96. Je na mě naštvaná?

22. prosince 2016 v 0:59 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Teď to nebudu s tebou řešit" otočila jsem se na něj zády a pokračovala dál chodbou až jsem přišla k sesterně.

"Dobrý den, omlouvám se, že ruším ale můj přítel boxuje a hodně si při dnešním tréninku poranil klouby. Chtěla jsem se zeptat jestli by jste mu je ošetřila" vymyslela jsem si první blbost co mě napadla a sestra s brýlemi ke mě zvedla svůj pohled od časopisu.

"To musíte do vedlejší ordinace" přestala mi zase věnovat svou pozornost. To mi mohlo dojít, že musím do ordinace a ne na sesternu.

"Počkejte slečno, tak ho sem přiveďte" ozvala se zase žena a já jsem jí v tu chvíli chtěla obejmout, že je tak ochotná. Udělala jsem krok dozadu a tím vyšla z místnosti. Harry tam stál a nad něčím přemýšlel.

"Pojď" rozkázala jsem a on jako hodné štěňátko mě poslechl.

"Tak se posaďte" ukázala sestra na židličku a Harry se tiše posadil. Začala mu to dezinfekcí a vatičkou čistit. Harry se celou tu dobu díval jenom na mě, ale já sledovala jen, jak mu sestra ošetřuje ty rozbité klouby.

"Tak už to je" řekla konečně a díky tomu se na mě Harry přestal dívat a podíval se na svoje obvázané ruce.

"Moc vám děkuju" poděkovala jsem za Harryho a vyšla, bez toho abych na něj počkala, ze sesterny. Zase jsem zamířila k pánským záchodům, ale tam už byl jen Liam.

"Tak už můžeme jet domů" usmál se na mě mile, ale já jsem mu úsměv neoplatila.

"Mám menší prosbu" otočila jsem se na Harryho.

"Jakou?" přistoupil ke mě Harry.

"Mohla bych jet do toho bytu, jak jsi koupil pro mě?" řekla jsem to jako kdyby to bylo naprosto v pohodě, ale věděla jsem, že to Harryho rozhodilo.

"Jak...Jak chceš" řekl klidně a došel do mého pokoje pro tašku s mým oblečením. Chtěla jsem si tu tašku od něj vzít, ale on jí nechtěl pustit. Tak jsme prostě všichni tři jen mlčky šli k Harrymu autu a já si potom sedla na místo spolujezdce. V autě bylo zase nepříjemné ticho a nikdo prostě nedovolil nic říct.

"Nerozmyslíš si to?" zastavil Harry před velký, několikapatrovým domem.

"Ne" řekla jsem a nehodlala se dál o tom bavit.

"Chceš doprovodit?" chytil Harry ještě moje zápěstí, když už jsem svou nohu položila na chodník.

"Ne" přišla jsem si jako zaseknutá deska, která pořád opakuje slovo "Ne".

"Sarah" zastavil mě znovu Harryho smutný hlas. Otočila jsem se na něj a on mi ještě podával klíče. Mohlo mi být jasné, že se bez klíčů do bytu nedostanu.

"Dobrou noc" usmála jsem se a zavřela dveře od auta. Rychle jsem se otočila a prostě od nich odešla. Nemohla jsem jet s Harrym domů. Prostě jsem chtěla zůstat sama a promyslet si co jsem všechno viděla. Jenže moje přemýšlení mi moc nevyšlo, protože hned co jsem vlezla do svého bytu, jsem zalezla od postele a usnula.

*Harry*

"Neboj se kámo" drkl do mého ramene Liam, když už jsem stál před jeho domem.

"Hmm" zabručel jsem a víc už jsem neměl chuť se s ním bavit.

"Tak čau" zašeptal Liam a vystoupil z mého auta. Zůstal jsem sám...

Doma to bylo divný. Všechno bez Sarah je totiž divný. Sere mě, že chtěla odvézt do jejího bytu, místo toho aby jela se mnou.

"Kurva" hodil jsem polštářem z mojí postele do místnosti a omylem jsem srazil lampičku z pracovního stolu. Chtěl jsem jí sebrat, ale když jsem se pro ní ohnul, tak mi padla do oka moje kytara. Jak dlouho jsem já na svojí kytaru nesáhl. Najednou jsem prostě cítil, že bych si chtěl zahrát. Tak nějak dát moje pocity dohromady.

Vzal jsem si ji a sedl si na postel, kde jsem pomalu začal hrát.

If I could fly
I'd be coming right back home to you
I think I might
Give up everything just ask me to

Pay attention, I hope that you listen
'Cause I let my guard down,
Right now I'm completely defenceless

For your eyes only
I'll show you my heart

Chtěl jsem pokračovat dál ve svém zpěvu, ale jako by se můj hlas vytratil. V životě se mi nestalo, že bych najednou neměl sílu mluvit. A já vím proč to je.. Jen k vůli ní! To ona mi tak nechutně zamotala hlavu a já mám teď strach, že mi dokáže i zlomit srdce. Neměl jsem jí dovolit aby dnes šla k sobě do bytu. Měl jsem být tvrdý a říct, že jede se mnou. Jenže já jí nedokážu říct ne.

"Bože" vyskočil jsem z postele a kytaru zase uklidil. Chovám se jako hovado. Přece tady nebudu brečet jenom proto, že se Sarah nelíbil můj přistup k Davidovi. On si pár ran zasloužil a jestli to tak ona nevidí, tak bohužel. Ale já si na svém budu stát.

Rozběhl jsem se po schodech do kuchyně a tam jsem šel rovnou k baru, kde bylo pár plných lahví alkoholu.

"Nejlepší na tuhle náladu je co?" zvedl jsem flašku Jacka nad hlavu.

"Chlast" odpověděl jsem si sám na svou otázku. Nehodlal jsem se dál zabývat nějakou skleničkou a tak jsem to pil z flašky. Moje staré časy se mi vrací a já se cítím dobře, ale zároveň i zraněně.

Půlka tekutiny z láhve byla v mém žaludku a já stále neměl dost.

"Chce to hudbu" usmál jsem se. Našel jsem nějaké písničky ma iPodu a pustil ho. Jo to je ono. Hudba mě uklidňovala a alkohol víc a víc otupoval až jsem měl úplně dost. Vím, že jsem se rozhodl něco podniknout, ale co to bylo. To vážně netuším.

***

"Do prdele" otevřel jsem pomalu svoje oči a zjistil, že už je venku světlo. Měl jsem poslintanou celou tvář a také jsem zjistil, že malý zbytek Jacka, který mi zbyl v lahvi zůstal, jsem rozlil po podlaze. Zvedl jsem se a došel pře mop. Kdo by to byl viděl abych já po sobě ještě uklízel? Během cesty přes kuchyň jsem zjistil, že Jack není jediné co jsem pil. Byl tam rozpitá ještě láhev SKYY. Dobrá vodka, která se hodí na párty. Ale já na ní měl očividně chuť už večer a sám. Lákalo mě dopít zbyteček, který tam zůstal. Jeden panáček po ránu ještě nikoho nezabil. a tu flašku otevřel a dopil to. Vodka mě pálila na jazyku a v krku potom příjemně zahřála.

"No a co teď?" asi jsem se zbláznil, když si povídám sám se sebou.

Došel jsem si pro telefon nahoru do ložnice a zjistil, že mám jednu zprávu. A byla od ní.

Sarah: Myslím si, že jsi trochu přebral...

Já: Jak to myslíš?

Čekal jsem, že to bude chvíli trvat než mi odpoví, ale ona mi kupodivu odpověděla hned.

Sarah: Víš co jsi dělal ve čtyři hodiny ráno?...

Já: A ty to víš?

Sarah: Já ano...

Já: A je to špatný?

Sarah: Dozvěděla jsem se něco...

Já: Přestaň s těma tečkama a vyklop co jsem udělal.

Sarah: Volal si mi. A s těma tečkama nepřestanu...........

Já: Bože! A dál?

Sarah: Vzpomeň si. Čau...

Já: Zlato prosím. Já se omlouvám pokud jsem řekl něco špatného. Jsi na mě naštvaná?

Sarah: Na tuhle otázku jsem ti odpověděla když jsi mi volal...

Já: Mám pro tebe zajet?

Sarah: Ne nejezdi pro mě...

Já: Ty se nechceš vrátit domů?

Sarah: Ale já jsem doma...

Já: Já myslím ke mě domů. Kde máme domov oba dva.

Zajímalo by mě co jsem jí říkal. Proč si nic nepamatuju? A proč se ona nechce vrátit? Kurva..!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 22. prosince 2016 v 21:23 | Reagovat

Ježiši, co to pako udělalo, zase?! Už ho mám docela plné zuby! :D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama