119. Ultrazvuk

14. února 2017 v 18:34 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Bolí mě hlava. Bolí mě na hrudi. Bolí mě nohy. Bolí mě všechno. Ale i přesto jsem vstala, převlékala se a šla jsem dolů. Mám hrozný hlad. A jediná kladná věc na téhle situaci je, že je lednička naprosto přeplněná jídlem. Okamžitě jsem se jím začala cpát. Míchala jsem všechno možná dohromady. Sladké, slaně, hořké a kyselé. Už vím co to znamená ty těhotenské chutě.
''Ty se tedy futruješ'' přišel do kuchyně Louis. Stále ještě v pyžamu.
''Mám hlad'' zamlela jsem s plnou pusou.
''Co máme dneska v plánu?'' sebral mi z ruky džus a sám ho vypil.
''Rozbít ti hubu, za to že jsi mi to vypil'' zamračila jsem se.
''Ty jsi nepříjemná'' protočil očima. Znovu ten nepříjemný pocit na hrudi.
''Počkej. Nemyslel jsem to tak. Nebreč'' okamžitě mě Louis objal.
''To není kvůli tobě'' snažila jsem se udržet vzlyky.
''Kvůli Harrymu?'' vyslovil jeho jméno tak opatrně.
''Jo'' první hlasitý vzlyk. Více mě sevřel ve svém objetí. Dalších deset minut uklidňování. Díky bohu o trochu úspěšnějších, než jsem čekala. Uklidnila jsem se alespoň malinko.
"Kolik je hodin?" začala jsem se rozhlížet po kuchyni.
"Něco okolo čtvrté" odpověděl mi Louis. Tolik? Ale není se čemu divit, když jsem šla spát až k ránu.
"V pět musím být u doktora" vzpomněla jsem si díky bohu včas.
"Aha" usmál se.
"Pojedeš prosím se mnou?" vzhlédla jsem k němu.
"Jo jasně. Jen se převléknu" ukázal na svoje sexy pyžamové kalhoty.
"Ne. Pojď tam se mnou takhle" zamrkala jsem na něj.
"A rovnou by mě zavřeli do blázince" zasmál se a odešel. Nalila jsem si znovu džus do skleničky a na ex ji vypila. Doběhla jsem si nahoru pro telefon a musím přiznat, že ty schody jsou nějak delší, protože funím jako prase.
"Navečer se u tebe stavím" slyšela jsem Louise. Asi telefonuje.
"Brácho klid" znovu jeho hlas. Nechci jeho hovor odposlouchávat a tak jen zalezu do pokoje a tam si vezmu potřebné věci.
"Sarah?" zakřičel Louis ze zdola.
"Už letím" zakřičela jsem na zpět.
Seběhla jsem schody a vyběhla jsem ven k autu, které už bylo nastartované. Sedla jsem si na místo spolujezdce a byla jsem ticho. Louis volil naprosto stejnou taktiku, za kterou jsem mu děkovala.
Cesta byla trochu dlouhá a tak jsem měla ještě čas si odpočinout. Přijeli jsme za pět minut pět. Přesní jak hodinky.
Čekárna byla přeplněná těhulkami. Buď seděly sami nebo vedle sebe měli své další dítě nebo manžela/přítele.
"To je nějaká epidemie?" naklonil se ke mě Louis.
"Proč?" podívala jsem se na něj.
"Všechny nabouchnutý" rozhlédl se po čekárně. Byl z toho mírně vyplašený.
"Jsi na gynekologii a ještě v čase pro těhotné" informovala jsem ho.
"Tady zestárnu, než přijdeme na řadu" rozvalil se na sedačce.
"Jsem objednaná" uklidnila jsem ho. Samozřejmě, že bych se neobědnala, ale poradila mi to Gemma. Musím uznat, že to byla dobrá rada.
"Dobrý den. Je tady slečna Sarah Mark?" otevřela sestřička dveře od ordinace.
"Jo" zvedla jsem se hned. Chytla jsem Louise za tričko a táhla jsem ho sebou. Snažila jsem se nevnímat naštvané pohledy ostatních maminek. Měli se také objednat a šly by hned na řadu.
"Dobrý den slečno, tak jak se máme?" usmíval se na mě gynekolog.
"Dobře" usmála jsem se. V duchu jsem ale spouštěla dlouhé věty o tom, jak je můj život na hovno.
"Tak máme na dnešek kontrolu plodu. Vylezte si nahoru" ukázal lékař na lehátko.
"Vy se zatím můžete posadit tady" promluvil lékař na Louise, který jen vykuleně koukal. Asi nečekal, že ho vezmu sebou i dovnitř. Musela jsem se pousmát nad jeho výrazem. Vypadal vyděšeně a všechno si prohlížel. Každou novou věcí jeho vyděšení vzrůstalo.
"Nějaké bolesti nebo problémy?" ptal se mě lékař a během toho mi vyhrnul tričko a mírně stáhl kalhoty.
"Žádné" odpověděla jsem mu a on mi na břicho napatlal nějaký gel a zachvilku už mi jezdil tou blbostí po břiše.
"Tak maminko. Máte krásně se vyvíjející děťátko" rozplýval se.
"Tatínku. Pojďte se také podívat" vyzval Louise. Já i Louis jsme se na sebe vyjeveně podívali.
"Já nejsem" začal blekotat.
"On není táta" koktala jsem i já. Lékaře to nijak nerozhodilo a dál se jen usmíval.
"Tak se alespoň pojďte podívat" vzal lékař do ruky nějaký ovladač. Louis ho poslechl a došel ke mě. Stoupl si vedle mě a chytl mě za ruku. Jak v nějakém filmu. Jenže tam jsou chlapi v klidu. Louisovi se potí dlaně a vypadá, že mu není ani moc dobře. Dělá, jak kdybych rodila.
"Tak tahle malá tečka je vaše miminko" zapnul lékař televizi, na které se všechno objevilo v černobílé. Myší nám ukázal, kde se přesně můj malý dáreček nachází a já už pociťovala slzy na tváři.
"Sarah" pohladil mě Louis po vlasech.
"To je v pořádku. Máte jen zvýšené hormony. Jen se omlouvám za takto nevhodnou otázku. Víte, kdo je otec?" zkoušel to opatrně.
"Ano" odpověděla jsem mu.
"Dobře. Zbytek dořešíme později. Teď už vás nebudu zatěžovat" podal mi lékař ubrousky, kterými jsem si utřela ten humus z břicha.
Slezla jsem z křesla a šla jsem se posadit ke stolu. Dostala jsem pár rad a upozornění na to, co se mi může stát. Poslední věc byla kartička pro těhotné maminky a už jsem mohla jet domů. Tedy. Poprosila jsem Louise, aby jsme ještě zajeli do nějaké restaurace, abych se najedla. Fajn. Dala jsem si asi tři chody, ale díky bohu jsem se najedla. Teď se jen dojet domu umýt a zpět do práce.
***
"Ona fakt přišla. Nevzdala to" křičel Ben od baru a všichni se na mě otočili.
"Čekali jsme, že už nepřijdeš" přihopkala ke mě Lucy. Objala mě. Ano je velice přátelská.
"Přece bych vás tady nenechala. Kdo by s vámi tancoval?" zasmála jsem se.
"Dneska máme den modré" ukázala na svůj kostýmek Jessica.
"Proč jste mi to neřekli dříve?" prohlížela jsem si svoje černé džíny a bíle tričko.
"Nebylo to třeba. Věci máš vzadu. Dneska jsme ti je šli sehnat. A neboj, mysleli jsme i na to, že tvoje mimčo se zvětšuje. Takže věci by ti měli být akorát" strkala mě Lucy do zadních šaten pro personál.
"Dneska budeš za barem nebo na place?" stoupla si do dveří a pozorovala mě, zatímco já jsem se převlékala.
"Asi na place" usmála jsem se a sundala jsem si kalhoty.
"Ty vole. Ty máš kérku. A ještě ke všemu libovou jako prase" všimla si podvazku na mém stehně. Podvazek pro Harryho. Teď už je mi k ničemu. Nemusím ho už nikomu ukazovat. Není ani komu.
"Jo mám" natáhla jsem si rychle sukni. Byla z volnějšího materiálu. Díky bohu, protože nevím jestli bych jinou přes tu prdel natáhla. Začínám slušně kynout. Volné modré tričko. Tak volné že nebylo vidět ani moje těhotenské bříško. Alespoň se vyhnu zvědavým pohledům. Možná je to také tím, že to břicho nemám až tak veliké. Chodit tady s obřím bubnem? Rovnou bych si na čelo mohla nalepit "Bacha jsem zbouchnutá a hledám tatínka". Jenže já ho nehledám.
***
"Ale já už úplně magořím" tahal jsem se za vlasy, jak kdybych si je měl vyškubat.
"Chybíš jí" řekl tiše Louis.
"Jak to můžeš vědět?" já naopak skoro křičel.
"Mluvil jsem s ní" hraje si s lemem trička. Co přede mnou kurva tají?!
"Lžeš mi" sedl jsem si naproti němu a nahodil vražedný výraz.
"Ne" vyhrkl hned.
"Do prdele. Znám tě kurva dlouho a poznám, když mi lžeš" opírám se lokty o kolena.
"Fajn. Neměla kam jít. Tak jsem jí vzal k sobě. Dobře jsem čurák, ale na ulici ji přeci nechat nemůžu. A ani ty. Do tvého bytu nechtěla, tak bydlí u mě" vyjel na mě najednou a já se nestačil divit.
"Děkuju" řekl jsem jen.
"Co?" podíval se na mě a nepochopil, proč mu děkuju.
"Že jsi vzal k sobě" vydechl jsem. Jsem skutečně rád, že má Sarah alespoň někdo ode mě na očích. Nemusím se tedy bát, že spí pod mostem.
"Čekal jsem, že mě zabiješ" přiznal se Louis.
"Kdyby nešlo o Sarah, tak jo. Ale chci, aby byla v bezpečí a u tebe je" uvolnil jsem se mírně. Nastalo ticho.
"Včera jsme byl v Blue Rose" přiznal jsem já.
"Co?" vykulil na mě oči.
"Viděl jsem jí. Byla tak šťastná" položil jsem si obličej do dlaní.
"Možná tam" prohodil Louis.
"Jak to myslíš?" zamračil jsem se.
"Po tvém dopisu plakala a přestala, až když usnula. Miluje tě, ale prý si jí hodně ublížil" vstal Louis a začal chodit po pokoji.
"Bože" chtěl jsem se profackovat. Jak moc jí sakra trápím! Jsem vůl. Neměl jsem jí vůbec nic psát. Ale já musel. Sakra!
"Kluci tam chtějí dnes jít zase. Půjdeš tam s námi?" otočil se na mě Louis a já chvilku přemýšlel, jestli je to dobrý nápad. Jenže jí chci vidět. Proto jsem vstal a šel se převléknout. Budu jí mít alespoň pod kontrolou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 14. února 2017 v 20:20 | Reagovat

Ten Loui na gyndě mě dostal :-D A to jsme si jednou dělaly s kamarádkou srandu, že zrovna Loui by byl dobrý gynekolog :-D  :-D Hazz pediatr a na Liama a Nialla si už nevzpomenu... co jsme jim určovaly :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama