88. Zdravotní bratr

25. listopadu 2016 v 20:40 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Zatím běž Davide" poslal gynekolog toho druhého, nejspíše zdravotního bratra, pryč z ordinace.

"Tak.. Teď se vás zeptám na pár věcí a potom udělám pár vyšetření. Nic nepříjemného" sáhl gynekolog po nějakých deskách a já ho u toho vyděšeně pozorovala.

"Kdy jste měla naposledy pohlavní styk?" zvedne zrak od desek. Ježíš, kdy jsem naposledy spala s Harrym? Opřená o strom v den té nehody.

"Před tou nehodou" začnu si u toho nervózně hrát s prsty.

"A ochrana použita byla?" a v tom mi to všechno docvakne. Nikdy jsme nepoužili ochranu. Harry ty idiote! Jak jsme mohli být, tak blbý. To Harry počítal s tím, že beru antikoncepci? To jsem mu asi taky měla říct. Proč jsem tak tupá?!

"Ne" semkla jsem k sobě pevně rty.

"Kdy jste naposledy měla menstruaci?" další nepříjemná otázka. Nechci se bavit s lékařem o tom, kdy jsem naposledy měla svoje dny. Nechci s ním mluvit vůbec, ale musím. Nesnáším gynekology. Pamatuji si, jak jsem chodila dřív k jednomu slizkému a vždycky jsem se modlila, aby ta prohlídka rychle utekla.

"Asi dva týdny? Nebo týden?" odpovím mu na otázku otázkou.

"Tak to by jsme měli i jistotu, že jste otěhotněla po menstruaci" roztáhne doktor koutky do širokého úsměvu.

"Já ale nechci být těhotná" začnu pociťovat, jak se mi slzami zalívají oči. A vidím, jak je mnou zaskočený.

"To bychom mohli vyřešit později. Ale rozmyslete se pořádně prosím. Jste sice mladá, ale přece jen těhotenství je krásné" jde na něm vidět, že můj názor na těhotenství ho netěší, ale já prostě nechci dítě. Ano jsem mladá. A hlavně nemám Harryho. Bez něj to tady nemá cenu a už vůbec ne s prckem.

"Teď vás pošlu na hCG test" podal mi doktor nějaký papír. Hned jsem se s bolestí žeber zvedla z lehátka. Smutně jsem se vyšourala z ordinace. On za mnou ještě volal, ať si všechno důkladně promyslím. Jenže já mám v tomhle už naprosto jasno.

"Chcete odvézt?" zeptal se mě hned u dveří zdravotní bratr a ukazoval mi vozík.

"Nechte mě být" odsekla jsem mu. I přes to, jak unavená jsem a jak hrozně mě bolí žebra, jsme se prostě nechtěla nechat vozit na vozíku, jak nějaká nejvíc nemocná kráva, aby na mě všichni koukali a přemýšleli co za hroznou nemoc mám.

"Kam mám jít s tímhle?" ukázala jsem mu papír.

"Pojďte" vzal si ode mně papír.

"Jak vám je?" podíval se na mě.

"Asi nemá cenu lhát co?" podívala jsem se na něj a až teď si všimla, že není zrovna ošklivý.

"To doopravdy nemá slečno" choval se až příliš kultivovaně, že jsem hned protočila očima.

"Nejradši bych byla mrtvá" odpověděla jsem mu popravdě.

"To ale není zrovna moc pěkné" zamračil se na mě.

"A co je pěkného na tom, že můj snoubenec leží v umělém spánku a já jsem nejspíš těhotná?" znova se objevily ty pitomý slzy v mých očích.

"To mě mrzí" jediné co mi řekne je, že ho to mrzí. Vážně?

"Tady to je slečno" stojí před dveřmi další ordinace a hned na ně klepe.

"Jsem Sarah" podívám se na něj a i když bych chtěla se usmát, tak na to nemám sílu.

"David" natáhne na mě hned svou dlaň a já si s ním nesměle potřesu. Hned na to se otevírají dveře a v nich stojí odporná, tlustá a stará ženská. David jí hned podává papír, který jsem mu ukazovala a ona bez jediného slova odejde.

"Mám tam jít s tebou?" jeho oslovování slečno je pryč. Přemýšlím jestli mu říct ať jde pryč a nebo ať jde se mnou. Ale odpověď za mě vyjde ještě rychleji než si to promyslím.

"Můžeš" vydám se dovnitř ordinace a všimnu si hned několika zkumavek s krví a hned vedle toho injekčních stříkaček. Takže hCG je odběr krve?

Sednu si na židli a ta odporná ženská mi hned okolo paže obmotá škrtidlo.

"Pumpuj" rozkáže mi přísně a já ji poslechnu. Za chvilku už mi nabíhá žíla a ona ji pozoruje jako kdyby byla upír. Vytáhne injekční stříkačku a hned mi začne odebírat krev. Nedokážu se na to dívat a tak svůj pohled hned odvrátím na přihlížejícího Davida.

"Výsledky budou zítra" přelepí mi náplastí vpich od jehly a hned mi přestává věnovat svou pozornost. Pro mě je to signál, že už mám vstát a jít pryč.

"Ona je nepříjemná co?" směje se David hned, jak za sebou zavře dveře.

"Dost" pozoruji náplast a mám chuť si jí už sundat.

"Chceš doprovodit na pokoj?" popostrkuje mě chodbou pryč.

"Já bych ještě chtěla jít za Harrym" zesmutním.

"Měla by jsi si odpočinout. Já ti zařídím, aby jsi za Harrym mohla hned, jak to bude pro tebe možné" pohladí mě po zádech a mě je to příjemné, ale i nepříjemné.

"Když já bych.." chci mu zase říct, že bych radši za Harrym, ale on mě hned přeruší.

"Prosím Sarah" zamrká na mě a já si hned do paměti ukládám jeho hnědé oči. Nevím proč, ale musím mu vyhovět. Jsem vážně unavená a psychicky vyčerpaná.

Výtahem vyjdeme do pátého patra a hned zaměříme k mému pokoji. Jako gentleman mi podrží dveře a já hned potom zalézám do své nepohodlné postele.

"Dala by jsi si něco? Pití nebo jídlo? Nechceš něco na čtení? Nebo tu mám s tebou zůstat?" chrlí ze sebe příliš mnoho otázek.

"Nic nechci a ty tu zůstat nemůžeš. Měl by jsi jít pomáhat i jiným" přikryji se peřinou až ke krku.

"Ale já bych tady zůstal rád" posadí se na židli vedle mé postele a u toho se na mě hezky usmívá.

"Jak chceš" nemám sílu mu už nějak odporovat a hned zavírám své oči. Vnímám, že mi něco vypráví, ale nedokážu od sebe oddělit slova. A asi během pěti minut hned usínám.

"Miluji tě Sarah" usmívá se na mě Harry a pak najednou je všude hluk a já cítím, jak se mi střepy zabodávají do rukou. Křičím a u toho svírám Harryho dlaň. Konečně nastává hrobové ticho a já se podívám na Harryho, který má zakrvácený obličej, ale stále na mě kouká.

"Jsi v pořádku?'' promluvím ochraptěle.

"Musím jít" pouští mou ruku a začne vylézat ze zdemolovaného auta.

"Počkej!" zakřičím na něj a chci za ním běžet, ale bolest žeber mi to vůbec neusnadňuje. Konečně se také dostanu z auta, ale když se okolo sebe rozhlížím, tak Harryho nikde nevidím a tím pádem vůbec nevím kam mám běžet. Cítím menší studený čůrek, který mi stéká po čele, přes tvář až na bradu. Hned se to snažím utřít a tak zjišťuji, že je to krev. Mám jí na prstech a ona se najednou mění z červené na černou barvu.

"Harry" křičím a u toho brečím. Jak mohl odejít a nechat mě tady?

"Vstávej" šťouchá do mě Liam a já zjišťuji, že jsem v nemocnici a byl to jen pouhý sen.

"Harry" ale víc už neřeknu, protože začnu zase brečet.

"Ale no tak zlato" obejme mě Liam a hladí mě po zádech.

"Prý sebou házíš celou noc" stále mě Liam objímá. To jsem spala tak dlouho?

"Harry" řeknu zase jen a přijdu si jako zaseknutá.

"Hned za ním půjdeme, ale ještě ti tady mám předat výsledky testů" pouští mě a sahá po papírku na stolečku. Všechno hned začínám číst a tím i zjišťuji, že jsou výsledky odběrů mé krve. Zavírám oči, když zjišťuji do jaké situace jsem se dostala.

"Co se děje" ucítím Liama ruku na té svojí, kterou mám volně položenou na peřině.

"Jsem asi těhotná" a nečekaně zase brečím.

"Co že?" vykulí na mě Liam oči. Nehodlám mu odpovídat a on na mě stále kouká jako na zjevení.

"Tak to je úlet. Necháš si to?" vytasí na mě otázku, na kterou ani já sama nedokážu odpovědět.

"Já nevím" dám si obličej do dlaní.

"Tím chceš říct, že uvažuješ nad potratem?" rychle vstane.

"Možná" víc už se na něj nedívám.

"Sarah to si snad děláš prdel!" vyjede na mě najednou Liam a já zatnu všechny svaly v těle, jak se leknu. Jenže to způsobí, že mě píchne v žebrech a já se za to místo hned chytnu.

"To snad nemyslíš vážně, že nad tím vůbec přemýšlíš. Pane bože, ty jsi se asi hodně při té nehodě praštila do hlavy. Vždyť je to další lidský život a ty ho chceš ukončit? Vždyť je to tvoje a Harryho. A Harry by s potratem určitě nesouhlasil" chodí Liam po pokoji a rozhazuje rukama od toho, jak je naštvaný.

"Právě, že Harryho názor se nedozvíme ani jeden. A já tady bez Harryho nebudu. Se jako s prckem nastěhuji do bytu od Harryho? A budu žít šťastně až do smrti i bez Harryho? Liame, uvědom si, že Harry je pro mě to nejlepší a já jenom čekám, kdy se mi vypaří před očima a já tady zůstanu sama a se zlomeným srdcem. Nezvládnu u toho ještě vychovávat dítě" hned jak všechno ze sebe dostanu, začnu zase plakat. To prostě nejde abych vychovávala dítě v tomhle stavu a bez Harryho, je to naprosto nesmyslný. Liam mě hned chytá za ruku a smutně mě pozoruje.

"Třeba těhotná nejsem a my se tady dohadujeme zbytečně" snažím sama sebe uklidnit.

"Já jenom, že kdyby jsi se rozhodla, že to dítě nechceš. Nechoď na potrat, to ho radši po porodu dej mě" Liam mě naprosto překvapil, tím co mi právě řekl. Nedokážu mu odpovědět a tak radši zavrní oči. V uších mi nepříjemně píská, v hlavě mám snad včelí úl a celé moje tělo je jako, kdyby do něj píchali jehličkami.

"Mohla bych za Harrym?" otevřu konečně oči.

"Zvládneš to po svých a nebo chceš vozíček?" usměje se na mě Liam a já přemýšlím, jakou variantu si vybrat.

"Vozíček" bohužel musím přistoupit na tu horší variantu. Liam odběhne z pokoje a já se mezi tím pomalu zvedám z postele.

"Ahoj Sarah" ozve se příjemný hlas od dveří.

"Ahoj Davide" pozdravím ho nazpátek.

"Mám tady pro tebe ty výsledky" drží v ruce papír a pomalu mi ho podává. Nechci se na to podívat a díky Liamovi, který akorát přivezl vozík, ani nemusím. S papírem v rukách si sedám do vozíku a Liam mě odsud hned odváží.

"Co to máš?" nakloní se ke mě a ukazuje na papír.

"To je..výsledek mého podělaného života" měla jsem chuť ten papír zahodit nebo roztrhat, jen abych nevěděla výsledek. Cesta k Harrymu už proběhla v tichosti.

Už jsem byla u Harryho postele a papír položila na její kraj.

"Ahoj zlato, hádej co je nového. Byla jsem na těhotenském testu. Tady na tom papíře je výsledek, ale já ho nechci vidět. Víš prostě bez tebe tady zůstat nedokážu" zase ta slaná voda, která mi vytékala z očí. Začala jsem najednou pociťovat obrovský vztek. Nevím proč, ale hned jsem začala papír pročítat.

"Tak už se kurva probuď!" řvala jsem na celý pokoj a rychle se postavila. Začala jsem trhat papír na kousíčky.

"Já nebudu to dítě vychovávat sama, tak už otevři oči!" rozhodila jsem roztržený papír do vzduchu a začala zase brečet.

"Nebreč, to se zvládne" ucítím něčí ruku na rameni. Srdce se mi zastaví a já doufám, že je to on. Hned se podívám na toho dotyčného a jsem hned zklamaná. Je to totiž David.

"Jsem těhotná" oznámím mu to, i když tuším, že on už to ví.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | 25. listopadu 2016 v 22:20 | Reagovat

Jupí! Ona je fakt v tom! <3 Ale asi se vážně praštila do hlavy. Jdu na ní s pánvičkou! Holky do akce (platí pro ty, které se mnou souhlasí)! :-D Těším se na další díl <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama