132. Moje minulost

8. května 2017 v 20:03 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
A už je to tady zase. Znovu sedím schoulená v křesle. Znovu mám v hlavě naprosto prázdno a zírám někam do dálky. Nevnímám televizi, kterou jsem si zapnula. Asi nejspíše jen relaxuji.

Mám docela hlad a proto vstávám a jdu si udělat něco k jídlu. Televize stále hraje, ale já ji mám spíše jako kulisu. Především proto, aby v tomhle bytě nebylo až takové ticho. Udělala jsem si těstoviny s kuřecím masem, špenátem, olivami a sušenými rajčaty. To mám asi v poslední době nejradši. A také je to jednoduché.

Znovu jsem se s talířem jídla vrátila do křesla a jedla jsem. Ani mi nedocházelo jak moc velký hlad mám, dokud jsem si do úst nevložila první sousto. Snědla jsem to asi příliš rychle, protože mému žaludku přišlo, že stále není naplněný. Takže jsem si přidala a snědla tak další talíř.

Další aktivitou, která by mě mohla na chvilku zaměstnat, bylo sprcha. Umyla jsem si i vlasy, takže jsem delší dobu ještě ztrávila u fénování.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a viděla jsem někoho jiného. Jako kdyby můj obličej už neměl žádnou barvu. Takže, abych nevypala až tak hrozně, chytla jsem taštičku s malovátky. Řasenka s bronzrem a rtěnkou mi můj vzhled trochu vylepšily. Konečně už nevypadám jako duch.

Jelikož mi zbývá asi necelá hodina do začátku pracovní doby, tak jsem se šla převléknout. Zvolila jsem džínové lacláče. Hodně těhotných je nosí a mě se to vždycky líbilo. Pod nimi jsem měla bílou mikinu. A k tomu jsem si vzala bílé tenisky. Mám pocit, že tyhle lacláče jsem ve své skříni neviděla. A ani u Harryho. Počkat. To vážně dokoupil ještě další oblečení? Proč si se mnou dává až takovou starost?

Ode dveří se ozval zvonek. Zarazila jsem se a rozhodovala jsem se, jestli mám jít otevřít. Co když je to zase Harry? Chce mi říct, ať na to všechno zapomenu? Že to ráno nemyslel vážně?

Přemýšlím vážně nad kravinami. Ať je za těmi dveřmi kdokoliv, nepůjdu otevřít. Určitě to nebude nic důležitého, jinak by ten někdo zazvonil znovu.

Další zazvnonění. Fajn, tak už to bude asi někdo, kdo se mnou chce mluvit. Proto jsem tedy ke dveřím vyrazila a pomlau jsem je otevřela.

''Už jsem se lekl, že se ti něco stalo'' vyhrkl hned na mě Dylan.

''Převlékala jsem se'' zalhala jsem.

''Je všechno v pořádku?'' prohlédl si mě.

''Proč by nemělo být?'' pozvedla jsem obočí.

''Nevím. Já. No po včerejšku. Víš?'' začal koktat.

''To co bylo, bylo. A hotovo. Nechci to nijak vytahovat. Děkuji za tvou pomoc'' usmála jsem se na něj.

''Není za co. Jen. Teď jsem ti šel navrhnout, že tě hodím do práce. Jedu zase do posilovny'' přehodil si tašku více přes rameno a tím mi i naznačil, že vážně jede.

''Tak jo. Jen si dojdu pro kabelku a můžeme vyrazit'' rychle jsem se otočila a naházela jsem do kabelky potřebné věci.

''Jsi moc hodný'' vyšla jsem z bytu a zamkla jsem za sebou dveře.

''To nestojí ani za řeč. Mám to po cestě, takže je to maličkost'' kýval hlavou a mířil k výtahu.

V autě jsem ho nechala mluvit o tom, jak jeho tréninky probíhají. Ne že by mě to nudilo, ale příliš mě to nezajímalo. Přesto jsem mu dávala najevo, že ho poslouchám.

''Děkuji za odvoz'' usmála jsem se a vystoupila jsem z auta. Rychle jsem mu ještě zamávala, než odjel a vydala jsem do Blue rose.

Všechny jsem pozdravila a rovnou jsem si zalezla do kanceláře. Objevil se u mě Erik s pitím a znovu řekl, že pitný režim je důležitý. Také se mě ptal, jestli mám hlad, ale já řekla, že nemám. Najedla jsem se přeci doma.

I když jsem řekla, že nemám hlad, zachvilku už v kanceláři byli všichni s několika krabicemi pizzy.

Povídali jsme si. O všem. Jessica mluvila převážně o tom, že by chtěla být herečkou a že dneska byla na konkurzu, což mě překvapilo. Neřekla bych do ní, že by chtěla být herečkou. Lucy mluvila o svém novém objevu, kterého potkala asi před dvěma týdny v obchoďáku. Prý spolu byli už i v kině. Dany mluvil o své rodině a o sestře, která je teď v Americe a pracuje v jedné nakladatelské firmě. Je na ní očividně hodně pyšný. Erik celou dobu mlčel a pomalu do sebe házel pizzu. Já jsem je všechny jen poslouchala a bála jsem se okamžiku, kdy přijde řeč na mě. A než jsem se nadála, všichni na mě zírali a očekávali, co ze mě vypadne.

''Můj život neobnáší nic zajímavého'' mávla jsem rukou a rychle jsem si zacpala pusu pizzou.

''Sarah neměla bys nám lhát. Pochybuji, že jsi k tomu dítěti přišla náhodou'' protočila očima Lucy.

''No možná v mém životě byl někdo, kdo byl pro mě takzvaným tím pravým'' zamumlala jsem s plnou pusou.

''Tak nám řekni, jak jste se poznali'' šťouchla do mě Lucy. Je tak zvědavá.

''Nechte jí. Třeba o tom nechce mluvit'' vstoupil do konverzace Erik.

''Hele. Žvýkej dál tu pizzu a nech Sarah mluvit'' otočil se na Erika Dany.

''Tak možná bych vám něco mohla prozradit'' pokrčila jsem rameny. Jsou už skoro jako moje rodina a pokud jim řeknu svou minulost, tak.. Tak co? Budou mě akorát litovat a později se budou snažit, aby mě nezranili.

''I když. Nerada o tom mluvím a je to na delší dobu. A taky nechci, abyste se potom ke mě chovali jinak. Nebo tak něco'' začala jsem si hrát s pramínkem svých vlasů.

''Sarah. Ať je to cokoliv. Nám to říct můžeš. I kdyby to bylo nejhorší na světe, už patříš mezi náš a tvá minulost to nijak nepoškodí'' dívala se na mě Jessica. Poprvé od té doby, co tady pracuji je na mě taková normální. Nevím, jak přesně bych to měla říct, ale je na mě hodná. Líbí se mi, co řekla. Přesto stále mám menší strach z toho, jak budou reagovat.

''Řekni nám všechno. My jsme ti taky všechno řekli'' dělala na me Lucy psí oči.

''Fajn'' svěsila jsem rameny a víc jsem zapadla do židle.

''Když jsem se narodila, tak mě hned moje matka opustila. Měla jsem i dva sourozence, ale ty šli do děckého domova, takže jsem je nikdy nepoznala. Žila jsem tedy jen s otcem. Jenže ten pil a byl závislý na automatech. Proto jsem většinu svého volného času ztrávila na brigádách, abych nás s otcem alespoň trochu uživila. A pak přišel jeden den, kdy se u nás doma ukázal jeden muž. A já musela odejít s ním. Otec mě totiž prohrál v kartách. Ubohé, já vím. Ale já hloupá jsem vážně šla. Jinak by otce zabili. A mě nejspíše taky. A tak jsem se dostala do pohádky. Ten muž. Říkejme mu třeba Harry'' nechtěla jsem, aby věděli, že je to jeho skutečné jméno.

''Mi dal krásný pokoj. Spousty oblečení. Ale jedno tam chybělo. Jeho dobré chování. Jenže já se s ní vyspala. Nejsem šlapka nebo tak něco. Jen. Prostě k tomu došlo. No a postupem času jsem se do něj začala zamilovávat. Jak romantický přiběh by to mohl být. Jenže po pár měsících jsem ho viděla s jinou. Opustila jsem ho. A pak jsem se k němu zase vrátila. A všechno bylo krásné. Byli jsme na dovolené a tam mě požádal o ruku. Přijala jsem to. Věřila jsem, že mě skutečně miluje. Když jsme z dovolené vrátili, měli jsem autonehodu. Harry skončil v umělém spánku a já měla zlomených pár žeber. U mě to nebylo nic vážného. Tedy. Zjistili tam, že jsem těhotná. S klukem, co se nemá probudit. Ale jelikož jsem měla buď štěstí a nebo smůlu, tak se probudil. A já čekala takový ten pohádkový život. Všechno, že bude fajn. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Víte. Ode dne kdy si mě odvezl až po náš první rozchod, to na mě jenom hrál. Dělal ze mě idiota v době, kdy už jsem ho já milovala. Ano je to tak. Smůla se mi vrátila. A tak jsem po něm hodila prstýnkem a odešla jsem. No a jedno jsem zapomněla. Moje matka se vrátila do města a otec se začal chovat normálně. Jenže mě už to nějak nebere. Takže teď pracuji tady. Jsem těhotná. S rodiči bych mohla skvěle vycházet, ale po tolika letech ničeho, už se mi nechce nějak začínat znovu. No a ten Harry mi tvrdí, že mě miluje a že chce, abych se vrátila. A jelikož jsem, nebo tedy chci být tvrdohlavá a nechci ani ustoupit ze svého rozhodnutí, tak se k němu nechci vrátit. Především také kvůli tomu, co mi všechno provedl. No ale dneska mě pozval na večeři. Zítra chce abych s ním šla na večeři. Promluvit si. A já se bojím'' konečně jsem domluvila a podívala jsem se po ostatních.

''A vy na mě teď čumíte, jako kdybych snad byla z jiného světa'' okomentovala jsem jejich pohledy.

''Já, tedy. Páni'' vyšlo z Danyho.

''Musím říct, že na to jak si mladá, tak máš docela dlouhý příběh'' pokývala Jessica hlavou.

''Já myslím, že bys s ním měla jít'' znovu do mě šťouchla Lucy.

''Co myslíš ty Eriku?'' otočila se Lucy hned na Erika, který vypadal, že mě snad ani neposlouchal.

''Jestli ten jakoby Harry nebo jak se jmenuje ji opravdu chce zpátky, tak si myslím, že by měla jít'' díval se na mě Erik a ke konci se pousmál.

''Ježiš. Je to zvláštní, ale na jednu stranu si říkám, že jsi mu dala sbohem zbytečně, ale řekla bych, že v tom bude víc věcí, takové ty maličkosti, co tě k tomu dohnali'' dívala se na mě upřímě Jessica.

''Jo a Sarah? Podle mě bys měla zítra vyrazit na nákupy a ukázat tomu klukovi, že jsi vážně kus'' našpulila rty Lucy.

''A já moc dobře vím, s kým bys mohla jít nakupovat'' přihlásila se hned Jessica a po ní Lucy.

''A Sarah. Neber si sebou peněženku'' dala mi malou pusu do vlasů Lucy.

''Proč si nemám brát peněženku?'' zeptala jsem se.

''Protože já vím, jak ti zařídit luxusní hadry i bez peněz zlato'' luskla prstem a slezla ze stolu.

Tím to skončilo. Všichni mě přijali ještě víc do své party, protože jsem se jim otevřela. Znají mě a já znám je. Vím, že teď už zase někam patřím.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 8. května 2017 v 20:48 | Reagovat

ÚŽASNÝ DÍL ♥ Doufám, že Harrymu spadne brada až na zem :D

2 Leňa😘 Leňa😘 | 8. května 2017 v 22:45 | Reagovat

UŽASNÝ DÍL!😍😍😍😍😍😍😍!! až na tu večeři prmřijde doufám že Harry na ní bude zvířat s bradou na zemi a bude šťastný že na tu večeři přišla a omluví se jí a vysvětlí jí to divadlo :-D :-)❤❤❤❤❤❤❤❤❤💕💕💕💕💕💕💕💕💕

3 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 13. května 2017 v 2:16 | Reagovat

Zlí lidé zde byli vždycky, a vždy se snažili o to se mít pomocí zla velmi dobře, následkem byl boj se zlem a se zlými lidmi. Jablko nepadne daleko od stromu a tak v rodině zlých lidí se narodí zlé děti, často se zlí lidé maskují, jsou to vlci v beránčí kůži, maskování jim umožňuje se nenápadně dostat blízko k dobrému člověku, a potom dobrému člověku ublížit. Fyzické zlo je nahrazováno psychickým zlem, místo zlého fyzického bití, je zde používání zlých slov které způsobují u dobrých lidí zlou náladu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama