123. Omdlel

28. března 2017 v 21:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

"Vyhrála jsem" radovala se Gemma ze hry. Kdyby jen věděla, že jsem ji vyhrát nechala. Většinu her jsem vyhrávala já a Gemma se zdála naštvaná. Proto jsem ji jednoduše nechala vyhrát.

"Ještě" ukázala jsem na karty a Gemma kývla. Dala jsem si tedy všechny karty do balíčku a začala je míchat.

"Jenom. Mám trochu žízeň. Mohla bys prosím přinést něco z lednice?" poprosila mě Gemma a já bez jakékoliv námitky šla. Také mám trochu žízeň. Z lednice jsem vytáhla sodovku a vracela jsem se s ní do ložnice k Gemmě.

"Nepanikař, ale mám pocit, že mi asi praskla voda" dívala se na mě Gemma s vytřeštěnýma očima.

"Co?" omylem jsem upustila láhev s vodou a ta udělala velkou ránu, když dopadla na zem.

"Zavolala bys prosím záchranku?" stále měla vykulené oči a já myslím, že já také. Rychle jsem začala hledat telefon a snažila jsem se třesoucíma se prstama vytočit nemocnici.

Po pár zazvonění to někdo zvedl.

"Moje kamarádka rodí" vyhrkla jsem hned.

"Zvládnete ji dovézt do nemocnice?" mluvila klidně žena v telefonu. Zatímco já zním asi jako hysterka

''Ona má rizikové těhotenství'' řekla jsem a nastalo chvilkové ticho.

''Řekněte mi prosím vaši adresu'' řekla nakonec žena a já telefon dala Gemmě k uchu.

''Adresu'' vysvětlila jsem Gemmě a Gemma ji hned nadiktovala. Převzala si ode mě telefon a chvilku kývala hlavou do doby, než hovor ukončila.

''Za pět minut jsou tady. Musíš mi sbalit věci'' usmála se na mě a najednou se jí obličej do divné grimasy.

''Co je?'' dívala jsem se na ní.

''Menší bolesti. Ale to je prý normální. Teď sbal ty věci. Hlavně klid. Já jsem tady ta co rodí. Ne ty'' zasmála se Gemma. Na to že bude dneska rodit je docela v klidu.

''Fajn. Takže mi nadiktuj co všechno'' nadechla jsem se a nabrala jsem tím klid. Gemma mi začala diktovat oblečení a jiné věci a já jsem to dávala do tašky. Když jsem tam nasoukala všechno, akorát jsem uslyšela zvonek od dveří. Rychle jsem tam vystřelila a otevřela jsem dveře. Dva zdravotníci a jedna žena. Pustila jsem je dovnitř a ukázala jsem, kde se Gemma nachází. Přijde mi to jako sen, že nějak vůbec netuším, co se okolo mě děje.

Najednou jsem seděla v zadní části auta s Gemmy tašky na kolenou a pozrovala jsem, jak okolo ní doktoři skákají. Něco říkali, ale já z toho moc neslyšela.

''Niall'' vzpomněla jsem si nahlas a Gemma po mě střelila pohledem.

''Zavolám mu. Klid'' zvedla jsem ruce a doufala jsem, že ji takhle nějak nerozhodím.

''Nialle?'' zašeptala jsem do telefonu, když mi to Niall vzal.

''Gemma rodí. Hlavně klid'' mluvila jsem pomalu a co nejvíce v klidu.

''Jedu tam. Sejdeme se tam. Ježiši! Já budu táta! Bože. Už jedu. Jsem tam za chvíli. Kde jste? To je jedno. Už sedám do auta. Zatím'' mlel rychle Niall a nepustil mě ani ke slovu. Hned mi to típnul a já už jen doufala, že se někde nevybourá.

Dojeli jsme do nemocnice během chvilky a já už stála před dveřmi na sál a čekala jsem na Niall. To také netrvalo příliš dlouho, protože se hned objevil za mými zády.

''Jak to jde?'' zeptal se mě Niall celý udýchaný.

''Teď si ji vzali dovnitř. Ale jinak snad všechno v pořádku'' usmála jsem se na něj.

Díky jeho chování, ve mě vyvstala jedna otázka. Kdo se bude takhle strachovat o mě, až budu rodit?

''Vy jste otec?'' vyšel najednou doktor a tím hned umlčel moje myšlenky.

''Ano'' příkyvl Niall.

''Slečna si vás přeje mít u porodu. Půjdete tady se sestřičkou a ta vás oblékne do sterilozovaného'' pokynul Niallovi rukou a Niall celý bledý poslechl. Zmizel ve dveřích a za ním hned i doktor. Tak a teď tady prostě budu čekat a doufat, že bude všechno v pořádku. Uklidňuji se tím, že v dnešní době, při technice, která existuje, proběhne všechno v naprostém pořádku.

''Ahoj Sarah'' postavil se přede mě najednou Liam. Očividně mu Niall volal.

''Ahoj'' ozvalo se vedle něj a já si až teď všimla Rir. Ona je tu taky. Je zvláštní jak se změnila. Vypadá sebevědoměji a taky dospěleji.

''Ahoj'' odpověděla jsem jim.

''Slečno Mark?'' vykoukl zase ven lékař, podíval se nejdříve na Rir a pak na mě.

''Ano?'' zvedla jsem se. On asi netuší, který z nás je Sarah Mark.

''I vy prý máte být vevnitř. Slečna Styles si to přeje'' pokynul mi rukou a já se překvapeně podívala na Liam a Rir. Já mám koukat na to, jak se rodí dítě. Sama to přeci za pár týdnů zažiju na vlastní kůži.

''Gemma Styles?'' zachraptěl hlas na konci chodby. Vím naprosto přesně, čí hlas to je. Okamžitě jsem zalezla za doktorem dovnitř místnosti. Hned se mě chopila sestřička a začala mě poučovat o tom, co se může stát a ať se nebojím toho co uvidím, že je to přirozené. Pak ale očima zabloudila na moje břicho.

''Koukám, že vy se jdete jen podívat na to, co vás vlastně čeká'' usmála se na mě příjemně a položila mi ruku na břicho.

''Doufám, že budete rodit u nás'' usmála se znovu o něco víc a podala mi zelený plášť. Pomohla mi se do něj navléknout a potom mi nastavila i boty na přezutí.

''Ještě jedna taková věcička'' dala mi vlasy pod čepici a já si přišla jako doktor. Pomalu mě začala tlačit do další místnosti, kde už byl větší ruch. Uprostřed toho všeho ležela Gemma a vedle ní stál Niall.

''Sarah'' usmála se na mě Gemma.

''Tak jak to jde?'' usmála jsem se a chytla ji za její volnou ruku.

''Řeknu ti, že radši bych děti dělala, než je rodila'' začala mi mírně drtit ruku. Očividně kontrakce.

''Tak maminko. Pomalinku se vrhneme na porod. Jste správně otevřená, tak pojďte se mnou. Nádech a s výdech mi zatlačíte'' koukal na ni doktor. Byly mu vidět jen oči, protože zbytek zakrývala rouška přes pusu.

Gemma ho poslechla a pár sekund později jsem si myslela, že mám rozdrcené snad všechny kůstky v ruce.

''Tlačte'' povzbuzoval jí dál doktor a Gemma spolupracovala. I když s křikem a nadávkami.

''Já tě zabiju Nialle. Proč si mi tohle sakra udělal?'' vztekala se Gemma a Niall jen zmateně koukal. Gemma nastejno pustila mou i Niallovu ruku a chytila se za madla u postele. Držela je tak pevně, že jí bělaly klouby.

''Můžete se jít podívat'' strčila do Nialla sestřička a hlavou kývla i na mě. Oba jsme se tedy s Niallem přemístili trochu na jinou pozici. Já měla ale stále upřené oči na Gemmin obličej. Nemyslím si, že chci vidět její vagínu.

''Jej'' uslyšela jsem vedle sebe a pak přišla rána. Když jsem se podívala, viděla jsem Nialla, jak leží na zemi. Proto jsem se podívala, co to způsobilo.

''Ježiš'' ujelo mi hned, jak jsem viděla přímo Gemmin klín. Zůstala jsem dřevěná. Oči jsem měla vykulené a jen pozorovala to, co se děje přede mnou.

Jedno vím jistě, že rodit nechci. Jestli takhle bude vypadat můj spodek a poleze z toho nějaký malý červíček, tak rozhodně nechci být při vědomí. Jak sakra něco tak velkého se může dostat tudy?

''Tatínku'' proklepávala sestřička Nialla na zemi. Pomalu otevřel oči a hned se vykuleně podíval na mě. Myslím, že jsem na něj koukala úplně stejně.

''Dostaňte už toho prcka ven'' lomcovala Gemma postelí.

''Klid maminkko'' uklidňoval jí doktor.

''Ti seru na klid'' utrhla se na něj Gemma.

''Už vidím hlavičku'' oznámil najednou doktor a já se znovu podívala. Fajn. Vždyť je to naprosto přirozená věc. Prostě na svět přichází nový život a já jsem u toho. Ale asi budu zvracet.

''Já se jen'' chytil se mě najednou Niall. Vůbec mi to nevadí, protože byl i takovou menší podpěrou i pro mě.

''Tlačte'' další povzbuzování.

''Jak dlouho ještě?'' řvala Gemma. V obličeji je úplně rudá a vystupujou jí žíly na krku.

''Já myslím, že to se mnou asi zase sekne'' zašeptal Niall.

''Tak mi řekni včas'' odpověděla jsem jen a viděla jsem, jak to malé už je skoro celé venku. Už zbývá opravdu kousek. A najednou ho doktor drží v rukách a sestra přestřihuje pupeční šňůru.

''Kurva au. To muselo bolet'' svraštil Niall obličej.

''Nemluv sprostě před svým dítětem'' šťouchla jsem do něj a pomalu se mi tělem rozlévalo štěstí. Právě jsem viděla porod. Ze začátku katastrofa, ale teď? Všichni se usmívají a cinkání operačních nástrojů přehlušuje jen plačící miminko. Už ho zabalili do nějakého prostěradla a hned ho dávají Gemmě.

''Běž'' šťouchla jsem do Nialla a ten se rozešel k Gemmě a ke svému malému.

''Máte syna'' usmívala se na sestřička na Gemmu a jemně ji pohladila ve spocených vlasech.

''Máme syna'' zopakoval po ní Niall, jak kdyby byl mentálně postižený. Je absolutně mimo. Řekla bych, že ani neví, co se teď děje.

''Máte nějaké jméno?'' zeptala se jich sestřička. Gemma i Niall se po sobě podívali a bylo vidět, že nemají o jméně ani páru.

''Sarah?'' podívala se na mě Gemma, jak kdyby hrála nějakou hru a potřebovala vědět slovo na pět písmen.

''Já nevím'' rozhodila jsem rukama.

''Tak asi nemáme'' podívala se Gemma smutně na sestřičku.

''Jak se jmenujete?'' přistoupila jsem k doktorovi.

''Tobias'' podíval se na mě nechápavě.

''Vítej na světe Tobiasy'' podívala se Gemma na malé škvrně. Pochopila, co jsem měla v úmyslu.

''Ahoj Tobiasy. Já jsem tvoje teta Sarah'' dívala jsem se na ten malý ulížek a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Je to tak dojemná situace.

''Tak. Já teď vezmu Tobiaska umýt a vy pokračujte. Jste velice šikovná'' poklepala sestřiška rukou na Gemmy rameno. Pokračování? Jaký pokračovat? S čím? Vždyť už porodila.

''Vy dva už můžete pomalu jít oznámit přátelům, že je malé na světě'' usmála se sestřička na mě s Niallem.

''Jaký sakra pokračování?'' naklonila jsem se k Niallovi.

''Vím asi tak stejně jako ty'' zavrtěl hlavou.

''Tak a teď musíme dostat ven placentu'' uslyšela jsem ještě hlas doktora. Ona se jako ještě rodí placenta? Proč jsem o tomle nikdy neslyšela? Myslím, že jsem si ten porod měla ještě o chvilku odložit.

''Je tady Harry'' podívala jsem se na Nialla, když jsme se oba dostávaly z těch hadrů.

''Chceš ho vidět?'' zajiskřilo Niallovi v očích.

''Ani ne. Nemyslím si, že zrovna teď bych. No. Chápeš. Já'' začala jsem koktat.

''Chápu'' umlčel mě včas Niall, než se mi stihl zamotat jazyk.

Vykoukla jsem ze dveří a všichni se na mě najednou podívali. Připadám si, jak kdybych najednou byla nahá.

''Já rozhodně rodit nechci'' zavrtěla jsem hlavou. Už je tu i Louis. Ale Harryho tady nikde nevidím. I když jsem si říkala, že ho vidět nechci, něco mě uvnitř mě přesvědčuje o opaku. Ale ta silnější část mě mi říká: Zdrhej odsud, jak nejrychleji to dokážeš.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leňa Leňa | E-mail | 28. března 2017 v 21:39 | Reagovat

Úžasný, trochu jsem si i poplakala a zasmála se. Prostě tohle je nejlepší příběh na světě😊😊😍😍😍😘😘😘😘😘 miluju ho❤❤❤💕💕💕💕💜💜💛💚💚💚💗💗💗💝💝💝💝💝💘💘💘💞💞💞💞💞💞💞💞

2 Leňa Leňa | E-mail | 28. března 2017 v 21:43 | Reagovat

I love mimi Tobias☺😊😊👶👶👶👶😍😍😍💕💕💕💖💖💮💮

3 gabika gabika | 29. března 2017 v 7:10 | Reagovat

to si ako zakončila ? 8-O  8-O

4 Carol-World Carol-World | Web | 29. března 2017 v 7:13 | Reagovat

YES! Já věděla, že se Horan složí :D Výtlem na celý barák, jen při té představě :D Naprosto parádní díl... ♥

5 Perrile Perrile | 30. března 2017 v 14:48 | Reagovat

Úžasný, snad se Sarah a Harry dají zase dohromady

6 Dreamer331 Dreamer331 | 9. dubna 2017 v 11:20 | Reagovat

😍😍Úžasné. Najlepší príbeh ever.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama