Leden 2017

116. Blue rose

24. ledna 2017 v 18:26 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

"Nechceš jít třeba jen na vzduch?" objevil se v ložnici Louis.

"Kolik je?" zvedla jsem trochu hlavu z polštáře.

"Spíš by jsi se měla zeptat, jak dlouho je to od té doby, co jsi si lehla" jeho smutný obličej se objevil před tím mým. Lehl si vedle mě do postele, tak jak to dělá vždycky, když přijde.

"Hmm?" zavřela jsem zase oči.

"Tři dny Sarah. Už tady ležíš jako mrtvola tři dny" zamlaskal nespokojeně.

"Vážně?" pomalu jsem oči zase otevřela.

"Jo a je hrozný tě takhle vidět. Byl bych moc rád kdybys šla na chvilku na čerstvý vzduch" pohladil mě po ruce, co mi čouhala zespodu peřiny.

"Já ale prostě nechci" zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou.

"Na malou chviličku zlato. Prosím" zamrkal na mě.

"Pouze a jen malou" souhlasila jsem teda na konec, protože vím, že by mi Louis jinak nedal pokoj.

"Tak se mi to líbí'' tahal mě z postele a já málem spadla, když jsem se postavila na nohy. Vůbec jsem v nich neměla žádnou sílu.

Podle toho co tvrdil Louis, tak jsem zvládla tři dny se jen tak válet v posteli. Vždycky mi Louis přinesl jídlo a pití a já ho hned snědla. Pak jsem se zase přikryla a ležela jsem dál.

"Sedni" ukázal Louis na proutěné křeslo na terase. Před ním stál velký prosklený stůl, na kterém bylo vyskládáno spousty jídla.

"Řekla jsem jen na chvilku a ne že tady strávím půlku dne, protože tohle jídlo tomu napovídá" zašklebila jsem se, když mi do rukou narval talíř s polévkou a houskou.

"Jsi sakra těhotná. Tak se začni chovat zodpovědně. Musíš se vzchopit" vyjel na mě trochu a já si najednou uvědomila moje chování. Mučím to škvrně v mém břiše a to za nic nemůže.

Pustila jsem se do polévky a když jsem jí měla dojedenou, tak mi podal další talíř jídla. Možná že tady venku zůstanu déle než jen chvilku. Dneska krásně svítí sluníčko a je příjemné teplo, které mě uvolňuje.

"Dáš si ještě něco?" chtěl vstát Louis, aby mi podal další jídlo.

"Už jsem plná, ale děkuju" zastavila jsem ho a on se zase posadil.

"Víš já. Nevím jestli bych ti to měl teď říkat" podíval se na mě trochu nervózně.

"Co?" sáhla jsem na stůl pro pomerančový džus.

"Jde o" odmlčel se na chvilku. "O Harryho" dořekl to nakonec a já jsem naprosto ztuhla. To jméno mi zabodávalo tisíce nožů do srdce.

"Mluvil si s ním že?" bylo mi naprosto jasné, že s ním mluvil, protože je to jeho kamarád a pracují spolu.

"Emm jo a on byl naprosto na dně" prohlížel si mě a asi se i obával mojí reakce.

"Loui víš nechci se o tom bavit. Skončila jsem s ním a už o něm nechci slyšet" drtila jsem skleničku s džusem ve svých rukách. Ta bolest srdce je tak vysilující a já už tohle nechci. Chci, aby to přestalo a já byla zase jako dřív. Být spokojená a ne zraněná. Sklenička najednou v mých rukách praskla. Nechápu, jak se mi to povedlo a že jsem dokázala mít takovou sílu, ale prostě se to povedlo.

"Ježiši promiň" začal jsem rychle ze sebe sbírat střepy.

"Nehýbej se nebo se ještě pořežeš" vyskočil Louis na nohy a rychle ke mně přiběhl. Začal spolu se mnou sbírat střepy.

"To jsem nechtěla, vážně promiň" byla jsem na sebe naštvaná.

"Je to jen pitomá sklenička. Neomlouvej se" pohladil mě Louis po rameni a pak odešel, aby rozbitou skleničku vyhodil.

A potom mi to začalo v hlavě všechno šrotovat. Poslední peníze co jsem měla, jsem utratila za taxík, abych přijela za opilým Harrym.

"Musím si najít práci" vzhlédla jsem k Louisovi, který se zase za mnou vracel na terasu.

"Počkej co? Proč?" pozvedl na mě obočí.

"Nemám žádný peníze a ani byt. Prostě si musím najít práci" pokrčila jsem rameny a vstala. Čím dřív si ji začnu hledat, tím líp.

"Jako teď hned? To nemusíš. Bydlet můžeš tady a peněz já mám taky dost" zastavil mě Louis hned za dveřmi, které vedly z terasy do domu.

"Nemůžeš se o mě starat do smrti Loui. Jsi hodný, ale musím se taky o sebe zvládnout postarat sama" usmála jsem se a pokračovala jsem do Louisovi ložnice, abych si tam z tašky vytáhla nějaké jiné oblečení.

"Dobře, nebudu ti bránit, ale slib mi jedno. Že tady se mnou budeš ještě chvilku bydlet" zastavil mě zase.

"Jestli ti nepolezu na nervy" zasmál se Louis a pak mě objal. Bylo to příjemné objetí, které mi ale připomnělo Harryho. Tohle objetí je možná hezké, ale Harryho objetí je prostě dokonalé. Odtáhla jsem se od Louise a věnovala mu jeden falešný úsměv.

***

"A jak tak koukám, tak jste těhotná" mluvil na mě další majitel baru. Už byl asi stý a vždycky to bylo to samé proč řekli, že mě nemohou přijmout. Těhotenství. Těhotná holka to má vážně těžký.

"Ano jsem, ale nijak mi to nebrání v práci" moje stejná reakce jako u všech jiných majitelů nějakých podniků.

"Dobře" kývl na mě nakonec.

"Co prosím?" čekal jsem, že řekne něco jiného.

"Rád riskuji" mrkl na mě a položil přede mě papír. Podepsala jsem ho a tím se ze mě stala zaměstnaná osoba. A já myslela, že je to složitější.

"Začínáme každý večer v osm a končíme ve tři nebo ve čtyři ráno. Nevadí to?'' zeptal se mě. Trochu pozdě se mě ptá, když už jsem tu pracovní smlouvu podepsala.

"Ne v pohodě" usmála jsem se, už po několikáté falešně.

"Tak a kdy budeš chtít nastoupit? Jo to mě vlastně připomíná, že tady si všichni tykáme" natáhl ke mě ruku a já si s ní potřásla.

"Tomas" oznámil mi svoje jméno.

"Sarah a byla bych ráda kdybych mohla nastoupit co nejdříve" řekla jsem mu.

"Tak jestli chceš, tak můžeš nastoupit klidně hned dneska. Začínáme za hodinu" navrhl mi.

"Klidně" zakývala jsem hlavou. Byla jsem teď dost vyspaná a tak mi nevadilo, že bych měla hned dneska pracovat. A hlavně jsem na to byla zvyklá, když jsem ještě bydlela s tátou a měla spousty brigád.

"Tak super a teď tě seznámím s ostatními" vstal ze židle a šel ke dveřím, které mi potom otevřel. Vypadal docela mile a byl i sexy. Nemysli na hlouposti Sarah!

"Tohle je Jessica, Lucy, Erik a tohle je Ben" ukazoval postupně na lidi u baru.

"Ahoj já jsem Sarah" zamávala jsem jim nejistě a snažila se nevnímat jejich pohledy, které si mě prohlíželi. Bylo to děsivé.

"Ahoooj" objala mě najednou zrzka. Mám za to, že to je zrovna Lucy.

"Oh ahoj" objala jsem jí nazpátek.

"Ona je hodně přátelská" zašeptal mi do ucha Tomas.

"Vidím" podívala jsem se na něj s úsměvem.

"Kdy máš termín porodu?" přišla ke mně i Jessica. Ta pro změnu zase měla havraní vlasy, ale krásně se jí leskly.

"Dva měsíce a nějaké tři týdny" usmála jsem se a nevědomky jsem si položila ruku na břicho.

"A budeš dělat zrovna v tomhle pajzlu?" povytáhla na mě obočí a pak se podívala na Tomase. Mrkla na něj a nakonec ho objala kolem krku. Počkat co?

"Oni jsou manželé" vysvětlil mi najednou další cizí hlas. Manželé. Vypadají oba mladě, ale hodí se k sobě.

"Ty jsi Ben nebo Erik? Nějak se v tom ztrácím" tohle znělo trochu trapně.

"Já jsem Ben a tamhle ta plešatá kedlubna je Erik. Je to bručoun, tak se nediv, že tě vraždí pohledem" ukázal na kluka za barem, který právě leštil jednu sklenici.

"Neukazuj na mě ty šampone" prskl po Benovi Erik.

"Závidíš mi moje dokonalý vlasy ty naleštěnej zadku" zasmál se Ben.

"Slyším jenom bla bla bla" protočil očima Erik.

"A já zase. Mám tě rád Bene" šel Ben za Erikem a začal připravovat nějaké sklenice.

"Tak pojď, řeknu ti co budeš dělat. Budeme spolu buď běhat po place a nebo budeme pomáhat Erikovi za barem" dala mi ruku na záda Lucy.

"Chtěla bych to zkusit za barem" rozzářily se mi oči. Vždycky jsem to chtěla zkusit.

"Dobře tak jdeme na to" dotáhla mě Lucy k baru a já se začala připravovat na celý můj nový život. Začínám od začátku.

***

"Louisy mám tu práci!" vykřikla jsem do telefonu.

"Jako fakt? A kde teda nakonec?" Louis zněl i celkem šťastně.

"V baru nebo klubu, ale jmenuje se to tady Blue rose" oznámila jsem mu název baru, kde budu pracovat.

"Tam to znám. A ty tam budeš makat už dneska?" zeptal se mě.

"Jop"přikývla jsem, i když jsem věděla, že mě nevidí.

"Tak to se tam dneska musím na tebe přijít kouknout!" zaradoval se Louis.

"Dobře, ale teď už musím končit. Zatím ahoj" položila jsem rychle hovor a potom šla zpátky do baru.

*Harry*

"Nikam nejdu" otočil jsem se k Liamovi zády.

"Louis jde dneska do Blue rose, ale tam my nepůjdeme" zašeptal Liam.

"Proč tam nepůjdeme?" vzhlédl jsem k němu.

"Protože ty nikam nechceš a ten bar je prý hroznej. Louis tam má asi rande a nechce, abychom tam přišli" zasmál se Liam a já se jen usmál, aby se neřeklo.

"Takže nikam nejdeš?" podíval se na mě tázavě Liam.

"Ne" odpověděl jsem jednoduše.

"Tak fajn" pokrčil smutně Liam rameny a pak se otočil zpět k východu.

Tak Louis jde do Blue rose. Tam jsem jednou byl a nebylo to tak špatný.

115. Zůstaň tady

24. ledna 2017 v 18:25 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

"Děkuju, že jsi pro mě přijel" pokusila jsem se o úsměv, který byl dost falešný na to, aby to Louis poznal.

"Co se přesně stalo?" podíval se Louis do zpětného zrcátka a trochu se smutně zamračil, ale hned se zase věnoval silnici.

"Jeho minulost, ta hra a nakonec ještě pozval moje debilní rodiče? Co je tohle za vtip? Za jeden den je toho na mě trochu moc" sklopila jsem zrak na svoje ruce v klíně.

"To ti řekla?" nedokončil větu a já věděla na jakou osobu přesně myslí.

"Clarie? Jo" slzy, které jsem do Louisova příjezdu zase zahnala, se teď draly na povrch závratnou rychlostí.

"To je hrozná píča" řekl Louis spíše pro sebe a já se před ním snažila schovat to, že brečím. Pozorovala jsem stromy vedle silnice.

"Jo" kuňkla jsem.

Zbytek cesty probíhal v naprosté tichosti. Vlastně jen hudba, která hrála v autě to ticho kazila.

Zastavily jsme před dalším barákem, který byl o trochu menší než ten Harryho, ale stále to byl dům velký, s prominutím, jako kráva.

"Mafie"zašeptala jsem sama pro sebe, když jsem vystupovala z auta.

"Pojď a tady si polož tu tašku. Chovej se tu jako doma. Dáš si něco k pití a nebo nemáš hlad?" usmíval se na mě mile Louis, když jsme byli uvnitř jeho luxusního domu.

"Nechci být nijak na obtíž. Jen mi stačí, když si u tebe budu moct dojít na záchod a pak půjdu" mluvila jsem potichu a přišlo mi, jak kdyby ta taška přes rameno vážila asi tunu. A to jsem tam měla tak pět triček, nějaké kalhoty, dvoje džíny a spodní prádlo. Jak rychle jsem si dokázala u Harryho zvyknout na plný šatník věcí a teď toho mám tak málo. Tak málo jako jsem měla celý život.

"Ticho. Žádný že jsi na obtíž a nebo že půjdeš. Hesky tě chci mít pod dohledem" jeho příjemný úsměv neopouštěl jeho tvář.

"Jsi hodně tvrdohlavý?"položila jsem tašku ke zdi a pak jsem šla za Louisem. Došli jsme do kuchyně, která byla černo-bílá. Zvláštní, ale velmi hezké.

"Jo jsem, ale za tu dobu co tě znám jsem jistil, že ty jsi taky pěkně tvrdohlavá"snažil se mě rozveselit a já se tedy pokusila o úsměv. Jenže ten úsměv skrýval tolik bolesti, co byla uvnitř mě.

"Támhle je záchod" ukázal přes kuchyň zase zpět na chodbu, která vedla dál a bylo tam spousty dveří.

"Děkuju" otočila jsem se a vyrazila směr záchod. Byl spojený s koupelnou a tak první co jsem udělala bylo, že jsem si opláchla obličej. V zrcadle se přede mnou objevila cizí dívka. Nepoznávala jsem se. Zarudlé opuchlé oči, rozcuchané vlasy a vybledlý obličej.

Opláchla jsem si obličej studenou vodou aspoň čtyřikrát, ale stále mi to nijak nepomáhalo. Můj obličej byl učiněná katastrofa, která dávala najevo jasně moje pocity. Všechny ty klady někam zmizely a přišly zápory. Bolestivé zápory. Ach ta ironie. Před pár měsíci jsem od Harryho odešla kvůli nevinnému líbání a Clarie. Přišla jsem si jako idiot, že jsem z toho dělala takovou scénu. Teď si už si nepřijdu jako totální kretén, protože jsem Harrymu odpustila. Za nevinnou pusou se skrývala hra, která byla pro mě tou nejodpornější.

Harry mě vyhodil. Řekl ať jdu a já šla. Jeho chování bylo divné, ale přesto odporné.

"Nechceš se tam podřezat nebo tak něco, že ne" ozval se Louis za dveřmi. Já stála opřená o umyvadlo a pozorovala se.

"Ne" otevřela jsem dveře.

"Pití a prášek na hlavu" nastavil na mě Louis ruku s práškem a ve druhé ruce měl sklenici vody.

"Na co prášek?" podívala jsem se na něj.

"Na boles hlavy" dal ruku blíž ke mně, abych si ten prášek vzala. Měl pravdu. Hlava mi šíleně třeštila, ale já přesto všechno nevnímala.

"Pomůže to i na zlomené srdce?" vzala jsem si od něj pilulku a sklenici vody.

"Na to pomůže... Čekej" zvedl prst do vzduchu a rychle se ode mně rozběhl zase do kuchyně. Spolkla jsem pilulku a pořádnými loky vody jsem ho zapila. Vyrazila jsem Loui do kuchyně a pozorovala ho, jak see přehrabuje s lednicí a pak v mrazáku.

"Zmrzlinaa" vytáhl nakonec velký kyblík čokoládo-vanilkové zmrzliny.

"Nechat si zmrazit srdce zmrzlinou není špatný nápad" potvrdila jsem jeho výběr a pak jsme spolu šli do obýváku, který byl v druhém patře jeho domu. Byl obrovský a byl tu i kulečník. Chlapecké doupě číslo jedna.

"Sarah udělá hačí a spolu se mnou spapá všechnu zmrzlinu u nějakého kresleného filmu" posadil mě Louis na gauč černé barvy a zmrzlinu položil na bílý stoleček. Nejspíš je celý jeho dům zařízený v černo-bílé barvě. Musím uznat, že to ale vypadá skvěle.

Pozorování Shreka a jedení u toho zmrzliny bylo hezké. Ale pouze jen hezké. Nic dokonalého. Stále mi jsem vždy nechala své myšlenky putovat v mé hlavě a pak se objevily i obrázky. Obrázky Harryho obličeje.

"Sarah" objal mě najednou Louis a já si uvědomila, že vlastně brečím. Nebyla jsem schopna jediného slova a jen jsem ležela na Louisovy hrudi a nahlas vzlykala.

"Všechno bude v pořádku. Dej tomu čas" utěšoval mě. Kéž by si měl Loui pravdu.

Už se blížila půlnoc a tak mě Louis dovedl do své ložnice a řekl ať tam přespím.

"Kde budeš spát ty??" otočila jsem se na něj.

"Mám moc pohodlný gauč" usmál se a strkal mě k posteli.

"Já na něm budu spát a ty si zalez do své postele" nesouhlasila jsem s jeho plánem.

"Hele dost. Chci, aby si spala tady. Zítra objednám nějakou postel a šoupnu jí do nějaké místnosti, kde ti udělám pokoj. Jo?" pozvedl na mě obočí a stále se tak hezky usmíval.

"Počkej, co?" došel mi význam jeho slov. Jak jako můj pokoj?

"Budeš tady. Chci tě mít prostě pod dohledem a nemyslím si, že bys měla být sama" objal mě a hladil po zádech.

"To nejde. Máš svůj život" zašeptala jsem.

"No vždyť jo. Budu si ho dál žít. Přeju si, aby moje kamarádka zůstala tady a já se o ní mohl starat" zmáčkl mě víc ve svém ojetí.

"Loui tohle prostě nepůjde. Nepotřebuji žádnou charitu" odtáhla jsem se od něj a založila si ruce na prsou. Nejsem žádný postižený člověk, aby mě lidé museli u sebe ubytovat a starat se o mě.

"Začínáš být naštvaná. Tak si zalez do té postele a na tom ostatním se domluvíme zítra" rozhodl Louis a já nestihla ani nic vnímat, protože opustil pokoj a zavřel za sebou. Díky bohu za Louis a jeho dobré srdce, protože alespoň dnes mám kde spát. Tedy, mohla jsem zavolat i Gemmě, ale s jejím rizikovým těhotenství není zrovna nejlepší nápad, abych se tam já znovu ukázala jako hromádka neštěstí a způsobovala jí vrásky na čele.

Mohla jsem se vrátit do bytu, který mi koupil Harry. Ale ten už mi nepatří. Nic, co zařídil Harry už není mým. Nic a tak to zůstane.

Spát v cizí posteli a bez Harryho jednoduše nejde. Zlomené srdce tomu také napomáhá. Možná proto teď ležím schoulená v klubíčku a brečím. Polštář pod mou hlavou už je naprosto mokrý až mě to studí. Celá se třesu, ale ne díky tlumeným vzlykům, ale kvůli tomu, že mám z toho zimnici.

Ale slzy mě asi ve čtyři ráno dokázaly uspat a já ztratila pojem o světě.

"Jsi naivní Sarah" smál se na mě Harry.

"Jsi odporný Harry" začala jsem zase brečet.

"Milovat tě? Ne má ubohá Sarah, to je jen prostá lež" vysmíval se mi snad?

"Já tě miluju" můj hlas byl zvláštní.

"Jsi tak naivní" zopakoval zase znovu větu, která mě trhala jako papír.

"Koukej" ukázal Harry ta mě a já se pomalu otočila. Clarie kráčela naším směrem a nakonec se zastavila u Harryho. Nevěděla jsem co to má znamenat. Začali se spolu líbat a já je jako zmražená pozorovala. Ty rty, které se teď otírají o ty Clarie, patřily mě. Měly patřit mě. Ale Harry to nemyslel vážně.

"Harry" vzlykala jsem a stále přihlížela jejich líbající se scénce přímo přede mnou.

"Harry" znovu a znovu jsem opakovala jeho jméno. Zvyšovala jsem hlasitost a tím šly i více slyšet vzlyky.

"Sarah" sáhl mi někdo na rameno a já sebou cukla. Moje oči se rychle otevřely a já zjistila, že to všechno byl jen sen.

"Louis on" začala jsem nanovo plakat a přišla si jako kus hadru. Kus použitého hadru.

"Nemysli na něj" držel mě ve svém objetí a já nemohla přestat brečet. Držel mě tak dlouho než jsem se uklidnila. Tedy alespoň jsem uklidnila svůj pláč. Tu bolest uvnitř mé hrudi,, uklidnit nešlo.

"Lehni si" poručil mi a já přikývla a lehla si. Byla jsem jako bez duše. Duši mi totiž ukradl ďábel jménem Harry Styles.

*Harry*

"Myslíš, že sedla do auta někoho cizího?" zeptal jsem se Liama a očekával nějakou uklidňující odpověď.

Byl dost překvapený, když jsem mu zavolal a všechno mu řekl. Chovám se vážně jak malá holka, která přišla o svou panenku. Já jsem přišel o svou princeznu.

"To není Sarah podobný. Hele. Jdi si lehnout a ráno zavolám Louisovi a Nailovi a přijedeme za tebou OK brácho?" ozval se konečně Liam.

"Ok" říct OK je tak jednoduché, ale já vím, že stejně neusnu. Stýská se mi po ní. Chtěl bych jí obejmout a říct jí, jak moc ji miluji. Budu jí to ještě někdy moc říct?

"Liame? Já jsem ji asi ztratil" řekl jsem ještě než mi Liam stihl cokoliv říct.

"Nikdy není nic ztraceno a proto není ztracená ani ona bez tebe. Chce to trochu času" jeho slova měla být uklidňující ale nebyla.

"Čas? Ona mi tu nechala i snubák!" praštil jsem rukou do zdi až jsem v ní udělal díru. Kurva!

"Já. Nevím jak tě uklidnit kámo. Tohle prostě probereme zítra a ty se vážně potřebuješ vyspat"

"Fajn. Tak čau" položil jsem hned hovor.

Je ztracená a já nevím, kde je. Volal jsem jí, psal jsem jí, ale nic. Nakonec mo to potom oznámilo, že není dostupná. Že by si vypnula telefon?

Lehl jsem si do své postele, ale na její půlku. Voněl po ní polštář a já zase začal brečet. Zamiloval jsem se a jsem v tom až po uši, ale nechal jsem jí odejít. Vlastně jsem jí řekl ať odejde. Jsem tak zoufalý, že nevím, co mám dělat. Ale chci jí. Ona patří ke mně a já k ní. Tohle je na sto procent jasný.

"Nevzdám se tě Sarah" zašeptal jsem do jejího polštáře a přál jsem si, abych jí to mohl zašeptat do ucha.

114. Co jsem to udělal?

24. ledna 2017 v 18:24 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Ještě jedno. To že tě miluju a ani to zasnoubení není a ani nebyla žádná hra'' křičí najednou za mnou Harry.

''Jenže já nevím jestli ti dokážu tohle věřit'' odpovídám mu pravdu. Pravdu, kterou on mě ale říct nedokázal.

''Věř mi alespoň s tímhle'' zní smutně, ale stále má zatnutou čelist.

''Tím si mi připomněl, že tohle už vlastně nepotřebuji'' začnu si sundavat zásnubní prstýnek z prstu a pomalu ho pokládám na skříňku pod schody.

''Dělej, práskni těma dveřma. No šup'' sevře rukama pevně zábradlí. Zavrtím nad jeho chováním hlavou.

''Chovat se jako čurák bez srdce je tvoje nová tvář?'' zakřičím a ani nehlídám, co vypouštím za slova z pusy.

''Co?'' vykulí oči.

''Hovno'' otočím se a zavřu za sebou dveře. A co jako teď?

Auta jsou všechna Harryho. Všechno je Harryho. Dokonce i telefon v mé kapse. Kruci! Přece se tam teď s tím telefonem nevrátím a nebo to mám udělat? Ne, já už tam jít nemůžu. Možná bych ho mohla tady položit. A nebo mu ho prostě pošlu až budu.. Kde? Pod mostem je určitě ta sračka na dopisy.

Rozejdu se příjezdovou cestou pryč a vůbec nevím kam jdu. Potřebuji s někým mluvit a to honem rychle, protože jinak se asi zblázním.

''Ahoj, tak co večeře?'' zasměje se Louis do telefonu.

''Loui'' rozbrečím se. Samotnou mě můj opožděný pláč zaskočí, ale držela jsem ho moc dlouho a teď se najednou prodral ven.

''Co se stalo?'' zděšení v jeho hlase mi rozklepe ruce.

''Ty jsi to věděl? Ty jsi věděl o té hře s Claire?'' ptám se ho, protože potřebuji vědět, kdo všechno to z nich ví.

''Něco málo. Harry se nám s tím moc ale nechlubil'' zní víc v klidu. Asi už tuší, o co tady běží.

''Odešla jsem'' řeknu to, co si myslím, že on už dávno ví.

''Kam teď jdeš?'' zeptá se mě.

''Já nevím. Stojím u silnice a prostě nevím'' rozhlížím se okolo sebe do všech směrů.

''Tak tam stůj. Jedu pro tebe'' hovor je hned na to ukončen. Koukám na displej telefonu a nevěřím, že pro mě Louis jede. Je to přeci Harryho kamarád. Měl by držet při něm, protože jinak ho Harry zabije. Ale možná se mi malý odvoz neznámo kam hodí.

*Harry*

''Kde asi je?'' zeptám se nahlas a rodiče Sarah se na mě otáčí. Ani oni nevědí, kde právě teď je. Nečekaně.

''Tak se zatím pojďte posadit'' snažím se na ně být milý, jak nejvíce to jde. Přece jen jsou to stále její rodiče. Sedneme si ke stolu a nastane chvilkové ticho.

''Myslím, že Sarah nebude moc nadšená'' zesmutní Lisa. Tedy její máma.

''Musí si jen zvyknout a bude to v pohodě. Na mě si taky chvilku zvykala'' konejším jí.

''To si ze mě děláš prdel?'' hlas za mnou mě vyleká a já se hned otočím. Sarah, celá rudá v obličeji, stojí mezi dveřmi do kuchyně. Prohlížím si jí a hned mě upoutají její ruce.

''Co to máš s rukama?'' okamžitě se zvednu a jdu k ní blíž, abych zjistil jestli vážně má na kloubech krev.

''Nehrab na mě'' udělá jeden krok dozadu.

''Co je?'' jsem vyveden z míry díky jejímu odtažitému chování.

''Lhal si mi a ještě si pozval je?'' rozeřve se a její obličej ještě víc rudne zlostí.

''O čem to tady mluvíš?'' jsem v klidu, tedy alespoň se snažím. Potřebuje uklidnit a tak k ní natahuji ruce, abych ji objal.

''Ta hra s Claire. Ta složka s mým jménem ve tvém stole. Tvoje minulost, o které jsem si myslela, že jsi mi řekl. Ty prášky do mého pití, abych ti dala. A nejlepší na tom je tohle'' ukáže na své rodiče. Počkat, co to právě řekla? Kurva, tohle ne!

''Jak jsi se o tom všem dozvěděla?'' moje srdce tluče stokrát rychleji.

''Proč si mi to do hajzlu neřekl?'' uhodí mě do hrudníku a já pod tou ránou trochu ucouvnu. Má sílu, která mě až překvapuje.

''Nešlo to'' vzchopím se. Tohle je totálně v píči! Doslova a do písmene. Jediný, kdo o tom všem ví je Claire. Ani kluci to neví celé. Ta proradná děvka jí to řekla! A já jí věřil, když se mě snažila napravit a pak mi pomáhala. A teď mě takhle podrazí?

''Nešlo? To si děláš kurva prdel!'' křičí tak hlasitě, že mi to až trhá uši.

''Uklidni se a nechovej se jako hysterka. Máš tady rodiče'' tak tohle jsem trochu neustál. Ale ona na mě rozhodně nebude řvát jako na nějakého pětiletého fakana. Moje nervy a vztek se začínají pomalu přibližovat k výbuchu. Jsem ten nejhorší zmrd na světě, tedy alespoň nejhorší zmrd pro Sarah. Jak jsem tohle všechno mohl tak podělat? Byl jsem blbej a hrál jsem si holkama pořád. K žádní nikdy nic necítím. Nikdy. Ale až teď se to zlomilo. Miluji tu holku, který teď stojí přede mnou se zatnutými pěstmi.

''Hysterka? Táhni Stylesi!'' rozhodí rukama a otočí se ke mě zády. Pocit, který právě sedne na moje srdce je tak děsivý.

''Kam jdeš?'' musím ji zastavit. Začínám uvnitř sebe mírně panikařit.

''Zabalit si to málo co tu mám a jdu pryč. Když ti nestojím ani za debilní pravdu a ty na mě ještě vymyslíš překvapení moje rodiče? Tohle všechno se stalo totální sračkou a já jdu pryč. Jen mi prosím odpověz na otázky. Bylo to líbání s Claire jen divadélko na mě?'' mluví, zatímco jde po schodech do svého pokoje a zastaví se až v něm. Ptá se mě na to, co jsem nechtěl, aby se dozvěděla, protože vím, že by mě opustila. Ale teď už nemá cenu jí lhát. Teď už je na lhaní pozdě.

''Jo'' přiznám se a musím sklopit zrak, protože by viděla, že se mi slzy hrnout do očí.

''Ty prášky v tom pití, abych ti dobrovolně dala?'' znovu se zeptá. Jsem v háji. Tohle je ta nejhorší otázka ze všech. Neměl jsem to tenkrát dělat. Ale tak nějak jsem to dělal u všech jako jistotu, že mi dají. Nevím proč jsem to musel udělat i Sarah.

''Jo'' nevzmůžu se na nic víc.

''Nenávidím tě. Hnusíš se mi, že jsi tohle udělal. Camil ve tvé posteli byla také jenom divadlem?'' její hlas se klepe. Podívám se na ní a ona vypadá jinak. Její obličej se mění na Claire obličej. Ten odporný obličej, který bych nejradši rozmlátil o zeď.

''Ne to ne'' sklopím zase zrak a snažím se zahnat ty zasraný slzy. Jde ode mě pryč, ale jiným směrem než jsou dveře k východu. Jde do šatny. Aby si skutečně zabalila? Proč se tohle kurva stalo? Moje srdce právě puká. Je rozdrcené a to jen díky Sarah. Kurva, jak tohle ona dokázala ksakru? Já nebrečím, není mi nikdy nic líto. Proč u ní je tomu jinak?

Musím najít Claire a je mi jedno jestli je to holka nebo ne. Já jí prostě zabiju.

Ze šatny vyjde ta holka, která mi právě teď působí tolik zkurvený bolesti a to jen pouhým pohledem. Nemůžu se na ní koukat, protože vím, že jsem jí právě totálně ublížil. Měla by co nejrychleji odejít. Nezasloužím is někoho tak nevinného jako je ona. Ne potom, co jsem začátek našeho seznámení a vztahu tak nějak nebral vážně a jen jsem si s ní hrál. Její obličej už má zase jinou podobu. Bolest a smutek. Na tohle se nemůžu dívat. Ona musí vypadnout než se tady rozbrečím jako malá holka.

''Ahoj Harry'' otočí se na mě mezi dveřmi. Chybí posledních pár kapek a já se zhroutím jak domeček z karet.

''Běž už'' nepodívám se na ní. Nedokážu se na ní podívat. Podívat se do těch krásných očí, které mě milují. Takovéhle oči měla i jedna holka, kterou jsem prodával. Ty samé oči a možná proto jsem si vybral Sarah. Myslel jsem si, že bude stejná jako ta děvka. Ale ne, Sarah je jiná a já se choval jako idiot.

''Co?'' je překvapená.

''Běž'' zopakuji to. Ať už kurva jde nebo jí to bude bolet víc. To nemůžu dovolit. Víc bolesti už její dokonalé a hodné srdce nesnese.

''Jdi k čertu'' otočí se a utíká pryč. Pryč ode mě. Od toho největšího idiota, kterého kdy mohla poznat. Od toho kreténa, co jí právě zničil život.

Ksakru! Zaplaví mě pocit úzkosti. Nemůže odejít. Nesmí! Já jí potřebuji!

''Ještě jedno. To, že tě miluju a ani to zasnoubení hra není'' vyběhnu za ní z pokoje a ona se zastaví přesně na konci schodů.

''Jenže já nevím jestli dokážu tohle věřit'' vzhlédne ke mě. Ničíš jí Harry!

''Věř mi alespoň s tímhle'' držím se tak moc, že mám zatnutou čelist. Vážně se nechci rozbrečet. Nemůže mě vidět, jak brečím.

''Tím si mi připomněl, že tohle už vlastně nepotřebuji'' sundá si prstýnek z prstu a položí ho na komodu. A tohle mě posílá tak kam já nechci.

''Dělej, práskni těma dveřma. No šup'' sevřu rukama pevně zábradlí, aby ty slzy ještě chvilku zůstaly uvnitř mě. Brečím, ale ona už se na mě nedívá.

''Chovat se jako čurák bez srdce je tvoje nová tvář?'' zakřičí.

''Co?'' vykulím oči plné slz. Má pravdu. Neměl jsem to říkat, ale já nevím, co říkám. Nedokážu se ovládat.

''Hovno'' odejde. Tohle jsem posral. Moje nohy mě přestanou držet a já spadnu na zem. Neodcházej Sarah. Co jsem to provedl? Proč jsem jí řekl ať odejde, když nechci aby odešla? Co to do mě vjelo? Ta bolest, který v ní byla. Ta za to může. Do prdele vždyť ta holka je to nejlepší, co mě v životě mohlo potkat a čekám s ní dítě. Pane bože vždyť spolu máme dítě!!

Síla se mi najednou vrátila a já se rychle zvedl ze země. Schody jsem sebíhal po dvou a rychle vyběhl ven z domu. Všechny auta tady stojí a tak musela jít pěšky. Rozeběhl jsem se po cestě pryč od domu a běžel jsem tak rychle, jak to šlo. Už jí vidím! Stojí na konci cesty s taškou přes rameno. Ona nemá jak se kam dostat. A pak najednou přijelo auto. Můj hlas je pohřbený pod tou bolestí a strachem, že nedokážu křičet. Ona nasedá do toho auta a neotočí se. Takže si mě nemůže všimnout, že za ní běžím. Kdo řídí ten nový Mercedes, do kterého právě nasedá? A odjíždí... Pryč. Ztrácím jí znovu.

''Ne!'' vykřiknu konečně a padám na svá kolena. Bolest z pádu je ale stejně stále menší než z toho, že Sarah opustila můj život. Především náš život, který měl být dokonalý.

''Miluji tě, tak neodcházej'' křičím. Ona mě ale nemůže slyšet, protože už sedí uvnitř v autě a je dávno pryč.

113. Prosím ať mi lže!

24. ledna 2017 v 18:23 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Fajn" pokrčila jsem poraženecky rameny a vyrazila jsem s ní v patách do obýváku, abychom se posadili.

"Tak spusť" protočila jsem znuděně očima a rozvalila se na gauči, zatímco ona si sedla do křesla a dala si nohu přes nohu. A slečinka s pořádnou výchovou. Další do sbírky.

''On by ti to nejspíše neřekl a tak jsem chtěla, abys to věděla alespoň ode mě" usmála se až příliš mile.

''Proč mi to chceš jako říkat?" sedla jsem si vzpřímeně jako bych chtěla ukázat, že je na mém území.

''Protože vím něco, co nevíš ty. A taky tak trochu se snažím napravit špatné skutky, které jsem za život vykonala" zesmutněla a vážně vypadala, že to myslí vážně.

''Tak to toho máš ještě na práci" řekla jsem si spíš sama pro sebe, ale vím, že mě slyšela. Bohužel mou poznámku ignorovala.

''Víš Harry, když začínal v branži mafiána, tak začal jako ten nejhorší hajzl" zastavila se hned po jedné větě a já zjistila, že ji začínám napjatě poslouchat.

''On prodával kokain ve velkém a pak i zbraně" jo Claire, to pro mě není žádná novinka.

''Ale také holky". Co prosím?

''Jak jako holky?" zakývala jsem hlavou a začala si nervózně kousat nehty na rukou.

''Byl pasák" odpověděla mi na první z otázek. On prodával děvky? Co to kurva?

''Vždyť? Kolik mu bylo?" zním uboze, jak jí věřím.

''Sedmnáct, ale vypadal hodně dospěle a hlavně začínal mít všechny pod palcem. Tak to prostě nikdo neřešil" odpoví mi a já mlčím. Doopravdy jsem totálně přišla o hlas.

Bože Sarah, za prvé, ona je ta čubka, které bys neměla věřit ani nos mezi očima. A za druhé, tak on tedy prodával děvky, no a co jako? Teď už to nedělá. Snad.

''Proč bych ti ale sakra měla věřit?" zamračila jsem se.

''Protože mi prostě prosím věř. Doopravdy ti teď nelžu a ani nemám v plánu lhát" proč já tu holku vůbec poslouchám, ale jakoby mě něco drželo připoutanou na gauči.

''Teď mě prosím poslouchej ano?" zvedla se a šla si sednout vedle mě na gauč. Sedla si vedle mě až příliš blízko a doplnila to o to, že mi dala ruku na stehno. Je to lesbička jako Emily nebo co?

''Pamatuješ si, jak jsem se s Harrym líbala v tom baru?" narazí na trochu citlivé téma.

''Jo" zašeptám a koukám do jejích očí. Jsou tak milé. Buď je hodně dobrá herečka a nebo já jsem šíleně důvěřivá a naivní.

''Byla to hra. Zkouška na tebe. Jestli Harrymu odpustíš nebo ne" její slova zasáhnou mé srdce. I když bych jí neměla věřit a všechno házet za hlavu, tak to prostě nejde.

''Když si tě Harry poprvé přivezl, tak to všechno bral jenom jako srandu a pak ten bar. Byla to zkouška jestli jsi se do něj zamilovala" mluví pomalu a klidně.

''Lhal mi?" jediná na co se dokážu zeptat.

''Jo, ale pak jsem se dozvěděla, že si tě chce vzít. Nevím jestli je to jen pokračování hry a nebo to myslíš vážně. To už si vyřeš s ním. Jen mi prosím odpusť, že jsem to divadlo sehrála s ním.

''Lhal mi'' opakuji to samé, ale tentokrát už ne jako otázku.

''Možná nejen v tomhle'' sklopí pohled a já otevírám pusu. Co ještě? Ono ještě něco dokáže být?

''Víš, jak jsi s ním poprvé spala. Dobrovolně?'' znovu se na mě podívá. Jak tohle ví?! Tohle přeci neměl vědět nikdo. Přece se Harry nechlubí.

''Co?'' třesu hlavou jen abych se vzpamatovala.

''Něco ti hodil do pití'' oznámí mi trochu tišeji a já nevím jestli jsem dobře slyšela. Pila jsem ten den vůbec něco? Nejsem si příliš jistá. Jo pila!

''Promiň Sarah'' omlouvá se mi? Ne! Ona sem neměla chodit. ON TO NEMĚL DĚLAT!

''Prosím běž" zatnula jsem pěsti.

''Prosím Sarah" naléhá na mě.

''Dej mi čas, ale teď hlavně vypadni Claire" dám si hlavu do dlaní a prostě jen čekám. Čekám až to pálení v mé hrudi trochu ustane. Ale trochu mi pomáhá, že si pořád opakuji větu. Třeba ti lže. Modlím se za to, aby mi lhala.

''Ještě jednou se omlouvám" promluví a když se podívám, tak zjistím, že už je skutečně na odchodu. Vypadni ty mrcho.

Lže mi? Proč jí sakra věřím? Proč by mi tohle Harry dělal? Ta složka!

Okamžitě jsem vyskočila z gauče a rozeběhla se do pracovny, kde jsem si zase sedla za stůl. Četla jsem si všechno, co tam o mě napsal. Bylo tam doopravdy všechno a i to jaké jídlo mám ráda a jaké ne. Dokonce i jméno mojí matky a přesná adresa toho, kde žila. Tohle je jenom zlý sen a já se za chvilku probudím celá zpocená. Ale budu ráda, že to byl jen pouhý sen.

Dál už jsem se nemohla koukat na můj spis a tak jsem ho zavřela a spolu s ostatními ho uklidila do šuplíku. Uklidni se Sarah! Tohle bude v pohodě, ona ti lhala.

Jenže co když Harry tu hru hraje do teď? To mi prostě chce jen ublížit? Zlomit moje srdce? Zlomit jako tenkrát, když se líbal s Claire? On už to jednou udělal. Může to udělat i po druhé. Ale vždyť jsem těhotná! A on to dítě ze začátku nechtěl Sarah! Moje podvědomí je tak otravné, ale asi má pravdu. Ne asi, ale má pravdu!

Tu zprávy naruší příval bolesti a zlosti.

Harry: Dneska přijedu později. A pozval jsem někoho na večeři. Zatím zlato....

''Strč si to zlato do prdele!" zakřičela jsem na displej telefonu. Vím, že mě neslyší, ale musím si ten vztek nějak vybít, když tu teď není.

Koho asi pozval na večeři? Někoho z kluků? Možná Nialla s Gemmou. Ale Gemma musí ležet. Tak možná Liama s Rir. A nebo Louise s nějakou jeho novou přítelkyní, která mi pak Harryho bude chtít přebrat. Byla to snad další hra? Pane bože asi mi pukne hlava!

Já: Koho?

Harry: Překvapení

Jdi do háje s překvapením! Já už jsem od tebe jedno dneska dostala!

Praštím telefonem o zem a divím se, že jsem ho nerozbila. Rychle ho seberu a dám si ho do kapsy. Nemá cenu tady mlátit věcmi.

Rozeběhnu se nahoru do svého pokoje a přitom se svlékám z džínsů. Jde to hodně blbě, ale vztek mi to ulehčuje. Když jsem ve svém pokoji, tak dojmu do šatny a vezmu si na sebe tepláky.

''Musím to ze sebe dostat" mluvím sama na sebe, když zase sbíhám schody dolů a pak rovnou vybíhám ven z baráku. Claire už tady díky bohu dávno není. Vydám se směrem do posilovny a když jsem tam, hned mi do očí padne boxovací pytel. Tohle potřebuji!

Zapnu rádio a hned, bez toho abych si nasadila rukavice, začnu mlátit do pytle. Nevím coo to právě dělám. Mám temno před očima a šílenou bolest v hrudníku, která mi ho nejspíš roztrhá.

Bolest v hrudi je stále větší, než bolest mých kloubů na ruce a proto do něj mlátím dál. Písnička, která hraje v pozadí je rychlá a tak mi to ještě víc pomáhá.

Padám na kolena. Naprosto vysílená a s krví na rukou. Právě jsem to totálně neustála.

''Lhala mi" snažím se uklidnit.

''Chce mě jenom dostat na dno" další uklidňování. Ležím vysílená na zemi a mám pocit, že za chvilku omdlím. Jenže v tom jde na mě další vlna vzteku, když před očima vidím složku s mým jménem. Z kloubů mi teče krev a tak se rozhodnu už moje ruce ušetřit.

Chce to běžící pás!

***

Jsem totálně mrtvá. Už se nedokážu ani hýbat a proto zase ležím na zemi a těžce oddychuji.

Vzpamatovala jsem se až možná po dvou hodinách. Nemám přesný pojem o čase.

Pomalu jsem vyšla z posilovny a spatřila Harryho auto před domem. To už přijel. I s tím jeho překvapením?

Moje zvědavost mi dodává energii a tak jdu rychle dovnitř domu.

Hlasy, které vychází z kuchyně mě překvapí. Znám ty hlasy, ale nechci si připustit, že by doopravdy Harry pozval zrovna je.

''To si ze mě děláš prdel?" vejdu do kuchyně a všichni se na mě otočí.

''Co to máš s rukama Sarah? Vyskočí ze židle Harry a já se hned podívám na své ruce. Krev na nich už je zaschlá.

''Nehrab na mě" ustoupím od něj o krok.

''Co je?" nechápe mou reakci. Všechno to z čeho jsem se vybila a vyběhala se zase vrací a ještě dvakrát víc v horším.

''Lhal jsi mi a ještě si pozval je?!" křičím na něj jak zběsilá.

''O čem to tady mluvíš?" je klidný a snaží se mě obejmout.

''Ta hra s Claire. Ta složka s mým jménem ve tvém stole. Tvoje minulost, o které jsem si myslela, že jsi mi řekl. Ty prášky do mého pití, abych ti dala. A nejlepší na tom je tohle" ukážu na Lisu a otce. Na ty dva idioty, co na mě zírají s otevřenou pusou.

''Jak jsi se o tom všem dozvěděla?" vyděsí se. Takže je to pravda.

''Proč si mi to do hajzlu neřekl?" praštím do jeho hrudi a on o krok klopýtne dozadu.

''Nešlo to" jeho tvář se v bolestivé mění na naštvanou.

''Nešlo? To si děláš kurva prdel!" jsem zběsilá a moje pěsti jsou zatnuté.

''Uklidni se a nechovej se jako hysterka. Máš tady rodiče" zatne čelist, ale snaží se znít mile.

''Hysterka? Táhni Stylesi!" rozhodím rukama a otáčím se..

''Kam jdeš?" jde za mnou a snaží se mě zastavit.

''Zabalit si to málo co tu mám a jdu pryč. Když ti nestojím ani za debilní pravdu a ty na mě ještě vymyslíš překvapení moje rodiče? Tohle všechno se stalo totální sračkou a já jdu pryč. Jen mi prosím odpověz na otázky. Bylo to líbání s Claire jen divadélko na mě?" založím si ruce na prsou a zastavím se uprostřed mého, teď už ne mého, pokoje.

''Jo" jediná odpověď a mě to trhá na kusy. Na malinkaté kousky.

''Ty prášky v tom pití, abych ti dobrovolně dala?'' další otázka, u které se bojím odpovědi.

''Jo'' znovu jen tohle. Umírám.

''Nenávidím tě. Hnusíš se mi, že jsi tohle udělal. Camil ve tvé posteli byla také jenom divadlo?" snažím se nebrečet a zatím mi to vychází.

''Ne to ne" sklopí zrak. Zavrtím nad tím hlavou a rychle do tašky začnu házet hadry, které doopravdy patří mě. Se zabalenou taškou projdu okolo něj a on jen stojí. Stojí tam jako idiot a ani se mě nesnaží zastavit.

''Ahoj Harry" otočím se na něj mezi dveřmi z pokoje.

''Běž už" nepodívá se na mě.

''Co?" jsem překvapená z toho, co právě řekl.

''Běž" zopakuje to. Vážně mě teď vyhazuje?

''Jdi k čertu" otočím se a utíkám pryč. Pryč od něj. Od tohohle mafiánského zmetka.

112. Co je jako tohle?

24. ledna 2017 v 18:22 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Děláš se mnou divy Sar" zmáčkl můj zadek svýma rukama a moje srdce se kvůli tomu skoro zastavilo.

"Harry" můj hlas byl přidušený a zněl divně. Jako kdyby to nebyl můj hlas.

"Tvoje rty musí obepínat mě a to co nejrychleji. Nebo se udělám jen z toho, jak vzrušeně říkáš moje jméno" šeptal mi do ucha a moje nohy se staly gumovými.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsem mu dělala dobře. Na výraz jeho tváře. Na ty pootevřené rty a jak se pánví pohyboval proti mě. Tak teď jsem se málem udělala já a to díky téhle vzpomínce.

"Pojď chytila jsem ho za ruku a vedla do jeho pracovny. Můj plán je jednoduchý. Prostě ho posadím na židli a ukážu mu, že to zvládnu. Teď si přijdu já jako ta důležitější co se týče uspokojování.

Stoupla jsem si před něj a začala mu dávat polibky a u toho rozepínat jeho košili. Další polibky dostával na jeho hruď a později i na břicho, až jsem se dostala k lemu jeho kalhot. Není na co čekat a tak jsem vzala kalhoty a boxerky zároveň.

"Sedni si" rozkázala jsem a on mě při sedání fascinovaně pozoroval.

"Jsi tak nadržená, že bych se klidně vysral na všechno a zasunul ho do tebe" usmál se na mě a já chvilku přemýšlela o jeho slovech.

"Ne" odpověděla jsem a chytla jeho penis do rukou, pomalu jsem projížděla dlaní po jeho délce a on díky tomu zatnul čelist.

"Neprovokuj mě" promluvil skrz zaťaté zuby. Usmála jsem se a pak už pomalu pootevřela pusu. Jsi v mé moci Stylesi.

Cítit ho v mé puse je pro mě nepopsatelné. Je to jako když máte lízátko, které je tak dobré a vy si ho chcete co nejvíce vychutnat, ale zároveň z něj chcete všechnu tu nejlepší chuť.

"Kurva" udýchaný hlas mi naznačoval, že moje práce není špatná. Zrychlila jsem pohyby hlavou a dostalo se mi tlumeného vzdechu. Jakoby mě něco hnalo a já chtěla slyšet, jak hlasitě vzdychá.

"Sarah už" chytil mě za vlasy a svou pánví přirážel rychleji. Cítila jsem ho až hluboko v krku a snažila jsem se potlačit dávící reflex. To co se právě odehrává je tak dokonale úchylný, že bych to chtěla dělat pořád.

"Ahh" poslední vzdech, který Harry vydal a pak se dostavil jeho orgasmus. Tekutina, která naplnila moji pusu byla zvláštním způsobem chutná, ale já to rychle spolkla.

"Tak tohle bylo.. Páni" zkroucený na židli a s otevřenýma očima komentoval mou práci.

"Alespoň že se ti to líbilo" usmála jsem se vítězně a byla jsem potěšená, že je spokojený.

"Tímhle to ale nekončí" vzpamatoval se během chvíle a hned mě strhl na svůj klín.

"Ty máš taky svoje potřeby" kousl mě do mého spodního rtu a já věděla, že jsem na řadě i já.

Včerejší zakončení dne bylo přímo úžasné. Po prokázání službičky Harrymu, mi jí vrátil a oba jsme se usadili v obýváku a koukali jsme na filmy do dvou do rána. Nakonec jsme se přesunuli do jeho pokoje a oba jsme poměrně rychle usnuli. Někdy mi přijde že spánek netrvá příliš dlouho. Jako třeba teď. Zavřela jsem oči a když jsem zase otevřela, bylo už ráno.

"Musím vstávat" zabručí vedle mě Harry, když okolo něj obmotám svou paži a nechci ho pustit.

"Proč?" držím ho stále.

"Mám práci" odpoví znechuceně a já ho tedy pouštím.

"Doma?" vzhlédnu k němu, když si sedne na kraj postele.

"Ne. Někam s klukama jedeme" odpoví mi a vypadá to, že nechce abych se ho na tohle dále vyptávala. Jeho nahý zadek se mi ukáže a já ho zasněně pozoruji.

"Vím, že mi čumíš na prdel" zachraptí Harry ještě ospalým hlasem. Nechápu jak to ví, když je celou dobu ke mě zády.

"Nečumím" přikryla jsem si hlavu polštářem, protože to je nejlepší co mohu udělat pro to, abych se dál nedívala na tu božskou prdelku. Sarah, co se to s tebou stalo? Zazní moje podvědomí a já se sama na sebe ušklíbnu. Změnila jsem se.

"Čuměla" odhrne Harry polštář z mého obličeje. Už mám na sobě džíny, ale je stále bez trička a já přímo slintám z toho, co vidím.

"Možná" zamrkám na něj.

"Jsi roztomilá když se stydíš" dá mi pusu na čelo a já si ho hned přitáhnu a začnu líbat. Ze začátku neprotestuje a polibky mi jemně vrací.

"Musím jít" mluví do mé pusy, ale já vážně nemám v plánu ho pustit.

"Ne" odpovím mu.

"Jo Sar" zesmutní a já ho tedy pouštím, i když dosti nedobrovolně.

"Až přijedu, tak si zase zalezeme do postele a budeme se celý den válet, jo?" přetahuje si přes hlavu tričko. A já se začnu usmívat nad jeho nabídkou.

"Jo" souhlasím.

"Tak se zatím měj zlato" políbí mě a pak zmizí z jeho pokoje. Tedy našeho pokoje. Já nevím. Prostě to je jeho pokoj, ale budu mu říkat náš pokoj. A ten pokoj, co mi dřív patřil bude jen má trucovna, když si budu chtít od Harryho odpočinout. Ale to se asi nestane.

Zpět jsem se zahrabala do peřiny a rozhodla se pokračovat ve spaní. Jenže to nešlo, protože vedle mě už nebyl Harry. Nemotorně jsem se vyhrabala z postele a rozhodla se jít dolů. Když jsem procházela okolo pracovny, tak jsem se zastavila. Něco mě lákalo se sem podívat, ale já se to snažila potlačit.

Aniž bych chtěla moje nohy už pokračovaly ke stolu s papíry. Bylo jich tu víc než včera večer a jedna zásuvka zůstala nedovřená. Když jsem jí chtěla zavřít, tak jsem uviděla nápis "Informace". Informace o čem? Sáhla jsem pro složku, která byla díky spousty papírům tlustá a otevřela jsem jí. Moje oči mi padly hned na první fotografii a později i jméno Nick Davidson. Jo toho si pamatuji. S ním jsem i já řešila ten problém, aby přepsal ty papíry a my z vraždy Emmy a Zayna vyšli bez poškození.

Zavřela jsem složku, kde o něm bylo napsáno snad úplně všechno a podívala se na další. Toho člověka jsem neznala a tak jsem prostě jen začala listovat než jsem narazila na něco, co mi obrátilo žaludek vzhůru nohama. Sarah Mark. Složka s mým jménem. Složka, která obsahovala každý detail mého života. I pouhá chřipka v pěti letech zde byla uvedena. Jak dlouho ta složka tady sakra je? Poslední údaj obsahoval pouze změněnou adresu na nový byt, který mi koupil Harry. O těhotenství a zásnoubení tady není ani zmíňka. Kurva co to má sakra znamenat?!

Uslyšela jsem, že před domem zatroubilo auto. Že by si Harry rozmyslel svojí cestu za prací a chtěl podniknout něco se mnou? Ale to mi nejdřív bude muset vysvětlit tuhle sračku.

Brzy jsem byla vyvedena z omylu, když jsem z okna uviděla před domem jiné auto než Harryho. Kdo to je? V autě už nikdo neseděl a tak jsem ani nemohla zjistit o koho jde. Uslyšela jsem zvonek a při přibližování se ke dveřím i jemné zaťukání na vchodové dveře. Zastavila jsem se před dveřmi a chvilku váhala jestli otevřít nebo ne. Něco mi říkalo ať to nedělám, ale moje zvědavost byla větší a proto jsem dveře otevřela. Moje zvědavost je odporné svinstvo, kdybych nebyla zvědavá, tak bych se ani nepodívala do té složky a ani bych neotevřela ty zasrané dveře.

Moje zaskočení vzrostlo a s ním i vztek. Blonďatá hlava přímo přede mnou mi hnula žlučí už jednou a teď se mi to vrací.

"Harry tady není" chtěla jsem zabouchnout dveře, abych nemusela koukat na ten její odporný ksicht, který jsem dokázala polít nějakým pitím.

"Přišla jsem za tebou" vrazila nohu do dveří a tím mi zabránila v jejich zavření. Kdybych měla větší sílu, tak jí tu nohu klidně zpřelámu.

"Tak to se zase můžeš otočit a vypadnout, protože já s tebou mluvit nechci" otevřela jsem trochu dveře a přišla jsem si tak skoro jako poraženec.

"Tebe nezajímá Harryho minulost? Tebe nezajímá jaký byl, než jste se poznali? Nebo spíše jaký byl, než se s tebou zasnoubil?" tolik otázek a já ani na jednu neznám odpověď, ale chtěla jsem jí. Chtěla, ale ne od Claire.

"Nepotřebuji nějaké tvoje smyšlené příběhy" protočila jsem očima.

"Nejsou smyšlené. Chci ti jen říct, že Harry není takový jaký si myslíš" drze vlezla dovnitř domu.

"Proč mi tohle všichni cpete? Je mi jedno jestli není takový jaký si myslím, že je" chtěla jsem křičet a zároveň i brečet.

"Jen mě vyslechni a já pak bez problémů odejdu" podívala se na mě a já v ní neviděla nepřítele, ale někoho, kdo mi odpoví na ty otázky, které se mi v poslední době utvořily v hlavě.

111. Moje první tetování

24. ledna 2017 v 18:22 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

''Tváříš se jako kdybych ti tu nohu řezala'' směje se Emily mému výrazu. Není mi to zrovna příjemná a dvě a půl hodiny, kdy mi to tetuje mi přijde jako celý den. Trochu mě to bolí a do toho už mi z toho strojku bzučí v hlavě.

''Už to bude?'' ptám se už alespoň po sté.

''Počkej ještě chvilku'' odpoví zase to samé jako vždycky odpověděla na mou otázku.

''To už jsi si říkala před deseti minutami a jestli tomu říkáš chvilka, tak asi každá máme jinou představu o chvilce'' protočila jsem hned očima.

''Už to je'' konečně přestal ten bzučící zvuk strojku a já se cítím volná a zároveň trochu jiná.

''Co teď?'' podívám se na svoje nové tetování na stehně, které je přímo božské a nikdy bych nevěřila, že si zrovna tohle nechám vytetovat. Je to podvazek ozdobený na boku stehna mašličkou. Přijde mi to roztomilé a zároveň sexy.

Přijde mi to roztomilé a zároveň sexy

''Konečně'' oddychne si Em.

''Proč?'' zeptám se já, protože nevím proč je ráda že už je hotovo. To bych spíš měla být ráda víc já ne?

''Koukat se na tvůj zadek skoro tři hodiny, bylo přímo mučící. Už chápu proč si tě ten kudrnáč vybral'' vysvětlí mi a já na ní vykulím oči.

''Ježiš, čumíš jak kdybych ti právě řekla něco hrozného. To měla být lichotka, že máš libovou prdel'' zase se začala smát.

''Ok'' snažím se zase tvářit normálně. Takovýhle komplimenty od holky jsem ještě nikdy neslyšela a tak mě to trochu zaskočilo.

Za tu dobu co mě Emily tetovala jsem se dozvěděla, že je lesbička a že se s Harrym vsázeli, kdo dřív sbalí nějakou holku. A ona to prý skoro vždy vyhrála. Bylo mi možná trochu nepříjemné, že tohle Harry dělal, ale po jejích dalších slovech, že s nimi nespali, jsem se uklidnila. Stejně tam malý nepříjemný pocit někde zůstal.

''Nic neplatíš. Máš to ode mě. A taky proto, že jsem vlastně něco Harrymu dlužila. Tak tímhle se to splatilo'' maže mi nohou nějakou odpornou vazelínou a pak mé stehno pokrývá fólií, kterou na krajích zalepí.

''Aha'' nechám své nutkání se jí zeptat za co přesně mu dlužila.

''Zase se někdy stav kotě. Ráda ti potetuji i tu tvojí prdelku'' mrkne na mě a pak si mě zase prohlédne.

''Hezká nabídka'' mrknu na ní taky a pak se s ní a Edem loučím. Oba jsou na mě tak hodní, že mě dokonce i obejmou. Od holky, která má půlku hlavy vyholenou a druhou půlku ji zdobí dredy a její obličej je plný piercingů, bych to tedy rozhodně nečekala. A už vůbec bych to nečekala od namakaného, od hlavy až k patě potetovaného a vousaté chlápka, který vypadá děsivě.

''Zase se taky někdy ukaž'' řekne to samé i Ed jako Em, když už stojím u dveří k východu.

''Jasně'' usměji se na něj mile a už mám nakročeno ven.

''Jo a Harry ti tu vlastně ještě nechal klíčky, že si šel něco zařídit a ty máš jet domů jeho autem'' podává mi Ed klíče od Harryho auta.

''A jak se dostane domů on?'' vyslovím svou myšlenku nahlas.

''Šel s Louisem, tak ho odveze on'' uklidňujeme mě a já přikývnu.

''Tak ahoj'' rozloučím se a pak vypadnu z tetovacího salónu. Neříkám, že se mi tam nelíbilo, ale jsem ráda, že jsem konečně na čerstvém vzduchu. A taky pryč Emily z očí, které si mě neustále prohlížely jako nějakou kořist.

Nasednu do Harryho auta a odjíždím domů. Místo, kde mám tetování je trochu citlivější, ale dá se to přežít. Kdybych na sobě neměla kalhoty, tak bych si to tetování určitě pořád prohlížela. Emily říkala že je dobře, že mám na sobě teď volnější džíny, ale ať se doma radši převléknu třeba jen do kraťasů. Samozřejmě nevynechala ani menší perverzní narážku typu: ''Klidně choď nahá a kdyby jsi se nudila, tak mi zavolej a já ti to tetování přijedu pofoukat''. Musím se nad tím znovu zasmát.

Doma je mi bez Harryho divně. Prostě se cítím sama a je to zvláštní ho nemít stále po svém boku. Asi jsem se na něm stala závislou.

''Ahoj'' promluvím jako první do telefonu.

''Děje se něco?'' zeptá se mě hned vyděšeně Gemma.

''Ne. Jen jsem se chtěla zeptat jak jsi na tom'' snažím se usmívat, i když vím, že mě Gemma nevidí.

''V pohodě. Všechno je v pořádku. Jen do porodu nesmím už moc vstávat z postele. Řeknu ti holka, že je to přímo to nejhorší na rizikovém těhotenství. Ležet jak nějaký postižená idiot a nechat se chudákem Niallem obskakovat'' vím, že se právě šklebí.

''A jak se má Niall?'' stýská se mi po něm.

''Řekla bych že fajn. Říkal, že se mu po tobě stýská a že se za tebou někdy staví'' odpoví, jak kdyby slyšela co jsem si myslela.

''Tak že se na něj těším'' rozzářila jsem se jako sluníčko.

''A kdy, že má vlastně ten termín?'' uvědomila jsem si, že se její porod blíží. Mě to čeká až za pár měsíců. Jak nechutně to utíká. Přitom je to skoro jak včera co jsem zjistila, že jsem těhotná.

''Dva týdny? Absolutně nemám nějak ponětí o tom co je dneska za datum'' zasmála se a já musím taky.

''Bojíš se?'' sedla jsem si do pracovny na gauč a hned jsem si dala nohy na stůl.

''Jako docela jo. Chápeš, že tak malým otvorem, mám dostat tak veliký dítě? Pane bože, to je přímo nadlidský úkol. Nemyslíš?'' zní trochu hystericky.

''Jo je a já vůbec nevím, jak to dokážu'' zahleděla jsem se na složku s papíry, na kterých Harry pracoval.

''Mi povídej. Hele já potřebuju strašně čůrat, tak buď mi u toho budeš telefonicky asistovat a nebo chvilku vydržíš?'' dala mi dvě možnosti.

''To je dobrý. Já se jdu stejně najíst. Tak si zase někdy zavoláme jo?'' hned na to mi šíleně zakručelo v břiše.

''Tak jo Sar. Měj se zlato'' rozloučila se se mnou.

''Pa'' rozloučila jsem se i já a hned jsem obě hovor ukončili. Zvedla jsem svůj zadek z gauče a přemístila jsem se do kuchyně, kde jsem si začala vyndavat hory jídla z ledničky. Mám hlad jako vlk a taky se není čemu divit, když teď jím za dva.

Ládovala jsem do sebe všechno možné co šlo. Sladké, slané, hořké, kyselé. Jindy bych snědla jednu porci, ale teď jsem jich do sebe nasoukala nejméně pět.

''Nevěděl jsem že mám doma popelnici'' zasmál se za mnou někdo.

''Chodíš jak duch'' promluvila jsem na Harryho s plnou pusou.

''A ty tady zase vyžíráš ledničku'' podíval se na kuchyňskou linku, kde je spousta zbytků nakousaného jídla.

''Mám prostě hlad no'' pokrčila jsem rameny a zakousla jsem se do banánu.

''Bože Sarah. To jsi si nemohla vzít třeba jablko?'' zamračil se na mě a pozoroval mě dál, jak jím ten banán.

''Bože Harry. Mohl by jsi prosím přestat myslet na sex a všechno s ním spojené?'' dojedla jsem

'poslední sousto z banánu.

''Pamatuješ si, jak jsi mi jednou řekla, že jsem nemocný a měl bych se jít léčit?'' zasměje se Harry nad tou vzpomínkou, když jsem mu tohle řekla ve spojitosti se sexem.

''A ty jsi odpověděl, že tě léčím já, když ti dám'' připomněla jsem mu jeho odpověď.

''A je to pravda. Jenže teď je to horší, protože bych tě musel šukat ve dne v noci'' položí ruce na moje boky a já mám co dělat, abych se udržela na vlastních nohou. Je vždycky tak svůdně omamující.

''Jdu se převléknout'' řekla jsem rychle, než se stane to, že mě tady ohne přes kuchyňskou linku. Jako to už jednou udělal.

''Sarah'' zakňučel, když jsem okolo něj jen prošla pryč. Věnovala jsem mu široký úsměv a pak upaluji do pokoje, abych se převlékla. Pomalu si sundám kalhoty a pak si nasazuji volnější tepláky, aby zatím Harry neviděl moje tetování. Moje první a možná že ne poslední tetování. Co si vlastně nechal vytetovat on?

''Harry?'' promluvila jsem do ticha a čekám odkud se ozve jeho chraplák. Stojím před kuchyní, kde jsem ho viděla naposledy, ale on tady není.

''Za tebou'' zašeptal mi do ucha a mě hned přeběhl mráz po zádech.

''Ukážeš mi prosím tvoje tetování?'' otočila jsem se k němu čelem. Chvilku si mě prohlížel, ale pak nakonec zvedl ruku trochu do vzduchu. Podívala jsem se na jeho ruku, kterou zdobí pouze malé tetování na zápěstí a pak přes celé jeho předloktí bylo veliké tetování. Přečetla jsem si dokonale úhledné písmo a když jsem ho dočetla, tak jsem se podívala na Harryho. 'Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože jsi můj život.' To nejkrásnější co jsem kdy za tetován viděla. Možná právě proto mi vyhrkly slzy a já je bez možnosti zastavení nechala stékat po svých tvářích. Vrhám se Harrymu hned okolo krku.

''Miluji tě Sarah'' zašeptal a hladil mě po zádech.

''Miluji tě Harry'' zašeptala jsem taky ty božská slova.

''Teď mi řekni, co jsi tam s Em dělala ty'' chytil mě za bradu a byl tak svým obličejem kousek od mého obličeje.

''Dělala mi tetování'' sklopím zrak.

''Co?'' zvedl mi znovu bradu a jeho obličej byl plný překvapení.

''No něco se mi líbilo a ona navrhla, že mi to vytetuje'' usmála jsem se a snažila jsem se vypadat co nejvíce nevinně.

''Ukaž'' zamračil se, ale já vím že naštvaný rozhodně není.

''Fajn''olízla jsem si ret a celou dobu co jsem si sundavala tepláky, jsem pozorovala jeho nechápavý obličej. Těším se na jeho reakci.

''Kurva'' otevřel doširoka pusu, když si všiml vytetovaného podvazku.

''Je to hezký ne?'' snažím se z něj dostat, jestli se mu to líbí nebo ne.

''Tohle je tak. Do prdele Sarah'' prohrábl si vlasy a stále koukal na tetování.

''Nelíbí se ti to?'' vylekala jsem se trochu.

''Je to tak sexy, že jsem tvrdej jenom z toho tetování'' zatahal si za vlasy.

''To byl účel'' kousla jsem se do rtu.

''Potřebuju, aby jsi pro mě udělala menší maličkost'' olízl si rty a já mám chuť mu je taky olíznout.

''Copak to bude?'' dělám ze sebe ještě větší neviňátko, přitom tuším o co by asi mohlo jít.

''Aby jsi použila tu svojí pusinku'' přejíždí prstem po mých rtech a moje ruka automaticky sahá na jeho poklopec. Nekecal, když řekl že tvrdne.

110. Jeho nové tetování

24. ledna 2017 v 18:21 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Co tam jako budeme dělat?" nasednu do Harryho auta.

"Louis si nechá dělat nějaké tetování a řekl ať přijedu a taky si nechám něco udělat" odpoví mi.

"Ty si chceš nechat udělat další tetování? Nemáš už jich dost?" kouknu se na jeho potetovanou ruku.

"Nikdy toho nebude dost Sarah" věnuje mi roztomilý úsměv a já začínám přemýšlet nad takovou malou blbostí. Co kdybych si nechala taky něco vytetovat? Kam bych si to měla nechat vytetovat?

"Co si necháš vytetovat?" zeptám se Harryho.

"Nevím. Možná pistoli?" pokrčí rameny.

"A kam?" dneska mám vážně nějakou vyptávací náladu, ale prostě mě nějak všechno zajímá.

"Na ptáka asi ty vole" zavrtí hlavou a já se začnu smát.

"Příště prosím bez toho vola" šťouchnu do jeho ramene a on mi pošle svůdnou pusu.

Cesta uběhla během chvilky a Harry už zastavuje před tetovacím salónem. Zdá se to jako normální obchod, co má ve výloze vystavené různé obrázky.

Když vstoupím dovnitř, ucítím takovou zvláštní vůni. Nedokážu to vůbec popsat, ale líbí se mi to tu. Vrčící zvuk, který vychází z tetovacího strojku už mě ale trrochu děsí. Je to nepříjemný zvuk a do toho, když si ještě představím, že to do mě zabodává jehličky, tak mi přeběhne mráz po zádech.

"Nazdar Hazzouši" vzhlédne od práce nějaký vousatý muž. Je úplně celý potetovaný.

"Čus Ede" pozdraví Harry muže a pak spolu dělají nějaký pozdrav rukama. Až teď jsem si všimla, že na lehátku leží Louis a má trochu narudlou ruku, kde má už skoro dokončený obrázek.

"Co to je?" ukážu na to, co mu právě Ed tetuje.

"Kompas" usměje se na mě a je na něm vidět, že je na to hrdý.

"Proč kompas?" nechápu pointu toho tetování.

"Protože mi ukáže na tu pravou" ukáže na mě ve svém úsměvu i zuby. Popravdě, nechápu jak mu může vytetovaný kompas, ukázat tu pravou, ale nechám ho v tom.

"Necháš si dneska něco vytetovat?" slyším, jak se Ed ptá Harryho.

"A ty si jako myslíš, že jsem se na tebe přišel jenom podívat" provokuje Harry Eda.

"Tak co to bude" posadí se zpět k Louisovi a pokračuje na dodělávání toho kompasu.

"Slova" odpoví Harry a já se na něj podívám.

"Slyším chraplák a když se podívám, tak je to doopravdy Harry Styles" objeví se černovlasá dívka z vedlejší místnosti.

"Čumím, že jsi si zase nechala dát další píčovinu na ksicht" prohlíží ji Harry. Popravdě nevím, kam si dala další piercing, ale jedno vím jistě. Že už jich má moc. Kdybych na ní vytáhla magnet, tak by ho od svého obličeje už nedostala.

"Tohle je Sarah" představí mě konečně Harry. Možná to neměl dělat, protože si mě oba začnou prohlížet.

"Ty pícháš někomu snoubenku?" zaostří ta holka na můj prst se zásnubním prstýnkem.

"No jasně" zakývá Harry hlavou a já se cítím trochu dotčená, že si tady dělají srandu, tak trochu na můj účet.

"A komu? Znám ho?" zeptá se ho.

"Jop znáš. Stojí před tebou" ukáže Harry na sebe a jí spadne brada.

"Ty a ona. Vy dva? No ty krávo" vrtí nechápavě hlavou ta holka.

"Em nedělej z toho vědu. Tebe si prostě nevybral no" popichuje Ed tu holku, která se očividně jmenuje Em a já nevím jakého jména je to zkratka.

"Tak to je škoda" pokrčí Em rameny a vydá se mým směrem.

"Jak si to udělala, že jsi ho dostala? dá mi ruku okolo ramen.

"Nevím" odpovím jednoduše.

"Em, dej ty ruce od ní pryč" zavrčí na ní hravě Harry.

"Ježíš, ty naděláš" mávne na ěj rukou Em, ale stále druhou ruku nechává na mých ramenou.

"Hotovo a teď jde na řadu tahle slečinka" propustí Ed z křesla Louise a čeká na Harryho.

"No a my dvě půjdeme vedle a pokecáme" táhne mě za sebou Em.

"Opovaž se na ní něco zkoušet" zachraptí Harry a ona se jen zasměje.

"Je někdy dost otravný co?" usměje se na mě, když si sedá na malou stoličku vedle dalšího tetovacího křesla.

"Jo někdy jo" absolutně nevím o čem se sní mám bavit.

"Nechceš nějaké tetování?" rozsvítí se jí oči.

"Já nevím" hraji si se svými vlasy.

"Ale chceš. Sedej" chytne mě za ruku a stáhne mě do křesla.

"Tady máš a vybírej" podá mi knihu se spoustou nabídek s tetováním.

"Když já nevím" zkřivým obličej.

"Tak si to rozmysli. Ono jím to bude ještě chvilku trvat" usměje se na mě příjemně.

"Em je zkratka jména?" vzhlídnu od obrázků tetování.

"Emily" věnuje mi další její zářivý úsměv.

"Možná bych si mohla udělat nějaké tetování" přemýšlím nahlas.

"A co by jsi chtěla?" přisune si stoličku blíž ke mě.

*Harry*
"Nikdy bych nečekal, že jsi někoho najdeš" mluví Ed zamyšleně nahlas.

"Já taky ne" uznávám.

"Tak co to bude za slova?" připravuje se na mě Ed s jeho tetovací výbavou.

"Citát od Johna Lennona" tak teď jsem zněl jako totální idiot.

"Tady je někdo najednou citlivka" začne se smát Ed a já se za to na něj začnu mračit.

"Drž hubu" vyplivnu na něj a on se i přes to dál směje.

"Tak jo ty slečinko s citátem. Kam to bude a co přesně je to za citát?" už se zase chová seriózně. Díky bohu, protože jinak bych mu musel rozbít hubu.

"Miluju život, protože mi dal tebe. Miluju tebe, protože ty jsi můj život.

"To je pěkný. To si necháváš dělat kvůli tý šťávě co je vedle s Em?" začne čmárat na papír můj citát, aby měl nějakou předlohu.

"Ne ty idiote. Pro tebe si to echávám tetovat" zním trochu podrážděně.

"Ty máš zase náladu, jak na horský dráze" zamlaská Ed a pak mi ukáže, jak by teoreticky měl citát vypadat.

"Jo" schválím mu to a pak už jen čekám až příjde moje slast. Miluju tu malou bolest, který vzniká díky jehličkám, která pronikají do mého těla.

"A kam to teda chceš?" zeptá se mě.

"Dej mi to sem" ukážu na ruku, kterou nemám moc potetovanou.

"Chceč to měnší a nebo přes celé to předloktí?"

"Hoď to větší" rozhodnu se a on se hned pustí do své práce.

"Co tam ty dvě vlastně dělají?" uvědomím si, že Sarah zmizela s Emily vedle a ještě se neukázaly.

"Já bych věděl" zasměje se Ed a já při představě, že mi do Sarah dělá Emilyy ztuhnu.

"Ježiš klid kámo, Em by ti nesbalila holku" zavrtí nad mou reakcí Ed hlavou.

"Víš, že ona sbalí i holku, která lesba není" vzpomenu si na Em, jak se semnou vsázela, že sbalí jakoukoliv holku. Nevěřil jsem tomu, ale ona to vždycky dokázala.

"Do Sarah ale nepůjde. Em tě jenom provokuje" snaží se mě Ed uklidnit.

"Jestli na ní něco zkusí, tak jí klidně zabiju a je mi jedno jestli to je holka nebo ne" zamračím se.

"Ty jsi hroznej" protočí na mě očima. Jo možná bych se s tou žárlivostí mohl uklidnit. Sarah by mě rozhodně nikdy nepodvedla. Ona taková není.

"Hotovo" vypne Ed tetovací strojek a já se hned podívám na své nové tetování. Je to libový a už se těším, jak na to bude reagovat Sarah.

"Sarah?" vstanu z křesla a podívám se na ruku, kterou mám právě přelepenou fólií. To zase s tím bude sraní, až to budu muset pořád maazat, ale tohle tetování stojí za to.

"Nechoď sem" zakřičí na mě Em.

"Proč?" nedá mi to a jdu za nimi.

"Překvapení Stylesi! Jsi si zařídit nějaký job a a pak až bude všechno hotový, tak ti Sarah zavolá" odstrkává mě Em co nejdál od místnosti, kde je Sarah.

"Co jste si zase na mě kurva vymysleli?!" zamračím se.

"Uvidíš později" odvádí mě Em ke dveřím a pak na tvrdo vyhodí. Mrcha jedna.

109. Nějaké papírování

24. ledna 2017 v 18:20 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Rád bych dál seděl s tou nejkrásnější holkou na mém klíně, ale mám práci" Harryho hlas zní dost smutně a když se na něj podívám, tak schválně dává koutky úst dolů, aby to vypadalo, že je nešťastný.

"Mohla bych.. Ale ne" něco mě napadlo, ale je to nejspíš blbý nápad.

"Mohla bys co?" nechce mě pustit ze svého klína.

"Je to blbý nápad" zavrtím hlavou a snažím se dostat na nohy, ale Harry má vážně sílu. Takže je to naprosto marný se snažit.

"Řekni mi ho prosím" usměje se na mě a tím vytvoří ďolíčky na jeho tvářích. Je tak roztomilý.

"No, že bych mohla jít s tebou a pomoc ti třeba.." mluvím pomalu. "Ale je to blbost a proč bych ti měla pomáhat že jo? Ty to zvládneš sám a nebo zavoláš klukům" teď zase mluvím hrozně rychle. Když se zamyslím nad tím, co jsem právě dělala za totální divadlo, tak si přijdu jako idiot, protože jsem se tak vážně chovala.

"Klid Sar" směje se Harry a pohladí mě po zádech.

"Můžeš mi jít pomoct. Něco ti tam šoupnu" mrkne na mě a já se trochu zarazím nad tím, kam směřují moje myšlenky. Když řekl, že mi tam něco šoupne, tak jsem hned začala myslet na něco jiného.

"Vážně?" usměji se jak nejvíc to jde a snažím se zamaskovat to, na co právě myslím.

"Koukám, že se z tebe stává pěkně perverzní holka" přihmouří na mě oči.

"Co?" dělám, že o ničem nevím.

"To, že ti tam něco šoupnu jsem řekl schválně a očekával jsem jestli ti to docvakne. A "docvaklo" oblízne si spodní ret.

"Nevím o čem mluvíš" slezu z jeho klína a dělám jakoby nic. Harry se začne smát a vstává taky. Oba jdeme spolu do vedlejší pracovny a já si tam sednu na gauč, zatím co on jde ke stolu.

" Ale moc dobře víš o čem mluvím" Chceš abych všechny ty papíry z toho stolu shodil a přehnul tě přes něj. Držel bych tě pak za vlasy a ty bys křičela moje jméno, protože bych do tebe tvrdě narážel. A pak by jsi se udělala. Ten dokonalý pocit by se ti rozlil tělem a nemohla by jsi se díky tomu ani nadechnout" sedne si Harry na kraj a když vypráví, tak se mi udělá husí kůže.

"Ježíš Harry!" zčervenám jako rajče.

"Pojď radši něco dělat" snažím se přejít na jiné téma.

"Radši něco dělat?" Tak já si sednu a ty si můžeš sednout na mě. Samozřejmě budeš nahá a pak svlékneš i mě" kousne se do svého rtu a já hned padnu obličejem do polštářů na gauči a tím před Harrym schovám, jak moc červená z jeho slov o sexu jsem.

"Bože" promluvím do polštáře. Slyším, jak se Harry směje. Má hezký smích, který bych mohla poslouchat pořád.

Asi po minutě, když jsem se snažila uklidnit moje rozpálené tváře, jsem konečně zvedla hlavu. Harryho obličej byl blízko toho mého a on se stále přihlouple usmíval.

"Netlem se jak debil" strčím do jeho čela dlaní a on mi hned chytá zápěstí.

"Toho debila mimochodem miluješ" mrkne na mě aniž bych to čekala si mi sedne na klín.

"Co blbneš?" směji se tomu, jak hodně divně to vypadá.

"Chci vědět, co na tom všechny holky mají" pokrčí rameny a pomalu se přibližuje svými rty k těm mým, až je konečně spojí. Nemůžu se ubránit menšímu smíchu a tím se směji do polibku.

"Vole nesměj se. Snažím se, aby se mi postavil a já se pak na tvém klíně měl po čem pohybovat" mluví u mého krku a já se začnu smát ještě víc.

"Jsi vážně pako" protočím očima a on na mě přihmouří oči.

"Zapomeň už konečně na tu blbost s protáčením oči" udělám otrávený obličej.

"Taky by se ti nelíbilo, kdyby.." zastaví se a pak zatřese hlavou.

"Kdyby?" pozvednu na něj obočí.

"Nevím. Kdybych to na tebe dělal pořád" pošle mi vzdušný polibek a pak sleze z mého klína.

"Stylesi! Ty mi právě něco tajíš" strčím do jeho ramene.

"Sedni si za ten podělaný stůl a začni makat" vede mě na točící se židli za stůl a já se na ní posadím. Vím, že chtěl říct něco jiného, ale přejdu to. Nechce mi o tom říct, tak ať to neříká.

"Tyhle papíry jsou k podpisu, dáš je do složky k podpisu. Musíš se podívat jestli je tam všechno vyplněné a pokud není, tak je polož na kraj stolu. Tyhle papíry si vezmu já" vezme si docela velký štos papírů.

"Co tam je?" zním hodně zvědavě.

"Co nám přivezou a kdy a kam" odpoví jako kdyby to bylo nic.

"Fajn. Takže co vám přivezou?" opřu se o opěradlo židle a zkřížím si ruce na prsou. Ano, cítím se důležitě.

"Nechceš se radši pustit do tvých papírů?" posadí se na gauč a pak se podívá do papírů, které si dal přes sebe na stůl.

"Řekni mi to! Budeš můj manžel takže chci vědět jestli prodáváš děvky" zavtipkuji.

"To ne!" vykřikne najednou.

"Klid" nechápu proč tak reagoval.

"Prostě se vrhni na ty papíry" vypadá dost napjatě.

"Rozkaz šéfe" udělám takovou tu blbost co dělají vojáci a on se tomu zasměje.

Skloním se k papírům a začínám jimi listovat. Je jich tu asi jen dvacet, ale já vím, že v tichosti se mi to dělat nechce.

"Nemáš tu třeba rádio?" opřu se loktem o stůl a podepřu si tak i hlavu.

"Znáš aplikaci s názvem Youtube? Máš jí v telefonu, tak tam můžeš něco pustit" moc pozornosti už mi nevěnuje.

"Ale já chci slyšet, co posloucháš ty!" našpulím na něj pusu jako malé dítě.

"Sarah ty jsi vážně někdy jako dítě co chce hračku" vstane z gauče a odejde někam pryč. Po chvilce se vrátí s notebookem a za chvíli už místností zní písnička.

"Od koho to je?" zeptám se ho.

"Artict Monkeys" odpoví jednoduše.

"Není to špatný" konstatuji styl muziky, která se asi Harrymu líbí.

"Už ticho" odkašle si a odkládá další papír do složky.

Moje pozornost se zase přesouvá k těm papírům. Je to nuda, protože je tam vždy napsané jen jméno, nějaké číslo a pak podpis. Odporná nuda, kde se akorát kupec a prodávající zavazují k nějaký hovadině. Moc mě to nebaví, ale řekla jsem, že Harrymu pomůžu, tak si nemůžu přece stěžovat.

"Tak mi řekni co prodáváte a kupujete" vzhlédnu od posledního papíru k Harrymu.

"Různě" píše něco do papíru.

"Různě je třeba například?" snažím se ho donutit, aby mi to řekl.

"Zbraně" odpoví mi zase jedním pitomým slovem.

"Dál?" nenechám se odbýt.

"Auta" podívá se na mě a tím očividně očekává, že se ho budu ptát dál. A má pravdu, že se ho budu ptát dál.

"Kradená auta?" pozoruji ho, jak se trochu mračí.

"Někdy" usměje se. To jeho odpovídání jedním slovem, mi začíná lézt na nervy.

"Co dál ještě prodáváte a nebo kupujete?" přijdu si jak u nějakého rozhovoru.

"Všechno Sarah" už zase se naklání na papíry.

"Drogy" odpovím za něj a on se zase na mě podívá.

"Hmm" pokývá hlavou, že mám pravdu.

"S tebou je teda konverzace" protočím očima a podívám se po stole. Zajímá mě do čeho bych se mohla podívat a dozvědět se něco víc, než mi Harry řekl.

"Zase to s těma očima sakra nepřeháněj" otočí najednou židlí Harry a já jsem překvapená tím, jak rychlý je. Vůbec jsem si ani nevšimla, že vstal.

"Promiň" omluvím se mu a víc se schoulím na židli.

"No nic. Ty už to máš očividně hotové a tak by jsme mohli něco podniknout ne?" usměje se na mě a sedne si na kraj stolu.

"Ty máš teda zase změny nálad" mám chuť protočit očima, ale Harry by asi vybouchl zlostí.

"Jo jo. Takový už jsem já" mrkne na mě. Nadechuje se zase, že něco řekne, ale začne mu zvonit telefon. Rychle ho vyndá z kapsy a hovor příjme.

"Jop?" je první slovo co řekne volajícímu.

"Jako teď?" zasměje se.

"No já jo. Ale ona asi ne" prohlíží si mě a mě je jasné, že právě mluví o mě.

"Jasný. Tak mi tam za dvacet minut budeme" ukončí hovor a seskočí ze stolu.

"Kde budeme?" zeptám se ho, když mě táhne za ruku ven z domu.

"V tetovacím salónu" je sice ke mě zády, ale vím, že se určitě ďábelský usmívá.

"Tetovací salón?" vykulím oči.

"Jop" zasměje se nad tím, jak se tvářím a už otevírá vrata do garáže.