91. Revers

27. listopadu 2016 v 16:19 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Děláš si ze mě srandu, že jo?" přimhouřil na mě naštvaně oči.

"Ne" odpověděla jsem mu trochu zmateně. On to dítě nechce a já to z toho výrazu poznám. A hlavně, jak by někdo jako on chtěl mít děti. Je zázrak, že se zamiloval. Dítě už je na něj podle mě až moc. Jsem si docela jistá, že děti od sebe od sebe odstrkával, když jsme byli na té pláži a silně mu tam vadili. Moje mysl začala vytvářet různé scénky Harryho a dětí. Jak to dítě drží v náručí, ale vůbec mi to k němu prostě nesedělo. A pak mi moje fantazie ukázala, jak je dítě nešťastné z toho, že ho otec nemá rád. Jako by se mi nad hlavou najednou rozsvítila žárovička. Byl by snad otec jako je ten můj. To dítě nemůže vyrůstat s někým jako je například můj otec..

"Harry, já sice nevím co chceš, ale poslouchej mě" zastavila jsem ho než by řekl něco co by mě zasáhlo. Svou pusu zase zavřel a vyčkával co mu povím. Zhluboka jsem se nadechla a rychle si začala v hlavě formulovat věty. Ale ty se mi začali míchat dohromady a já to formulování vzdala.

"Fajn. Musíš se rozhodnout, tak jak to cítíš. Moji rodiče se rozhodli špatně a jejich láska ke mně nikdy nebyla taková jako u jiných dětí. Nesmíš potom udělat to co moje matka a nebo otec. To dítě musíš milovat. Pochopím, když řekneš ať si to dítě nechám vzít" nevím jestli to co jsem mu řekla dávalo vůbec nějaký smysl, ale já jsem věděla co to znamená. Pokud mi teď řekne, že dítě nechce, tak bude konec mého snového života s ním. To co mi teď roste v břiše ještě není ani tak velké, abych to spatřila okem. Ale i přesto k tomu začínám chovat city. Chci toho prcka a chci mu dát lásku, kterou mě rodiče nedaly.

"Sarah ty a já.." ztichl. "A dítě. To je důležitý krok" zavřel oči. Rukama jsem si promnula oči a začala se mi točit hlava. On nechce dítě. Nechce dítě ani se mnou. Myslela jsem, že mě miluje a že by možná mohl být nadšený z dítěte. Jsme oba mladí, ale jednou se nám povedlo to dítě udělat, tak by to měl tak brát.

"Víš co? Já vím co chci, ale nech mě si to promyslet. Ok?" promluvil zase a já bez nějaké podělané odpovědi se zvedla a chystala se odejít.

"Kam jdeš?" pokoušel se vstát, ale stále neměl dostatek síly.

"Musím na záchod" odpověděla jsem první co mě napadlo a svá slova doplnila ještě o úsměv.

Zdálo se mi, že na chodbě od jeho pokoje je velký zmatek, který byl hlasitý a moje uši chtěly explodovat. Opřela jsem se o zeď vedle dveří do Harryho pokoje a pomalu se po té zdi sesunula na zem.Co má tohle všechno kurva znamenat? Chci vážně to dítě? Jo! Bohužel si myslím, že ho chci jen já a to je ta bolestivá zpráva.

"Jsi v pořádku?" dotkla se mě něčí ruka na rameni. Hned jsem se podívala nahoru a zjistila, že mě David ztrápeně pozoruje.

"V pořádku?" zopakovala jsem po něm. Hned mě začal zvedat ze země a držel mě pevně, když jsem se postavila na svoje nohy , které mi teď přišli jako ze želatiny.

"Ne" moje oči se zaplnily a já rychle zabořila svůj obličej do jeho hrudi.

"Co se stalo?" byl zvědavý.

"Nechce" zavzlykala jsem a ztratila tak hlas. "Nechce to dítě" řekla jsem po nádechu a uklidnění svých vzlyků.

"On ti to řekl?" podíval se mi do očí a já ho viděla přes slzy dost rozmazaně.

"Ne to ne. Ale já to vím" zamrkala jsem abych ho lépe viděla.

"Když to dítě nechce on, já bych ho chtěl" řekl s vážným výrazem a mě se zastavil dech.

"Pojď si lehnout" podepřel mě a vedl k výtahu. Nevím jestli mě po zbytek cesty mluvil, protože jsem byla ponořená do svých myšlenek. Nechápala jsem, co mi právě řekl. Chce tím říct, že by se se mnou staral o dítě, které ve skutečnosti patří jinému? Nevím jestli jsem schopná přemýšlet, ale myslím, že tohle jsem pochopila správně.

"Dobrou" řekla jsem, když ode mně z pokoje David odcházel. Nevím kolik je hodin, ale já jsem unavená a chce se mi spát.

"Dobrou" krásně se na mě usmál a pak otevřel dveře a hned za nimi zmizel.

*Harry*

Jak si mohla myslet, že to dítě nechci? Vždyť to je to co jsem chtěl s ní mít. Chtěl jsem jí a teď s ní chci dítě. Ale ona mi nevěří. Bojí se, že bych to dítě nemiloval. Možná si ani nejsem jistý jestli není na dítě brzy, ale rozhodně nechci aby šla na potrat. Začal jsem si z ruky sundávat měřič pulsu a hrabal se z postele. Bylo to šíleně těžké, ale podařilo se. Když jsem se postavil na svoje nohy, tak se mi trochu zamotala hlava. Za dveřmi jsem najednou uslyšel hlasy. Hned jsem poznal že mluví Sarah a také vím, že brečela. Poznal jsem i to, že mluvila s nějakým klukem. Byl jsem zvědavý a tak jsem je začal poslouchat.Říkala, že to dítě nechci a já chtěl hned otevřít dveře a říct že to tak rozhodně není.

"Když to dítě nechce on, já bych ho chtěl" zastavil mě mužský hlas a já zkameněl. On by chtěl vychovávat s mojí Sarah moje dítě? No to ne! Udělal jsem další krok ke dveřím, ale moje pravá noha se mi podlomila a já spadl na studenou zem.

"Co to tady provádíte pane Stylesi?" otevřela dveře udýchaná sestra.

"Cvičím jógu" zavrčel na ní a sám se začal zase zvedat.

"Pojďte si lehnout" strkala do mě a já začal couvat k posteli.

"Kdy budu schopný normálně fungovat?" zastavil jsem se a ona na mě zvedla svoje hnědé oči.

"Dnes jste se probudil z kómatu. Už se tady pohybujete a zlobíte nás. Osobně potřebujete alespoň dva až tři dny ležet" a zase se mě snažila dostat do postele.

"Chci podepsat revers" probodl jsem ji svým pohledem.

To není dobrý nápad" zavrtěla na mě nesouhlasně hlavou.

"Dobrý nápad není mi odporovat" postavil jsem se před ní a stiskl svoje čelisti.

"Nevyhrožujte mi tady a vlezte si do té postele" nedala se rozhodit.

"Slyšela jsi mě? Chci podepsat revers!" zakřičel jsem a ona svou snahu vzdala. Rozhodila rukama a odešla ode mně z z pokoje. Hned jsem šel ke skříni, do které mi Gemma strčila nějaké hadry a začal se do nich oblékat. Když už jsem byl oblečený, tak po chvíli přišla ta samá sestřička i s doktorem, který do mě začal hustit nějaké sračky, ale já si stále stál na svém rozhodnutí. Nehodlám si tady hrát na nějakou chudinku a prosit o to, aby mi někdo nalil vodu nebo mě nakrmil.

Moje zlost začala stoupat a s tím se vracela i moje síla. Chtěl jsem rozbít hubu tomu hajzlovi, co mi dělá do Sarah a Sarah jsem chtěl říct, že kdyby držela dál hubu a seděla u mě, tak bych jí řekl, že to dítě chci. Přijdu si, jak v nějakým podělaným dramatu, kde se všechno začíná srát víc a víc.

Konečně se mi do rukou dostaly desky s papíry, které jsem hned podepsal.

"Nazdar" hodil jsem koženou bundu přes rameno a odkráčel pryč. Myslím si, že dneska budu drbaný na celém tomhle oddělení, jak nevychovaný a paličatý jsem. Ale co.. Mě jsou jejich názory naprosto u prdele. Začal jsem bloudit po nemocnici a snažil se marně najít Sarah pokoj. Přiznávám se, že bych si radši sedl, ale cítil jsem se jako v nějakém boji. V boji co nechci prohrát.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 29. listopadu 2016 v 21:33 | Reagovat

Jejda. Harry žárlí. To není dobrý🙈

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama