124. Že bych začala nový život?

9. dubna 2017 v 17:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Vrátila jsem se zpět domů, tedy k Louisovi. Když nad tím tak přemýšlím, mohla bych si najít svoje bydlení. Stačí mi jen nějaký malinký byteček.

Sedla jsem si na postel a vytáhla jsem krabičku mých úspor, která je teď doplněná ještě o nějaké to spropitné. Opilý lidé dávají někdy příliš nesmyslné spropitné a tak jim ho vrací. Většinou to ale odmítají.

Začala jsem pomalu počítat a došla jsem k jednomu jedinému závěru. Že bych měla maximálně asi tak 3 měsíce na nájem. Cítím se hrozně. Ze mě že má být matka. Nemám ani na to, abych to dítě uživila. Ze mě nemůže být přeci dobrá máma.

Lehla jsem si na postel a cítila jsem, jak se mi slzy kutálejí po tvářích. Jediné, co bych mohla udělat, je se nachat živit Louisem. Ale to nepřichází v úvahu.

Vzpomněla jsem si na můj pokoj. Kdyby se udělalo pár úprav.. Nesmysl! Nebudu bydlet se svým otcem.

Zajímalo by ho vůbec, že bude dědou? A co Lisa? Stále tam s ním bydlí? Zajímalo by jí, že bude babičkou?

Než jsem si to stačila rozmyslet, už jsem byla na silnici a mířila jsem na druhý konec města. Do té černobílé ulice, ve které se schovával můj starý život. To malé nic, co jsem i přesto všechno chovala v mém srdci.

Zaparkovala jsem o ulici dál od toho domu, který mi vždy přišel jako klec. A já se teď do něj vracím. Vracím se na místo, odkud mě tenkrát Harry odvezl. A změnil mi život. Doslova.

Stojím před dveřmi a zvažuji, jestli to mám udělat. Pomalu zase začínám couvat a hodlám vypadnout. Byl to blbý nápad.

"Sarah?" hluboký mužský hlas, který se ozval za mými zády. Mám se otočit a nebo dělat jako by nic? Měla bych se otočit. Ne. Měla bych odejít.

"Sarah" otcův hlas byl blíž a já věděla, že stojí přímo za mnou.

"Ahoj" otočila jsem se sklopenou hlavou. Koukala jsem na jeho boty. K mému překvapení nevypadaly obnošeně. Byly jako nové. I džíny nebyly roztrhané. Když jsem se odvážila prohlédnout mu do obličeje, byla jsem překvapená. Vypadal. Slušně. Zachovale. Čistě. A především, konečně jako otec, kterého jsem znala jen z fotek. I když teď vypadal o něco starší.

"Sarah" znovu zopakoval mé jméno a chystal se mě obejmout. Jako vždy jsme odstoupila o jeden krok od něj. Zase se stáhl. Nikdy jsem nestála o jeho objímání. Nikdy mi nedával tu potřebnou rodičovskou lásku a pokud došlo na pusy či objetí? Oboum to bylo nepříjemné. Tedy pokud jsem to z jeho strany správně pochopila.

"Přišla jsem se podívat na to, jak se ti daří" začala jsem trochu nesměle. Ve skutečnosti je to spíše tak, že stále v tobě vidím otce a nedokážu tu vazbu nijak zpřetrhat. I přesto, že bych si to přála.

"A vidím, že dobře. Takže zase ahoj" vzdala jsem to a radši se hned rozloučila. Byl to zase ten debilní nápad jaký jsem jen mohla dostat. I minule, když jsem se sem vydala, tak jsem si říkala, že je to debilní nápad. Teď jsem toho stejného názoru.

"Ale ne. Počkej. Neodcházej. Pojď dovnitř. Prosím. Na kafe. Prosím" natahoval ke mě ruku a v jeho očích byla vidět bolest. Přemýšlím, jestli jít a nebo ne. Můj mozek nad tím sice stále uvažuje, ale já už kráčím do nitra domu.

Do nosu mě ihned praštila vanilka. Že by můj otec používal vonné svíčky? Samozřejmě, že můj otec ne. To Lisa.

"Sarah" znovu se ozvalo mé jméno. Musí ho pořád všichni říkat. Dělají, jako kdyby snad uměli jenom to jméno.

"Ahoj Liso" kývla jsem.

"Jsem překvapená. A nesmírně šťastná, že tě vidím" i ona ke mě vyrazila s nataženou náručí.

"Nebudeme si prosím hrát na šťastné shlédání jo?" udělala jsem to samé co u otce, podstoupila jsem od ní.

"Ehm. Dáš si čaj?" znervózněla trochu.

"Já bych spíše měla jít" přešlápla jsem z nohy na nohu.

"Kam bys chodila? Vždyť si teď přišla. Dej si čaj prosím. Až ho vypiješ, můžeš hned odejít" navrhla mi. Spíše panikaří a snaží se mě nějak přemluvit, abych zůstala.

"Dobře" souhlasila jsem po chvilce přemýšlení.

Čekala jsem, že tady zase všude bude bordel. Ale vážně si Lisa dala práci a všechno uklidila. Dokonce je v obýváku i nový potah na pohovce.

"Konečně to tady vypadá jako domov" posadila jsem se a podívala jsem se na otce.

"I když asi pozdě" sklopil hlavu. Trápí se tím vším. Vím to. A i přesto, že mě teoreticky prohrál a tím změnil můj život. Stále je to přeci můj otec.

Nemohu si pomoc, ale právě teď se cítím, jako kdyby mi chyběl. Jako kdybych se nejradši vrátila do doby, kdy jsem tu ještě bydlela. Kdybych pár měsíců vydržela, dočkala bych se i mé matky. A teď bych si tu s nimi popíjela čaj a byla bych šťastná. Byla bych? Ale co Harry? Nepoznala bych Harryho? Ale také bych nepoznala tu bolest, kterou mi způsobil. A nikdy bych nemusela poznat všechnu tu krutou lež z jeho strany. Jenže čas vrátit nejde. A já teď sedím v domě, kde jsem žila a pozoruji otce, jak je nervózní.

"Uvolni se. Víš, že takovéhle situace nemám ráda. A tvá nervozita mi k tomu moc nepřidával" dívala jsem se na něj a on díky mým slovům se trochu uvolnil. Sedl si do křesla a znovu na mě uhořel pohled.

"Tady to je. Ovocný. A tři kostky. Takhle to máš ráda ne?" položila přede mě Lisa můj čaj.

"To ti řekl otec?" pozvedla jsem obočí. Au. To byla trochu kousavá poznámka na začátek.

"Promiň. Ujelo mi to" zavrtěla jsem hlavou a vzala jsem si do rukou čaj.

"Je lepší, když si ke mě upřímná. Přetvářka není dobrá pro lidský charakter" posadila se i Lisa. Na druhý konec gauče.

"Koukám, že jste konečně jako normální lidé" podívala jsem se na oba dva.

"Ano" usmál se otec.

"Pane bože" vyjekla najednou Lisa. Lekla jsem se, až jsem se málem polila čajem.

"Co?" střelil po ní hned pohledem otec. I já jsem na ní nechápavě zírala.

"Ty jsi těhotná" chytila se Lisa za tváře a najednou se jí zalily oči slzami.

"Už to tak bude" kousla jsem se do rtu.

"Já jsem tak šťastná. Moje dcera je těhotná" utřela si jednu nezbednou slzu, co se jí vyřítila z oka.

"Páni. Ty budeš mít miminko" reagoval stejně jako Lisa i otec. Takovouhle reakci jsem vážně nečekala.

"Já budu děda" zašeptal otec a mě spadla brada. To co právě řekl. Vykolejilo mě to. Děda? Ale. Takhle to nemělo být. Ale je to tak. Ano. On bude děda mého dítěte.

"A já" začala Lisa, ale hned se zastavila.

"Babička" řekla jsem místo ní.

"Páni" vydechla. Vím, že jsou teď skutečně oba šťastní.

"A to máš s Harrym?" zeptal se po chvíli ticha otec.

"Ano" upila jsem trochu ze svého čaje.

"No a jak vám to spolu jde? Kdy bude svatba?" zubila se Lisa.

"Nejde a nebude" pokrčila jsem rameny. Už o našem rozchodu zvládám docela i v klidu mluvit.

"Jak to?" zamračil se otec.

"Rozešli jsme se" vysvětlila jsem.

"A kde teď bydlíš? Máš vůbec kde bydlet? A máš nějaké peníze?" přišoupla se ke mě Lisa a chytila mě za ruku.

"Hele, že jsem sen přišla neznamená, že je všechno v pohodě" vytrhla jsem svoji ruku z jejího sevření.

"Promiň" položila si ruce do klína.

"Mohla bys klidně bydlet tady" napadlo najednou otce.

"Já mám kde bydlet. Částečně. A sem se vracet nechci" zavrtěla jsem hlavou. Jsem na sto procent přesvědčená, že tady už nikdy bydlet nechci.

"Jen o tom uvažuj Sarah. Já jsem se skutečně změnil. Byl bych rád, kdybys tu s námi byla. Nemusíš to brát tak, že se snažíme opravit rozvrácenou rodinu. Ale třeba jako rodinnou pomoc. Můžeš nás brát jako tetu se strejdou. Jen si to prosím rozmysli. Tvůj pokoj je uklizený. A ten bordel po mě je pryč. Je tam o mnoho víc místa. Určitě by se tam vešla i dětská postýlka" mluvil otec a gestikuloval u toho rukama. To co právě řekl. Myslí to vážně. Chtějí si mě sem upíchnout i s děckem? Od kdy mají takovou starost a péči. Co se stalo s otcem co pil a prohrával peníze. Kde je ten necitlivý muž, které mu na mě spíše nezáleželo než záleželo? Jsem ohromena.

"Také bych byla velice ráda, kdybys tu s námi zůstala" podívala se na mě Lisa s očekáváním.

"Popřemýšlím o tom" odpověděla jsem. Samozřejmě, že by se mi to hodilo. Ale rozhodně se sem nevrátím. Nemůžu přeci. Nebo by to snad šlo?


*Vím, že je trochu těžké zpozorovat, kdy vyjde další díl. A tak mě něco napadlo. Díly k Mafiánskému zmetkovi by vycházely každou středu a neděli odpoledne. Co vy na to? Pokud by se ale někdy stalo, že by se to náhodou nepovedlo v ten den takhle vydat. Vyšel by díl hned další den. Ale budu se pokoušet to dodržovat. Takže děkuji, když tohle přijmete. Doufám, že vám to bude takhle vyhovovat ♥️*
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 9. dubna 2017 v 17:24 | Reagovat

Úžasný díííl ♥

2 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 9. dubna 2017 v 17:26 | Reagovat

To je naprosto úžasný díl :) Miluji to.
A souhlasím s tou středou, proč ne? :D
Už sa na to těším.

3 leňa :* leňa :* | 9. dubna 2017 v 17:32 | Reagovat

amazing prostě nepřekonatelný příběh. :) už se těším na středu :-)

4 Hančinka Hančinka | 10. dubna 2017 v 15:19 | Reagovat

Ty nové díly jsou tak dokonalé ❤ Pane bože, ten příběh miluju ❤
Určitě je tak to vydávání fajn. Ale pro mě byl ten wattpad lepší. Jsem ráda, že to vydáváš alespoň sem, ale je to takové divné. 😊

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama