103. Záchrana

22. prosince 2016 v 1:05 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Harry*

Cesta mi přijde jako nekonečná a je doplněná o strach z neznáma a o ještě větší strach o Sarah. Nevím co se jí zase v té její hlavě vyrojilo za nápad a trochu mě sere, že mi to neřekla. Mohl jsem jí říct svůj názor a nebo alespoň jet s ní. Co když jí jedno v hlavě a uvědomí si, že jsem jí vlastně využíval jen pro svoje potěšení? Byla jen holka, se kterou jsem měl v plánu pouze píchat a nic víc. Žádné city. Jenže teď vím, že jí na sto procent miluji a nehodlám se jí vzdát. Moje minulost je možná děsivá, ale o té se ona snad nikdy nedozví. Nesmí...

Dům, před kterým jsme právě zastavili je trochu menší než ten, kde teď se Sarah bydlíme. V tom, že je Sarah doopravdy tady mě utvrzuje fakt, že vidím své auto. Spadne mi veliký kámen ze srdce, když mám alespoň malou naději, že tady doopravdy je a nejela někam jinam, kde bych ji nemohl najít.

Zvláštní pocit, který mi svírá žaludek, mi připomíná pár špatných chvil s ní. Tenhle pocit jsem měl, když ji Zayn a Emma unesli. A taky jsem tohle cítil, když o de mě odešla. Odešla k vůli té největší blbosti, ale pak jsem já udělal blbost, že jsem si pozval ty holky do domu. Kdyby jen věděla, že tohle byla jen maličkost, kterou jsem udělal. Odpustila by mi? Nebo to ví a nechce o tom se mnou mluvit?

"To ticho je až nechutný" prohlásí najednou Louis, když už jdeme po cestičce k domu.

"Neděs mě prosím" prohrábnu si nervózně vlasy.

"Mám zaklepat nebo zazvonit? Nebo chceš vyrazit dveře a ukázat jim s kým to hrajou?" snaží se odlehčit situaci Liam.

"Střílej" uslyším Sarah hlas. To si snad dělá prdel? Co se tam do prdele děje?! Okamžitě se chci rozběhnout naproti dveřím a vyrazit je sám, ale to už mě Louis táhne za tričko a obcházíme tak barák.

"Co děláš do píči?" odstraním jeho ruku z mého trička a on se na mě trochu zamračí.

"Jdeme tam zadem.Hlavně klídek kámo" protočí očima Louis a já si uvědomuji, že jsem se teď zachoval trochu jako malý dítě. Ale pokud jde o Sarah, tak neznám hranice.

Ani jsem si neuvědomil, že přímo běžím okolo domu a zastavuji se u dalších vchodových dveří. To jsme si teda pomohli ty vole.

"Otevři je" mrkne na mě Louis a já si vzpomenu, že tohle nebude moje poprvé. Liam vyndá z kapsy pinetku.

"Kámo tohle vůbec nevypadá přihřátě" pokusím se o vtip a Liam jen zrudne.

"Ta je Rir a buď rád, že jí u sebe mám" řekne naštvaně.

"Nechci pinetku. Myslíš, že to pinetkou otevřu?" Vrátím mu jeho ozdobu do vlasů a pustím se do práce. Jenže po jednom zkoušení dveře odemknout, zjistím bombu. Dveře totiž nejsou zamčené.

"Aha" zašeptám a pomalu dveře otevřu. V tu samou chvíli slyším odjištění zbraně. Zkamením a místě stejně jako Louis a Liam.

"Je až zvláštní, jak rychle se karty otočili co?" slyším Sarah z vedlejší místnosti.

"Tref se prosím přesně do čela, abych vám tady alespoň hezky vymalovala" zasměje se Sarah a mě z toho pocitu co se právě děje píchne u srdce.

"A vzkaž Harrymu, že ho vážně moc miluju" a tímhle to nejspíše zakončí. Mám co dělat s tím abych se nerozbrečel jako nějaká mala holka, ale v tom samém okamžiku jednám naštvaně. Sáhnu po své pistoli za pasem a vběhnu do obýváku. Jsem zděšený tím, že vidím jak Camil míří na Sarah pistolí a ještě víc zděšený tím že je tu i David.Možná jednám v záchvatu zuřivosti, ale vystřelím. Zbraň z Camil rukou spadne na zem a one se drží za zakrvácenou ruku. Nechtěl jsem jí zastřelit, ale zbavit se zbraně z jejich pařátů je asi nelepší možností.

David už leží na břiše, na zemi, protože na něj Louis sočil a on se tak dostal do téhle polohy. Liam si vzal na starost Camil a drží ji tak dál od pistole.

Rychle přiskočím s Sarah, která tiskne víčka pevně k sobě. Bolí mě vidět ji takhle bezmocnou.

"Miluju tě" zašeptám těsně před jejím obličejem a jsem šťastný, že žije. Ona rychle otevře svoje oči, které jsou plné slz a pak je zase zavře. Nevím co se právě teď stalo, ale myslí, že ztratila vědomí.

"Sar?" začnu ji odpoutávat od židle. Jenže ona mi neodpovídá a já začínám šíleně panikařit. Ruce se mi na provaze, na jejich rukou, nesmírně klepou a já si tak neumím poradit s lehkým uzlem.

"Uhni strčí do mě Louis a rychle ze sevření provazu vyprostí Sarah ruce. Podívám se co udělal s Davidem a ten leží na zemi s rozbitým obličejem. Ještě tam má modřiny o de mě, ale Louis ho teď zkrášlil ještě víc. Díky bohu, že to udělal on, protože já bych ho nejspíš zabil. A to taky udělám...

*Sarah*

Nevím co se děje, ale tma okolo mě obklopuje. Mám zase tu panickou hrůzu, kdy chci utíkat a křičet, ale nemůžu se vůbec pohnout. Jsem tak blbá, že jsem řekla, aby mě Camil zastřelila. Nečekala jsem, že by to totiž udělala.

"Kurva, tak vstávej!" zazní Louisův hlas a já jsem nucena se dostat do reality. Konečně opouštím tuhle tmu a při pomalém otevírání mých očí, jsem ráda za světlo a všechny tvary okolo mě.

"Hodná holka" směje se na mě Louis. Stojí nade mnou jak nějaký svatý a debilně se usmívá.

"Ten úsměv je hroznej" konstatuji chrapotem.

"Ty jsi mi dala" zasměje se a ustoupí ode mě kousek. Posadím se a promnu si obličej.

"Mám na tebe křičet teď a nebo až se vzpamatuješ?" klečí vedle mě Harry a já bez jakékoliv odpovědi mu skočím okolo ramen. Je asi trochu překvapený mou rychlou reakcí a tak se oba svalíme na zem.

"A žili šťastně až do smrti"zahihňá se Louis a já bych po něm teď nejraději střelila svým naštvaným výrazem, ale užívám si Harryho objetí a jeho vůni, která mě naplňuje pocitem bezpečí.

"Co tě to proboha napadlo?" odtáhne mě trochu Harry od sebe.

"Miluju tě" přejdu jeho otázku a zase se na něj přilepím. Chovám se teď trochu divně, ale svedeme to na to že jsem v šoku a jsem ráda, že mám Harryho zase u sebe.

"Taky tě miluju Sarah" obejme mě pevněji aý skoro nemohu dýchat.

"Počkat" uvědomím si všechno, co se stalo a rychle se rozhlédnu po místnosti. Camil celá d krve, ale živá, je teď v Liamově sevření s bílou látkou v puse. David leží jen tak volně na zemi, ale nevypadá to, že by byl při vědomí.

"Co s nimi uděláme?" zeptá se Liam a pak mi věnuje úsměv, který je milý, ale zároveň i naštvaný. Tohle je všechno moje chyba. Jsem tak blbá.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 22. prosince 2016 v 22:10 | Reagovat

Už zase závidím Sarah :-D A absolutně netuším proč :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama