92. Poslouchej mě

27. listopadu 2016 v 16:20 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Nevíte, kde leží Sarah Mark?'' došel jsem se nakonec zeptat na recepci.

''Jste v nějakém příbuzenském vztahu?'' pohlédla na mě svraštělá stařenka s brýlemi na nose.

''Jsem snoubenec'' začal jsem si podupávat nohou. Ženská si mě přeměřila pohledem a já se nutil, abych jí jednu nenatáhl.

''tak počkejte'' řekla a snad tou nejpomalejší chůzí šla do nějaké místnosti. Všiml jsem si, že na stole má balíček žvýkaček a začal jsem mít na ně chuť. Stejně ta bába chodí pomalu a než se vrátí, tak si stihnu jednu žvýkačku vzít. A tak jsem to i udělal. K mému znechucení byla ta žvýkačka sladká, ale i přesto jsem ji nevyplivl.

Všiml jsem si automatu na vodu a tak jsem se k němu přesunul, abych alespoň vodou trochu přerazil sladkou chuť. Díky tomu jsem byl i blíž místnostmi, ve které zmizela ta stařena. Na dveřích si přečetl, že je to pokoj pro lékaře.

''No ta holka po té bouračce s tím klučinou, jak se probudil z umělého spánku'' zaslechl jsem hlas stařenky.

''No, tak ta je v pátém patře. Proč?'' ozve se chlapský hlas a já už konečně vím, kde Sarah hledat.

''Hledá jí její snoubenec'' vysvětlí mu stařenka a mě to zarazí v chůzi, když hned na to se ozve zase ten kluk/chlap.

''No to ne'' a hned potom přímo vyletěl z lékařáku.

''Bohužel k Sarah nemůžete. Návštěvní hodiny už dávno skončily'' stoupne si přede mě a já začínám poznávat ten jeho odporný hlas. Tohle je ten podělanec, kterému chci rozbít ten jeho ksichtík. Ale já mám bohužel svá pravidla. Nehodlám se prát v nemocnici, ale jedno vím jistě, že před nemocnicí se prát klidně budu.

''Chci jenom vědět, kde leží Sarah'' zkouším to na něj v klidu, ale on se na mě tváří jako kdybych já tady byl ta svině. Mám na něj chuť řvát, že mi dělá do snoubenky, ale radši se držím a snažím se uklidnit žvýkáním žvýkačky.

''Omlouvám se, ale bohužel'' chce se otočit a odejít, ale já mu položí ruku na rameno. Stále klidně Stylesi!

''Vím, že znáš Sarah. Vím, že si o mě myslíš, že jsem idiot. Jenže já to dítě s ní sakra chci'' vyletí ze mě tak, že sám na sebe bych teď koukal s hubou dokořán.

''Jděte si lehnout'' shodí mou ruku z ramene a už ode mě odchází.

''Já už tady neležím'' vytvořím na svém obličeji arogantní úsměv a on se na mě znovu nazpět otáčí.

''Můžu tě o něco poprosit?'' začnu si křupat své klouby.

''Hmm'' a aniž bych to čekal, tak vyrazí zase zpět ke mě. A to se mi samozřejmě hodí.

''Kamarádi mi na parkovišti nechali auto, ale já nevím, kudy na to parkoviště'' menší lest ještě nikdy nikoho nezabila.

''Jděte rovně a potom... Já vás doprovodím'' mávne nakonec ruku a já jsem šťastný, že jde se mnou. Stále mám kelímek v ruce a je stále skoro plný vody. Přemýšlím jestli ho vylít a nebo vypít. A pak mě napadne něco úplně jiného. Sám pro sebe se usměji a následuje toho idiota ven. Přemýšlím jestli mi někdo vůbec řekl, jak se jmenuje, ale mám za to, že něco Liam mlel o nějakém Danovi? Je to možný? Vím, že mluvil o tom, že o Sarah je postaráno a řekl to jeho jméno.

''Jak se vlastně jmenuješ?'' začnu si ověřovat informace, abych náhodou nerozbil hubu někomu jinému.

''David'' řekne spíš jako kdybych tady nebyl. Jo! David! To je ono. A už na nic nečekám. Kelímek s vodou si položím na zem a vedle toho svojí bundu. David se na mě nechápavě otáčí. Rychlým krokem se k němu víc přiblížím.

''Sarah'' moje pěst vystřelí a trefí jeho obličej. Díky tomu, že to nečekal je zmatený a ztrácí nad sebou trochu kontrolu. Chci si s ním trochu pohrát a tak ho nechám, aby se zase vzpřímeně postavil. Chce se očividně bránit, protože teď chce jeho pěst trefit můj obličej, ale já se začnu jen smát, když se pěsti vyhnu. Teď je řada zase zpátky na mě.

''Je'' udeřím ho levou pěstí do nosu. Hned se za něj chytí a začnou mu z toho slzet oči. Už nemám náladu čekat než se pokusí mě zase praštit.

''Moje'' a poslední co udělám je, že vykopnu svou nohu a on tak schytá kopačku přímo do břicha. To on už nedokáže vůbec ustát a končí na zemi. Hned na to se ohnu ke kelímku s vodou a vyliji ho na něj a kelímek po něm hodím.

''Buď rád, že tě tu neumlátím k smrti, ale na takového chcípáka jako si ty, si síly zbytečně plácat rozhodně nebudu. Jedno si ale určitě zapamatuj. Na Sar už nemluv a už vůbec se jí nedotýkej. Jinak ti zpřerážím všechny kosti v těle. Díky tomu, že jsi zdravotní bratr bys mohl vědět kolik jich máš'' plivl jsem na něj tu sladkou žvýkačku a pak sebral svou bundu ze země.

''Jestli si teď půjdeš stěžovat, tak se nedožiješ zítřka a to si piš, že já svoje slovo dodržím'' otočil jsem se k němu zády a šel jsem od něj. Další co už mě zajímá je moje Sarah.

Vyjet výtahem do pátého patra není žádná věda a díky bohu není ani žádná věda najít její pokoj. Na dveřích jsou totiž napsané jména pacientů ležících na pokoji. Když potichu vejdu do pokoje, zjišťuji, že nespí. Slyším totiž, jak brečí.

''Já to dítě s tebou chci'' zašeptám do tmy a vím, že ona mě moc dobře slyší.

*Sarah*

Myslela jsem si, jak jsem unavená, ale není to tak. Od té doby co David odešel jsem nepřestala brečet. Je mi líto toho, že Harry to dítě nechce. Přemýšlím nad tím už dost dlouho a nedokážu přestat brečet.

''Já to dítě s tebou chci'' vyleká mě chraplavý hlas a já se rychle otáčím obličejem ke dveřím. Je i docela tma a moje orientace ve tmě se stále nezlepšila. I přes to vím, že on tam opravdu stojí a já nemám jen nějaké halucinace.

''Vážně?'' posadím se na posteli a jeho ruce si mě najednou přitáhnou na jeho hruď a pevně mě objímají. Kde vzal najednou tolik síly?

''Jo. A taky vím, že chci jen a jen tebe'' pomalu se se mnou pohupuje a mě jeho slova hřejí u srdce.

''Jenom teď musím zmizet zlato'' zašeptá mi do vlasů.

''Proč?'' nechápu co se stalo.

''Ten David. Asi. Uvidíš sama. Jen na mou obranu. On to dítě vychovávat rozhodně nebude'' odtáhne se ode mě a najednou ucítím jeho rty na těch mých. Kdyby ze mě právě teď neudělal zamilovaného blázna, asi bych ho chytla za rukáv jeho bundy a vyptával se o co jde. Počkat on má na sobě bundu?

''Kam jdeš?'' zatahala jsem ho za tu bundu.

''Podepsal jsem revers, ale neboj. Zítra si pro tebe přijedu, protože s tím Davidem tě tady prostě nenechám. No a teď už vážně musím padat než bude veliký malér. Když tak jsem tady nebyl'' dostanu od něj ještě malé vysvětlení, které mi ale ještě víc zamotá hlavu. Nakonec všechno zakončí jemnou pusou na mém čele.

''Zatím zlato'' pouští mě ze svého sevření a rychle mizí z mého pokoje. Než za sebou stihne zavřít dveře, tak rozsvítím lampičku a vidím, že je to vážně Harry.

Přemýšlím jestli jsem přece jen neměla halucinace a nebo to nebyl jen výplod mé pomatené fantazie.

''Sarah?'' rozlétnou se do mého pokoje dveře a v nich stojí David s obličejem od krve. Vyděšeně vyjeknu.

''Je tady?'' zeptá se a já na něj jen čumím, jak nějaké tele.

''Kdo?'' vrtím nechápavě hlavou.

''Harry'' rychle se jde podívat do mojí koupelny.

''Není'' odpovím.

''Kdo ti to udělal?'' ukážu na jeho obličej.

''Hádej'' sáhne si na nos a trochu sykne bolestí. Řekla bych, že ho má zlomený.

''Harry?'' vykulím oči a nemůžu uvěřit, že by tohle Harry dokázal.

Je to psychopat!'' rozhodí rukama a slovem psychopat mě naštve.

''Ty ho ale neznáš!'' zakřičím na něj a on se hned zarazí, protože takovou reakci ode mě nejspíše nečekal.

''Budu tady s tebou přes noc, kdyby se tu ukázal'' posadí se do křesla, kde dnes už seděl i můj otec.

''To nemusíš'' mračím se, že z Harryho dělá skoro až zabijáka.

''Já chci'' mrkne na mě a já vidím, že mu nemá cenu odporovat.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 29. listopadu 2016 v 21:38 | Reagovat

Vysvetli mi, kdo ten David sakra je? Je to její brácha nebo co? Pls! Jsem zmatená 🙈

2 xoxowriter xoxowriter | E-mail | 1. prosince 2016 v 16:59 | Reagovat

[1]: To je ten zdravotní bratr z tý nemocnice kde Sar leží :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama