101. Ty svině

22. prosince 2016 v 1:03 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Netrvá to ani pět minut a už u nás stojí doktor. Oznámil nám, že je skoro všechno v pořádku a že můžeme jít za ní

"Jak jako skoro všechno?" postavil se rychle Niall a já díky tomu spadla na zem.

"Je už skoro v sedmém měsíci těhotenství a nejspíše díky pádu se stalo, že teď bude mír rizikové těhotenství" podrbe se doktor, tedy Carl, na zátylku.

"Co to znamená?" podívám se na ně a zvedám se u toho, za pomocí Harryho, ze země.

"Nějaký stres a nebo nadměrné pohybování by mohlo ohrozit plod, proto doporučuji především klid na lůžku" usměje se Carl a pomalu vede Nialla do pokoje k Gemmě. Co by jsme to byli za kamarády, kdyby jsme se nehrnuli za nimi.

"Ahoj zlato" sedne si k ní Niall a ona na něj zmateně kouká.

"Co se stalo? Je něco s naším miminkem?" začne těkat očima mezi námi všemi a já sklopím zrak na svoje boty.

"Ty nevíš co se stalo?" nakloní Niall trochu hlavu doprava.

"Já...Já.. Někdo zvonil a tak jsem šla otevřít dveře" podívá se na Nialla a já zvednu svůj zrak ze země. Niall jí drží obě ruce a palcem jí hladí po hřbetě ruky.

"Nevíš komu jsi otevřela?" zeptá se Louis a Gemma se na něj hrozně rychle podívá.

"Nevím" odpoví a já zavřu oči, protože mi pohled na ní a Nialla trhá srdce. Gemma má menší modřinku nad rtem a já přemýšlím, že to pro ní teď musí být hrozné.

"Auu" chytne se najednou přes peřinu za nohu a pak peřinu odhrne. Mám na svém levém stehně obvaz a já přemýšlím proč.

"Nejspíše jí někdo pořezal. Není to tak moc hluboké, ale radši jsme to obvázali" vysvětlí Carl, který stojí za mnou. Nevěděla jsem, že tady ještě pořád stojí.

"Pořezal?" diví se Harry a já slyším, jak si křupe prsty. Rychle ho chytím za jeho ruku a on mi ji hrozně stiskne. Docela to bolí, ale nehodlám nic říkat. To ať mi tu ruku radši rozdrtí.

"Vím že to byla holka" zamračí se Gemma a já jsem její větou naprosto zmatená.

"Holka?" zopakuje Liam.

"Jo a ještě někdo, ale ta holka říkala něco, že je to za ten bazén nebo co" zakroutí nad tím hlavou. Bazén? Holka? Ta svině!

"Omluvte mě" vyškubnu svou ruku z té Harryho a rychle odcházím z ordinace.

"Sarah co blbneš?" Zastaví mě Harry až u dveří z nemocnice.

"Musím si něco zařídit" odseknu mu a pak mi dojde, že vlastně potřebuji auto a klíčky od auta.

"Půjčil by jsi mi prosím klíče od auta?" vzhlédnu k němu a on je zamračeně začne hledat ve své kapse u džín.

"Dík" otočím se od něj a nechávám ho tam zmateně stát. Já mám totiž svůj plán, který nejde odložit.

Jedu městem stejně zběsile a vlastně ani nevím kam jedu. Do prdele, tohle jsem trochu nedomyslela. Začnu se okolo sebe koukat a všimnu si, že pod rádiem v přihrádce je Harryho telefon. Rychle zajedu ke kraji silnice a telefon popadnu do ruky. Super, Harry na něm má heslo. Takže nic. Zase se můžu vrátit do nemocnice a říct, že jsem úplně vypatlaná. Co by mohl mít Harry asi tak za heslo? Nejde o žádný číselný kód a tak jsem zachráněná alespoň od toho. Až teď si všimnu, že na hlavní tapetě má mou fotku. Kde tuhle fotku vzal? Je to fotka z Buenos Aires, jak jsme byli na té pláži. Nehodlám teď ale řešit fotku, i když to je od něj hrozně sladký. Tak fajn. Napadla mě sice malá blbost, ale jako heslo jsem dala svoje jméno. A jsem totálně překvapená, když je to správně. Ten hrubý a nevychovaný Harry se tak změnil a dokonce si nastavil jako heslo moje jméno. I když dneska mi přišlo, že se na malou chvilku vrátil ten hrubý a nevychovaný, ze kterého mám trochu strach.

Podívám se tedy do kontaktů a vytočím Louisovo číslo.

"Kde jsi? " ozve se Louisův hlas do telefonu.

"Kde bydlí Camil? " přejdu jeho otázku.

"Na východě, proč? " z jeho hlasu je poznat, že je zmatený.

"Na východě je jako kde? " řeknu vytočeně.

"Leigh on sea. Teda mám za to, že se to tam tak jmenuje, ale mělo by to být správně" odpoví mi a já hned zadávám do navigace ten název. Není to vůbec daleko a tak hned vyrazím i s telefonem u ucha směrem jakým mi ukazuje navigace.

"Proč to potřebuješ vědět? " zašeptá Louis.

"Prostě si s ní chci promluvit" odpovím a očekávám další otázky.

"Tak hledej takový bílý dům. Je hned na začátku města. Není problém ho přehlédnout" řekne Louis místo otázky a já jsem vděčná za to, že se dál nevyptává.

"Hlavně to neříkej Harrymu" řeknu naposled a hovor hned ukončuji. Ještě něco mi říkal, ale já slyšela jen jak řekne ´Harry´. Znovu už mu volat nebudu a tak budu jen doufat, že mu to neřekne. Telefon hodím na sedačku spolujezdce, jenže telefon se jako naschvál odrazí a spadne na kobereček pod sedačkou. Jako ten největší idiot během házení a pozorování telefonu, jak padá na zem nevnímám silnici před sebou. Slyším klakson auta a tak rychle střelím očima zpět na vozovku. Rychle trhnu volantem a celá vystresovaná se zase vrátím do svého pruhu.

"Krávo" zakřičím sama na sebe a snažím se uklidnit svoje nervy.

Konečně vidím velký nápis LEIGH ON SEA a začíná mi neskutečně rychle proudit krev v žilách.

Louis měl pravdu. Velký bílý dům skoro nejde přehlédnout. V hlavě mám úplně prázdno. Prudce zastavuji před tím odporným domem a pak začnu pod sedačkou hledat Harryho telefon a když ho konečně nahmatám rukou, tak se prudce zvednu. Jenže během toho se praštím do hlavy o kaslík v palubní desce.

"Kurva" praštím do něj pěstí díky tomu, jak šíleně jsem naštvaná a kaslík se mi otevře. Chci ho zavřít, ale zvědavost mi to nedovolí a proto se do něj podívám. A co neobjevím? Harry tu má pistoli.

Usměji se nad tím jak mám najednou štěstí, protože se mi pistole může hodit. Možná to je až příliš, ale nenechám to Camil jen tak projít.

Cítím jak se mi stahuje hrdlo nad vzpomínkami, co se mi mihnou před očima. Jak mě Niall učí střílet a já se konečně trefím do terče. A pak jak po sobě všichni střílejí ve skladu a já vystřelím taky. Tenkrát Niall kvůli té přestřelce skončil v nemocnici. Zatřesu hlavou a snažím se zahnat ten nepříjemný pocit jaký jsem cítila, když jsem viděla Nialla zakrvácené ruce a břicho.

Přebíhám rychle k domovním dveřím, když silně na dveře zabuším, tak si ještě rychle schovám pistoli do kalhot a překryji ji tričkem, aby nebyla vidět.

Camil mi rychle otevírá dveře a než se vůbec stačí nadechnout a něco říct, moje ruka vystřelí k jejímu obličeji a já jí dám facku. Ruka mě štípe, ale je mi to jedno. Přijde mi, že se mi líbí, jak mě ruka díky ní pálí, protože vím, že jí to bolí ještě víc než mě.

"Jsi ubohá, víš to? " zasměji se na ní falešně a zapluji dovnitř domu. Zavřu za sebou dveře a Camil mi si drží načervenalou tvář.

"To jsi byla ty, že jo? U Gemmy" přimhouřím na ní oči.

"Zasloužila si to za to co řekla a co jste udělali. Ponížili jste mě a já říkala, že se nevidíme naposled" nahodí příliš arogantní obličej a já mám chuť jí ho doslova rozšlapat.

"Něco ti řeknu" řeknu a strčím do jejího ramene. Trochu ucouvne, ale hned získá rovnováhu.

"No? " pozvedne na mě obočí.

"Jsi ta nejvíc ubohá píča co jsem kdy viděla" vyplivnu a sama jsem zaskočená svým pestrým slovníkem. Začne se hlasitě smát a tím už jsem vytočená na nejvyšší míru. Teď už pěst zatnu a trefím její nos. Mám chuť se chytit klouby, které mě teď šíleně bolí, ale ustojím to. Použiji svou druhou ruku a znovu se trefím, ale tentokrát do tváře. Ona to konečně neustojí a padne na svůj kostnatý zadek. Cítím ten blažený pocit rozlévající se po mém těle. Tohle jsem ji měla udělat hned, jak jsem jí načapala v té posteli s Hazzou. Díky obrázku, jak je Camil napálená na Harrym v posteli, chytám amok. Sahám po pistoli a natáhnu ji. Namířím ji na ni a ona se mi začne smát do obličeje. Nechápu vůbec proč se směje a začne se mi díky tomu dokonce klepat i ruka.

Bolest kterou cítím na mé ruce mě donutí pistoli pustit. Všechno mi dochází až když mě někdo pevně zezadu drží, že se nemohu ani pohnout. Vůbec nechápu co se okolo mě teď děje.

"Ahoj Sarah" zašeptá mi do ucha a já hlas hned poznávám. David.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 22. prosince 2016 v 22:00 | Reagovat

David?! Cože?! Né! Já ho měla za hodného!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama