90. Táta

27. listopadu 2016 v 16:18 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Vypadáš hrozně'' všimne si Harry už jen malé modřinky u oka a stroupku na rtu, na mém obličeji.

''Teď už je ze mě náhodou docela modelka. Ale předtím jsem vypadala jako mega odporná ropucha'' ležím vedle Harryho na posteli. Ještě jsem neodešla z jeho pokoje, abych všem oznámila, že už se Harry probudil. Ale vlastně ani od něj už odejít nechci, protože tahle chvíle nesmí skončit. Bojím se, že když odejdu, tak on zase usne nebo se prostě něco stane.

''Jak dopadl tam ten řidič?'' připomene mi Harry ten krásný den, co se proměnil v začátek jedné velké noční můry.

''Nepřežil to'' bolí mě už jen samotná vzpomínka na tu nehodu.

''Díky bohu, jinak bych ho musel umlátit já sám'' zasměje se malinko Harry. Už zase nemůžu udržet svoje emoce na uzdě.

''Sar, proč pláčeš?'' více mi Harryho ruka zmáčkne tu mou.

''Protože ty žiješ a já se tak hrozně bála, že tě ztratím'' brečím kvůli tomu, že jsem nepřišla o člověka, kterého opravdu celým svým srdcem miluji. Slzy štěstí, které jsou tak teplé a nejdou zastavit.

''Ale no tak zlato'' obejme mě, i když to není to jeho pravé medvědí objetí. To kvůli tomu, že je vysílený a má na sobě samé hadičky. Až teď mi došlo, že měl i jednu v puse ale tu už doktor musel odstranit, ještě než jsem přišla. Vážně ho chtěli odpojit. Po tak krátké době? To už mu vážně nedávali žádnou šanci?

''Harry jsem těhotná'' posadila jsem se na posteli a pozorovala jsem jeho nic neříkající výraz.

''Řekni něco'' šťouchla jsem do něj.

''Očividně si prášky nebrala'' podívá se na mojí ruku v té jeho.

''Měla jsem ti to říct'' přiznám svou chybu.

''Co teď teda bude?'' pokládá mi tak důležitou otázku a já na ní neznám odpověď.

''Já.. Já nevím'' dýchám rychleji.

''Chceš si to nechat?'' další otázka s neznámou odpovědí.

''Sarah už bys měla..'' strká Gemma hlavu do dveří, a když vidí, že se Harry probudil, tak jí padá čelist k zemi. Myslím, že to musí vypadat divně. Před ani ne deseti minutami jsem tady křičela, že nechci, aby Harryho odpojili. Povolili mi si s ním ještě promluvit a když sem znovu nakoukli, tak Harry už se najednou probudil.

''Pane bože'' vypískla Gemma a vtrhla dovnitř. Slezla jsem pomalu z Harryho postele a Gemma s ubrečenou Anne jsem tak dala možnost, aby objaly Harryho. Chvilku jsem pozorovala, jak mu Anne roznáší pusinky po obličeji a Gemma u něj sedí a pláče. Jsou stejně šťastné jako já.

Jako kdyby mi najednou přeskočilo a já se rozeběhla z pokoje. Běžela jsem rychle po schodech a pak chodbou k mému pokoji. Rychle jsem otevřela dveře do mého pokoje a všimla si, že už tu nesedí jen Niall, Liam a Louis, ale i můj otec s Davidem. Všichni se na mě dívají a já celá zadýchaná s velkým úsměvem se snažím popadnout dech, abych jim mohla říct tu radostnou novinu.

''Probudil se!'' skoro vykřiknu a pozoruji překvapené obličeje.

''Co že?'' postaví se rychle Louis a hned jde směrem ke mě.

''Je vzhůru a všechno si pamatuje. A normálně se mnou komunikuje!'' poskakuji a kluci hned okolo mě procházejí a míří za Harrym. Chci jít za nimi, ale nakonec se ještě otočím.

''Běž domu tati'' zamračím se na něj. Na něm jde vidět, že je zklamaný.

''Sarah prosím'' zrychleně zamrká a já díky své dobré náladě, nemám to srdce ho tu teď nechat samotného.

''Sarah'' objeví se přede mnou David.

''Hmm?'' zvednu k němu svou hlavu.

''Tak prý se probudil jo?'' usměje se na mě falešně. Díky tomu mám chuť mu říct ''Ne ty debile, vůbec jsem to právě neřekla'' ale radši zvolím milý přístup.

''Jo'' usměji se, jak nejvíc to jde.

''Tak to je fajn'' poplácá mě po rameni. A mě ho začíná být trochu líto, že mu nevěnuji dost pozornosti. Co to se mnou je? Táty je mi líto, Davida mi je líto...

''Pak ještě pokecáme, chceš?'' mrknu na něj a on se konečně hezky usměje a u toho kývá hlavou ze shora dolů.

''Mohl bys teď'' ustoupím trochu ode dveří a naznačuji mu tak, aby odešel.

''Jo jasně'' pochopí to během chvilky a s úsměvem okolo mě prochází ven. Zavřu za ním dveře a jdu se posadit na postel. Táta sedí na židli v rohu pokoje u okna.

''Tak proč tu jsi? Najednou máš starosti?'' zkřížím si ruce na prsou.

''Stýská se mi po tobě'' začne trochu nejistě.

''Mě po tobě ne'' řeknu dost nepříjemně a znovu trochu pociťuji lítost, že jsem vůbec něco takového mohla svému otci říct.

''Odpustíš mi někdy?'' hraje si s nitěmi na špinavých džínsech.

''Já ti nemám co odpouštět. To ty si musíš odpustit, ale to nevím jestli se ti někdy povede. Já ti vlastně chci poděkovat'' promnu si svoje ještě pořád od slz mokré oči.

''Za co?'' nechápe.

''Že jsi mě prohrál v kartách a pak mě dal Harrymu. Mám teď ten nejlepší život. Alespoň jednou to tvoje hraní bylo k něčemu'' mračím se na něj kvůli vzpomínce na jeho závislost.

''Už nehraju'' vypadne z něj.

''To mi teď ještě budeš lhát?'' řeknu dost nevěřícně.

''Nehraju už tak moc'' podívá se na mě těma jeho zakalenýma a starýma očima.

''Ale stále hraješ. Přestat hrát a občas hrát, je sakra velký rozdíl'' jsem zase dost naštvaná.

''Snažím se přestat'' usměje se na mě.

''To brzo. Ty jsi měl přestat, už když se ti narodil první fakan'' chce se mi z jeho přístupu zvracet.

''Mrzí mě to Sarah'' vstává a jde ke mě.

''Teď už si na hodného tátu prosím nehraj'' rychle se také postavím a snažím se si zachovat od něj dostatečnou vzdálenost.

''Děkuju, že jsi mi doma uklidila a vyprala mi věci'' připomene mi, co jsem udělal za blbost. Vůbec jsem se do toho domu neměla vracet. A už vůbec jsem mu tam neměla uklízet nebo prát.

''Už tam určitě máš zase bordel. Tedy pokud už nebydlíš pod mostem'' protočím na něj očima.

''Máma se vrátila'' další nečekaná věta, která mě překvapí. Moje máma je zpátky? Ona se vrátila zpátky domů? Chvilku jsem byla zaskočená, ale rychle jsem se vzpamatovala.

''Nemám mámu'' zatnula jsem čelist.

''Chtěla by tě vidět'' hraje si zase s nitěmi na džínsech.

''Ale já nechci vidět ji! Odešla a já musela žít bez ní. Nehodlám to měnit, takže jí vzkaž, že se stala nejhorší matkou na světě a už to nezmění'' otočila jsem se k němu zády a měla jsem v plánu odejít. Jenže táta mě chytil za paži a já jsem tak byla nucena být blízko u něj.

''Pusť'' vyškubla jsem svou ruku z těch jeho špinavých pracek.

''Jdu už domů'' řekla jsem a rovnou vyšla na chodbu.

''Tvoje máma'' začne křičet přes chodbu a jedna sestřička na něj naštvaně zasyčí a on musí zmlknout. Zasměji se, že ho umlčela zdravotní sestřička a bez toho abych se otočila, pokračuji dál.

''Tak ty vole a on si myslel, jakej je borec..'' vypráví něco trochu přehnaným způsobem Liam, když vejdu do Harryho pokoje.

''A podepsal?'' zeptá se ho Harry a až pak si mě všimne.

''Podepsal'' odpoví mu hned Liam s hrdým výrazem.

''Potřeboval bych něco vyřešit se Sarah'' promluví Harry ke všem. Myslím, že to hned všem nedojde, ale nakonec se s úsměvy vypotácí ven. Já chvilku stojím u zdi, ale pak jdu k Harrymu a sednu si na postel.

''Necháš si ho?'' začne hned.

''Já nevím'' doopravdy nevím, protože nevím jestli to dítě Harry chce.

''Jak jako nevíš? Ty to dítě nechceš?'' chce se Harry posadit, ale svou snahu hned vzdá.

''A ty?'' položím mu tu nejdůležitější otázku.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 29. listopadu 2016 v 21:28 | Reagovat

Chce! Chce 😍 Prosiiim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama