114. Co jsem to udělal?

24. ledna 2017 v 18:24 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Ještě jedno. To že tě miluju a ani to zasnoubení není a ani nebyla žádná hra'' křičí najednou za mnou Harry.

''Jenže já nevím jestli ti dokážu tohle věřit'' odpovídám mu pravdu. Pravdu, kterou on mě ale říct nedokázal.

''Věř mi alespoň s tímhle'' zní smutně, ale stále má zatnutou čelist.

''Tím si mi připomněl, že tohle už vlastně nepotřebuji'' začnu si sundavat zásnubní prstýnek z prstu a pomalu ho pokládám na skříňku pod schody.

''Dělej, práskni těma dveřma. No šup'' sevře rukama pevně zábradlí. Zavrtím nad jeho chováním hlavou.

''Chovat se jako čurák bez srdce je tvoje nová tvář?'' zakřičím a ani nehlídám, co vypouštím za slova z pusy.

''Co?'' vykulí oči.

''Hovno'' otočím se a zavřu za sebou dveře. A co jako teď?

Auta jsou všechna Harryho. Všechno je Harryho. Dokonce i telefon v mé kapse. Kruci! Přece se tam teď s tím telefonem nevrátím a nebo to mám udělat? Ne, já už tam jít nemůžu. Možná bych ho mohla tady položit. A nebo mu ho prostě pošlu až budu.. Kde? Pod mostem je určitě ta sračka na dopisy.

Rozejdu se příjezdovou cestou pryč a vůbec nevím kam jdu. Potřebuji s někým mluvit a to honem rychle, protože jinak se asi zblázním.

''Ahoj, tak co večeře?'' zasměje se Louis do telefonu.

''Loui'' rozbrečím se. Samotnou mě můj opožděný pláč zaskočí, ale držela jsem ho moc dlouho a teď se najednou prodral ven.

''Co se stalo?'' zděšení v jeho hlase mi rozklepe ruce.

''Ty jsi to věděl? Ty jsi věděl o té hře s Claire?'' ptám se ho, protože potřebuji vědět, kdo všechno to z nich ví.

''Něco málo. Harry se nám s tím moc ale nechlubil'' zní víc v klidu. Asi už tuší, o co tady běží.

''Odešla jsem'' řeknu to, co si myslím, že on už dávno ví.

''Kam teď jdeš?'' zeptá se mě.

''Já nevím. Stojím u silnice a prostě nevím'' rozhlížím se okolo sebe do všech směrů.

''Tak tam stůj. Jedu pro tebe'' hovor je hned na to ukončen. Koukám na displej telefonu a nevěřím, že pro mě Louis jede. Je to přeci Harryho kamarád. Měl by držet při něm, protože jinak ho Harry zabije. Ale možná se mi malý odvoz neznámo kam hodí.

*Harry*

''Kde asi je?'' zeptám se nahlas a rodiče Sarah se na mě otáčí. Ani oni nevědí, kde právě teď je. Nečekaně.

''Tak se zatím pojďte posadit'' snažím se na ně být milý, jak nejvíce to jde. Přece jen jsou to stále její rodiče. Sedneme si ke stolu a nastane chvilkové ticho.

''Myslím, že Sarah nebude moc nadšená'' zesmutní Lisa. Tedy její máma.

''Musí si jen zvyknout a bude to v pohodě. Na mě si taky chvilku zvykala'' konejším jí.

''To si ze mě děláš prdel?'' hlas za mnou mě vyleká a já se hned otočím. Sarah, celá rudá v obličeji, stojí mezi dveřmi do kuchyně. Prohlížím si jí a hned mě upoutají její ruce.

''Co to máš s rukama?'' okamžitě se zvednu a jdu k ní blíž, abych zjistil jestli vážně má na kloubech krev.

''Nehrab na mě'' udělá jeden krok dozadu.

''Co je?'' jsem vyveden z míry díky jejímu odtažitému chování.

''Lhal si mi a ještě si pozval je?'' rozeřve se a její obličej ještě víc rudne zlostí.

''O čem to tady mluvíš?'' jsem v klidu, tedy alespoň se snažím. Potřebuje uklidnit a tak k ní natahuji ruce, abych ji objal.

''Ta hra s Claire. Ta složka s mým jménem ve tvém stole. Tvoje minulost, o které jsem si myslela, že jsi mi řekl. Ty prášky do mého pití, abych ti dala. A nejlepší na tom je tohle'' ukáže na své rodiče. Počkat, co to právě řekla? Kurva, tohle ne!

''Jak jsi se o tom všem dozvěděla?'' moje srdce tluče stokrát rychleji.

''Proč si mi to do hajzlu neřekl?'' uhodí mě do hrudníku a já pod tou ránou trochu ucouvnu. Má sílu, která mě až překvapuje.

''Nešlo to'' vzchopím se. Tohle je totálně v píči! Doslova a do písmene. Jediný, kdo o tom všem ví je Claire. Ani kluci to neví celé. Ta proradná děvka jí to řekla! A já jí věřil, když se mě snažila napravit a pak mi pomáhala. A teď mě takhle podrazí?

''Nešlo? To si děláš kurva prdel!'' křičí tak hlasitě, že mi to až trhá uši.

''Uklidni se a nechovej se jako hysterka. Máš tady rodiče'' tak tohle jsem trochu neustál. Ale ona na mě rozhodně nebude řvát jako na nějakého pětiletého fakana. Moje nervy a vztek se začínají pomalu přibližovat k výbuchu. Jsem ten nejhorší zmrd na světě, tedy alespoň nejhorší zmrd pro Sarah. Jak jsem tohle všechno mohl tak podělat? Byl jsem blbej a hrál jsem si holkama pořád. K žádní nikdy nic necítím. Nikdy. Ale až teď se to zlomilo. Miluji tu holku, který teď stojí přede mnou se zatnutými pěstmi.

''Hysterka? Táhni Stylesi!'' rozhodí rukama a otočí se ke mě zády. Pocit, který právě sedne na moje srdce je tak děsivý.

''Kam jdeš?'' musím ji zastavit. Začínám uvnitř sebe mírně panikařit.

''Zabalit si to málo co tu mám a jdu pryč. Když ti nestojím ani za debilní pravdu a ty na mě ještě vymyslíš překvapení moje rodiče? Tohle všechno se stalo totální sračkou a já jdu pryč. Jen mi prosím odpověz na otázky. Bylo to líbání s Claire jen divadélko na mě?'' mluví, zatímco jde po schodech do svého pokoje a zastaví se až v něm. Ptá se mě na to, co jsem nechtěl, aby se dozvěděla, protože vím, že by mě opustila. Ale teď už nemá cenu jí lhát. Teď už je na lhaní pozdě.

''Jo'' přiznám se a musím sklopit zrak, protože by viděla, že se mi slzy hrnout do očí.

''Ty prášky v tom pití, abych ti dobrovolně dala?'' znovu se zeptá. Jsem v háji. Tohle je ta nejhorší otázka ze všech. Neměl jsem to tenkrát dělat. Ale tak nějak jsem to dělal u všech jako jistotu, že mi dají. Nevím proč jsem to musel udělat i Sarah.

''Jo'' nevzmůžu se na nic víc.

''Nenávidím tě. Hnusíš se mi, že jsi tohle udělal. Camil ve tvé posteli byla také jenom divadlem?'' její hlas se klepe. Podívám se na ní a ona vypadá jinak. Její obličej se mění na Claire obličej. Ten odporný obličej, který bych nejradši rozmlátil o zeď.

''Ne to ne'' sklopím zase zrak a snažím se zahnat ty zasraný slzy. Jde ode mě pryč, ale jiným směrem než jsou dveře k východu. Jde do šatny. Aby si skutečně zabalila? Proč se tohle kurva stalo? Moje srdce právě puká. Je rozdrcené a to jen díky Sarah. Kurva, jak tohle ona dokázala ksakru? Já nebrečím, není mi nikdy nic líto. Proč u ní je tomu jinak?

Musím najít Claire a je mi jedno jestli je to holka nebo ne. Já jí prostě zabiju.

Ze šatny vyjde ta holka, která mi právě teď působí tolik zkurvený bolesti a to jen pouhým pohledem. Nemůžu se na ní koukat, protože vím, že jsem jí právě totálně ublížil. Měla by co nejrychleji odejít. Nezasloužím is někoho tak nevinného jako je ona. Ne potom, co jsem začátek našeho seznámení a vztahu tak nějak nebral vážně a jen jsem si s ní hrál. Její obličej už má zase jinou podobu. Bolest a smutek. Na tohle se nemůžu dívat. Ona musí vypadnout než se tady rozbrečím jako malá holka.

''Ahoj Harry'' otočí se na mě mezi dveřmi. Chybí posledních pár kapek a já se zhroutím jak domeček z karet.

''Běž už'' nepodívám se na ní. Nedokážu se na ní podívat. Podívat se do těch krásných očí, které mě milují. Takovéhle oči měla i jedna holka, kterou jsem prodával. Ty samé oči a možná proto jsem si vybral Sarah. Myslel jsem si, že bude stejná jako ta děvka. Ale ne, Sarah je jiná a já se choval jako idiot.

''Co?'' je překvapená.

''Běž'' zopakuji to. Ať už kurva jde nebo jí to bude bolet víc. To nemůžu dovolit. Víc bolesti už její dokonalé a hodné srdce nesnese.

''Jdi k čertu'' otočí se a utíká pryč. Pryč ode mě. Od toho největšího idiota, kterého kdy mohla poznat. Od toho kreténa, co jí právě zničil život.

Ksakru! Zaplaví mě pocit úzkosti. Nemůže odejít. Nesmí! Já jí potřebuji!

''Ještě jedno. To, že tě miluju a ani to zasnoubení hra není'' vyběhnu za ní z pokoje a ona se zastaví přesně na konci schodů.

''Jenže já nevím jestli dokážu tohle věřit'' vzhlédne ke mě. Ničíš jí Harry!

''Věř mi alespoň s tímhle'' držím se tak moc, že mám zatnutou čelist. Vážně se nechci rozbrečet. Nemůže mě vidět, jak brečím.

''Tím si mi připomněl, že tohle už vlastně nepotřebuji'' sundá si prstýnek z prstu a položí ho na komodu. A tohle mě posílá tak kam já nechci.

''Dělej, práskni těma dveřma. No šup'' sevřu rukama pevně zábradlí, aby ty slzy ještě chvilku zůstaly uvnitř mě. Brečím, ale ona už se na mě nedívá.

''Chovat se jako čurák bez srdce je tvoje nová tvář?'' zakřičí.

''Co?'' vykulím oči plné slz. Má pravdu. Neměl jsem to říkat, ale já nevím, co říkám. Nedokážu se ovládat.

''Hovno'' odejde. Tohle jsem posral. Moje nohy mě přestanou držet a já spadnu na zem. Neodcházej Sarah. Co jsem to provedl? Proč jsem jí řekl ať odejde, když nechci aby odešla? Co to do mě vjelo? Ta bolest, který v ní byla. Ta za to může. Do prdele vždyť ta holka je to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat a čekám s ní dítě. Pane bože vždyť spolu máme dítě!!

Síla se mi najednou vrátila a já se rychle zvedl ze země. Schody jsem sebíhal po dvou a rychle vyběhl ven z domu. Všechny auta tady stojí a tak musela jít pěšky. Rozeběhl jsem se po cestě pryč od domu a běžel jsem tak rychle, jak to šlo. Už jí vidím! Stojí na konci cesty s taškou přes rameno. Ona nemá jak se kam dostat. A pak najednou přijelo auto. Můj hlas je pohřbený pod tou bolestí a strachem, že nedokážu křičet. Ona nasedá do toho auta a neotočí se. Takže si mě nemůže všimnout, že za ní běžím. Kdo řídí ten nový Mercedes, do kterého právě nasedá? A odjíždí... Pryč. Ztrácím jí znovu.

''Ne!'' vykřiknu konečně a padám na svá kolena. Bolest z pádu je ale stejně stále menší než z toho, že Sarah opustila můj život. Především náš život, který měl být dokonalý.

''Miluji tě, tak neodcházej'' křičím. Ona mě ale nemůže slyšet, protože už sedí uvnitř v autě a je dávno pryč.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 26. ledna 2017 v 13:46 | Reagovat

Asi jsem se rozbrečela i za Harryho. Au, au! Tohle jsi mi nemohla udělat... :´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama