126. Soused

16. dubna 2017 v 17:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Dá se říci, že se mi spalo krásně. I ráno jsem se cítila plná energie. Malý Drobek mě sice hned po probuzení kopnul, ale já to beru jako přivítání a oznámení, že i on je už vzhůru.

Louis si mě prohlížel a čekal, jak budu reagovat. Ale jelikož má dobrá nálada nešla ničím zničit, pochopil, že jsem se vším v pohodě.

Než jsem večer usnula, přemýšlela jsem. Je to sice Harryho byt, i když ho ve skutečnosti nechal přepsat na mě, dokázala bych tady zůstat. Vychovávat tady dítě. Hrát si s ním v obýváku a koukat se ven přes skleněnou stěnu. Dokázala bych to tu zvládnout jako člověk i jako matka.

"Musím už jít. Přesto se tě na něco zeptám. Jak si se rozhodla?" mluvil na mě klidně Louis a snažil se, abych nezačala s něčím protestovat. Udělal mi i snídani. A ještě mi přinesl misku gumových medvídků. Harry je miluje... Ale nad tímto jsem se jen pousmála.

"Je mi to možná nepříjemné. A říkám si, že to není dobrý nápad. Ale myslím, že bych to tady mohla ještě zkusit" pokrčila jsem rameny a ujídala jsem medvídky. Myslím, že i Drobkovi chutnají.

"To se mi ulevilo. Bál jsem se, že v noci s křikem zdrhneš" vydechl a uvolnil se.

"Děláš, jak kdyby to byl byt plný strašidel" protočila jsem očima.

"Tak jo. Večer se tady stavím" vzal si klíče z komody a obouval se.

"Tady nebudu. Mám dneska směnu" usmála jsem se.

"Nemyslím si, že bys měla chodit ještě pracovat. Je sice hezké, že si snažíš vydělat, ale ber v potaz to, že jsi těhotná" zamračil se na mě Louis. Chová se, jak kdyby byl můj táta.

"Jsem tam domluvená, že dneska je to naposledy a pak až po mateřské" podala jsem mu ještě jeho džínovou bundu.

"Fajn. Jsem rád, že to vyšlo" usmál se na mě upřímně Louis. Rozloučili jsme se a já za ním zavřela dveře. V bytě panovalo ticho. Ale to příjemné domácí ticho. Procházela jsem místnosti, které tady byly a hledala jsem nějakou změnu. Bývalá velká ložnice je teď rozdělaná na dvě části. Dětský pokoj a ložnice. Nenapadlo by mě, že by tohle Harry udělal. Ale ten pokojíček je roztomilý.

"Koukej Drobku. Tohle tady vymyslel tvůj tatínek" pohladila jsem si břicho a dívala jsem se do dětského pokoje. Počkat. Kdo? Řekla jsem právě tatínek? Nazvala jsem Harryho tatínkem? Je to otec mého dítěte, ale bude mít Drobek vůbec příležitost ho tátou nazývat? Je zvláštní, že to pojmenování ze mě vylétlo, aniž bych nad tím jakkoliv přemýšlela.

Zavrtěla jsem hlavou a vlezla jsem si do postele v ložnici. Měla bych se dojít vysprchovat. Louis říkal, že už mi zabalil, kam jen tu tašku schoval?

Otevřela jsem tedy skříň a spadla mi brada.

Tohle ti taky patří. -H

Stálo na papírku přišpedleném na jednom saku. Skříň byla plná věcí, co jsem měla u Harryho. Vážně to sem převezl? Řekla jsem, že už od něj nic nechci. A najednou stojím v bytě od něj před skříni, která je plná drahých věcí také od něj.

Vzala jsem si vzkaz do ruky a otočila jsem ho. Nic víc. Nevím, jestli jsem očekávala něco víc. Možná jo, když jsem ten papírek otočila.

Sedla jsem si na zem a zírala jsem do skříně. Přemýšlím, jestli bych neměla ty věci zabalit a poslat je zpět Harrymu. Být správně tvrdohlavá. Ještě si to nechám projít hlavou.

Vytáhla jsem prozatím tedy nějaké spodní prádlo a legíny s mikinou. Během toho jsem ještě zapnula a zesílila jsem rádio.

Umyla jsem se. Vysušila jsem si vlasy. A uslyšela jsem, že hraje písnička od Katy Perry, I kissed a girl. Začala jsem si zpívat a tancovat. Chytla jsem hřeben na vlasy a dělala jsem, že je to mikrofon. Dotancovala jsem do kuchyně a otevřela jsem ledničku a přemýšlela jsem, co bych z toho jídla tady uvařila. Popravdě bych si dala nějaké těstoviny. Ale mám tady jen kuřecí maso a těstoviny. Mohla bych si dojít něco ještě koupit. Vzala jsem si peněženku a klíče od domu a vyběhla jsem ven. Supermarket není tak daleko, tak jsem tam byla hned. Vzala jsem si olivy, sušená rajčata a špenát. Teď už by z toho mohl vzniknout dobrý salát. Vzala jsem si ještě nějaký časopis na čtení, abych zabila čas, než půjdu do práce.

Dneska je docela i teplo a svítí sluníčko. Hned jsou lidi o něco příjemnější.

Už jsem zase byla zpátky v budově, kde je byt, ve kterém asi teď budu žít.
Hledala jsem klíče v kapse a najednou jsem do někoho vrazila, až mi z toho vypadl i ten časopis na zem.

"Pardon" podívala jsem se na muže. Chvíli na mě polekaně koukal a pak se trochu vzpamatoval. Má moc hezké modré oči. To je asi první, co mě na něm upoutalo.

"Omlouvám se" zíral na mě vykuleně ten chlap oblečený ve smokingu.

"To je v pořádku" usmála jsem se na něj.

"Byla to moje chyba. Nekoukala jsem na cestu" doplnila jsem.

"Já také nekoukal" uchechtl se. To znamená, že je to chyba obou.

"Nestává se mi příliš často, že bych nedával pozor na cestu a vrazil do někoho. Především do ženy" podal mi časopis ze země. Nic jsem mu na to neodpověděla, ale dál jsem se jen usmívala.

"Jedete také?" otevřel se před námi výtah.

"Ano" vstoupila jsem do výtahu.

"Já skoro nahoru. Vy?" stoupl si k panelu s tlačítky pater.

"Až nahoru" zazubila jsem se.

"Co to bude?" podíval se na mě, když výtah začal stoupat. Chvilku mi trvalo, než jsem pochopila, že mluví o Drobkovi.

"To nevím. Chci se nechat překvapit" dala jsem si hned ruku na břicho a pomalu jsem si ho hladila.

"Musíte být šťastná" usmál se.

"Jsem" kývla jsem trochu hlavou.

"I přítel či manžel" teď už se na mě nedíval.

"To netuším" sklopila jsem zrak.

"Jak to? Nedává to snad dostatečně najevo?" pozvedl obočí. Nějak moc se vyptává. Měla bych ho utnout.

"Nejsme spolu" vysvětlila jsem mu a on najednou zůstal ticho.

"Jsem Dylan" natáhl ke mě ruku.

"Sarah" podala jsem mu tedy i svou ruku.

"Velice mě těší" kývl s úsměvem.

"Mě také" usmála jsem se mile. I když trochu této galantnosti by mohl ubrat.

"A nebude lepší, když si budeme tykat. Jsme přece ti sousedé" pokročila jsem rameny.

"Dobrý nápad. Souhlasím" olízl si nevědomky rty. V tom se výtah zastavil a otevřel se.

"Tak třeba zase někdy" vylétlo ze mě.

"Určitě" otočil se na mě a pak zmizel.

Že bych měla hodné sousedy? Respektive souseda?

Vlezla jsem do bytu a pustila jsem se do dělání oběda. A když všechno bylo hotovo, sedla jsem si ke stolu a pustila jsem se jídla. Bylo to vynikající. Pozorovala jsem lidi venku přes okno a po chvilce ticha jsem radši pustila televizi. Dávali zrovna seriál Přátelé.

Měla jsem pořád i po dojedení porce hlad a tak jsem si ještě přidala. Skoro jsem snědla celou mísu těch těstovin. Očividně to chutná i Drobkovi.

Čas plynul poměrně rychle a já už se chystala do práce. Se sluchátky v uších jsem tedy vyrazila z bytu a vlezla jsem do výtahu. Psala jsem Erikovi, že už vyrážím a ať mi připraví nějaký dobrý drink pro těhotné.

Hned mi od něj přišla odpověď.

Erik: Už se to dělá. Budeš z toho vyplesklá tak moc, že už nikdy nebudeš chtít pít nic jiného.

Usmívala jsem se po přečtení zprávy. Řekla bych, že se poslední dobou Erik více usmívá. Už to není ten bručoun jakého jsem poznala.

"Ahoj" ozval se hlas, když někdo další nastupoval do výtahu.

"Ahoj" vytáhla jsem si sluchátka z uší.

"Máme na sebe dnes nějaké štěstí" usmál se Dylan. Teď už není oblečený ve smokingu, ale v teplácích a mikině s taškou přes rameno.

"Jop" kývla jsem.

"Kam razíš?" zmáčkl tlačítko přízemí a výtah se zavřel.

"Do práce" mlaskla jsem.

"Ty chodíš pracovat? A takhle pozdě?" vykulil na mě oči. Zní to divně, když to takhle podal. Jak kdybych pracovala v nějakém bordelu.

"Ne ne. Dělám v Blue rose" řekla jsem i název.

"Tam to znám. Znáš Thomase?" zeptal se mě.

"Jop. To je můj šéf" kývla jsem hlavou.

"A můj bratr" zasmál se Dylan a já na něj alespoň minutu koukala. Jak by řekl Harry: Tohle je kurva podělaná náhoda.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leňa😘 Leňa😘 | 16. dubna 2017 v 17:25 | Reagovat

Boží díl už se těším na další díl💓💓💓💓💓💓ať jde za harrym a poděkuje mu za to i když mají teď vztah jak na vodě :D nebo bude Dylan nový sexy nápadník😁

2 Carol-World Carol-World | Web | 16. dubna 2017 v 22:03 | Reagovat

Úža díl, ale ten Dylan... Držela bych se radši dál... :-|
Boží díl ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama