107. Výbuch

22. prosince 2016 v 1:11 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Takhle bych zůstal ležet klidně i hodiny'' přitulí se ke mě víc Harry. Ležíme spolu pořád nazí na gauči a v pozadí hraje televize.

''Tak proč to neuskutečnit?'' usmívám se doslova jako idiot.

''Protože potřebuju čůrat'' zakňučí Harry a já z něj sundám ruce.

''Tak běž, než se počůráš'' směji se.

''Ježiš, že jsem radši nemlčel a nedržel to'' zašklebí se na mě a pak odchází na záchod. Pozoruji jeho dokonalý zadek a až když zmizí z dohledu, si uvědomím, že mám otevřenou i pusu. Sama pro sebe se tomu zasměji a pak začnu sbírat věci ze země. Nevím proč se prostě nemůžeme svléknout a dát věci na jednu hromadu. Ne, my to prostě musíme rozházet po celé místnosti.

Seberu svoje kalhotky a rychle si je obléknu. Harryho tričko mi zůstane v rukách jako poslední a já neodolám pocitu si ho obléknout. Dokonale po něm voní a já se cítím tak uvolněně. Možná je to díky sexu, který byl zase jeden z těch nejlepších.

Přeběhnu do kuchyně abych si nalila nějaké pití a pa se opřu o linku a pozoruji zahradu z okna. Ta vzpomínka na to, jak jsem tady snídala a pozorovala Emmu, jak si plave v bazénu je hrozná. Tohle byly moje a Harryho začátky. Tak komplikované. Camil ale říkala, že Harryho neznám. Myslela to tak, že nevím, že je mafián?

''Sluší ti'' obmotají se mi něčí ruce okolo pasu a já zakloním hlavu a tím si ji opřu o Harryho rameno.

''Jak to myslela Camil s tím, když řekla, že Claire zná pravého Harryho?'' vím, že začínám citlivé téma, které by pro mě a Harryho nemuselo dopadnout zrovna růžově, ale prostě mě to zajímá.

''Mlela kraviny'' pustí mě Harry a já málem ztratím rovnováhu, když mě přestane podpírat.

''Aha'' pokrčila jsem rameny. Jeho reakce je divná, ale třeba se jen nechce bavit zrovna o Camil.

''Myslíš, že je Camil mrtvá?'' vyjde ze mě, aniž bych nad tím nějak uvažovala. Nejlepší je prostě Harryho provokovat, že?

''Není'' odchází Harry z kuchyně.

''A David?'' zakřičím ještě a bojím se jeho odpovědi.

''Možná'' odpoví mi zase jednoslovně.

''Můžeš se mnou laskavě mluvit normálně?'' doběhnu ho a stoupnu si před něj. Má zase zatnutou čelist a je na něm vidět, že je naštvaný. Já to věděla, že to zase skončí špatně.

''Ježiš! Já nevím!'' zakřičí.

''Já myslela, že ti třeba kluci napsali. Nebo že jsi s nimi potom mluvil'' možná zacházím až za hranice, ale já to prostě chci vědět. Alespoň něco by mi prostě mohl říct.

''Kurva nevím'' zakřičí zase a rozhodí u toho rukama. Trochu jsem se lekla jeho reakce a tak jsem od něj odstoupila. Lekla jsem se, že mi přistane facka za to, jak moc se vyptávám.

''Myslela jsi si, že tě praštím?'' jeho naštvanost najednou mizí.

''Ne'' zašeptám a otočím se k odchodu do svého pokoje.

''Sarah počkej'' chytá mě za loket, ale já se mu vyškubnu.

''Chtěla jsem o tom normálně mluvit'' neotáčím se na něj.

''Jenže já nechci, aby jsi si s tím zbytečně dělala hlavu'' vím, že jde za mnou. Ale když vstoupím do svého pokoje, tak za sebou rychle zavírám dveře, aby za mnou už dál nemohl. Očividně hned pochopil, protože za mnou dovnitř nejde.

Lehla jsem si do postele, která byla tak příjemně studená. Můj telefon ukazuje, že jsou čtyři hodiny ráno a tak se rozhodnu, že půjdu dál pokračovat ve spánku. Co jiného bych taky chtěla teď dělat, že?

Moje myšlenky mi v hlavě pořád létají a nedají se nějak zastavit. Jsou Camil a David mrtví? Co jim potom Louis s Liamem udělali? Proč na mě Harry tak vyjel? Proč se Harry choval tak divné, když jsem se ho zeptala na to, co o něm řekla Camil? Co teď vlastně Harry dělá?

Poslední myšlenka mě v tuhle chvíli zajímá asi nejvíc a tak se zase začínám hrabat z postele. Pomalu přejdu ke dveřím, která stejně tak pomalu otevřu. V domě je ticho, až na Harryho hlas. Jde z jeho pokoje a tak jdu k těm dveřím.

''A on?'' je první co uslyším.

''Tak je tam pošleme oba'' řekne zase a já z toho usuzuji, že s někým nejspíše telefonuje. Tedy pokud netrpí samomluvou.

''Hmm. Tam ať chcípnou'' v jeho hlase je slyšet zase naštvanost. To bude asi důležitý hovor a důležitých věcech.

''Nevím, ale budu muset za Claire zajet a vyřešit si to s ní'' hned jak vysloví to jméno tak mě nepříjemně píchne u srdce. Harry chce zajet za tou blonďatou čubkou Claire?

''Nebude všem vykládat, co jsme dělali'' zakřičí a já pak slyším jeho kroky, jak jdou ke dveřím. Sakra! Stojím, jak solný sloup, ale na poslední chvíli se vzpamatuji a zapadnu do pokoje naproti tomu jeho. Myslela jsem si, že je to pokoje. Ale není. Je to jen místnost s věcmi na uklízení. A je to tu trochu malinkatý a tak můj zadek shodí mop. Ještě jednou sakra!

''Co tu blbneš?'' otevřou se dveře a v nich se objeví Harry. Dělej Sarah, vymysli nějakou blbost. Myslela jsi, že je tady záchod. Chtěla jsi si s ním hrát na schovku. Pane bože, tak už něco řekni!

''Nevím'' neutrální odpověď je prostě nejlepší.

''Nevíš?'' zvedne na mě s úšklebkem obočí. On se mi normálně směje do ksichtu.

''Nevím'' projdu okolo něj a mířím zase do mého pokoje.

''No tak na to zapomeň'' řekne Harry, když už otevírám dveře do pokoje. Otočím se na něj a on si mě najednou hodí přes rameno.

''Co děláš?'' vykřiknu.

''Nebudeš se ode mě držet dál sakra'' plácne mě přes zadek a já, i když jsem nechtěla, se začnu smát. Někdy je tak roztomile hravý.

''Tady si lehni a můžeš pokračovat ve spaní'' usměje se na mě, když mě položí do svojí postele.

''A ty?'' zeptám se a je zbytečné čekat na odpověď, když si lehne vedle mě a přitáhne si mě blíž k sobě.

''Budu spát s tebou. Ale teď bohužel doslovně spát'' jeho perverzní narážka mi vytvoří horko po celém těle, ale snažím se ten pocit utišit. Díky jeho objetí už nad ničím nepřemýšlím a po chvilce usínám.

***

Probouzí mě horko a když otevřu oči, vidím jak mě Harry objímá a má se mnou propletené i nohy. Je tak roztomilý když spí. Snažila jsem se tam s ním chvilku ležet, ale vážně už mě to nebaví a je mi příšerné horko. Pomalu se snažím rozplést z Harryho sevření a když už stojím vedle postele, tak si oddychnu.

''Takže co teď?'' zeptám se sama sebe, když už stojím umytá, převlečená a nasnídaná v kuchyni. Jedna nevinná myšlenka a já se tak rozhodnu udělat tu největší blbost na světe. Napíšu na malý papírek vzkaz, že jsem se jela projet a pak zmizím z baráku.

''Za tohle mě Harry zabije'' prohrábnu si vlasy, když se rozjíždím pryč do baráku. Nevím, jestli právě teď dělám správnou věc, ale z těch všech mi asi přijde jako nejnormálnější. Projíždím různými ulicemi a pozoruji lidi. První zastávka, kterou mám v plánu uskutečnit je vyhlídka. Takových vzpomínek co tu mám. Zdá se jako kdyby od toho uběhlo několik let. Naposledy se tady zhluboka nadechnu a vracím se zase do auta.

Cesta mi přijde až příliš krátká, protože během pár minut už jsem na místě. Hlavně klid Sarah, hlavně klid.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 22. prosince 2016 v 22:29 | Reagovat

Boží <3

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 16. ledna 2017 v 7:27 | Reagovat

skvělé ^w^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama