116. Blue rose

24. ledna 2017 v 18:26 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

"Nechceš jít třeba jen na vzduch?" objevil se v ložnici Louis.

"Kolik je?" zvedla jsem trochu hlavu z polštáře.

"Spíš by jsi se měla zeptat, jak dlouho je to od té doby, co jsi si lehla" jeho smutný obličej se objevil před tím mým. Lehl si vedle mě do postele, tak jak to dělá vždycky, když přijde.

"Hmm?" zavřela jsem zase oči.

"Tři dny Sarah. Už tady ležíš jako mrtvola tři dny" zamlaskal nespokojeně.

"Vážně?" pomalu jsem oči zase otevřela.

"Jo a je hrozný tě takhle vidět. Byl bych moc rád kdybys šla na chvilku na čerstvý vzduch" pohladil mě po ruce, co mi čouhala zespodu peřiny.

"Já ale prostě nechci" zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.

"Na malou chviličku zlato. Prosím" zamrkal na mě.

"Pouze a jen malou" souhlasila jsem teda na konec, protože vím, že by mi Louis jinak nedal pokoj.

"Tak se mi to líbí'' tahal mě z postele a já málem spadla, když jsem se postavila na nohy. Vůbec jsem v nich neměla žádnou sílu.

Podle toho co tvrdil Louis, tak jsem zvládla tři dny se jen tak válet v posteli. Vždycky mi Louis přinesl jídlo a pití a já ho hned snědla. Pak jsem se zase přikryla a ležela jsem dál.

"Sedni" ukázal Louis na proutěné křeslo na terase. Před ním stál velký prosklený stůl, na kterém bylo vyskládáno spousty jídla.

"Řekla jsem jen na chvilku a ne že tady strávím půlku dne, protože tohle jídlo tomu napovídá" zašklebila jsem se, když mi do rukou narval talíř s polévkou a houskou.

"Jsi sakra těhotná. Tak se začni chovat zodpovědně. Musíš se vzchopit" vyjel na mě trochu a já si najednou uvědomila moje chování. Mučím to škvrně v mém břiše a to za nic nemůže.

Pustila jsem se do polévky a když jsem jí měla dojedenou, tak mi podal další talíř jídla. Možná že tady venku zůstanu déle než jen chvilku. Dneska krásně svítí sluníčko a je příjemné teplo, které mě uvolňuje.

"Dáš si ještě něco?" chtěl vstát Louis, aby mi podal další jídlo.

"Už jsem plná, ale děkuju" zastavila jsem ho a on se zase posadil.

"Víš já. Nevím jestli bych ti to měl teď říkat" podíval se na mě trochu nervózně.

"Co?" sáhla jsem na stůl pro pomerančový džus.

"Jde o" odmlčel se na chvilku. "O Harryho" dořekl to nakonec a já jsem naprosto ztuhla. To jméno mi zabodávalo tisíce nožů do srdce.

"Mluvil si s ním že?" bylo mi naprosto jasné, že s ním mluvil, protože je to jeho kamarád a pracují spolu.

"Emm jo a on byl naprosto na dně" prohlížel si mě a asi se i obával mojí reakce.

"Loui víš nechci se o tom bavit. Skončila jsem s ním a už o něm nechci slyšet" drtila jsem skleničku s džusem ve svých rukách. Ta bolest srdce je tak vysilující a já už tohle nechci. Chci, aby to přestalo a já byla zase jako dřív. Být spokojená a ne zraněná. Sklenička najednou v mých rukách praskla. Nechápu, jak se mi to povedlo a že jsem dokázala mít takovou sílu, ale prostě se to povedlo.

"Ježiši promiň" začal jsem rychle ze sebe sbírat střepy.

"Nehýbej se nebo se ještě pořežeš" vyskočil Louis na nohy a rychle ke mně přiběhl. Začal spolu se mnou sbírat střepy.

"To jsem nechtěla, vážně promiň" byla jsem na sebe naštvaná.

"Je to jen pitomá sklenička. Neomlouvej se" pohladil mě Louis po rameni a pak odešel, aby rozbitou skleničku vyhodil.

A potom mi to začalo v hlavě všechno šrotovat. Poslední peníze co jsem měla, jsem utratila za taxík, abych přijela za opilým Harrym.

"Musím si najít práci" vzhlédla jsem k Louisovi, který se zase za mnou vracel na terasu.

"Počkej co? Proč?" pozvedl na mě obočí.

"Nemám žádný peníze a ani byt. Prostě si musím najít práci" pokrčila jsem rameny a vstala. Čím dřív si ji začnu hledat, tím líp.

"Jako teď hned? To nemusíš. Bydlet můžeš tady a peněz já mám taky dost" zastavil mě Louis hned za dveřmi, které vedly z terasy do domu.

"Nemůžeš se o mě starat do smrti Loui. Jsi hodný, ale musím se taky o sebe zvládnout postarat sama" usmála jsem se a pokračovala jsem do Louisovi ložnice, abych si tam z tašky vytáhla nějaké jiné oblečení.

"Dobře, nebudu ti bránit, ale slib mi jedno. Že tady se mnou budeš ještě chvilku bydlet" zastavil mě zase.

"Jestli ti nepolezu na nervy" zasmál se Louis a pak mě objal. Bylo to příjemné objetí, které mi ale připomnělo Harryho. Tohle objetí je možná hezké, ale Harryho objetí je prostě dokonalé. Odtáhla jsem se od Louise a věnovala mu jeden falešný úsměv.

***

"A jak tak koukám, tak jste těhotná" mluvil na mě další majitel baru. Už byl asi stý a vždycky to bylo to samé proč řekli, že mě nemohou přijmout. Těhotenství. Těhotná holka to má vážně těžký.

"Ano jsem, ale nijak mi to nebrání v práci" moje stejná reakce jako u všech jiných majitelů nějakých podniků.

"Dobře" kývl na mě nakonec.

"Co prosím?" čekal jsem, že řekne něco jiného.

"Rád riskuji" mrkl na mě a položil přede mě papír. Podepsala jsem ho a tím se ze mě stala zaměstnaná osoba. A já myslela, že je to složitější.

"Začínáme každý večer v osm a končíme ve tři nebo ve čtyři ráno. Nevadí to?'' zeptal se mě. Trochu pozdě se mě ptá, když už jsem tu pracovní smlouvu podepsala.

"Ne v pohodě" usmála jsem se, už po několikáté falešně.

"Tak a kdy budeš chtít nastoupit? Jo to mě vlastně připomíná, že tady si všichni tykáme" natáhl ke mě ruku a já si s ní potřásla.

"Tomas" oznámil mi svoje jméno.

"Sarah a byla bych ráda kdybych mohla nastoupit co nejdříve" řekla jsem mu.

"Tak jestli chceš, tak můžeš nastoupit klidně hned dneska. Začínáme za hodinu" navrhl mi.

"Klidně" zakývala jsem hlavou. Byla jsem teď dost vyspaná a tak mi nevadilo, že bych měla hned dneska pracovat. A hlavně jsem na to byla zvyklá, když jsem ještě bydlela s tátou a měla spousty brigád.

"Tak super a teď tě seznámím s ostatními" vstal ze židle a šel ke dveřím, které mi potom otevřel. Vypadal docela mile a byl i sexy. Nemysli na hlouposti Sarah!

"Tohle je Jessica, Lucy, Erik a tohle je Ben" ukazoval postupně na lidi u baru.

"Ahoj já jsem Sarah" zamávala jsem jim nejistě a snažila se nevnímat jejich pohledy, které si mě prohlíželi. Bylo to děsivé.

"Ahoooj" objala mě najednou zrzka. Mám za to, že to je zrovna Lucy.

"Oh ahoj" objala jsem jí nazpátek.

"Ona je hodně přátelská" zašeptal mi do ucha Tomas.

"Vidím" podívala jsem se na něj s úsměvem.

"Kdy máš termín porodu?" přišla ke mně i Jessica. Ta pro změnu zase měla havraní vlasy, ale krásně se jí leskly.

"Dva měsíce a nějaké tři týdny" usmála jsem se a nevědomky jsem si položila ruku na břicho.

"A budeš dělat zrovna v tomhle pajzlu?" povytáhla na mě obočí a pak se podívala na Tomase. Mrkla na něj a nakonec ho objala kolem krku. Počkat co?

"Oni jsou manželé" vysvětlil mi najednou další cizí hlas. Manželé. Vypadají oba mladě, ale hodí se k sobě.

"Ty jsi Ben nebo Erik? Nějak se v tom ztrácím" tohle znělo trochu trapně.

"Já jsem Ben a tamhle ta plešatá kedlubna je Erik. Je to bručoun, tak se nediv, že tě vraždí pohledem" ukázal na kluka za barem, který právě leštil jednu sklenici.

"Neukazuj na mě ty šampone" prskl po Benovi Erik.

"Závidíš mi moje dokonalý vlasy ty naleštěnej zadku" zasmál se Ben.

"Slyším jenom bla bla bla" protočil očima Erik.

"A já zase. Mám tě rád Bene" šel Ben za Erikem a začal připravovat nějaké sklenice.

"Tak pojď, řeknu ti co budeš dělat. Budeme spolu buď běhat po place a nebo budeme pomáhat Erikovi za barem" dala mi ruku na záda Lucy.

"Chtěla bych to zkusit za barem" rozzářily se mi oči. Vždycky jsem to chtěla zkusit.

"Dobře tak jdeme na to" dotáhla mě Lucy k baru a já se začala připravovat na celý můj nový život. Začínám od začátku.

***

"Louisy mám tu práci!" vykřikla jsem do telefonu.

"Jako fakt? A kde teda nakonec?" Louis zněl i celkem šťastně.

"V baru nebo klubu, ale jmenuje se to tady Blue rose" oznámila jsem mu název baru, kde budu pracovat.

"Tam to znám. A ty tam budeš makat už dneska?" zeptal se mě.

"Jop"přikývla jsem, i když jsem věděla, že mě nevidí.

"Tak to se tam dneska musím na tebe přijít kouknout!" zaradoval se Louis.

"Dobře, ale teď už musím končit. Zatím ahoj" položila jsem rychle hovor a potom šla zpátky do baru.

*Harry*

"Nikam nejdu" otočil jsem se k Liamovi zády.

"Louis jde dneska do Blue rose, ale tam my nepůjdeme" zašeptal Liam.

"Proč tam nepůjdeme?" vzhlédl jsem k němu.

"Protože ty nikam nechceš a ten bar je prý hroznej. Louis tam má asi rande a nechce, abychom tam přišli" zasmál se Liam a já se jen usmál, aby se neřeklo.

"Takže nikam nejdeš?" podíval se na mě tázavě Liam.

"Ne" odpověděl jsem jednoduše.

"Tak fajn" pokrčil smutně Liam rameny a pak se otočil zpět k východu.

Tak Louis jde do Blue rose. Tam jsem jednou byl a nebylo to tak špatný.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 leňa leňa | 25. ledna 2017 v 17:32 | Reagovat

miluju miluju nový díly už jen pár dílů a budou zbrusu nové které jsem ,ještě nečetla já se těším jak 3leté dítě na ježíška :D děkuju strašně moc ti děkuju že jsi sem dala nové díly ja ten příběh miluju <3 <3 :-)  :-D  :-D  :-D

2 ┼ Nemessis Rio Kurumi┼ ┼ Nemessis Rio Kurumi┼ | Web | 26. ledna 2017 v 6:00 | Reagovat

Tento příběh je boží

3 Carol-World Carol-World | Web | 26. ledna 2017 v 13:58 | Reagovat

A já už pod tím názvem čekala, že jí Harry dá modrou růži... Tak nic, no :DD Ale ať se neopováží ten debil do toho baru chodit nebo ho vlastnoručně zastřelím :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama