočila jsem se a viděla jsem naprosto neznámého nagelovaného kluka.

''Jsem Jack'' začal zase ten kluk, když jsem já stále mlčela.

''Ty mi máš udělat ty vlasy, že jo?'' usmála jsem se na něj. Myslela jsem, že mi půjdeme někam za ním a ne že on přijde sem. Ale alespoň teď mám o něco více času.

''Tak, že se má drahá pojď posadit, pokud už to tady tedy máte hotové'' díval se na mě Jack.

''Jo máme'' kývl Cameron.

''Mimochodem, já jsem Sarah'' vzpomněla jsem si, že jsem se ani nepředstavila.

''Já vím'' usmál se na mě Jack a ukázal mi, abych si sedla do křesla.

''Takže tě prý budu muset i namalovat'' usmíval se na mě Jack a prohlížel si můj obličej.

''Nechtěl by jsi se pustit do práce. Tohle zírání je mi trochu nepříjemné'' začínám být teď nějak moc upřímná.

Jack se tedy pustil do mých vlasů a vytvořil mi z nich drdol. Elegentní a dokonalý.

Hned na to se pustil do make-upu. Upozornila jsem ho ale, že rozhodně nic výrazného a on mě díky bohu poslechl.

Zbývá mi už jen hodiny a půl a já mám pocit, že asi budu zvracet. Jack ještě doupravoval svoje dílo a asi po deseti minutách dalšího zírání uznal, že je dílo hotovo. Líbí se mi, jak vypadám. I když v tom moc sebe nevidím. A to také proto, že se až takhle o sebe nestarám. Nemám peníze na diamantové náhrdelíky a další blbiny.

''Tak co?'' otočila jsem se dokolečka předevšemi a pak jsem pozorovala jejich výrazy. Vypadá to, že jsou všichni spokojení. I já jsem spokojená. Ale ještě víc jsem nervózní.

''Tak a v kolik tě vyzvedne?'' zeptala se mě Jessica. To je asi ten největší problém.

''Nevyzvedne. Máme sraz tam'' tedy pokud jsem to dobře pochopila.

''Odvezeme tě'' usmála se na mě Lucy.

''To je dobrý. Pojedu taxíkem'' mávla jsem rukou.

''V těchle věcech chceš jet taxíkem? Vážně?'' naštval se najednou Cameron.

''Ještě bych se chtěla stavit doma'' otočila jsem se hned na holky. Nechci Camerona nějak více naštvat.

Lucy s Jessicou mě poslechli a dovezli mě ještě domů. Ani nevím, proč jsem chtěla domů. Prostě jsem se chtěla tady uklidnit. Zkontrolovat se v zrcadle a už mohu vyrazit.

''Páni'' ozvalo se, když se otevřel výtah. Podívala jsem se před sebe a uviděla jsem Dylana.

''Ahoj'' usmála jsem se něj trochu rozpačitě.

''Kam jdeš?'' divil se. Asi mu přijde divné, že jsem takhle oblečená. Zrovná já.

''Na večeři'' stále jsem si držela rozpačitý úsměv na tváři.

''Sluší ti to'' složil mi menší kompliment Dylan. Poděkovala jsem mu a byla jsem docela ráda, že výtah konečně zastavil v přízemí. Dylan mi popřál hezký večer a stejně tak i já jemu.

Tohle setkání pro mě bylo trochu trapné. Nevím proč. Ale prostě jsem se tak v tom výtahu cítila. Jako kdybych mu prostě lhala. Nevím.

Nasedla jsem zase k holkám do auta a nadiktovala jsem jim přesnou adresu restaurace. Prý se skutečně jedná o veliký luxus. Což mi tedy způsobilo menší závrať. Pomalu bych řekla, že se mi začínájí třást i ruce.

''Jsme tady'' vylekala mě najednou Jessica. Skutečně už jsme na místě.

''Držete mi palce'' usmála jsem se na ně a vystoupila jsem z auta. Vypadám sice sebevědomě, ale rozhodně tomu tak není.

''Dobrý den. Měl by tady být rezervovaný stůl na pana Stylese'' přistoupila jsem k mladé recepční, která mě hned projela pohledem. Bože, po tomhle jsem vážně toužila. Ale díky bohu, nakonec mě ke stolu dovedl její kolega.

K prázdnému stolu. Je něco málo po šesté hodině. Myslela jsem, že když přijdu trochu později, tak už tady bude. Vlastně jsem doufala, že tady nebudu první z jediného důvodu. A to z toho, že nechci vypadat jako jeho pes, který čeká jen a jen na jeho přítomnost.

Objednala jsem si vodu a dál jsem čekala. Pět minut. To se dá ještě pochopit. Deset minut můžeme svádět na zácpu. Patnáct minut na pozdní výjezd z domu a zácpu. Ale pokud se jedná o půl hodiny, tak se skutečně už cítím jako idiot. Zraněná a ponížená. Myslela jsem si, že to se mnou Harry snad myslí vážně. A ono se ukáže, že si ze mě dělá dobrý den. Ještě, že jsem si vzala peněžěnku, jinak bych nemohla zaplatit ani za tu pitomou vodu.

Dávám Harrymu ještě pět minut a pak odcházím. Minuta. Dvě. Tři. A najednou je to pět minut a já se skutečně zvedám a odcházím, protože už tohle ponížení nechci dál snášet. Jsem husa. A Harry? Nenávidím ho jak nejvíce to jde. Tohle jsem si od něj skutečně nezasloužila.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nefisto Nefisto | 14. května 2017 v 21:23 | Reagovat

Spis, nez aby ji tam nechal Harry trapne cekat, si myslim, ze se neco stalo :-(

2 leňa :* leňa :* | 14. května 2017 v 23:22 | Reagovat

Harry já tě vlastnoručně přerazím to jsi tu svou zbabělou prdel nemohl nakopnou a prostě  na tu večeři přijít!!!!!!!!!!!!!!!!!!! vážně teď už si ji získáš těžko a jestli za to může nějaká mafianská akce je mi u prdele měl jsi se na tu akci vykašlat kluci by si poradily sami a ty jsi měl dorazit!! vážně jsi mě naštval. chceš ji zpátky ale nedorazíš na večeři, na kterou jsi ji pozval jako vážně??! to se nědělá :( a jestli ti ji sarah dá už po druhé to nevím a jestli jí to louis honem neřkne ten pravý důvod proč jsi nepřišel, nebo ty jí neřekneš pravdu a budeš jí zase lhát tak tě nakopu a hodím pod studenou sprchu aby jsi se vzpamatoval!!! :-)

3 Carol-World Carol-World | Web | 15. května 2017 v 7:24 | Reagovat

To je vůl, to je vůl, to je vůl...
Já ho fakt nakopu do prdele, zabiju a hodím k žralokům. To nemyslí vážně. Už fakt ne. To je takový vůl... OMG!
Tak a teď se Sarah na něj totálně vyser, odleť někam do halelujah a žij vlastní život! :D
Úžasný díl a těším se na další ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama