125. Můžeš bydlet tady

12. dubna 2017 v 23:57 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Asi bych už měla jít" zvedla jsem se ze sedačky. Neměla bych tady dál zůstávat. I když jsem řekla, že o tom popřemýšlím, stejně mě přemlouvají, abych tady zůstala a bydlela tady s nimi. A čím více nad tím přemýšlím. Tím více se mi to zdá jako docela fajn nápad.

Otec začal pracovat a Lisa chodí pomáhat do nemocnice. Údajně je tam něco jako placená pomocná síla. Prostě si povídá s dětmi. Čte starým lidem. Občas jim pomůže se i umýt. Je zvláštní, že najednou v nich vidím úplně jiné lidi. Připadají mi jako normální manželé. A já jsem jejich dcera. To jsem vážně musela čekat tak dlouho, než se můj sen splnil? Jenže jsem zase ztratila svojí lásku. Falešnou lásku. Mezi láskou a tou falešnou je docela rozdíl. Docela hodně. Říkám si, že mě miloval, ale štve mě ten začátek. To divadélko, které na mě ušil. Není to prostě fér. Kdo zdroguje holku, aby se s ní mohl vyspat? Hodně lidí na této planetě. Ale. Vždyť mi to mohlo být jasné hned. Jen tak jsem s ním najednou chtěla spát. Veškeré zábrany byly pryč. Jak jsem jen mohla být tak blbá?

''Už? Nejsi tady ani hodinu'' sklopil zrak otec na svoje hodinky.

''Třeba zase někdy přijdu'' usmála jsem se a jemu zajiskřila naděje v očích.

''Jsem ráda, že'' zasekla jsem se. Že jste zase normální, i když trochu pozdě? To by je ranilo. Ale ani mě zraňovali celý můj život.

''Že jste zase spolu'' řekla jsem po chvilce přemýšlení nad správnou variantou.

''My jsme rádi, že si za námi přišla. Klidně můžeš přijít zase zítra. Nabídka na bydlení tady stále platí. Můžeme ti se starat o prcka'' dala mi Lisa ruku na záda a jemně mi přejížděla po páteři. Trochu jsem poodstoupila a tak se její ruce vzdálila.

''Omlouvám se'' stáhla okamžitě svou ruku.

''To já se omlouvám. Ale někam nechci žádný kontakt. Popravdě na něj od tebe nejsem zvyklá. Nikdy si tady nebyla'' vytáhla jsem to zase. Že já si taky alespoň chvilku nemohu dát pokoj.

''Já vím'' vydechla smutně. Trápí jí to. Jednou, až na to budu mít sílu, tak se jí na všechno zeptám. Ale dnes ne. Dnes už je čas na odchod. A jídlo. A spánek. A prostě klid.

''Tak ahoj'' zamávala jsem jim a vydala jsem se ulicí pryč.

''Počkej'' zakřičel na mě otec a vyběhl ven společně i s Lisou.

''Doprovodíme tě'' doběhli mě.

''To ne. To vážně není nutné. Prosím'' zastavila jsem se. Nechci, aby se mnou šli. Už od nich chci mít svým způsobem pokoj, protože mě uvádí do rozpaků z touhle jejich celkovou změnou.

''Tak tedy ahoj'' rozloučili se se mnou a já konečně odcházela sama.

Došla jsem konečně k autu a nasedla jsem do něj.

Šťastná rodina? Co se to s tímhle světem děje? Můj otec mi ze života dělal peklo a matka tu radši ani nebyla. Až když jsem odešla, tak se všechno dostalo do normálu? Tohle mi přijde jako další divadlo, na které jsem zase naletě. Už se sem rozhodně nevrátím. Nesmím se se m vrátit.

Celou dobu, co jsem jela k Louisovi, jsem přemýšlela jen na tím, co se stalo. Je to divné. Znepokojující. A děsivé.
Všechno tohle tomu dává jistý nádech čehosi. Něčeho, co nedokáži vysvětlit. Ale jedno vím jistě. Že už se k mým rádoby najednou rodičům nesmím vrátit.

''Ahoj'' zakřičela jsem na celý dům a pověsila jsem klíče od auta na věšáček na klíče. Podle auta, co stojí venku, bych řekla, že je Loui doma.

''Ahoj'' vyšel z obýváku.

''Jak jsi se měl?'' zula jsem si boty.

''Nezouvej se. Někam jedeme'' usmál se Louis.

''Kam bychom jezdili?'' koukala jsem na něj.

''Prostě se zpátky obuj a jedem na výlet'' usmál se a šel se také obout.

''Smím vědět kam?'' podívala jsem se na Louiho, když už jsme společně kráčeli k autu.

''Překvapení'' mrkl na mě a nasedl do auta. Sedla jsem si tedy také a nadechovala jsem se, abych se ho zase na něco zeptala.

''Pokud je to další otázka, tak rovnou mlč'' zesílil radši rádio. Víc jsem se zavrtala do sedačky a mlčela jsem, jak mi řekl. Co se to dneska děje? Mám toho už dost. Jsem vyčerpaná a mám hlad. Umírám hlady.

''Mám hlad'' zakřičela jsem přes hudbu.

''Vydrž ještě tak pět minut. Už tam budeme'' ztlumil Louis hudbu, aby mi mohl odpovědět. Jestli jsem to správně pochopila, tak jedeme někam na jídlo. To mi i vyhovuje.
Jenže jsem brzy byla vyvedena z omylu. Nezastavili jsme před žádnou budovou, ve které by se nacházelo jakékoliv jídlo. Ale na místě, které jsem znala. Dobře jsem ho znala. Vím už, co se děje.

''Já tam nejdu'' zavrtěla jsem rychle hlavou. Rozhodně mě nahoru nedostane. Řekla jsem si, že už tam nikdy nepůjdu. A tím nikdy jsem myslela, nikdy ve svém životě!

''Prosím Sarah. Jen mě poslechni. Prosím'' natočil se na mě Louis, když zaparkoval v podzemních garážích.

''Loui tohle vážně ne. Ten byt mi nepatří. Nemám v něm co dělat. Nechci tam jít'' byla jsem stoprocentně přesvědčená. I kdyby mě táhl za vlasy, stejně mě tam nedostane.

''Sarah. Ty teď okamžitě vystoupíš z auta, nebo si zavolám ochranku, aby mi s tebou pomohli. I kdybych tě měl zabít, tak tě tam do toho bytu dostanu. Mám tě tam dostat a je mi jedno jak. Já jsem jen poslechl prosbu kamaráda, tak si laskavě nehraj na malé dítě a vystup z toho auta'' mluvil na mě a já se snažila dělat, že ho neslyším.

''Výhrůžky na mě rozhodně neplatí'' překřížila jsem si ruce na prsou. Nepůjdu. Ne!

''Jak chceš'' pokrčil rameny a vydal se směrem, kde byla budka s lidmi, co zde pracovali.

''Fajn'' zakřičela jsem naštvaně a poraženě. Nebudu tady dělat nějaké extra scény.

''Díky bohu'' otočil se rychle Louis. Jasně. Nechtěl tam vůbec jít, jen se mě snažil nějak donutit.

''Nenávidím tě'' praštila jsem dveřmi od auta a vyrazila jsem hned k výtahu. Nepodívala jsem se na Louise ani jednou. Právě teď mě sere. Proč mi tohle dělá? Myslela jsem, že je to můj kamarád. Ale měla bych si uvědomit, že je to především kamarád Harryho.

''Vím, že jsi naštvaná. Chápu to. Ale tohle je důležité'' nastoupili jsme s Louisem do výtahu a on zmáčkl číslo patra.
Říkám si, jaká bude moje reakce až uvidím ten byt, co byl původně můj. Co mi Harry koupil, abych tam mohla bydlet. Ale teď tu bydlet nechci. Už jen kvůli mé důstojnosti.

''Tak jo. Tohle znáš'' otevřel Louis dveře od toho prokletého apartmánu a já vstoupila dovnitř. Mlčela jsem a zírala jsem do země. Nechci se tady rozhlížet.

''Pojď za mnou'' chytl mě za ruku a někam mě táhl. Jestli si to dobře pamatuji, tak by tam měla být ložnice.

''Tohle se ti bude líbit. Ale to bys musela přestat koukat na svoje nohy. Koukni se prosím. On si s tím dal vážně práci. Alespoň tohle bys mohla přijmout'' zastavil se Louis a už na měl trochu naštvaný. Zvedla jsem tedy svůj pohled ze země a najednou jsem zírala na dětský pokoj. Přímo naproti mě, byla dětská postýlka a vedle ní hned takové to houpací křeslo, jak na něm sedávají starší lidé a houpou se.

''Tohle ne'' zavrtěla jsem hlavou a začala jsem couvat.

''Přestaň už sakra'' zavrčel na mě Louis.

''A ty se uklidni. Tohle mi nepatří. Nechci tady být, chápeš to? Pokud ti tak moc překážím, tak se odstěhuji. Není to pro mě problém. Jen řekni a vypadnu'' vyjela jsem teď najednou já. Přeháním to, ale on nedokáže pochopit, že tady nechci být. Je tu takových vzpomínek, které bolí a ještě ke všemu, je tohle Harryho byt. I když je ve skutečnosti přepsaný na mě. Stále je tady to, že tento byt mi nepatří. Nekoupila jsem si ho.

''Chápu to. Ale poslouchej mě. Tohle je tvůj byt. On ti ho zařídil. Nechal tvojí ložnici rozpůlit, aby tu byl i dětský pokoj. Kruci Sarah, tobě to vážně nedochází? Snaží se tebe a to malé zabezpečit. Alespoň teď bys mohla svou hrdost posunout na druhé místo a být za tohle vděčná. On po tobě nechce nic víc, než abys tady mohla žít. A víš co? Mě je to vlastně jedno. Pokud chceš zůstat u mě, tak můžeš. Jsem rád, že u mě jsi. Pokud se chceš odstěhovat, tak prosím.Ale tou nejlepší variantou je tohle. A taky tak trochu už tu máš věci'' zamumlal poslední větu.

''Co prosím?'' chtěla jsem se přesvědčit, že jsem ho dobře slyšela.

''Už jsem ti sem přestěhoval věci. Nebylo to tak těžké, když jsi si je ani všechny nevybalila. Prostě jsem doufal, že tady zůstaneš. Kupní smlouva a všechny papíry jsou v kuchyni na stole. Můžeš si prověřit i to, že tohle patří tobě. A Harry řekl jedno. Tenhle byt je tvůj a ty s ním máš naložit podle svého. On chce, abys mohla mít svůj život s tím dítětem a byla šťastná. A všichni víme, že u mě se necítíš příjemně z toho důvodu, že ti přijde, že mi narušuješ život. Takže tě prosím o jedno. Zůstaň tu dvě noci. Jen dvě. Pokud ti to nebude vyhovovat, můžeš se ke mě vrátit. Ten byt se pak klidně prodá a peníze z něj budou tvoje'' promlouval mi do duše Louis.

''Zkusíš to?'' koukal na mě s prosebným výrazem a já se ocitla na tenkém ledě. Chci utíkat tady z tohohle místa. Ale nechci bydlet už u Louiho. Je na mě hodný, ale skutečně si u něj přijdu svým způsobem jako vetřelec.

''Pokud tu se mnou tu první noc zůstaneš'' povolila jsem nakonec. Vážně jsem to právě udělala? První krok k tomu, abych tady zůstala? K čemu to ale vede?

Jsem si nejistá. Mám zde zůstat a nebo to mám opustit a dál narušovat Louisův život. Nebo se mám snad nastěhovat k otci s Lisou a dělat, že i s nimi jsem najednou po tolika letech šťastná? Všechno je tak složité a já se nemůžu nikoho zeptat na pomoc. Nikdy mi totiž nedokáže poradit tak, aby to všechno bylo správně a především v pořádku.


*DOTAZ: Má Sarah v tom bytě tedy zůstat? Nebo má bydlet dál u Louise? A nebo se má snad přestěhovat k rodičům? Co byste zvolili vy?*
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 leňa :* leňa :* | 13. dubna 2017 v 1:07 | Reagovat

ať tam Sarah zůstane, i s louisemtu první noc ale vtom bytě jí to podle mě bude vyhovovat více bude mít svojenurčité soukromí i volnost. navíc je to přece její byt :D ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ :-)

2 Perrile Perrile | 13. dubna 2017 v 9:18 | Reagovat

Ať v tom bytě zustane je ti dobrý řešení, a jinak moc pěkné. :-)

3 Hančinka Hančinka | 13. dubna 2017 v 9:37 | Reagovat

Měla by se vrátit k Harrymu, protože oni jsou prostě spolu úžasní. A čekají miminko. Takže, prosím?😹❤

4 Nefisto Nefisto | 13. dubna 2017 v 10:05 | Reagovat

Mela by byt s Harrym a uklidnit se. Vim, ze to neni lehky, ale bude jim spolecne lip :-)

5 Carol-World Carol-World | Web | 13. dubna 2017 v 10:59 | Reagovat

Já bych utekla hodně někam daleko :D Do jiné Země, aby to měl Harold ještě těžší a Sarah by zároveň mohla začít nový začátek :D Ale na tohle nemá Sarah koule, no :D Tak ať si radši zůstane v tom bytě :P I přesto, že já být Sarah, tak prchnu :DD

BOŽÍÍÍÍ DÍL ♥ A ten pokojík mě dojal ♥

6 Maya Maya | 16. dubna 2017 v 0:27 | Reagovat

[5]: taky dobrý argument udělala bych něco podobnýho:D :D  :D  :D  :D  :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama