Únor 2017

121. Zahrajeme si karty

21. února 2017 v 18:07 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Dobré ráno'' usmívala jsem se a dál míchala vajíčky.

''Ty už jsi vzhůru? Co to tady tak voní?'' přišel Louis až ke mě a naklonil se mi přes rameno.

''Ano jsem. Už jsou tři hodiny odpoledne'' zasmála jsem se. Na druhou otázku jsem mu už odpovídat nemusela, protože viděl vajíčka na pánvičce.

''Prospal jsem skoro celý den'' prohrábl si vlasy a posadil se na židli ke svému jídelnímu stolu. Naservírovala jsem před něj vajíčka a sama s vajíčky usedla ke stolu. Společně jsem se pustili do jídla. Debatovali jsme o včerejším průšvihu. O tom nechutném chlapovi. Shodli jsme se, že takový chlapy by rovnou měli zabíjet, protože jsou schopní čehokoliv. A pak přišla řeč na to, co se stalo ještě. Harry.

''Vážně jsem ráda, že tam v tu chvíli byl'' pokýval jsem hlavou.

''Byla to náhoda, že tam byl'' odkašlal si Louis.

''Nebyl Loui. Minule tam byl taky'' přimhouřila jsem na Louise oči.

''O tom nic nevím. S námi tam nebyl'' zavrtěl Louis hlavou a já nemám jediný důvod mu nevěřit.

''Nezapomeň mu dát tu fotku miminka. Třeba se mi to bude líbit'' usmála jsem se.

''Neboj. Dám mu ji hned jak ho uvidím'' mrkl na mě Louis.

''A jak se má?'' pokračovala jsem. Možná se moc vyptávám, ale mám trochu zvědavou co se týče Harryho.

''Jak se to vezme'' nacpal si Louis hrozně moc vajíček do pusy a zbytek toho už jen prskal vajíčka okolo sebe. Ještě ke všemu jsem mu ani nerozuměla, co mi vlastně říká a tak jsem se spokojila jen s tím, že to asi nejspíše ujde.

*Harry*

Bolí mě ukazováček. Nejspíše jsem si ho zlomil díky tomu idiotovi včera. Pak jsem se zpil do němoty, takže tak nějak netuším, jestli mě to už bolelo a nebo ne. Bylo hezké být zase po boku Sarah, ale jedno mi došlo, že takhle to už dál nejde. Pokud se mnou někdy přeci jen bude chtít být, což je nemožné, tak se ke mě vrátí. Nemohu ji přeci nutit a nebo ji snad mučit mou přítomností.

''Čus brácho'' vyděsil mě najednou Louis.

''Ty vole. Já vím, že jsi jak můj bratr, ale přeci jen by neuškodilo někdy zaťukat nebo třeba zazvonit'' chytl jsem se za hlavu a snažil se uklidnit a doufat, že už mi konečně zabere Advil na bolest hlavy.

''Sorry, myslel jsem, že jsi mě slyšel přijet'' sedl si Louis na židličku.

''Jasně že slyšel. Vůbec nesedím na druhé straně domu. A určitě mám velice vyvinutý sluch, abych slyšel, že jsi přijel'' řekl jsem s ironií.

''Bla bla bla'' protočil očima Louis. Přijel mě nasrat nebo co?

''No nic. Asi půjdu k věci. Něco pro tebe mám'' sáhl do kapsy od kožené bundy a vytáhl z ní obálku. Nějaké kšefty? Že o ničem nevím.

''Tohle ti posílá Sarah a děkuje ti za tu včerejší záchranu'' pousmál se na chvilku Louis. Asi neví jak se chovat. Bojí se mojí reakce?

''Díky a nemá za co'' dal jsem si cigaretu do koutku a zapálil jsem ji. Zatím tu obálku otevírat nechci. Nechci spadnout do nějakých depresí díky tomu co tam bude.

''Slyšel i Davidsonovi?'' začal zase mluvit Louis.

''Ne. Co je s ním?'' popotáhl jsem z cigarety a po chvilce vydechl kouř.

''Prý nás sleduje a chce nás na něco dostat'' oznámil mi Louis.

''To to říkáš s takovým klidem? Zavolej Liamovi s Niallem a vyřešíme tenhle průser'' típl jsem nedokouřenou cigaretu a vydal jsem se do nitra svého domu. Davidson je ten podělaný polda, kterého se nejradši asi zbavíme. I když jsme mu několikrát vyhrožovali, i samotná Sarah u toho byla, tak on stejně pokračuje. Tohle ho bude šeredně mrzet.

*Sarah*

Dude looks like a lady
Dude looks like a lady
Dude looks like a lady

Hrály v rádiu písničku a já do rytmu hýbala s nohou. Louis mi přinesl knížku Padesát odstínu šedi. Prý porno pro holky. Zatím je ta knížka dost zajímavá a to jsem teprve na sté stránce. Je zvláštní jaké knížky existují. A taky jaký úchyláci se na této planetě vyskytují. Přesto mě ta knížka chytla.

Další hodina je pryč a já se stále valím u knížky. Co je asi nového u Gemmy.

Okamžitě jsem sáhla po telefonu a vytočila jsem její číslo. Je tolik věcí, které s ní chci probrat.

''Sarah'' vypískla do telefonu hned po prvním zazvonění. Očividně se nudí. Není divu, když musí jen ležet.

''Jak se má naše těhulka'' koutky se mi roztáhly do velikého úsměvu.

''Mě to ležení tak nebaví holka'' bylo slyšet, jak už je z toho otrávená.

''Já se teď válím přes dvě hodiny na gauči a musím ti říct, že by mě to celé dny nebavilo.

''Dal ti Louis tu knížku?'' zeptala se.

''Jo. Takže ta je od tebe?'' povytáhla jsem obočí.

''No jasně. To ti měl říct, ale na něj je taky někdy spoleh. A jak se ti líbí? Že je naprosto boží?'' chrlila ze sebe Gemma.

''Určitě je naprosto boží se nechat třískat od nějakého psychopata'' neodpustila jsem si menší poznámku.

''Ale no tak. Já vím, že tohle je trochu přehnané, ale ta Christianova osobnost. Hned bych si nechala dát rákoskou'' zasnila se Gemma.

''To si děláš srandu?'' začala jsem smát.

''To ze mě asi mluví to těhotenství. Poslední dobou mám hroznou chuť na sex. A když říkám hroznou, tak myslím naprosto obrovskou'' zasmála se Gemma.

''Tak to doufám, že se mi tohle období vyhne'' smála jsem se.

''No a jak se máš vůbec ty? Mluvíme jen o mě, ale ty pracuješ v baru i přes svoje těhotenství'' její hlas zní trochu naštvaně. Také si asi myslí, že jsem ta nezodpovědná těhule.

''Náhodou. Vyspím se přes den a pak jsem v noci v pohodě. Ten bar je nekuřácký, takže není problém'' vysvětlila jsem jí.

''Fajn. Ale co alkohol?'' zní jak kdyby byla můj rodič.

''Já ho jenom nalévám a roznáším. Já ho nepiju. Co si o mě myslíš?'' zasmála jsem se.

''Nechtěla by jsi si zahrát třeba karty?'' změnila bleskově téma.

''Jak?'' povytáhla jsem obočí. Co zase vymyslí za kravinu?

''Na internetu. Prostě online'' vysvětlila mi.

''Dej mi deset minut'' usmála jsem se a přišla jsem na lepší nápad, než je online karty. Hovor jsme prozatím ukončily a já hned vytočila Niallovo číslo.

''Ano?'' ozval se zadýchaně Niall.

''Chci překvapit Gemmu, tak kdybys mi když tak přišel otevřít'' nasedala jsem už do Louisova auta.

''Já akorát odjíždím. Nechám ti klíče pod květináčem'' odpověděl mi rychle Niall a hned na to hovor ukončil. Má asi hodně naspěch.

Rozjela jsem se autem a díky navigaci našla Gemmy a Nialla dům bez problémů. A klíče pod květináčem skutečně byly. Pomalu jsem se vkradla do domu, ale abych Gemmu nevyděsila, tak jsem hlasitě zavřela dveře, aby věděla, že je někdo v domě.

''To bylo rychlý zlato. To už jste ten problém vyřešili?'' ozval se Gemmy hlas a já se za ní vydala.

''Rozdáváš ty nebo já?'' řekla jsem a Gemma po mě střelila pohledem.

''Jak? Co? Co že'' vypadlo z ní jen a já se musela smát. Leží na posteli jako sud a kouká na televizi. Nádhera.

''Hrát karty online? To vážně ne'' zavrtěla jsem hlavou.

''Jak jsi se sem dostala?'' usmívala se a natáhla ke mě ruce pro objetí. Mírně jsem ji objala, protože jsem se bála, abych jí moc nezmáčkla a neprovedla tak něco malému.

''Niall mi nechal klíče pod květináčem'' usmála jsem se.

''Kde máte karty?'' podívala jsem se na ní a ona se podívala na stoleček vedle ní, kde ležel balíček karet.

''Niall už je se mnou hrát nechce'' nafoukla trochu tváře z naštvanosti.

''Tak já si je s tebou zahraju'' mrkla jsem na ní a vlezla jsem si na druhou stranu postele a začala karty míchat. Alespoň nějaký zábava. Dvě těhulky spolu hrajou karty. To je vtipný samo o sobě.

Páni!

14. února 2017 v 18:42 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Nemám slov. A jsem ráda. Všechno to nekonečné kontrolování mám za sebou a teď se konečně mohu soustředit na nové díly k Mafiánskému zmetkovi. Třeba už ho konečně dopíšu. Byla bych ráda, kdybych ho zvládla dopsat. Tak a teď doufám, že se holky nějak vyjádřite, co očekáváte v nových dílech. Budu ráda za jakékoliv ohlasy. Tak a tím se loučím.

Děkuji Vám všem za všechno. Alespoň těm, kteří vydrželi všechno a dostali se nakonec až sem na blog. Trochu mě mrzí, že je to minimum všech čtenářů. ALE. Rozhodně jsem ráda, že jste VY vydrželi!! Jsem za Vás moc ráda!!!!!!!!!!♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

120. Byl to on?

14. února 2017 v 18:36 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

"Dej mi tam dvě piva a čtyři vodky" řekla jsem Erikovi a čekala jsem až budu moci odnést objednávku ke stolu dvou kluků a dvou holek. Myslím si, že už jsem přišli trochu připití, ale to není má starost. Byla s nimi docela zábava. Hráli nějakou hru a jelikož byli naprosto nalitý, tak jim to moc nešlo.

"Nebolí tě nohy? Nechceš si jít odpočinout? Nemáš žízeň? Nechceš jít radši za bar rozlívat?" začal se mě vyptávat Erik.

"Ty máš o mě starost?" zamrkala jsem na něj.

"Mám Sarah" nasadil zase kamenný výraz a já znovu volila taktiku 'usměj se na bručouna'.

"Děkuju" rozšířila jsem víc svůj úsměv a vzala jsem si tác s pitím. Tahle práce mě baví a tak ani nepociťuji, že by mě něco bolelo a nebo bych byla unavená. Obsloužila jsem ty čtyři a všimla jsem si, že přišli další čtyři kluci. Posadili se vedle baru. Musím je obsloužit. Vyndala jsem si bloček na zapisování objednávek a tužku.

"Co si dáte?" nahodila jsem mírně falešný úsměv a podívala jsem se na prvního z nich. Namachrovaný frajírek, který jim určitě poroučí.

"Tebe" olízl si rty a mě se zvedl žaludek. Budeme ten žaludek svádět na těhotenství. Zahnala jsem rychle pocit na zvracení a dál jsem očekávala, jestli si tedy něco objednají.

"Jestli chcete nějaké prodejné holky, tak jste si spletli podnik. Buď mi řeknete, co si dáte k pití a nebo se s vámi budu muset rozloučit" zůstávala jsem v klidu.

"Ale notak pusinko" ozval se jiný. Blonďatý. Prohlédla jsem si všechny. Mladší generace Stylese, Horana, Tomlinsona a Payna.

Dál jsem jen tak stála a čekala jsem než si poručí něco k pití.

"Pojď, užijeme si" mrkal na mě.

"Já už jsem si užila a je z toho tohle" ukázala jsem mu moje těhotenské bříško a doufala jsem, že ho to alespoň odradí.

"Mám rád těhulky" chytil mě za sukni a táhl mě k sobě. Snažila jsem se bránit, ale měla jsem smůlu. Najednou jsem seděla na jeho klíně a on mě držel za prsa.

"Ty jsou libový" začal mi je mačkat.

"Pušt mě" snažila jsem se dostat z jeho klína. Ale on mě dál držel a víc moje prsa drtil ve svých dlaních. Dost to bolelo. Jeho ruka najednou putovala pod mojí sukni a hledala si cestu do mého klína.

"Slečna řekla, že jí máš pustit" chraplavý hlas. Moje srdce právě vynecháno úder.

"Odpal" zasmál se jen.

"Fajn" řekl tak v klidu Harry. Zakřupání, povolený stisk na mých prsou.

Někdo mě chytil a postavil mě na nohy. Mluví na mě, ale já všechno slyším jen tlumeně.

*Harry*

Přemýšlím, jestli byl dobrý nápad sem chodit. Rozhlížím se po klubu a hledám jen jí. Za barem není. Roznáší totiž po place. Doufám, že nepůjde obsloužit i nás. Ale tohle přemýšlení mě zachvilku přechází. Vidím jí stát u jednoho ze stolů a nevypadá zrovna nadšeně. Začnou po ní hrabat nějaké klučičí ruce a ona se brání. Přesto ale skončí někomu na klíně.
Okamžitě vyrážím jejich směrem.

"Pušt mě" vzpouzí se Sarah. To prase má i ruku na jejím prsu. Na to sahám jen já! Jeho druhá ruka je pod její sukní.

"Slečna řekla, že jí máš pustit" řeknu jen.

"Odpal" zasmál se jen slizák jeden zkurvený.

"Fajn" choval jsem se mile, ale vevnitř to ve mě bublá. Sám si řekl o to, abych to udělal a tak hned vypálil ránu. Tu nejsilnější co jsem snad kdy někomu dal. Sahá na mojí holku. Bývalou. Ale já jí stále miluju.

Kluk okamžitě přestal vnímat okolí. Jeho kamarádíčci hned začali dělat ramena, ale když se po mém boku objevil nasraný Niall, Louis i Liam, tak se zase zpět posadili. Vytáhl jsem Sarah z jeho klína a sklonil jsem k ní hlavu.

"Jsi v pohodě?" pohladil jsem jí po její jemný tvářičce. Pane bože jak mi její kůže chybí.

"Sar" vyslovím mou oblíbenou zkratku jejího jména, ale ona stále mlčí.

"Co se to tady děje?" plešatá hlava od baru teď stojí vedle Sarah.

"Tyhle zmetci jí obtězovali" řekl místo mě Louis.

"Aha. Takže pánové musím vás poprosit, abyste odešli. Tady se takhle nechováme" otočil se plešoun k nim. Všichni ti posránci se s mumláním začali zvedat a vzali sebou i toho čuráka, který stále netušil o světě. Myslím, že jsem mu zlomil čelist. Ale to má za to, že sahá na ní.

"Ukažte. Vezmu ji na vzduch" chytil Sarah plešoun okolo ramen a vedl ji ode mě pryč. Co si to sakra dovoluje?!

"Klid. Pojď si dát panáka" zastavil mě hned Liam. Chtěl za plešounem jít a rozbít mu hubu.

"Ale on" otočil jsem se nasraně na Liama.

"Jde Sarah uklidnit" řekl hned a mě tím přesvědčil, že jí mám nechat jít s tím plešounem. Ona už mi nepatří.

*Sarah*

"Haló" luská mi před obličejem.

"Harry" vydechla jsem. Jenže se mi všechno vyjasnilo a přede mnou stál Ben. Počkat. Vždyť tu byl Harry. To už jsme si vsugerovala i jeho hlas? Takže to byl celou dobu Ben.

"Oh promiň. Ty idioti" začala jsem si rovnat sukni i tričko. Cítím na mě stále jeho ruce. Tak nepříjemný pocit.

"Kdybys nebyla v jináči, tak ti nabídnu cígo" usmál se Ben a sám si jedno zapálil.

"Stalo se tohle tady už někdy?" začala jsem se hrabat ve vlasech a později jsem si vytvořila culík.

"Párkrát už jo. Vždycky se najde nějaký nadržený prase" pokrčil rameny a vydechl bílý kouř do tmy. Tak krásně stoupal výš a během toho se pomalu vytrácel.

"Chceš jít domu a nebo pokračovat v práci?" promluvil zase Ben.

"V práci" usmála jsem se. Už jsem v pohodě. Nejvíce mě asi rozhodil pocit, že je tady Harry.

"Jsi si jistá?" prohlížel si mě Ben.

"Jo" přikývla jsem. Vrátili jsme se zpět do klubu a já šla na chvilku za bar. Vlastně jsem tam ztrávila zbytek pracovní doby. A všichni to naprosto chápali. Když všichni odešli a my i uklidili, mohla jsem jít domů.

"Sarah" Louisův hlas.

"Co tady děláš?" divili jsme se.

"Měla jsi náročný večer a já tě chci odvézt" vystoupil z auta a šel mi otevřít dveře ke spolujezdci.

"Neuvěříš co se mi dneska stalo" rozhodla jsem se mu vyprávět můj dnešní zážitek.

"Co?" podíval se na mě na chvilku.

"Nějaký kluk mě dneska obtězoval a" začala jsem.

"Já vím" skočil mi do řeči.

"Co? Jak to že to víš?" zamračila jsem se.

"Byl jsem u toho. Byla jsi mimo, ale až tak?" diví se a já s ním. Když tam byl on. Znamená to tedy že tam byl i...

"Byl tam i Harry?" zeptala jsem se ho rychle.

"Ten dal tomu klukovi pěstí" odpověděl mi a já jsem se zasadil víc do sedačky. Cítila jsem jeho ruce na ramenou. Harry mě vlastně zachránil. Je to tedy vážně můj princ?

"Vzkažeš mu, že mu děkuju" otočila jsem hlavu na Louise.

"Vzkážu" usmál se na mě.

"Mohla bych ti ještě o něco poprosit?" znovu jsem promluvila.

"Samozřejmě" usmál se.

"Dej mu tohle" vytáhla jsem malou obálku z kabelky. Přemýšlela jsem jestli mu to mám dát nebo ne. Ale měl by to dostat.

"Můžu vědět co to je?" vzal si Louis ode mě obálku.

"Fotka z ultrazvuku" odpověděla jsem tiše.

"Aha" zakýval jen hlavou. Zastavili jsme před jeho domem a já se s Louisem hned rozloučila a šla jsem se umýt a spát. Samozřejmě, že než jsem usnula, tak bylo něco okolo páté hodiny ráno. A to jsem zrovna dostala hlad. Takže jsem ještě musela dojít vyprázdnit ledničku a až pak jsem mohla jít v klidu spát.

119. Ultrazvuk

14. února 2017 v 18:34 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Bolí mě hlava. Bolí mě na hrudi. Bolí mě nohy. Bolí mě všechno. Ale i přesto jsem vstala, převlékala se a šla jsem dolů. Mám hrozný hlad. A jediná kladná věc na téhle situaci je, že je lednička naprosto přeplněná jídlem. Okamžitě jsem se jím začala cpát. Míchala jsem všechno možná dohromady. Sladké, slaně, hořké a kyselé. Už vím co to znamená ty těhotenské chutě.
''Ty se tedy futruješ'' přišel do kuchyně Louis. Stále ještě v pyžamu.
''Mám hlad'' zamlela jsem s plnou pusou.
''Co máme dneska v plánu?'' sebral mi z ruky džus a sám ho vypil.
''Rozbít ti hubu, za to že jsi mi to vypil'' zamračila jsem se.
''Ty jsi nepříjemná'' protočil očima. Znovu ten nepříjemný pocit na hrudi.
''Počkej. Nemyslel jsem to tak. Nebreč'' okamžitě mě Louis objal.
''To není kvůli tobě'' snažila jsem se udržet vzlyky.
''Kvůli Harrymu?'' vyslovil jeho jméno tak opatrně.
''Jo'' první hlasitý vzlyk. Více mě sevřel ve svém objetí. Dalších deset minut uklidňování. Díky bohu o trochu úspěšnějších, než jsem čekala. Uklidnila jsem se alespoň malinko.
"Kolik je hodin?" začala jsem se rozhlížet po kuchyni.
"Něco okolo čtvrté" odpověděl mi Louis. Tolik? Ale není se čemu divit, když jsem šla spát až k ránu.
"V pět musím být u doktora" vzpomněla jsem si díky bohu včas.
"Aha" usmál se.
"Pojedeš prosím se mnou?" vzhlédla jsem k němu.
"Jo jasně. Jen se převléknu" ukázal na svoje sexy pyžamové kalhoty.
"Ne. Pojď tam se mnou takhle" zamrkala jsem na něj.
"A rovnou by mě zavřeli do blázince" zasmál se a odešel. Nalila jsem si znovu džus do skleničky a na ex ji vypila. Doběhla jsem si nahoru pro telefon a musím přiznat, že ty schody jsou nějak delší, protože funím jako prase.
"Navečer se u tebe stavím" slyšela jsem Louise. Asi telefonuje.
"Brácho klid" znovu jeho hlas. Nechci jeho hovor odposlouchávat a tak jen zalezu do pokoje a tam si vezmu potřebné věci.
"Sarah?" zakřičel Louis ze zdola.
"Už letím" zakřičela jsem na zpět.
Seběhla jsem schody a vyběhla jsem ven k autu, které už bylo nastartované. Sedla jsem si na místo spolujezdce a byla jsem ticho. Louis volil naprosto stejnou taktiku, za kterou jsem mu děkovala.
Cesta byla trochu dlouhá a tak jsem měla ještě čas si odpočinout. Přijeli jsme za pět minut pět. Přesní jak hodinky.
Čekárna byla přeplněná těhulkami. Buď seděly sami nebo vedle sebe měli své další dítě nebo manžela/přítele.
"To je nějaká epidemie?" naklonil se ke mě Louis.
"Proč?" podívala jsem se na něj.
"Všechny nabouchnutý" rozhlédl se po čekárně. Byl z toho mírně vyplašený.
"Jsi na gynekologii a ještě v čase pro těhotné" informovala jsem ho.
"Tady zestárnu, než přijdeme na řadu" rozvalil se na sedačce.
"Jsem objednaná" uklidnila jsem ho. Samozřejmě, že bych se neobědnala, ale poradila mi to Gemma. Musím uznat, že to byla dobrá rada.
"Dobrý den. Je tady slečna Sarah Mark?" otevřela sestřička dveře od ordinace.
"Jo" zvedla jsem se hned. Chytla jsem Louise za tričko a táhla jsem ho sebou. Snažila jsem se nevnímat naštvané pohledy ostatních maminek. Měli se také objednat a šly by hned na řadu.
"Dobrý den slečno, tak jak se máme?" usmíval se na mě gynekolog.
"Dobře" usmála jsem se. V duchu jsem ale spouštěla dlouhé věty o tom, jak je můj život na hovno.
"Tak máme na dnešek kontrolu plodu. Vylezte si nahoru" ukázal lékař na lehátko.
"Vy se zatím můžete posadit tady" promluvil lékař na Louise, který jen vykuleně koukal. Asi nečekal, že ho vezmu sebou i dovnitř. Musela jsem se pousmát nad jeho výrazem. Vypadal vyděšeně a všechno si prohlížel. Každou novou věcí jeho vyděšení vzrůstalo.
"Nějaké bolesti nebo problémy?" ptal se mě lékař a během toho mi vyhrnul tričko a mírně stáhl kalhoty.
"Žádné" odpověděla jsem mu a on mi na břicho napatlal nějaký gel a zachvilku už mi jezdil tou blbostí po břiše.
"Tak maminko. Máte krásně se vyvíjející děťátko" rozplýval se.
"Tatínku. Pojďte se také podívat" vyzval Louise. Já i Louis jsme se na sebe vyjeveně podívali.
"Já nejsem" začal blekotat.
"On není táta" koktala jsem i já. Lékaře to nijak nerozhodilo a dál se jen usmíval.
"Tak se alespoň pojďte podívat" vzal lékař do ruky nějaký ovladač. Louis ho poslechl a došel ke mě. Stoupl si vedle mě a chytl mě za ruku. Jak v nějakém filmu. Jenže tam jsou chlapi v klidu. Louisovi se potí dlaně a vypadá, že mu není ani moc dobře. Dělá, jak kdybych rodila.
"Tak tahle malá tečka je vaše miminko" zapnul lékař televizi, na které se všechno objevilo v černobílé. Myší nám ukázal, kde se přesně můj malý dáreček nachází a já už pociťovala slzy na tváři.
"Sarah" pohladil mě Louis po vlasech.
"To je v pořádku. Máte jen zvýšené hormony. Jen se omlouvám za takto nevhodnou otázku. Víte, kdo je otec?" zkoušel to opatrně.
"Ano" odpověděla jsem mu.
"Dobře. Zbytek dořešíme později. Teď už vás nebudu zatěžovat" podal mi lékař ubrousky, kterými jsem si utřela ten humus z břicha.
Slezla jsem z křesla a šla jsem se posadit ke stolu. Dostala jsem pár rad a upozornění na to, co se mi může stát. Poslední věc byla kartička pro těhotné maminky a už jsem mohla jet domů. Tedy. Poprosila jsem Louise, aby jsme ještě zajeli do nějaké restaurace, abych se najedla. Fajn. Dala jsem si asi tři chody, ale díky bohu jsem se najedla. Teď se jen dojet domu umýt a zpět do práce.
***
"Ona fakt přišla. Nevzdala to" křičel Ben od baru a všichni se na mě otočili.
"Čekali jsme, že už nepřijdeš" přihopkala ke mě Lucy. Objala mě. Ano je velice přátelská.
"Přece bych vás tady nenechala. Kdo by s vámi tancoval?" zasmála jsem se.
"Dneska máme den modré" ukázala na svůj kostýmek Jessica.
"Proč jste mi to neřekli dříve?" prohlížela jsem si svoje černé džíny a bíle tričko.
"Nebylo to třeba. Věci máš vzadu. Dneska jsme ti je šli sehnat. A neboj, mysleli jsme i na to, že tvoje mimčo se zvětšuje. Takže věci by ti měli být akorát" strkala mě Lucy do zadních šaten pro personál.
"Dneska budeš za barem nebo na place?" stoupla si do dveří a pozorovala mě, zatímco já jsem se převlékala.
"Asi na place" usmála jsem se a sundala jsem si kalhoty.
"Ty vole. Ty máš kérku. A ještě ke všemu libovou jako prase" všimla si podvazku na mém stehně. Podvazek pro Harryho. Teď už je mi k ničemu. Nemusím ho už nikomu ukazovat. Není ani komu.
"Jo mám" natáhla jsem si rychle sukni. Byla z volnějšího materiálu. Díky bohu, protože nevím jestli bych jinou přes tu prdel natáhla. Začínám slušně kynout. Volné modré tričko. Tak volné že nebylo vidět ani moje těhotenské bříško. Alespoň se vyhnu zvědavým pohledům. Možná je to také tím, že to břicho nemám až tak veliké. Chodit tady s obřím bubnem? Rovnou bych si na čelo mohla nalepit "Bacha jsem zbouchnutá a hledám tatínka". Jenže já ho nehledám.
***
"Ale já už úplně magořím" tahal jsem se za vlasy, jak kdybych si je měl vyškubat.
"Chybíš jí" řekl tiše Louis.
"Jak to můžeš vědět?" já naopak skoro křičel.
"Mluvil jsem s ní" hraje si s lemem trička. Co přede mnou kurva tají?!
"Lžeš mi" sedl jsem si naproti němu a nahodil vražedný výraz.
"Ne" vyhrkl hned.
"Do prdele. Znám tě kurva dlouho a poznám, když mi lžeš" opírám se lokty o kolena.
"Fajn. Neměla kam jít. Tak jsem jí vzal k sobě. Dobře jsem čurák, ale na ulici ji přeci nechat nemůžu. A ani ty. Do tvého bytu nechtěla, tak bydlí u mě" vyjel na mě najednou a já se nestačil divit.
"Děkuju" řekl jsem jen.
"Co?" podíval se na mě a nepochopil, proč mu děkuju.
"Že jsi vzal k sobě" vydechl jsem. Jsem skutečně rád, že má Sarah alespoň někdo ode mě na očích. Nemusím se tedy bát, že spí pod mostem.
"Čekal jsem, že mě zabiješ" přiznal se Louis.
"Kdyby nešlo o Sarah, tak jo. Ale chci, aby byla v bezpečí a u tebe je" uvolnil jsem se mírně. Nastalo ticho.
"Včera jsme byl v Blue Rose" přiznal jsem já.
"Co?" vykulil na mě oči.
"Viděl jsem jí. Byla tak šťastná" položil jsem si obličej do dlaní.
"Možná tam" prohodil Louis.
"Jak to myslíš?" zamračil jsem se.
"Po tvém dopisu plakala a přestala, až když usnula. Miluje tě, ale prý si jí hodně ublížil" vstal Louis a začal chodit po pokoji.
"Bože" chtěl jsem se profackovat. Jak moc jí sakra trápím! Jsem vůl. Neměl jsem jí vůbec nic psát. Ale já musel. Sakra!
"Kluci tam chtějí dnes jít zase. Půjdeš tam s námi?" otočil se na mě Louis a já chvilku přemýšlel, jestli je to dobrý nápad. Jenže jí chci vidět. Proto jsem vstal a šel se převléknout. Budu jí mít alespoň pod kontrolou.

118. Dopis od něj

14. února 2017 v 18:29 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Jo a myslím si, že brečel" přitočila se ke mně Jessica, když jsem myla poslední skleničku.
"Kdo?" nepochopila jsem hned o kom mluví.
"Ten kudrnáč"prohlížela si mě.
"Aha" vydechla jsem a cítila jsem menší bolest. Harry brečel? Tady? Třeba se jí to jen zdálo.
Pomohla jsem uklidit bar a vyhodit i lidi, co spali zmoženi alkoholem na stolech. Bylo mi řečeno, že dneska mám volno a další den, že už je sobota a tak budu v práci do rána. Rozloučila jsem se a pak sedla do auta. Jsem tak unavená, že už se těším do té pohodlné postele.
"Jak to, že ještě nespíš?" vešla jsem do domu a našla Louise v kuchyni, jak kouká do svého počítače.
"Čekám až přijedeš domu" zvedl pohled od notebooku.
"Se o mě bojíš?" zamrkala jsem na něj, jako kdybych byla malé dítě.
"Samozřejmě a druhá věc je, že kdyby se ti něco stalo, tak by mě Har.. On zabije"neřekl Harryho jméno. On tuší, že mě už jen jeho jméno bolí. Jsem ráda, že je na mě Louis tak hodný.
"Jo tak to jo" moje nálada klesla.
"Jdeme spát jo?'' dal mi ruku okolo ramen a vedl mě do jeho pokoje. Mlčky jsme šli po schodech a pak jsme oba zamířili do svých pokojů. Já jsem stále spala v jeho pokoji, protože ta nová postel je šeredně nepohodlná. Na otázku proč si nekoupí jinou postel, pokrčil rameny a dál už jsme to nerozebírali.
"Tak dobrou" zamávala jsem na něj od dveří.
"Sladký sny" zamával na mě taky.
Začala jsem ze sebe znuděně sundávat tričko. Z kapsy jsem si vytáhla telefon a pak si začala sundávat i kalhoty. Došla jsem k malé skříňce a tam jsem si složené oblečení položila. Už jsem se chystala do postele, ale najednou jsem těsně před postelí na něco šlápla. Podívala jsem se pod nohu a všimla jsem si papírku. To je přece od... Od něj.
Zalezla jsem si s papírkem do postele a přikryla jsem se. Moje prsty se začaly klepat, když jsem začala rozbalovat vzkaz od Harryho. Byl to na několikrát složený papír, a ne pouhý papírek, jak jsem si myslela. Když jsem ho rozbalila, tak byl celý popsaný. Bylo to úhledně napsané. Teď ale nejde o to jestli je to hezky napsané, ale o obsah dopisu.
Nevím jak začít. Nikdy neumím začít. Především když jde o moje city. Zkusím to nějak dát dohromady. Když tě tvůj táta prohrál, tak jsem se rozhodl, že tě od něj zachráním. Byla jsi nevinná a mě bavilo si s tebou hrát. A teď toho nesmírně lituji! Nechápu, jak jsem mohl tak chovat. Jak jsem se tak mohl chovat k holce, která změnila můj zkurvený život. Ukázala jsi mi, že dokážu milovat a hlavně, že někdo může milovat mě. I přesto, že jsem se choval jako čurák. Zamiloval jsem se jako malé dítě. Miluji, jak se usmíváš, jak se červenáš a když jsi na mě naštvaná. Miluji tě nejvíc na celém světě Sarah a to se nezmění. Ty pro mě budeš vždycky ta dokonalá holka, kterou bych za nic nevyměnil. Budeš navždy v mém srdci tou božskou dívkou. Kdybych mohl něco změnit, tak je to právě moje chování. Nikdy bych ti nechtěl ublížit a já vím, že jsem ti teď ublížil až příliš. Nikdy bych tě nenechal odejít. Dovol mi, abych ti vysvětlil, proč jsem ti řekl, abys odešla. Bolelo tě to. Viděl jsem tolik bolesti a nenávisti ve tvých očích a věděl jsem, že tě mou přítomností mučím. Nechtěl jsem, aby tě to bolelo ještě víc a proto jsem věděl, že když co nejdříve odejdeš, tak to bude pro tebe lepší. Snad bylo, protože jestli ne, tak mi to ještě víc rozdrtí moje srdce. Je rozbité na miliony kusů , které patří jen a jen tobě. Ten den, co jsi odešla, jsem za tebou ještě běžel, ale ty jsi odjela. Odjela jsi neznámo kam a já brečel. Brečel jsem, protože jsem o tebe přišel... Doufal jsem, že se vrátíš a řekneš, že je vše v pořádku, ale to se nestalo. Zkoušel jsem ti volat a psát, al jsi si vypnula mobil. Teď sedím, v baru píšu ti tenhle dopis a pozoruji tě, jak se směješ. A to jak jsi tancovala na baru mi ukázalo jedno. Jsi šťastná. Dokážeš být šťastná i beze mě. A to jsem potřeboval vědět. Že to zvládneš i beze mě, i když jsem trochu doufal v opak. (ach ta má sobeckost.) Ale nemůžeš být přeci pořád závislá na někom jako jsem já. Vím, že beze mě ti bude líp. Doufám, že si najdeš někoho, kdo tě bude milovat od samého začátku. Ale pamatuj si, že tě nikdy nebude milovat víc než já. Nerad se tě vzdávám, ale musím. Musím se tě vzdát pro tvé dobro. Omlouvám se za všechny sračky, co jsem provedl Sarah a doufám, že mi odpustíš. Vím, že spolu čekáme malé dítě. Pochopím, když nebudeš chtít, abych ho viděl. Doufám, že ti bude podobné. Protože jestli bude dokonalé jako ty, tak to bude to nejkrásnější škvrně na světě. Sbohem Sarah. Miluji tě xx
Četla jsem to nejméně desetkrát. Každé slovo od slova a pomalu. Představovala jsem si, jak Harry dopis píše a jak mě u toho pozoruje. Jessica říkala, že u toho brečel. Jako teď u toho brečím já. Slzy mi pomalu stékají po tvářích a já cítím ještě větší bolest v hrudi než kdy jindy. Miluji ho, ale on mě zranil. Nemůžu se k němu zase připlazit. Nebo to mám udělat? Ne, to nemůžu. Už ne! Miluji ho a on miluje mě. Ale jeho hra je příliš. Zametal se mnou v době, kdy jsme ho už milovala. Jak mohu vědět, že i tohle všechno není hra a on chce, abych za ním šla? Je to třeba jen pouhý manipulátor.
"Loui" vzlykla jsem, když jsem otevírala dveře do Louisova pokoje.
"Děje se něco?" zeptal se mě rozespale.
"Já" v tom se můj hlas zlomil a já nedokázala dál nic říct a tak jsem jen podala Louisovy dopis od Harryho. Vedl mě sebou k posteli, kde se posadil a já si položila hlavu do jeho klna. Nechala jsem ho v klidu přečíst dopis.
"Všechno bude v pořádku" promluvil po delším tichu.
"Proč to tak moc bolí?" věděla jsem, že mi neodpoví, ale prostě jsem se zeptala.
"Miluješ ho" řekl to, co už jsem dávno věděla.
"Odpustíš mu?" pohladil mě po vlasech.
"Ani nevíš jak moc"zašeptala jsem. Louis mě více vtáhl do svého objetí a pevně mě držel.
"Nevím jestli na to mám sílu" zavřela jsem oči a doufala, že zastavím slzy.
"Chápu" zašeptal Louis a pak jsme oba mlčeli. Byla jsem tak moc unavená a ty slzy mě vysílili ještě víc, že jsem najednou usnula v Louisově objetí.
*Harry*
Netušil jsem, že z toho baru budu muset zmizet, protože jsem se bál, že se tam složím.
Když jsem vešel a posadil jsem se tam, chtěl jsem se tam opít. Ale jsem jí viděl za barem. Byla ještě krásnější než kdy jindy. Tancovala tam smála se. Ale zatím vším stále byla bolest. Viděl jsem, jak se někdy zastavila a pozorovala svoje okolí. Její oči mluvili za vše. Zradil jsem jí. A na to se už dál nemůžu koukat. Věděl jsem, že bych měl vstát a promluvit jsi s ní ale na to jsem měl kurva malý koule, abych to udělal. A proto jsem se rozhodl pro jednoduší variantu. Že jí napíšu dopis. Poprosil jsem servírku o tužku a papír. Pořád si mě prohlížela a dokonce poslala i vzdušný polibek. Zavrtěl jsem nad tím hlavou a pak se pustil do psaní. Netušil jsem, že nakonec dokážu napsat něco tak dlouhé a už vůbec jsem netušil, že mě to dožene k slzám. Vážně jsem právě v baru a brečím? Co to se mnou ta holka sakra udělala?!
Dívám se k baru celou tu dobu co jsem tady, protože nemůžu ze Sarah spustit oči. Každý její pohyb je tak ladný a dokonalý. Kdybych mohl, tak bych jí chytil za boky, přitiskl si jí co nejblíže k sobě a začal líbat každý kousek jejího božského těla.
Ona najednou vzhlédne mým směrem a já se vyděsím, když se na mě dívá. Nedokážu uhnout pohledem, protože její oči mě přímo přitahují. Vidí mě? Nevidí, protože by reagovala naprosto jinak. Ona jen zavrtí hlavou a začne se zase věnovat své práci. Divím se, že začala pracovat, ale asi chtěla. Jsem nasraný na majitele, že ji zaměstnal. Vždyť je těhotná! Ale jak tak koukám, tak to Sarah v ničem nebrání.
"Mohla bys to dát Sarah?" podal jsem na několikrát složený papír servírce.
"Jasně a ještě něco to bude?" zastrčila si můj dopis pro Sar do kapsy.
"Zaplatím" podíval jsem se zase k baru a viděl jsem jí, jak znovu kouká mým směrem. Přebíhá mi mráz po zádech, když se na ní dívám taky, už po několikáté dnes večer.
"Emm fajn" podívá se na mě servírka a zvláštně si mě prohlíží. Myslín, že si všimla mých zarudlých očí. Proto rychle sklopím hlavu a začnu hledat svou peněženku. Servírka odejde za bar, kde prohodí pár slov a pak se za mnou vrací s účtem. Podám jí pár bankovek a pak rychle vstávám ze svého místa, abych zmizel, protože se Sarah zrovna vydala mým směrem. Díky bohu to stihnu včas a už startuji své auto a mizím odsud pryč. Ale jedno vím jistě. Nejsem tady naposledy. Musím jí ještě vidět.

117. První večer

14. února 2017 v 18:10 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Je to jednoduchý! Neboj, ke konci večera už to budeš umět a pojedeš to s námí'' usmávala se na mě zrzka Lucy. Překvapili mě totiž uprostřed nalévání drinku, protože začala hrát nějaká písnička a oni začali tancovat. Včichni čtyři a úplně stejné kroky. Ben a Jessica tancovali před barem a Lucy s bručounem Erikem za barem.

''Do tebe bych nečekla, že budeš tancovat'' naklinila jsem se k Erikovi. Byl naprosto v pohodě. Jen se málo usmíval. A sem tam měl nějakou drzou narážku.

''Nevíš o mě ještě hodně věcí drahá a teď hejbni zadkem a nalej ten drink'' zamračil se na mě a já se na něj usmála. Řekla jsem si, že vždycky když se na mě zamračí, tak mu věnuji jeden úsměv.

Tohle je to nejlepší, co jsem mohla udělat. Všechno je mi tady jedno a lidi okolo mě jsou příjemní. Hubda je možná trošku hlasitější, ale nutí mě se uvolnit. A jsem i dost ráda, že je tu zákaz kouření. Nepřekáží to tedy mému těhotenství.

''Co tam pro nás máš zlato?'' uslyšela jsem, jak na mě někdo křičí.

''Nialle!'' vypískla jsem a nahnula se přes bat, abych ho objala.

''Docela zvláštní, že Gemma je doma zavřená a musí jenom ležet, zatímco ty si tady poskakuješ a nalíváš drinky. Ještě zrovna v baru, který funguje do rána'' vrtěl Niall hlavou.

''No jo no'' mrkla jsem na něj.

''A co si dáš?'' zeptala jsem se ho ještě.

''Dal bych si nějaký dobrý drink, ale šetři alkoholem. Gemma by nebyla ráda, kdybych přišel domů zlitej'' začal se ssmát Niall. Za těch pár týdnů docela zmužněl.

''Hele, že ty jsi nějak víc posiloval'' podívala jsem se na Niall, když už jsem zase byla u něho s drinkem, který mu připravil Erik.

''No možná'' pokrčil svými rameny a pak se podíval po baru. Nebylo toho moc vidět, protože všude byla tma, kterou pronikally jen lasery.

''Nazdar lidi'' objevil se u baru najednou i Louis.

''Jste se na mě všichni přišli kouknout'' začala jsem se smát, když jsem potom viděla i Liama, jak se k ním snaží skrz tancující páry dostat.

''Ahoj těhulko, tak jak je první den v práci?'' prohlízel si mě s úsměvem Liam.

''Je to boží. A pak že člověka ta práce nemůže bavit'' začala jsem se trochu kroutit do rytmu písničky.

''Hele, když se tak kroutíš, tak sleduj mě'' poklepala mi na rameno Lucy a pak začala pomalu ukazovat kroky, kterí tancovali dnes společně.

''No vidíš. Zbytek už se jen opakuje'' plácla si se mnou Lucy. Učila mě všechny ty kroky, občas někdo poprosil o pití a tak jsme to přerušili, ale hned na to zase pokračovali.

Chvilku jsem si ještě povídali s klukama na baru. Říkali, že vypadám skvěle a že jsou rádi, že se usmívám. Louis jim očividně prozradil, že jsem se válela jenom v posteli.

''Jdeme si sednout do boxu, jo? Máme ještě něco na vyřešení'' zakřičel na mě Liam přes hudbu a já jsem přikývla. Dál jsem hýbala boky do hudby a pozorovala místnost. Viděla jsem kluky, jak se posadili přimo naproti baru. Zamávali mi a pak i já jim.

''Sarah'' zakřičela najednou Jessica a já se na ní nechápavě koukla. V tom začala hrát další písnička a Jessica na mě ukázala palec. Očividně přišla chvíle na jejich tanec. Očividně přísla chvíle na jejich tanec. A taky že jo. Kroky skutečně nebyly složité, ale i přesto svou jednoduchostí vzbuzovali aplaus. Zatancovala jsem prvních pár kroků, které jsem si pamatovala a pak jsem pozorovala ostatní, jak si to užívají. Během toho jsem pozorovala, jak jednoduše přešlapují a zjišťovala jsem, že to všechno není tak složitě. Najednou mě někdo zvedl do vzduchu. Povídvala jsem se na Erika, který se právě usmíval. Pání! On se vážně usmívá!

''Ty kroky se opakují'' oznámil mi a posadil mě na bar.

''A?'' nepochopila jsem proč mi to říká. A vůbec proč mě tady strká na bar.

''Padej to rozjet nahoru'' poklepal na bar.

''Já mám tancovat na baru?'' začala jsem se smát.

''Jo. Budeš tancovat se mnou'' lezla už vedle mě nahoru Jessica. No co, vždyť se mi nemůže nic stát.

Možná mám jen menší zástavu srdce, protože mě všichni pozorují. Musí si myslet, že jsem naprostý blázen.

''Přešlápneš'' radila mi Jessica a já během pár vteřin už věděla, co mám dělat.

''Vouu'' řvali všichni okolo nás, když písnička skončila.

''Hezký Sarah'' tleskal mi Ben a já udělala pukrle. Začala jsem se smát a pak začala lész dolů z baru. Erik mi pomáhal, abych bezpečně slezla.

''Děkuju, ale příště už nahoru nejdu'' zasmála jsem se.

''To se ještě uvidí'' mrkl na mě a pak jsme se začali zase věnovat práci.

Už půl hodiny mám pocit, že na mě stále někdo civí. Vždycky se rozhlédnu do tmy a je mi to hovno platný, protože nic nevidím. Zadívám se do jednoho místa, kde by také měli být sedačky a civím do toho místa nejméně pět minut. Mám prostě pocit, že tam sedí někdo, kdo mě celou odbu pozoruje. Bože Sarah, tak tohle bylo hodně směšný. Jak by jsi mohla cítit, že tě z toho místa někdo pozoruje. Blbost' Zavrtěla jsem s úsměvem hlavou a začala pomalu umývat nahromaděné sklenice. Už se blíží skoro půl jedné ráno a protože je ještě pracovní den, tak se zavírá dříve. O víkendech se zavírá klidně až ve čtyři. Tedy doufám, že jsem to od Lucy dobře pochopila.

Kluci odešli ještě předtím, než jsem začala tancovat, tak jsem tady zůstala sama. Louis mi řekl ať řídím opatrně a kdyby něco, tak ať mu ihned zavolám. Půjčil mi svoje auto, abych se měla jak dostat k němu.

''Kurva'' zanadávala jsem, když mi málem vypadla sklenička z rukou jsem nervózní, protože ten pocit že mě někdo pozoruje je skutečně velice nepříjemné. Možná jsem si právě vsugerovala nějakou pitomost, ale začíná mě to štvát.

''Už jsi unavná co?'' postavil přede mě další špinavé sklenice Ben.

''Nejen. Mám nějaký divný pocit'' pokrčila jsem rameny.

''Já mám zase pocit, že ta hokla v prvním boxu bude dneska moje'' olízl si rty a já jsem se podívala na hnědovlásku, která na Bena pořád koukala.

''Tak hlavně s ochranou, aby nedopadla takhle'' ukázala jsem mu na svoje malé bříško a oba jsme se začali smát.

''Dneska je tu nějaký hezounek'' zašala mluvit Jessica a tak jsem jí začala poslouchat.

''Má tetování a kudrnaté vlasy. Takový delší. Ale je to brutálně sexy holky'' kousla se do rtu Jessica a já se najednou zasekla. Hned se mi v hlavě objevil obrázek Harryho.

''A sedí tam chudák sám'' stáhla Jessica koutky pusy dolů.

''Nebýt vdaná, tak už do něj dělám'' promnula si ruce.

''Jak dlouho tady je?'' zeptala jsem se příliš rychle.

''To si pamatuji přesně, protože přišel před tím, než jsme začali tancovat'' odpověděla mi.

''No a já jdu zase zpátky obsluhovat'' mrkla na nás a pak zmizela ve tmě. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se k místnosti zády.

''Všechno v pohodě?'' strčil Erik svůj obličej před ten můj.

''Jo. Jen už jsem unavená'' zkusila jsem falešný úsměv.

''Dojdi si třebana vzduch. Ten tě určitě probere. Alespoň trochu'' poradil mi a já přikývla. Vyrazila jsem k východu a pak mi to došlo. Půjdu okolo toho místa, kde údajně seděl ten hezounek, jak ho nazvala Jessica. Jsem zvědavá, ale rozhodně nejsem připravená Harryho vidět. Ne potom všem. Rozsypala bych se, kdybych viděla jeho dokonalý obličej.

Jenže místo už bylo prázdné. Nikdo tady nebyl. Oddychla jsem si, když jsem ho neviděla. Ale třeba to ani nebyl Harry. To b byla velikánská náhoda.

Vyšla jsem na čerství vzduch, který byl velice příjemný. Podívala jsem se na odjíždějící auto a přestala jsem znovu dýchat. Tohle auto bych prostě poznala i po slepu. Tohle je jeho auto, takže tady skutečně byl.

''Tady jsi'' vylezla za mnou ven Jessica.

''Mám ti od toho krasavce dát tohle. Že bys nakonec našla tatínka pro prcka?'' podala mi papír, který byl na několikrát složený. Ale šlo vidět, že je hodně popsaný Teď nevím, jestli to zvládnu číst, když jsem mimo i z toho, že jsem viděla jeho auto. Papír jsem tedy strčila do přední kapsy kalhot a vrátila jsem se spolu s Jessicou dovnitř klubu.