Březen 2017

123. Omdlel

28. března 2017 v 21:00 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

"Vyhrála jsem" radovala se Gemma ze hry. Kdyby jen věděla, že jsem ji vyhrát nechala. Většinu her jsem vyhrávala já a Gemma se zdála naštvaná. Proto jsem ji jednoduše nechala vyhrát.

"Ještě" ukázala jsem na karty a Gemma kývla. Dala jsem si tedy všechny karty do balíčku a začala je míchat.

"Jenom. Mám trochu žízeň. Mohla bys prosím přinést něco z lednice?" poprosila mě Gemma a já bez jakékoliv námitky šla. Také mám trochu žízeň. Z lednice jsem vytáhla sodovku a vracela jsem se s ní do ložnice k Gemmě.

"Nepanikař, ale mám pocit, že mi asi praskla voda" dívala se na mě Gemma s vytřeštěnýma očima.

"Co?" omylem jsem upustila láhev s vodou a ta udělala velkou ránu, když dopadla na zem.

"Zavolala bys prosím záchranku?" stále měla vykulené oči a já myslím, že já také. Rychle jsem začala hledat telefon a snažila jsem se třesoucíma se prstama vytočit nemocnici.

Po pár zazvonění to někdo zvedl.

"Moje kamarádka rodí" vyhrkla jsem hned.

"Zvládnete ji dovézt do nemocnice?" mluvila klidně žena v telefonu. Zatímco já zním asi jako hysterka

''Ona má rizikové těhotenství'' řekla jsem a nastalo chvilkové ticho.

''Řekněte mi prosím vaši adresu'' řekla nakonec žena a já telefon dala Gemmě k uchu.

''Adresu'' vysvětlila jsem Gemmě a Gemma ji hned nadiktovala. Převzala si ode mě telefon a chvilku kývala hlavou do doby, než hovor ukončila.

''Za pět minut jsou tady. Musíš mi sbalit věci'' usmála se na mě a najednou se jí obličej do divné grimasy.

''Co je?'' dívala jsem se na ní.

''Menší bolesti. Ale to je prý normální. Teď sbal ty věci. Hlavně klid. Já jsem tady ta co rodí. Ne ty'' zasmála se Gemma. Na to že bude dneska rodit je docela v klidu.

''Fajn. Takže mi nadiktuj co všechno'' nadechla jsem se a nabrala jsem tím klid. Gemma mi začala diktovat oblečení a jiné věci a já jsem to dávala do tašky. Když jsem tam nasoukala všechno, akorát jsem uslyšela zvonek od dveří. Rychle jsem tam vystřelila a otevřela jsem dveře. Dva zdravotníci a jedna žena. Pustila jsem je dovnitř a ukázala jsem, kde se Gemma nachází. Přijde mi to jako sen, že nějak vůbec netuším, co se okolo mě děje.

Najednou jsem seděla v zadní části auta s Gemmy tašky na kolenou a pozrovala jsem, jak okolo ní doktoři skákají. Něco říkali, ale já z toho moc neslyšela.

''Niall'' vzpomněla jsem si nahlas a Gemma po mě střelila pohledem.

''Zavolám mu. Klid'' zvedla jsem ruce a doufala jsem, že ji takhle nějak nerozhodím.

''Nialle?'' zašeptala jsem do telefonu, když mi to Niall vzal.

''Gemma rodí. Hlavně klid'' mluvila jsem pomalu a co nejvíce v klidu.

''Jedu tam. Sejdeme se tam. Ježiši! Já budu táta! Bože. Už jedu. Jsem tam za chvíli. Kde jste? To je jedno. Už sedám do auta. Zatím'' mlel rychle Niall a nepustil mě ani ke slovu. Hned mi to típnul a já už jen doufala, že se někde nevybourá.

Dojeli jsme do nemocnice během chvilky a já už stála před dveřmi na sál a čekala jsem na Niall. To také netrvalo příliš dlouho, protože se hned objevil za mými zády.

''Jak to jde?'' zeptal se mě Niall celý udýchaný.

''Teď si ji vzali dovnitř. Ale jinak snad všechno v pořádku'' usmála jsem se na něj.

Díky jeho chování, ve mě vyvstala jedna otázka. Kdo se bude takhle strachovat o mě, až budu rodit?

''Vy jste otec?'' vyšel najednou doktor a tím hned umlčel moje myšlenky.

''Ano'' příkyvl Niall.

''Slečna si vás přeje mít u porodu. Půjdete tady se sestřičkou a ta vás oblékne do sterilozovaného'' pokynul Niallovi rukou a Niall celý bledý poslechl. Zmizel ve dveřích a za ním hned i doktor. Tak a teď tady prostě budu čekat a doufat, že bude všechno v pořádku. Uklidňuji se tím, že v dnešní době, při technice, která existuje, proběhne všechno v naprostém pořádku.

''Ahoj Sarah'' postavil se přede mě najednou Liam. Očividně mu Niall volal.

''Ahoj'' ozvalo se vedle něj a já si až teď všimla Rir. Ona je tu taky. Je zvláštní jak se změnila. Vypadá sebevědoměji a taky dospěleji.

''Ahoj'' odpověděla jsem jim.

''Slečno Mark?'' vykoukl zase ven lékař, podíval se nejdříve na Rir a pak na mě.

''Ano?'' zvedla jsem se. On asi netuší, který z nás je Sarah Mark.

''I vy prý máte být vevnitř. Slečna Styles si to přeje'' pokynul mi rukou a já se překvapeně podívala na Liam a Rir. Já mám koukat na to, jak se rodí dítě. Sama to přeci za pár týdnů zažiju na vlastní kůži.

''Gemma Styles?'' zachraptěl hlas na konci chodby. Vím naprosto přesně, čí hlas to je. Okamžitě jsem zalezla za doktorem dovnitř místnosti. Hned se mě chopila sestřička a začala mě poučovat o tom, co se může stát a ať se nebojím toho co uvidím, že je to přirozené. Pak ale očima zabloudila na moje břicho.

''Koukám, že vy se jdete jen podívat na to, co vás vlastně čeká'' usmála se na mě příjemně a položila mi ruku na břicho.

''Doufám, že budete rodit u nás'' usmála se znovu o něco víc a podala mi zelený plášť. Pomohla mi se do něj navléknout a potom mi nastavila i boty na přezutí.

''Ještě jedna taková věcička'' dala mi vlasy pod čepici a já si přišla jako doktor. Pomalu mě začala tlačit do další místnosti, kde už byl větší ruch. Uprostřed toho všeho ležela Gemma a vedle ní stál Niall.

''Sarah'' usmála se na mě Gemma.

''Tak jak to jde?'' usmála jsem se a chytla ji za její volnou ruku.

''Řeknu ti, že radši bych děti dělala, než je rodila'' začala mi mírně drtit ruku. Očividně kontrakce.

''Tak maminko. Pomalinku se vrhneme na porod. Jste správně otevřená, tak pojďte se mnou. Nádech a s výdech mi zatlačíte'' koukal na ni doktor. Byly mu vidět jen oči, protože zbytek zakrývala rouška přes pusu.

Gemma ho poslechla a pár sekund později jsem si myslela, že mám rozdrcené snad všechny kůstky v ruce.

''Tlačte'' povzbuzoval jí dál doktor a Gemma spolupracovala. I když s křikem a nadávkami.

''Já tě zabiju Nialle. Proč si mi tohle sakra udělal?'' vztekala se Gemma a Niall jen zmateně koukal. Gemma nastejno pustila mou i Niallovu ruku a chytila se za madla u postele. Držela je tak pevně, že jí bělaly klouby.

''Můžete se jít podívat'' strčila do Nialla sestřička a hlavou kývla i na mě. Oba jsme se tedy s Niallem přemístili trochu na jinou pozici. Já měla ale stále upřené oči na Gemmin obličej. Nemyslím si, že chci vidět její vagínu.

''Jej'' uslyšela jsem vedle sebe a pak přišla rána. Když jsem se podívala, viděla jsem Nialla, jak leží na zemi. Proto jsem se podívala, co to způsobilo.

''Ježiš'' ujelo mi hned, jak jsem viděla přímo Gemmin klín. Zůstala jsem dřevěná. Oči jsem měla vykulené a jen pozorovala to, co se děje přede mnou.

Jedno vím jistě, že rodit nechci. Jestli takhle bude vypadat můj spodek a poleze z toho nějaký malý červíček, tak rozhodně nechci být při vědomí. Jak sakra něco tak velkého se může dostat tudy?

''Tatínku'' proklepávala sestřička Nialla na zemi. Pomalu otevřel oči a hned se vykuleně podíval na mě. Myslím, že jsem na něj koukala úplně stejně.

''Dostaňte už toho prcka ven'' lomcovala Gemma postelí.

''Klid maminkko'' uklidňoval jí doktor.

''Ti seru na klid'' utrhla se na něj Gemma.

''Už vidím hlavičku'' oznámil najednou doktor a já se znovu podívala. Fajn. Vždyť je to naprosto přirozená věc. Prostě na svět přichází nový život a já jsem u toho. Ale asi budu zvracet.

''Já se jen'' chytil se mě najednou Niall. Vůbec mi to nevadí, protože byl i takovou menší podpěrou i pro mě.

''Tlačte'' další povzbuzování.

''Jak dlouho ještě?'' řvala Gemma. V obličeji je úplně rudá a vystupujou jí žíly na krku.

''Já myslím, že to se mnou asi zase sekne'' zašeptal Niall.

''Tak mi řekni včas'' odpověděla jsem jen a viděla jsem, jak to malé už je skoro celé venku. Už zbývá opravdu kousek. A najednou ho doktor drží v rukách a sestra přestřihuje pupeční šňůru.

''Kurva au. To muselo bolet'' svraštil Niall obličej.

''Nemluv sprostě před svým dítětem'' šťouchla jsem do něj a pomalu se mi tělem rozlévalo štěstí. Právě jsem viděla porod. Ze začátku katastrofa, ale teď? Všichni se usmívají a cinkání operačních nástrojů přehlušuje jen plačící miminko. Už ho zabalili do nějakého prostěradla a hned ho dávají Gemmě.

''Běž'' šťouchla jsem do Nialla a ten se rozešel k Gemmě a ke svému malému.

''Máte syna'' usmívala se na sestřička na Gemmu a jemně ji pohladila ve spocených vlasech.

''Máme syna'' zopakoval po ní Niall, jak kdyby byl mentálně postižený. Je absolutně mimo. Řekla bych, že ani neví, co se teď děje.

''Máte nějaké jméno?'' zeptala se jich sestřička. Gemma i Niall se po sobě podívali a bylo vidět, že nemají o jméně ani páru.

''Sarah?'' podívala se na mě Gemma, jak kdyby hrála nějakou hru a potřebovala vědět slovo na pět písmen.

''Já nevím'' rozhodila jsem rukama.

''Tak asi nemáme'' podívala se Gemma smutně na sestřičku.

''Jak se jmenujete?'' přistoupila jsem k doktorovi.

''Tobias'' podíval se na mě nechápavě.

''Vítej na světe Tobiasy'' podívala se Gemma na malé škvrně. Pochopila, co jsem měla v úmyslu.

''Ahoj Tobiasy. Já jsem tvoje teta Sarah'' dívala jsem se na ten malý ulížek a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Je to tak dojemná situace.

''Tak. Já teď vezmu Tobiaska umýt a vy pokračujte. Jste velice šikovná'' poklepala sestřiška rukou na Gemmy rameno. Pokračování? Jaký pokračovat? S čím? Vždyť už porodila.

''Vy dva už můžete pomalu jít oznámit přátelům, že je malé na světě'' usmála se sestřička na mě s Niallem.

''Jaký sakra pokračování?'' naklonila jsem se k Niallovi.

''Vím asi tak stejně jako ty'' zavrtěl hlavou.

''Tak a teď musíme dostat ven placentu'' uslyšela jsem ještě hlas doktora. Ona se jako ještě rodí placenta? Proč jsem o tomle nikdy neslyšela? Myslím, že jsem si ten porod měla ještě o chvilku odložit.

''Je tady Harry'' podívala jsem se na Nialla, když jsme se oba dostávaly z těch hadrů.

''Chceš ho vidět?'' zajiskřilo Niallovi v očích.

''Ani ne. Nemyslím si, že zrovna teď bych. No. Chápeš. Já'' začala jsem koktat.

''Chápu'' umlčel mě včas Niall, než se mi stihl zamotat jazyk.

Vykoukla jsem ze dveří a všichni se na mě najednou podívali. Připadám si, jak kdybych najednou byla nahá.

''Já rozhodně rodit nechci'' zavrtěla jsem hlavou. Už je tu i Louis. Ale Harryho tady nikde nevidím. I když jsem si říkala, že ho vidět nechci, něco mě uvnitř mě přesvědčuje o opaku. Ale ta silnější část mě mi říká: Zdrhej odsud, jak nejrychleji to dokážeš.

122. Tobias

13. března 2017 v 21:42 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Mrdka" utíral jsem si krev z ruky. Vysvětlil jsem mu, že mě jen tak srát na hlavu nebude.

"Myslím si, že si na zadek nechám vytetovat Davidson" začal se smát Niall.

"První tetování a takový nuly" vrtěl hlavou Liam.

Jsem zpátky. V plné síle. Tedy jen se tak tvářím. Uvnitř mě jsem stále jen poloviční. Přesto se snažím fungovat jako dřív. Obchody váznou a mě tak utíkají kšefty. To nejde.

"Co teď?" zastavil se Louis u auta a zapálil si cigaretu.

"Já jedu dom. Pečovat tu svojí květinku" smál se Niall.

"Tak ať ti neuvadne. Nebo si tě i přes naše přátelství dám k večeři" varoval jsem ho. Sice trochu se sarkasmem, ale
kdyby Gem ublížil, tak ho zabiju. Jenže on je moc hodný. Neškodný co se týče žen.

"Tak já taky padám" odhodil Louis půlku cigarety na zem a zašlápl ji.

"Taky pojedu. Victorii není nějak dobře" otočil se na mě Liam.

"Tak čau" mávl jsem a nasedl do auta. Chvilku jsem jen tak seděl s cigaretou v ruce a hudbou dost nahlas. Je mi u prdele, že jsem stále před policejní stanicí a kdykoliv může vyběhnout polda, protože uvidí zmláceného Davidsona. Ale nikdo si na mě stejně nic nedovolí. Bojí se zmrdi.

Chtěl jsem si vytáhnout telefon z kapsy, ale nahmatal jsem papír. Nějak se mi vykouřilo, že jsem si tam dal tu obálku od Sar. Chvíli na ní jen tal civím a přemýšlím, co je vlastně v ní. Dopis o věrné lásce, která končí? Nebo snad o tom, že láska jen tak nevyhasne? A nebo jen prostě sbohem, pac a pusu?

Je blbost nad tím přemýšlet, když to mohu otevřít a zjistit, co tam tedy je. Odtrhl jsem tedy horní část a nahmatal jsem pevnější papír. Co to může být? Vytáhl jsem černobílou fotku s přilepeným papírkem.

Možná bys chtěl vidět prcka. -J

Cítím se zmatený. To už se to narodilo? Blbost! A pak jsem viděl černobílou fotku. Ultrazvuk. Mého dítěte. V životě jsem se necítil takhle. Šťastný a smutný zároveň. Koukám tady na něco, co má být moje. Můj malý brouček. Co s ním bude, až se to narodí? Bude vůbec Sarah chtít, abych se s prckem stýkal?

Praštil jsem pěsti do volantu. Jsem sračka. Vidím svůj odraz ve skle a říkám si, že jsem to podělal a možná ani neuvidím svoje dítě.

Tuhle moji depresivní chcilku přerušil telefonát od Nialla. Co kde zapomněl nebo nechal?

"Co je?" přijal jsem hovor bez otálení.

"Gemma" je zadýchaný. Co se stalo s mou sestrou?

"Co je s ni?" zbystřil jsem hned.

"Ona už. Přišlo to. Je to tady. Rodí" zasekával se, ale nakonec z něj vypadlo to hlavní.

"Moje sestra rodí?" snažil jsem se ujistit že jsem slyšel dobře.

"Jo. Já budu táta" okamžitě už jsem startoval. Ještě jsem se Nialla zeptal na nemocnici a už jsem šlapal na plyn a snažil se se nevybourat. Já budu strejda! Bože moje sestra už bude matkou. Pamatuji si ji ještě jak bulela, že nejde do školy a zuřivě si rozplétala nově zapletené copánky. A to jsem já ještě chodil do školky. Jak to uteklo. Ona bude matkou a já otcem. Jen ne takovým jakým bych být chtěl.

"Gemma Styles?" vylekal jsem sestřičku v nemocnici. Chvilku na mě koukala, ale nakonec mi řekla, kam se mám vydat.

Letěl jsem jak blázen chodbou, až jsem uviděl Liama s Riri. Dlouho jsem Victorii neviděl. Ani bych ji nepoznal. Má obarvené vlasy a je snad i výrazněji namalovaná. Z té tiché a bezvýrazné holky se stala docela kočka.

"Niall je s Gemmou už na sále. A taky" nadechl se Liam.

"Přijede Louis" skočila mu do řeči Rir.

Zavrtěl jsem hlavou a šel jsem si sednout a teď jsem si až uvědomil, že tady taky mohu sedět bůh ví jak dlouho. Tohle bude něco.

"Jdu si pro vodu. Chcete něco?" vstal jsem a ještě jsem se zeptal těch dvou. Ale ani jeden nic nechtěl. Putoval jsem chodbou až jsem narazil na automat s vodou.

"Mohu se zeptat?" uslyšel jsem Louisův hlas. Ptal se té samé sestřičky jako já, když jsem sem přijel.

"Loui" zavolal jsem na něj.

"Tak dobrý. Děkuji" usmál se na sestřičku Louis. Vážně na ni teď mrkl? Ten se jí chce dostat do kalhotek.

"Tak jak to jde?" zeptal se mě Louis.

"Vím stejně jako ty. Úplný hovno" protočil jsem očima. Došel jsem si s Louisem v zádech pro vodu a než jsem se s kelímkem stačil otočit, tak Louis už stál u té sestřičky. Se z něj zblázním. On snad myslí na šukání pořád. Doufám, že na to nemyslí i se Sarah. Bydlí u něho a tak. Doufám, že spolu skutečně nic nemají. Představa toho, jak spolu koukají na film a ona má přes něj přehozené nohy a nahlas se směje? Chce se mi něco rozbít, jen abych se uklidnil.

''Brácho?'' přitočil se ke mě zase Louis.

''Hmm?'' zvedl jsem k němu pohled.

''Je všechno v pohodě? Vypadáš nasraně'' prohlížel si mě Loui.

''Odpověz mi na jednu otázku? Líbí se ti Sarah?'' zamračil jsem se. Měl by si dobře rozmyslet, co mi odpoví, protože mu klidně urvu koule, i když je jako můj bratr.

"Zbláznil jsi se? Co si o mě myslíš? Neříkám, že není hezká. Ale nejsem taková svině" díval se na mě překvapeně a zároveň i trochu naštvaně.

"Já jen. Nějak jsem nad tím přemýšlel" pokrčil jsem rameny a on zavrtěl hlavou. Pro mě hlavní, že vím na čem jsem. Nedělá do Sar. A kdyby začal, zabiju ho. Ona je moje. Vlastně byla.

Vrátili jsme se zpět za Liamem a Rir. Chvilku jsme probírali kraviny a chvíli mlčeli. Nevím, jak dlouho už jsem tady, ale začínám se o Gemmu strachovat. Řekl bych, že rodí už nějak dlouho. Doufám, že nejsou žádné komplikace.

Najednou se otevřely dveře od sálu a z nich vylezl Niall. Byl oblečený v tom zeleném plášti, na hlavě čepičku a na nohách odporné doktorské bílé boty. Je trochu k smíchu.

"Já jsem táta" sedl si vedle mě. Je jako kdyby byl úplně mimo. Kdyby si vzal éčko a už jen dojížděl na zbytku účinku.

"A co máš?" zeptal se ho hned Liam.

"Pánové a dámo. Já mám kluka" mluvil pomalu, ale ke konci věty se začal culit.

Takže už jsem strejda. Mám synovce.

"Jméno? Váha? Délka?" začala chrlit Rir. Nějak moc otázek ne? Nebyla vždycky spíše v koutě a zticha?

"Vím jen jméno. Tobias. Můj syn se jmenuje Tobias" usmíval se spokojeně Niall.

Začali jsme mu všichni gratulovat k miminu a on vše s díky přijímal. Jsem šťastný jako blecha. Ale Niall je ještě víc šťastný.

"Došel bys mi prosím pro kafe?" otočil se na mě Niall. Souhlasil jsem a vyrazil k automatu na kávu. Chvilku jsem váhal, co mu vzít za kafe, ale nakonec jsem vybral irskou kávu. Ir by měl mít rád irskou kávu ne? Niall kávu nepije, proto nevím co přesně mu vzít.

Vytáhl jsem horký kelímek s kávou a přiklopil jsem to víčkem.

Nevím, jak se mi to povedlo, ale dokázal jsem jít špatným směrem a tak jsem šel úplně špatně. Ale jsem rád, že jsem zabloudil zrovna sem. Stál jsem za sklem a viděl jsem několik malých miminek, jak sebou hází a buď brečí nebo spokojeně spí. Jeden prcek si dokonce snažil sundat ponožky svými ústy. Jak primitivní, ale roztomilé.

Za pár týdnů tu možná budu stát taky a koukat na své dítě. Je to zvláštní, jak se všechno najednou změnilo. Jako kdybych dospěl lusknutím prstu. Bude ze mě táta. Bohužel ten špatný táta, co není s rodinou.

Měl bych Niallovi přinést to kafe, než vystydne.

Otočil jsem se a vyrazil jsem chodbou zpět k automatům. Tam už se snad nějak zorientuji.

''Se mnou to tam švihlo jednou. Zatímco Sarah na to koukala a říkala, že rodit rozhodně nebude'' smál se Niall a všichni ostatní. Nikdo nevěděl, že už jsem tady.

''Nebyl dobrý nápad tam brát Sarah, když bude taky za chvilku rodit'' upozornil Nialla Louis. Odkašlal jsem si a všechny pohledy se přesunuly na mě.

''Ona je tady Sarah?'' zachraptěl jsem.

''No. Jo'' usmál se Niall.

''Byla s Gemmou, když to na ní přišlo'' doplnil ještě Niall. Zase k ní mám tak blízkou, ale přesto tak daleko.


*Doufám, že se Vám nové díly líbí. A chci poděkovat všem, co nadále tento příběh čtou. Je zvláštní po roce vydávat nové díly. Rok trvalo než v klidu mohu pokračovat a konečně snad i dokončit Mafiánského Zmetka. Za všechnu podporu Vám moc děkuji a doufám, že Vás konec tohoto příběhu nezklame!♥*