118. Dopis od něj

14. února 2017 v 18:29 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Jo a myslím si, že brečel" přitočila se ke mně Jessica, když jsem myla poslední skleničku.
"Kdo?" nepochopila jsem hned o kom mluví.
"Ten kudrnáč"prohlížela si mě.
"Aha" vydechla jsem a cítila jsem menší bolest. Harry brečel? Tady? Třeba se jí to jen zdálo.
Pomohla jsem uklidit bar a vyhodit i lidi, co spali zmoženi alkoholem na stolech. Bylo mi řečeno, že dneska mám volno a další den, že už je sobota a tak budu v práci do rána. Rozloučila jsem se a pak sedla do auta. Jsem tak unavená, že už se těším do té pohodlné postele.
"Jak to, že ještě nespíš?" vešla jsem do domu a našla Louise v kuchyni, jak kouká do svého počítače.
"Čekám až přijedeš domu" zvedl pohled od notebooku.
"Se o mě bojíš?" zamrkala jsem na něj, jako kdybych byla malé dítě.
"Samozřejmě a druhá věc je, že kdyby se ti něco stalo, tak by mě Har.. On zabije"neřekl Harryho jméno. On tuší, že mě už jen jeho jméno bolí. Jsem ráda, že je na mě Louis tak hodný.
"Jo tak to jo" moje nálada klesla.
"Jdeme spát jo?'' dal mi ruku okolo ramen a vedl mě do jeho pokoje. Mlčky jsme šli po schodech a pak jsme oba zamířili do svých pokojů. Já jsem stále spala v jeho pokoji, protože ta nová postel je šeredně nepohodlná. Na otázku proč si nekoupí jinou postel, pokrčil rameny a dál už jsme to nerozebírali.
"Tak dobrou" zamávala jsem na něj od dveří.
"Sladký sny" zamával na mě taky.
Začala jsem ze sebe znuděně sundávat tričko. Z kapsy jsem si vytáhla telefon a pak si začala sundávat i kalhoty. Došla jsem k malé skříňce a tam jsem si složené oblečení položila. Už jsem se chystala do postele, ale najednou jsem těsně před postelí na něco šlápla. Podívala jsem se pod nohu a všimla jsem si papírku. To je přece od... Od něj.
Zalezla jsem si s papírkem do postele a přikryla jsem se. Moje prsty se začaly klepat, když jsem začala rozbalovat vzkaz od Harryho. Byl to na několikrát složený papír, a ne pouhý papírek, jak jsem si myslela. Když jsem ho rozbalila, tak byl celý popsaný. Bylo to úhledně napsané. Teď ale nejde o to jestli je to hezky napsané, ale o obsah dopisu.
Nevím jak začít. Nikdy neumím začít. Především když jde o moje city. Zkusím to nějak dát dohromady. Když tě tvůj táta prohrál, tak jsem se rozhodl, že tě od něj zachráním. Byla jsi nevinná a mě bavilo si s tebou hrát. A teď toho nesmírně lituji! Nechápu, jak jsem mohl tak chovat. Jak jsem se tak mohl chovat k holce, která změnila můj zkurvený život. Ukázala jsi mi, že dokážu milovat a hlavně, že někdo může milovat mě. I přesto, že jsem se choval jako čurák. Zamiloval jsem se jako malé dítě. Miluji, jak se usmíváš, jak se červenáš a když jsi na mě naštvaná. Miluji tě nejvíc na celém světě Sarah a to se nezmění. Ty pro mě budeš vždycky ta dokonalá holka, kterou bych za nic nevyměnil. Budeš navždy v mém srdci tou božskou dívkou. Kdybych mohl něco změnit, tak je to právě moje chování. Nikdy bych ti nechtěl ublížit a já vím, že jsem ti teď ublížil až příliš. Nikdy bych tě nenechal odejít. Dovol mi, abych ti vysvětlil, proč jsem ti řekl, abys odešla. Bolelo tě to. Viděl jsem tolik bolesti a nenávisti ve tvých očích a věděl jsem, že tě mou přítomností mučím. Nechtěl jsem, aby tě to bolelo ještě víc a proto jsem věděl, že když co nejdříve odejdeš, tak to bude pro tebe lepší. Snad bylo, protože jestli ne, tak mi to ještě víc rozdrtí moje srdce. Je rozbité na miliony kusů , které patří jen a jen tobě. Ten den, co jsi odešla, jsem za tebou ještě běžel, ale ty jsi odjela. Odjela jsi neznámo kam a já brečel. Brečel jsem, protože jsem o tebe přišel... Doufal jsem, že se vrátíš a řekneš, že je vše v pořádku, ale to se nestalo. Zkoušel jsem ti volat a psát, al jsi si vypnula mobil. Teď sedím, v baru píšu ti tenhle dopis a pozoruji tě, jak se směješ. A to jak jsi tancovala na baru mi ukázalo jedno. Jsi šťastná. Dokážeš být šťastná i beze mě. A to jsem potřeboval vědět. Že to zvládneš i beze mě, i když jsem trochu doufal v opak. (ach ta má sobeckost.) Ale nemůžeš být přeci pořád závislá na někom jako jsem já. Vím, že beze mě ti bude líp. Doufám, že si najdeš někoho, kdo tě bude milovat od samého začátku. Ale pamatuj si, že tě nikdy nebude milovat víc než já. Nerad se tě vzdávám, ale musím. Musím se tě vzdát pro tvé dobro. Omlouvám se za všechny sračky, co jsem provedl Sarah a doufám, že mi odpustíš. Vím, že spolu čekáme malé dítě. Pochopím, když nebudeš chtít, abych ho viděl. Doufám, že ti bude podobné. Protože jestli bude dokonalé jako ty, tak to bude to nejkrásnější škvrně na světě. Sbohem Sarah. Miluji tě xx
Četla jsem to nejméně desetkrát. Každé slovo od slova a pomalu. Představovala jsem si, jak Harry dopis píše a jak mě u toho pozoruje. Jessica říkala, že u toho brečel. Jako teď u toho brečím já. Slzy mi pomalu stékají po tvářích a já cítím ještě větší bolest v hrudi než kdy jindy. Miluji ho, ale on mě zranil. Nemůžu se k němu zase připlazit. Nebo to mám udělat? Ne, to nemůžu. Už ne! Miluji ho a on miluje mě. Ale jeho hra je příliš. Zametal se mnou v době, kdy jsme ho už milovala. Jak mohu vědět, že i tohle všechno není hra a on chce, abych za ním šla? Je to třeba jen pouhý manipulátor.
"Loui" vzlykla jsem, když jsem otevírala dveře do Louisova pokoje.
"Děje se něco?" zeptal se mě rozespale.
"Já" v tom se můj hlas zlomil a já nedokázala dál nic říct a tak jsem jen podala Louisovy dopis od Harryho. Vedl mě sebou k posteli, kde se posadil a já si položila hlavu do jeho klna. Nechala jsem ho v klidu přečíst dopis.
"Všechno bude v pořádku" promluvil po delším tichu.
"Proč to tak moc bolí?" věděla jsem, že mi neodpoví, ale prostě jsem se zeptala.
"Miluješ ho" řekl to, co už jsem dávno věděla.
"Odpustíš mu?" pohladil mě po vlasech.
"Ani nevíš jak moc"zašeptala jsem. Louis mě více vtáhl do svého objetí a pevně mě držel.
"Nevím jestli na to mám sílu" zavřela jsem oči a doufala, že zastavím slzy.
"Chápu" zašeptal Louis a pak jsme oba mlčeli. Byla jsem tak moc unavená a ty slzy mě vysílili ještě víc, že jsem najednou usnula v Louisově objetí.
*Harry*
Netušil jsem, že z toho baru budu muset zmizet, protože jsem se bál, že se tam složím.
Když jsem vešel a posadil jsem se tam, chtěl jsem se tam opít. Ale jsem jí viděl za barem. Byla ještě krásnější než kdy jindy. Tancovala tam smála se. Ale zatím vším stále byla bolest. Viděl jsem, jak se někdy zastavila a pozorovala svoje okolí. Její oči mluvili za vše. Zradil jsem jí. A na to se už dál nemůžu koukat. Věděl jsem, že bych měl vstát a promluvit jsi s ní ale na to jsem měl kurva malý koule, abych to udělal. A proto jsem se rozhodl pro jednoduší variantu. Že jí napíšu dopis. Poprosil jsem servírku o tužku a papír. Pořád si mě prohlížela a dokonce poslala i vzdušný polibek. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a pak se pustil do psaní. Netušil jsem, že nakonec dokážu napsat něco tak dlouhé a už vůbec jsem netušil, že mě to dožene k slzám. Vážně jsem právě v baru a brečím? Co to se mnou ta holka sakra udělala?!
Dívám se k baru celou tu dobu co jsem tady, protože nemůžu ze Sarah spustit oči. Každý její pohyb je tak ladný a dokonalý. Kdybych mohl, tak bych jí chytil za boky, přitiskl si jí co nejblíže k sobě a začal líbat každý kousek jejího božského těla.
Ona najednou vzhlédne mým směrem a já se vyděsím, když se na mě dívá. Nedokážu uhnout pohledem, protože její oči mě přímo přitahují. Vidí mě? Nevidí, protože by reagovala naprosto jinak. Ona jen zavrtí hlavou a začne se zase věnovat své práci. Divím se, že začala pracovat, ale asi chtěla. Jsem nasraný na majitele, že ji zaměstnal. Vždyť je těhotná! Ale jak tak koukám, tak to Sarah v ničem nebrání.
"Mohla bys to dát Sarah?" podal jsem na několikrát složený papír servírce.
"Jasně a ještě něco to bude?" zastrčila si můj dopis pro Sar do kapsy.
"Zaplatím" podíval jsem se zase k baru a viděl jsem jí, jak znovu kouká mým směrem. Přebíhá mi mráz po zádech, když se na ní dívám taky, už po několikáté dnes večer.
"Emm fajn" podívá se na mě servírka a zvláštně si mě prohlíží. Myslín, že si všimla mých zarudlých očí. Proto rychle sklopím hlavu a začnu hledat svou peněženku. Servírka odejde za bar, kde prohodí pár slov a pak se za mnou vrací s účtem. Podám jí pár bankovek a pak rychle vstávám ze svého místa, abych zmizel, protože se Sarah zrovna vydala mým směrem. Díky bohu to stihnu včas a už startuji své auto a mizím odsud pryč. Ale jedno vím jistě. Nejsem tady naposledy. Musím jí ještě vidět.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 14. února 2017 v 19:05 | Reagovat

Sotva mi uděláš radost u Deadly Races, musíš mně rozbrečet tady...! To nemyslíš, Domčo, vážně. Chjooo! Brečím jak želva!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama