131. Jen večeře

3. května 2017 v 19:59 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Harry. Já spím. Tohle je jenom sen. On ted přede mnou rozhodně nestojí.

''Mohl bych dovnitř?'' díval se na mě a já na něj přímo zírala. Stojím nadále mezi dveřmi a jen prostě zírám. Nic víc. Protože jsem tak trochu vykolejená. V jeho očích vidím únavu. Řekla bych, že toho moc nenaspal.

''Myslím, že bychom si spolu měli promluvit'' stále mě pozoroval a já právě měla v hlavě zmatek. Mám ho pozvat dál a nebo mu prásknout dveřmi před nosem? Jsem snad úplný idiot, protože vím, že on ode mě očekává nějakou odpověď, ale já jen koukám a mlčím.

''Já myslím, že'' nadechla jsem se konečně a odvážila jsem se něco říct.

''Hlavně mě neposílej do háje. Jen to ne prosím'' skočil mi najednou do řeči.

''Já'' další pokus Sarah. Tak už sakra něco řekni.

''Myslím, že všechno je mezi námi jasné. Není o čem mluvit'' začala jsem zavírat dveře.

''Sarah sakra'' strčil najednou nohu mezi dveře a tím mi zabránil je zavřít.

''Dej mi alespoň pět minut'' prosil mě.

''Jenom pět minut'' otevřela jsem dveře a čekala jsem, ale teď pro změnu mlčel zase on.

''Už máš jen čtyři minuty'' upozornila jsem ho.

''Mohu jít dovnitř?'' koukal na mě tím jeho štěněcím pohledem. Chvilku jsem nad tím uvažovala, ale nakonec jsem nechala srdce místo mozku a dveře jsem otevřela o něco víc a tím dala Harrymu prostor, aby tedy šel dál.

''Páni. Nečekal jsem, že bys mě pustila dovnitř. Věřila bys tomu, že jsem měl tolik věcí připravených. Tolik jsem ti toho chtěl říct a teď jsem všechno zapomněl?'' zasmál se trochu křečovitě Harry.

''Tři minuty'' bylo jediné, co jsem mu řekla. Těch jeho pět minut beru skutečně vážně.

''Ježiš, můžeš trochu zvolnit?'' protočil očima. Co prosím? Já myslel, že mi přišel něco říct a ne že na mě bude nepříjemný.

''Promiň'' omluvil se hned.

''Drobek už za chvilku bude na světě'' podíval se ven a něco tam pozoroval. Překvapilo mě, že používá také přezdívku Drobek.

''Jo'' pokrčila jsem rameny. Stojím mezi halou a obývákem s kuchyní a neustále vyčkávám na to, co tenhle kluk vlastně ze sebe vyklopí.

''Dobře. K věci. Především se chci omluvit za to, co se dneska stalo'' začal a já mu do toho hned skočila.

''Jen dnes?'' povytáhla jsem obočí a on se na mě najednou podíval. Jako kdyby na to předtím zapomněl a já jsem mu to teď připomněla.

''Myslím si, že mi pět minut stačit nebude'' prohrábl si vlasy.

''Už jen dvě'' znovu jsem mu odečetla jednu minutu.

''Kruci Sarah. Proč nemůžeš připustit, že mě miluješ a že se ti po mě stýská?'' zvýšil trochu hlas.

''Já jsem si toho plně vědoma. Ale musíš brát celou situaci. Miluji tě. To přiznávám. Ale ty všechny věci? To zabolelo Harry'' říkala jsem najednou všechno, co jsem chtěla. Aniž bych se nějak omezovala.

''Vážně mě stále miluješ?'' rozsvítily se mi oči.

''Slyšel jsi všechno, co jsem řekla?'' zírala jsem na něj.

''Pojď to zkusit od znovu'' navrhl mi Harry bez dlouhého přemýšlení. Musím se jít napít. Mám v puse naprosto sucho. Za to moje ruce se mi šíleně potí.

''To ti ta včerejši buchta řekla zbohem? A co Claire? Neporadila ti tohle? Jen bych nerada skončila v tom samém divadle, jako podváděná. Vzpomínáš si? Takhle to předtím probíhalo víš? A já abych řekla pravdu? Asi už se prostě nechci vracet. Jsem ti nesmírně vděčná za všechno, co si pro mě udělal. A především, že si zařídil tenhle byt. Pokud to ale děláš jen kvůli tomu, abych se k tobě vrátila, tak ti musím říct, že to takhle nefunguje. Bojím se vrátit. A asi vážně nechci. Mě to takhle vlastně vyhovuje'' vypadlo ze mě, ale pravdy v tom všem bylo jen trochu.

''Takže ten idiot je tedy tvůj kluk'' zavřel Harry oči.

''I kdyby byl, může ti to být jedno. Ty jsi si už podle mě užil hodně holek. A jedním důkazem je ta včerejší'' založila jsem si ruce na prsou. Harryho pět minut už jistě uběhlo. A takhle koncerzace se začíná tak nějak stáčet špatným směrem.

''Podělal jsem to. Jako předtím, tak i teď. Včera jsem udělal jednu věc od doby, co jsi ode mě odešla. A to tu, že jsem se seznámil s jinou holkou. Která ti ve skutečnosti nesahá ani po kotníky. Řekl ti Erik, že když si odešla, tak jsem odešel i já. Nic jsem s tou holkou neměl. Jen jsme se bavili a'' začal Harry s pohádkou, která mě nezajímá.

''Nech si to. Je mi to jedno. Nemusíš se mi vyzpovídat. I kdybys měl v posteli čtyřec holek, tak už to není má věc. Jsem ráda, že si mě navštívil, ale teď bych byla ráda, kdybys odešel.

''Miluji tě. Kurva miluji. Chci tě zpátky. Ty jsi holka, kterou potřebuji. Sarah! Já jsem si tě chtěl vzít. A stále chci. Chci s tebou přožít život. Copak tomu nerozumíš?'' přistoupil teď Harry ke mě. Byl asi tak metr ode mě.

''Rozumím Harry. Ale. Ale'' začala jsem koktat.

''Ale nejde to'' dostala jsem ze sebe.

''Musí to jít. Ty víš, že to jde. Nebo to se mnou alespoň zkus'' klekl si přede mě najednou na zem a já zůstala stát jako socha. Moje srdce se zastavilo.

''Sarah. Od doby, co jsem bez tebe? Je to pro mě peklo. Jsem sám. Nejsi se mnou. Bojím se samoty. Bojím se být bez tebe. Je mi jedno, že to vyzní tak jak to vyzní. Ale. Já miluji jen tebe. Nedokáži začít nový život, aniž bys v něm byla ty. Odpusť mi to. Jen řekni, že to zkusíme. Znovu. A uvidíš, že to půjde'' začal najednou prosit. Chtěla bych mu skočit okolo krku a říct, že to tedy zkusíme. Ale nemůžu. Nejde to lusknutím prstu. Nebo ano?

''Vstaň. Nech toho Harry. Prosím'' promnula jsem si oči, které mě začaly pálit. Možná kvůli tomu jak jsem se snažila zadržet slzy.

''Ne. Dokud mi neřekneš to, co je správné'' klečel Harry dál přede mnou.

''Viděl si někdy romantický film? Tam to končí happy-endem. Jenže tohle není film. Tohle je realita. A nejde zlomené srdce na několik kusů dát dohromady jen tak'' stekla mi první slza z oka.

''Nedělej to Sarah. Neposílej mě pryč'' viděla jsem, že i Harrymu se najednou začínají plnit oči slzami. Tohle je to nejhorší, co bych mohla vidět. Harryho, jak přede mnou klečí a slzy nakrajíčku. Hrozně moc mě to uvnitř mě bolí.

''Odejdi Harry'' potřebuji, aby odešel.

''Tak druhá varianta'' postavil se a udělal jeden velký krok ke mě. Jeho ruka se ocitla na mé tváři a pomalu se svým obličejem začal přibližovat k mému obličeji.

''Stop'' odstrčila jsem ho, když jsem se včas zpamatovala.

''Nech toho už. Nehraj si se mnou. Já prostě. Sakra Harry. Chci být tak silná. Držet se od tebe dál. Dokázat ti, že nejsem tvoje figurka. A ty se mnou potom chceš manipulovat přes polibky?'' vyjela jsem okamžitě. Chtěla jsem ho políbit, ale stále je tam to podělané ALE. Prostě nemohu. Z jednoho prostého důvodu. Ublížil mi a vedl mě lží po dobu našeho vztahu. Dokud jsem od něj neodešla poprvé. Jenže jsem se k němu zase vrátila. JÁ. Ale teď ne. Prostě je to podruhé a on si myslí, že to bude stejně snadné jako předtím.

''Zkusme to tedy znovu. Pojď se mnou zítra na večeři. Jen prostě na večeři. Jako přátelé. Pokud tě nemohu mít, tak alespoň jako kamarádku. Pokud tedy budeš chtít'' Harryho tvář byla bez jakékoliv emoce.

A můj mozek? Nic. Není. Dal si dovolenou. Je v režimu offline. Rozhodl se emigrovat. Prostě mám v hlavě pusto a prázdno. A já nevím, co bych měla říct. Možná jsem dokonce i oněměla. Je to jako když jsem Harrymu otevřela dveře. Mlčím a rozhodně to asi ani nevypadá na to, že bych něco řekla.

''Prosím'' podíval se Harry na své ruce. Je asi hodně nervózní.

''Když řeknu ano. Slíbíš mi, že se ke mě budeš chovat jako ke kamarádce? Pouze a jen jako ke kamarádce'' ukázala jsem na Harryho prstem a Harry jen přikývl.

''Zítra večer v šest'' usmál se na mě falešně a bez čehokoliv opustil můj byt.

Poprvé v životě se cítím tak nějak silná. Říkám si, že jsem tuhle situaci zvládla skvěle.

Jenže pak si uvědomím, že teď ležím na zemi a brečím, tak už mi to jako zvládnutá situace nepřijde. Spíš jsem zase na dně. Co jsem si myslela, když jsem ho pustila dovnitř. Proč jsem mu neřekla, že ho miluji a odpouštím mu? Proč? Možná proto, že chci být silná. Nechci mu dát najevo, že se mnou jde lehce manipulovat. Už ne. Možná jsem dříve byla ta slepá a naivní. Ale teď ne. Pokud mám v osudu něco, co by se mělo stát. Tak se to prostě stane. To jest všechno.


*Tak jo. Myslím si, že tenhle díl mohl být lepší. Ale tak nějak jsem psala všechno, co se mi promítalo v hlavě. Možná je to zvláštní, ale dříve jsem si říkala. Jo jasně. Stane se tohle a tohle a pak bude všechno v pohodě. Teď si nějak říkám, že by to mohlo být vlastně úplně jinak. No nic. Nebudu prozrazovat, co přesně plánuji. Nechte se překvapit. A ještě jedno. Líbí se vám, jak se to teď vyvíjí?*
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nutyla Nutyla | 3. května 2017 v 20:45 | Reagovat

Už zas brečím.. je to prostě úžasný a už se těším na další díl 💞💞❤️🌸

2 Carol-World Carol-World | Web | 3. května 2017 v 21:58 | Reagovat

Úžasný ♥ Styles se konečně odvážil. Miluju to ♥

3 Leňa😘 Leňa😘 | 3. května 2017 v 22:52 | Reagovat

Úžasný 💕💕💕💕Harry ty jsi za ní přišel!! teď ti dá šanci sice teď jen jako kamarádi, ale víme, že chvíly budete přátelé a pak se možná dáte dohromady😇😊😍 Harry tu večeři nesmíś posrat, jestli ji chceš zpátky!!😍😍😘😘😘😘 tenhle díl mě dojal jo já u tohoto dílu brečela, to se mi často nestává☺ tohle je další z mnoha mých oblíbených kapitol z MF.

4 Leňa😘 Leňa😘 | 3. května 2017 v 22:56 | Reagovat

Já tenhle příběh vážně milují!!!! Love
Domi, až ti najdu nakladatele aby ti vydal o a dva tvoje příběhy a on je vydá jinak to ode mně schytá😁😊☺😉😉 tak se mi musíš podepsat na obě dvě knížky!!😇😇😍😍😘😘❤❤💕💕💜💛💝💝💝

5 Nefisto Nefisto | 3. května 2017 v 23:02 | Reagovat

Tenhle dil je vyborny a snad Harrymu, konecne, odpusti.
Uz jsem to psala, ale tihle dva (a brzy 3) musi byt spolu :-)

6 Perrile Perrile | 4. května 2017 v 21:35 | Reagovat

Úžasný 😍😍😍😍😍😍😍😍😍😍

7 BlondieXI BlondieXI | 5. května 2017 v 18:11 | Reagovat

Bože...miluju tenhle příběh...konečně Harry zvedl prdel a něco udělal diky bohu, fakt mega top. Těsim se na další❤

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama