Listopad 2016

95. Záchody

27. listopadu 2016 v 17:08 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Co máš v plánu?'' promluví na mě Liam, když už jsem skoro u nemocnice,

''Já vlastně ani nevím'' odpověděl jsem popravdě.

''Podle mě není dobrý nápad, abys na něj vlítl přede všemi v nemocnici. A hlavně před Sarah'' zamyslí se Liam nahlas.

''Tak jaký je tvůj plán?'' zastavím na veřejném nemocničním parkovišti a pootočím na něj hlavu.

''Dojdu tam já. Vyřídím všechno se sestrou, aby Sarah pustili už teď. Z doktorů by měl mít službu Jack. Jak známe Jacka, tak to půjde rychle a bez problémů. Až tě prozvoním, tak přijdeš. Mezi tím kamaráda Davida vezmu nějak na záchody, kam potom dorazíš i ty. No a tam se s ním domluvíme co a jak bude dál'' usměje se na mě Liam jako kdyby právě vynalezl něco dokonalého.

''To není špatný nápad. Tak běž'' zapřel jsem se víc o sedačku a Liam zatím odkráčel pryč do nemocnice.

*Sarah*

''Tohle nedělej'' sundavala jsem ruku ze svého boku.

''Vždyť je to příjemný'' zašeptal David těsně u mého ucha. Nevím proč, ale nijak jsem nedokázala reagovat. Byla jsem jako zamrzlá. Co se to děje? Já mám Harryho! Když mě teď objímá David, tak je mi to dost nepříjemné.

''Pusť mě'' sundala jsem rychle znovu jeho ruku a vystřelila z postele jako namydlený blesk. Nevím, co se stalo. Ale vím, že v tu samou chvíli, co jsem vyskočila z postele, se otevřely dveře. Celá vyjukaná jsem se ke dveřím otočila a polil mě studený pot. Stál tam Liam a místo původního úsměvu, se kterým přišel, se mu na tváři objevil takový dost zamračený výraz. Měla jsem z něj docela veliký strach, hlavně z toho jak se právě tvářil. V životě jsem ho takhle ještě neviděla.

''Zabal si věci'' prskl po mě a rozsvítil světlo. Musela jsem zavřít oči, protože to světlo bylo moc silné. Když jsem je zase pomalu otevřela, tak už Liam stál asi krok ode mě a začal si mě prohlížet s přimhouřenýma očima.

''Co přesně se tady dělo?'' zašeptal a já jsem zjistila, že se klepu. Pane bože, proč se klepu, když jsem nic neudělala?

''Já.. Já..'' nedokázala jsem se vymáčknout.

''Mám já rád a nechci, aby ještě odcházela. Má tady ještě zůstat'' vložil se do toho David a já po něm střelila pohledem. Už stál na nohách vedle mojí postele a arogantně se usmíval. Tak tohle posral chlapeček.

''Já jsem zasnoubená ty idiote'' štěkla jsem na něj a jemu ten debilní úsměv zmizel.

''Ale vždyť Harry..'' chtěl říct určitě nějakou narážku, směřující na Harryho, ale já jsem mu skočila do řeči.

''Je ten nejdokonalejší a já ho miluju víc než kohokoliv na světě'' přešla jsem přes pokoj ke skříni a zběsile jsem si začala dávat svoje oblečení do tašky.

''Můžu s tebou mluvit?'' promluvil Liam a já myslela, že chce mluvit se mnou. Ale svou otázku směřoval na Davida. Nechápu proč chce mluvit zrovna s ním, ale odpověď na mou otázku, už nedostanu. Protože oni dva spolu už vyšli z pokoje. Dál jsem si tedy balila svoje věci a nakonec jsem se šla převléknout do koupelničky. Jsem hrozně unavená, ale bohužel musím spolupracovat.

*Harry*

Seděl jsem v autě asi tak deset minut, když mě konečně Liam prozvonil. Rychle jsem vylítl z auta a zamkl ho. Nemocnicí jsem proběhl dost rychle a konečně už jsem stál skoro u pokoje Sarah. Hledal jsem nějaké nejbližší záchody a musím uznat, že v tomhle měl Liamův plán trochu trhlinu. Na jakých hajzlech sakra jsou? Bohužel jsem musel vytáhnout svůj mobil a zavolat Liamovi.

''Idiote'' ozval se Liam za mnou a já jsem hovor tedy ukončil.

''Vole asi vím, kde jsou jaký záchody ne?'' protočil jsem na něj očima a šel za ním.

''Když jsem tam vešel, tak jsem spatřil sebevědomě stojícího Davida.

''Konečně se zase vidíme'' usmál se na mě David a já slyšel tu jeho ironii v hlase.

''Takže si říkal dvě stě šest kostí jo? Tak si to přepočítáme ne?'' zkřížil jsem si ruce na prsou a opřel se o zeď.

''Jasně'' začal se smát David a ve mě už to začalo bublat. Chlapeček si bude hrát na drsňáka?!

''Ležel vedle ní v posteli, ale Sarah rychle z tý postele vyskočila'' přerušil houstnoucí atmosféru Liam.

''Co že s ní?'' vykřikl jsem a než mi Liam stačil odpovědět, tak jsem držel Davida pod krkem. Moje pěst vystřelila k Davidově obličeji.

''Jsi kokot?'' sáhl si David pod nos a zjistil, že mu teče krev. Už zase mu díky mě teče krev. Velice uklidňující pocit, se rozlil mým tělem. A možná proto, že jsem si to užíval po mě najednou vystartoval zase on. Dostal pravý hák a na chvilku jsem počítal světélka okolo mě. Tak tohle jsem nečekal. Krev v mých žilách se vařila a já chytil svůj amok. Začal jsem do Davida mlátit a nesoustředil jsem se na nic jiného. Vím, že se mi pár ran pokoušel vrátit, ale já jsem necítil nic. Jen nutkání ho zabít.

''Harry!'' zakřičel dívčí hlas a já jsem se začal vracet do reality. David celý od krve ležel na zemi a já jsem seděl na něm. Myslím, že jsem to přehnal, ale on mě vytočil.

''Podívej se na mě'' postavila se přede mě ta dokonalá holka a já si začal uvědomovat všechno. Sarah mě vyděšeně pozorovala a já se postavil se zaťatými pěstmi a těžce jsem oddychoval.

''Co blbneš?'' zašeptala a já viděl, jak se jí lesknou oči. Ona brečí? Otočila se k Davidovi, který stále ležel na zemi a vypadalo to, že je mimo.

''Davida?'' sklonila se k němu a já jsem ji mlčky pozoroval.

''Sakra'' vydechl David. On to přežije Sarah, tak ho tady kurva nech a pojď se mnou.

''Jak se sem kurva dostala?'' otočil jsem s výčitkou na Liama.

''Já nevim. Najednou stála vedle mě'' pokrčil Liam rameny a já se znovu otočil na Sarah. Už od Davida vstala, ale na mě se vůbec nepodívala. Vyšla ze záchodů a za chvíli se vrátila i s doktorem. Tak a já jsem teď v hajzlu.

''Očividně nebudeme řešit, jak se tohle všechno stalo'' otočil se doktor na mě a Liama. Já jsem si až teď uvědomil, že ho znám. Tohle je přece Jack. Vím o tom, že je to jeden t těch chlapů, který s námi mají něco jako smlouvu o mlčenlivosti. Něco jako Davidson. Prostě taky dělám pro nás.

''Sarah'' přistoupil jsem k Sarah, který měla pohled upřený na Jacka a Davida.

''Co to do tebe vjelo?!'' vykřikla na mě a já jsem jen na ní zíral s otevřenou pusou.

*Sarah*

''Co to do tebe vjelo?!'' vyjela jsem na Harryho a ten změnil výraz na dost zmateného. Vždyť Davida mohl zabít! Přeskočilo mu snad? Kdybych nezačala hledat Liama, tak bych ani neslyšela ze záchodů tlumené rány. A taky zvláštní tlumené výkřiky, která vydával David. Harry by ho vážně zabil. Byla jsem na něj šíleně naštvaná. Proč to jak udělal?

''Ležela jsi s ním v posteli'' procedil najednou skrz zuby Harry.

''Jak to sakra víš?'' zašeptala jsem. Ale proč jsem se cítila provinile, když jsem za to vůbec nemohla?

''Liam vás viděl'' vysvětlil mi to Harry.

''Ale já jsem v tom nevinně'' sklopil jsem svojí hlavu.

''Sarah pane bože, já ti nic nevyčítám. Jen jsem si to s t ním vyřídil podle svého. Prosím, nebuď na mě naštvaná'' chytil mou bradu mezi palec a ukazováček, a zvedl mi ji. Dívala jsem se mu do oči a nevěděla co mám dělat. Nikdy jsem takového Harryho nezažila a mám z něj strach.

''Máš rozbité klouby'' všimla jsem si najednou Harryho rukou.

''To neřeš'' vytrhl mi svou ruku z těch mých a snažil se dělat jakoby nic.

''To budu řešit. Musíš si to nechat ošetřit'' nenechala jsem se jím, jen tak odbýt.

''To není potřeba'' namítal, ale já už jsem ho táhla ven ze záchodů, aby se mu někdo na ty ruce podíval.

''Si na mě naštvaná?'' zeptal se mě Harry a já byla nucena zastavit. Jsem na něj naštvaná?

94. Zničehonic

27. listopadu 2016 v 16:39 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Co je?'' nakrčila jsem na Davida svoje obočí.

''Nic důležitého'' zakroutil rychle hlavou a začal se natahovat k notebooku, aby ten nudný film vypnul.

''Počkej, co děláš?'' koukala jsem po něm zmateně. Choval se, jak kdyby ho najednou něco koplo. Když už stál u notebooku, tak se zase napřímil a podíval se na mě. ''Napadlo mě, že by jsme tam dali jiný film. Tenhle je nuda'' posadil se zase na vedlejší postel a zíral u toho do notebooku. Jestli se snažil něco zamaskovat, tak se mu to příliš nepovedlo. Co má znamenat 206 kostí? Já si teď přijdu jako nechápavý idiot, protože vůbec jsem nepochopila význam. Možná se Harry ptal, aby se dozvěděl něco nového ze života? Já tomu vážně nějak nerozumím.

''A jaký?'' usmála jsem se, ale v duchu jsem pořád myslela na to divné chování. Jak David zareagoval, když jsem mu oznámila, že se ho ptá Harry..

''Titanic?'' zacukal na mě svým obočím.

''To je o tý lodi, jak se potop?'' hádala jsem.

''Počkat, tím chceš říct, že jsi ještě neviděla Titanic?'' položila notebook mezi postele na stoleček a pak se na mě zadíval.

''Když řeknu, že ne budu ušetřena přednášek o tom, jak to že jsem neviděla Titanic?'' založila jsem si ruce na prsou. Moje uši vnímali, že mi na stolku už po několikáté zavibroval telefon, ale teď jsem se musela věnovat Davidovi.

''Jestli řekneš, že ne... Tak se jdu zabít'' plácl se dlaní přes čelo.

''Hele já na to prostě nechtěla koukat, protože všichni tvrdili, že u toho budu brečet. Já nehodlám brečet.'' zvedla jsem ruce do obranné pozice.

''A teď se na to se mou podíváš?'' roztáhl své koutky do širokého úsměvu.

''Nechceš radši koukat na horor?'' navrhla jsem mu.

''Proč radši na horor než na Titanic?''

''Titanic se rovná slzy. Horor se rovná pár srdečným zástavám a pak nočním můrám. Lepší noční můry než slzy''

''Tím pádem budeme spát na jedné posteli'' vyplázne na mě David jazyk a já doufám, že tohle myslel jen jako pouhý vtip.

''Vybírám horor'' sáhnu rychle po notebooku a začnu listovat nabídkou různých hororů.

'' V zajetí démonů'' řeknu si sama pro sebe, když mě konečně zaujme.

''Já jsem psychicky připraven. Můžeš to pustit'' a hned po tomhle zmáčknu klávesu a film začne. Vzpomenu si na telefon a tak po něm sáhnu.

Harry: Už od tebe odešel?

Harry: Jestli tam u tebe pořád je, tak přísahám, že ho zabiju! A ty víš, že mě to nebude dělat problém.

Harry: Vůbec žádný problém.

Harry: Sarah kurva odpověz mi!

Harry: Do prdele Sarah!

Harry: Neser mě!

Já: Chce to nádech a potom výdech

Harry: Už odešel?

Já: Proč by měl odcházet?

Harry: Zeptala jsi se ho na ty kosti?

Já: Jo

Harry: A on i přesto neodešel?

Já: Přesně tak. Proč by měl odcházet?

Harry: Protože by prostě měl.

Já: Zase si budeš hrát na tajemého? Hazzo neser ty mě!

Harry: Prostě jsem mu vysvětlil, že ty jsi moje.

Vážně je Harry tak majetnický? Já jsem ale ráda jeho majetkem. Jen bych si taky chtěla vybrat nějaké kamarády.

Já: Harry?

Harry: Hmm?

Já: Nech mi Davida jako kamaráda. Prosím.

Harry: On ale nechce být tvůj kamarád?

Já: Jak tohle můžeš vědět?

Harry: Odkdy ti kamarádi nabízejí, že s tebou budou vychovávat dítě..

Já: Tak mi chtěl prostě zlepšit náladu

Harry: Zastáváš se ho?

Já: Protože je na mě hodný a nic zlého mi neudělal.

Harry: OK Sarah

Já: OK

Odložila jsem zase svůj telefon na stolek a začala pozorněji sledovat ten horor. Přiznávám, že to bylo trochu lekavé. To pro mě znamená, že tady v nemocnici se asi v noci už vyčůrat nepůjdu.

''Psala jsi si s nim?'' přeruší mě Davidův hlas z pozorování filmu.

''S kým?'' otočím na něj svou hlavu.

'' S Harrym'' řekne jako kdyby to jméno nenáviděl nejvíc na světě.

''Jo'' dělám, že jsem jeho tón neslyšela a David mi dá zase pokoj. Možná měl odejít a já bych teď šla v klidu spát.

''On si tě nezaslouží'' řekne zase a já po něm střelím pohledem.

''Pleteš se'' vrtím na něj nesouhlasně hlavou.

''Ty jsi jemná a krásná. On je hrubý a nechce s tebou ani to dítě'' sedne si David na kraj mé postele a já se také posadím.

'' Chce. Chtěl mi to hned říct, ale sestřička ho nepustila a pak si ho nechtěl pustit ani ty!'' vykřiknu a musím si potom dát ruce před pusu, abych nekřičela ještě víc a nepřišla na mě sestřička. Tomu se říká nevýhoda nemocnice.

''Takže tady jako byl?' postaví se David.

'' Byl nebo nebyl. Hlavní je, že ty jsi ho za mnou nechtěl pustit. I přes to, že jsi věděl, jak se trápím'' místo toho abych na něj křičela, tak šeptám. Už mě z toho všeho bolí hlava. David asi není takový, jak jsem si myslela. Nechci aby mi vnucoval dojem, jak je pro mě Harry nevyhovující.

''Protože jsem nechtěl, abys se ještě víc trápila'' řekne smutně a já ho zničehonic začínám chápat.

''Necháme to být?'' navrhnu a David se mnou hned souhlasí. Já osobně už nemám náladu sledovat ani ten horor a tak si prostě lehnu. Moje snaha o spánek je naprosto marná a když mi už po několikáté dnes zase zabrní mobil tak pro něj automaticky sáhnu.

Harry: Miluji tě a to vážně hodně. Chci si tě vzít a být si jistý, že už budeš patřit pouze mě a ne nikomu jinému. Chci tě vlastnit. Zn to možná sobecky, ale tohle já opravdu chci. Chci s tebou mít dítě a vím, že to bude to nejkrásnější dítě na světě. Bojím se, že mě přestaneš milovat kvůli mým chybám nebo mému chování. Slibuji, že když řekneš, tak se změním.

Já: Nepřestanu tě milovat. A chceš vědět proč? Protože tě miluju právě proto jaký jsi! Takže se prosím neměň..

Harry: Nejsi už unavená? Vždyť je jedna hodina ráno

Já: Možná trochu jsem

Harry: Tak běž spát. A já pro tebe ráno dojedu

Já: Jsi můj princ na bílém koni?

Harry: Pouze a jen tvůj

Já: Dobrou Hazz

Harry: Dobrou Sar

V životě bych si nemyslela, že mě kluk dokáže udělat tak moc šťastnou, jako právě teď Harry. A s tímhle pocitem se prostě nejlíp usíná. Jenže to by mě někdo nesměl tak pevně obejmout a přitisknout si mě tak víc na sebe.

*Harry*

Jestli si ten kokot myslí, že mu to tak lehce projde, tak se šeredně plete. Sarah je moje a když to nedokázal zjistit nebo pochopit po dobrém. Musí to tedy po zlém. Já jsem ho varoval. Takže bohužel chlapče, ale dnes tě čeká ortel.

Nehodlám dál čekat než něco na Sarah zkusí. Sere mě, že v tom pokoji s ní dál zůstal, ale před Sarah dělám jakoby nic. Přitom když jsem jí psal o tom, že ji skutečně miluji, tak už jsem dávno seděl v autě a teď mířím do nemocnice. Samozřejmě, že Liam chce jet se mnou, takže se pro něj ještě musím stavit. Možná jsem mu tak trochu psal, že tam hodlám jet. Chvilku mě vyslýchal kvůli tomu, jak jsem se dostal z nemocnice a co mi David udělal. (On mi dělá do holky, to mi udělal.) A nakonec Liam řekl, že tam chce jet se mnou a podívat se tomu idiotovi do ksichtu.

''Myslíš si, že na ní něco zkusí?'' místo pozdravu se mě Liam hned na tohle zeptá.

''Já doufám, že má rád svůj život a nic na ní nezkus'' počkal jsem až za sebou zavře dveře od auta a pak jsem pokračoval dál v cestě.

93. Odpovědi na otázky

27. listopadu 2016 v 16:37 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Proč tě Harry zmlátil?" sedla jsem si do tureckého sedu do nohou postele a pozorovala Davida, jak si svým mokrým tričkem utírá krev z nosu a okolí.

"Nechtěl jsem ho za tebou pustit" pokrčí rameny.

"Tak tě za to praštil? A proč máš mokré tričko?" mám tolik otázek, na které bych se Davida chtěla zeptat.

"No já nevím, prostě jsem řekl, že už spíš. On jestli bych ho nedovedl na parkoviště a tam do mě začal mlátit" vyprávěl mi David a já si to všechno snažila představit.

"No a to mokrý tričko mám, protože na mě vylil kelímek s vodou" podíval se potom na svoje mokré a špinavé tričko od krve, které ze sebe najednou rychle svlékl. Přiznávám, že měl hezkou postavu, ale Harry má hezčí tělo a tetování ho dělají ještě více dokonalým. Všimla jsem si i Davidových vypracovaných svalů a byla jsem nucena svůj zrak odvrátit. Není to důvod, že by se mi například začal líbit, ale bylo zvláštní ho pozorovat. A také vím, že mám Harryho, který je o mnoho hezčí.

"Vážně tady se mou nemusíš zůstávat" začala jsem si lehat do postele a přitom pozorovala Davida, jak si prohlíží svoje triko.

"Já chci" zamračí se na mě.

"Tak si alespoň dojdi pro triko" protočila jsem na něj očima. Lehla jsem si do postele a čekala než David vypadne z mého pokoje, abych si mohla vzít svůj mobil a nechat si vysvětlit všechen tenhle zmatek.

: Proč?

To bylo jediné co jsem Harrymu zvládla napsat a už jen čekala na jeho odpověď.

Harry: Proč co?

Já: Proč má kvůli tobě David na obličeji krev..

Harry: Protože..

Pane bože, tahle odpověď je od Harryho tak příšerně dětinská!

Já: Odpověz mi na otázku!

Harry: Zítra

Já: Teď!

Harry: Jdi spát

Já: Přestaň

Harry: Promiň..Jsem vytočený z toho vola

Já: Chápu to správně, že ten vůl je David?

Harry: Ano

Já: A důvod proč je vůl?

Harry: Protože je vůl

Já: Sakra Stylesi! Nehraj si tady na tajemného a odpověz mi na mou otázku! Odpověz mi na všechny mé otázky,které ti položím!

Harry: Vzrušuje mě když jsi naštvaná

Já: Mě právě nevzrušuje nic -,-

Harry: Puso, já ti to všechno vysvětlím až budeme doma

Já: Ne! Otázka číslo jedna: Co děláš kruci doma, když náš být v nemocnici?!

Harry: Odpověď je prostá. Nesnáším nemocnice

Já: Vždyť si se ty idiote dneska probudil z kómatu. Máš tady ještě zůstat! Jestli se ti něco stane!

Harry: David je idiot. Sarah prosím tě, jdi si v klidu lehnout a až ráno to budeme řešit

Já: Právě teď mi přijdeš jako idiot ty a ještě ke všemu paličatý idiot!

Byla jsem dost naštvaná, že mi Harry nechce dát jednu blbou odpověď, ale bohužel ta jeho blbá hlava to nedokázala nějak zpracovat. Čekala jsem ještě chvilku jestli mi odepíše, ale neodepsal. To mě naštvalo ještě víc.

"Vyhovuje ti to takhle víc?" objevil se ve dveřích David a byl převlečený úplně celý. Vypadal už konečně jako normální kluk.

"Sekne ti to" mrkla jsem na něj a svůj telefon položila na stolek vedle postele.

"Mohli by jsme se třeba podívat na nějaký film, pokud se ti teda nechce spát" ukázal mi v ruce jeho notebook a já byla nadšená, že by jsme se mohli v klidu podívat na nějaký film.

Film byla to komedie a já ani nevěděla, jak se to jmenuje. Především to byla totální blbost, která mě přestala bavit v půlce, ale David se smál a vypadalo to, že se mu film líbí. Když najednou mi zabrněl na stolku mobil.

Harry: Odešel jsem, protože tam nechci ležet jako idiot. Chtěl jsem jít za tebou, když jsi ty odešla z mého pokoje. Ale za dveřmi jsem slyšel, jak si s někým povídáš a také jsem slyšel tu jeho "roztomilou" nabídku k výchově NAŠEHO dítěte. Jenže sestřička mě nastrkala zpět do pokoje a nehodlala mě nikam pustit, takže jsem ti nemohl říct, že to dítě chci a nemohl jsem ani tomu volovi/idiotovi říct, že jsi moje. Podepsat revers byla prostě jediná dobrá volba, jak být volný a všechno urovnat. Chtěl jsem jít za tebou, jenže jsem nevěděl, kde máš pokoj. Proto jsem se na recepci zeptal, ale ta babka se musela jít zeptat toho vola/idiotovy, který mi řekl, že za tebou nepůjdu. Poznal jsem, že je to ten samý vůl/idiot, který ti dal tu nabídku a tak jsem si to s nim prostě vyřídil! Stačí?!

Já: Miluju tě Harry

Harry: Neodpověděla jsi na mou otázku

Já: Jakou otázku

Harry: Jestli i to stačí

Já: Ježiš -,- Jo stačí

Harry: Dobře

Já: Dobře

Harry: Taky tě miluju

Já: Už jsem se bála že, to nenapíšeš

Harry: Co teď děláš?

Já: Koukám na nějakou trapnou komedii. Ty?

Harry: Přemýšlím nad tím, jak tě mít u sebe co nejrychleji.

Harry: Počkat.. Film? Ono smíš mít v noci zapnutou televizi? Já myslel, že se to v nemocnici nesmí.

Já: Koukám na notebooku

Harry: Kde jsi vzala notebook

Já: Ten je Davida

Harry: Co prosím? To jsi mi radši nemohla napsat, abych ti přivezl ten tvůj?!

Já: Nevyšiluj hned

Harry: Proč si tam nedáš jiný film?

Já: Protože ho nechci přepínat na jiný

Harry: Víš co nedává logiku? Tohle. Tobě se ten film nelíbí, ale nechceš ho přepnout

Měla jsem nad odpověďmi co píšu Harrymu trochu přemýšlet, protože když teď napíšu, že na to koukám s Davidem, tak Harry bude doopravdy hodně vyšilovat. Ale jak jinak se z toho vykroutit?

Já: Některé věci nedávají logiku

Harry: Zavolám ti a budeme si povídat celou noc

Já: Lákavá nabídka, ale musím ji odmítnout

Harry: Důvod?

Já: Nejsem tady sama

Harry: Jestli je ON u TEBE, tak ON umře! Okamžitě ho vyhoď!

Já: Ale alespoň tu nejsem sama

Harry: Lepší je být se žížalou než s ním

Já: Přeháníš

Harry: Lásko, prosím tě jen o jednu malou věc. Zeptej se ho kolik má člověk kostí v těle a pak dodej, že se ho ptám já

Já: Fajn

"Davide? Kolik má člověk kostí v těle?" položím mu Harryho otázku.

"206, ale může se to vždy o pár kostí lišit. Proč tě to zajímá?" přestane věnovat svou pozornost filmu.

"Harry se tě ptá" pokrčím rameny a David hned zbledne.

92. Poslouchej mě

27. listopadu 2016 v 16:20 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Nevíte, kde leží Sarah Mark?'' došel jsem se nakonec zeptat na recepci.

''Jste v nějakém příbuzenském vztahu?'' pohlédla na mě svraštělá stařenka s brýlemi na nose.

''Jsem snoubenec'' začal jsem si podupávat nohou. Ženská si mě přeměřila pohledem a já se nutil, abych jí jednu nenatáhl.

''tak počkejte'' řekla a snad tou nejpomalejší chůzí šla do nějaké místnosti. Všiml jsem si, že na stole má balíček žvýkaček a začal jsem mít na ně chuť. Stejně ta bába chodí pomalu a než se vrátí, tak si stihnu jednu žvýkačku vzít. A tak jsem to i udělal. K mému znechucení byla ta žvýkačka sladká, ale i přesto jsem ji nevyplivl.

Všiml jsem si automatu na vodu a tak jsem se k němu přesunul, abych alespoň vodou trochu přerazil sladkou chuť. Díky tomu jsem byl i blíž místnostmi, ve které zmizela ta stařena. Na dveřích si přečetl, že je to pokoj pro lékaře.

''No ta holka po té bouračce s tím klučinou, jak se probudil z umělého spánku'' zaslechl jsem hlas stařenky.

''No, tak ta je v pátém patře. Proč?'' ozve se chlapský hlas a já už konečně vím, kde Sarah hledat.

''Hledá jí její snoubenec'' vysvětlí mu stařenka a mě to zarazí v chůzi, když hned na to se ozve zase ten kluk/chlap.

''No to ne'' a hned potom přímo vyletěl z lékařáku.

''Bohužel k Sarah nemůžete. Návštěvní hodiny už dávno skončily'' stoupne si přede mě a já začínám poznávat ten jeho odporný hlas. Tohle je ten podělanec, kterému chci rozbít ten jeho ksichtík. Ale já mám bohužel svá pravidla. Nehodlám se prát v nemocnici, ale jedno vím jistě, že před nemocnicí se prát klidně budu.

''Chci jenom vědět, kde leží Sarah'' zkouším to na něj v klidu, ale on se na mě tváří jako kdybych já tady byl ta svině. Mám na něj chuť řvát, že mi dělá do snoubenky, ale radši se držím a snažím se uklidnit žvýkáním žvýkačky.

''Omlouvám se, ale bohužel'' chce se otočit a odejít, ale já mu položí ruku na rameno. Stále klidně Stylesi!

''Vím, že znáš Sarah. Vím, že si o mě myslíš, že jsem idiot. Jenže já to dítě s ní sakra chci'' vyletí ze mě tak, že sám na sebe bych teď koukal s hubou dokořán.

''Jděte si lehnout'' shodí mou ruku z ramene a už ode mě odchází.

''Já už tady neležím'' vytvořím na svém obličeji arogantní úsměv a on se na mě znovu nazpět otáčí.

''Můžu tě o něco poprosit?'' začnu si křupat své klouby.

''Hmm'' a aniž bych to čekal, tak vyrazí zase zpět ke mě. A to se mi samozřejmě hodí.

''Kamarádi mi na parkovišti nechali auto, ale já nevím, kudy na to parkoviště'' menší lest ještě nikdy nikoho nezabila.

''Jděte rovně a potom... Já vás doprovodím'' mávne nakonec ruku a já jsem šťastný, že jde se mnou. Stále mám kelímek v ruce a je stále skoro plný vody. Přemýšlím jestli ho vylít a nebo vypít. A pak mě napadne něco úplně jiného. Sám pro sebe se usměji a následuje toho idiota ven. Přemýšlím jestli mi někdo vůbec řekl, jak se jmenuje, ale mám za to, že něco Liam mlel o nějakém Danovi? Je to možný? Vím, že mluvil o tom, že o Sarah je postaráno a řekl to jeho jméno.

''Jak se vlastně jmenuješ?'' začnu si ověřovat informace, abych náhodou nerozbil hubu někomu jinému.

''David'' řekne spíš jako kdybych tady nebyl. Jo! David! To je ono. A už na nic nečekám. Kelímek s vodou si položím na zem a vedle toho svojí bundu. David se na mě nechápavě otáčí. Rychlým krokem se k němu víc přiblížím.

''Sarah'' moje pěst vystřelí a trefí jeho obličej. Díky tomu, že to nečekal je zmatený a ztrácí nad sebou trochu kontrolu. Chci si s ním trochu pohrát a tak ho nechám, aby se zase vzpřímeně postavil. Chce se očividně bránit, protože teď chce jeho pěst trefit můj obličej, ale já se začnu jen smát, když se pěsti vyhnu. Teď je řada zase zpátky na mě.

''Je'' udeřím ho levou pěstí do nosu. Hned se za něj chytí a začnou mu z toho slzet oči. Už nemám náladu čekat než se pokusí mě zase praštit.

''Moje'' a poslední co udělám je, že vykopnu svou nohu a on tak schytá kopačku přímo do břicha. To on už nedokáže vůbec ustát a končí na zemi. Hned na to se ohnu ke kelímku s vodou a vyliji ho na něj a kelímek po něm hodím.

''Buď rád, že tě tu neumlátím k smrti, ale na takového chcípáka jako si ty, si síly zbytečně plácat rozhodně nebudu. Jedno si ale určitě zapamatuj. Na Sar už nemluv a už vůbec se jí nedotýkej. Jinak ti zpřerážím všechny kosti v těle. Díky tomu, že jsi zdravotní bratr bys mohl vědět kolik jich máš'' plivl jsem na něj tu sladkou žvýkačku a pak sebral svou bundu ze země.

''Jestli si teď půjdeš stěžovat, tak se nedožiješ zítřka a to si piš, že já svoje slovo dodržím'' otočil jsem se k němu zády a šel jsem od něj. Další co už mě zajímá je moje Sarah.

Vyjet výtahem do pátého patra není žádná věda a díky bohu není ani žádná věda najít její pokoj. Na dveřích jsou totiž napsané jména pacientů ležících na pokoji. Když potichu vejdu do pokoje, zjišťuji, že nespí. Slyším totiž, jak brečí.

''Já to dítě s tebou chci'' zašeptám do tmy a vím, že ona mě moc dobře slyší.

*Sarah*

Myslela jsem si, jak jsem unavená, ale není to tak. Od té doby co David odešel jsem nepřestala brečet. Je mi líto toho, že Harry to dítě nechce. Přemýšlím nad tím už dost dlouho a nedokážu přestat brečet.

''Já to dítě s tebou chci'' vyleká mě chraplavý hlas a já se rychle otáčím obličejem ke dveřím. Je i docela tma a moje orientace ve tmě se stále nezlepšila. I přes to vím, že on tam opravdu stojí a já nemám jen nějaké halucinace.

''Vážně?'' posadím se na posteli a jeho ruce si mě najednou přitáhnou na jeho hruď a pevně mě objímají. Kde vzal najednou tolik síly?

''Jo. A taky vím, že chci jen a jen tebe'' pomalu se se mnou pohupuje a mě jeho slova hřejí u srdce.

''Jenom teď musím zmizet zlato'' zašeptá mi do vlasů.

''Proč?'' nechápu co se stalo.

''Ten David. Asi. Uvidíš sama. Jen na mou obranu. On to dítě vychovávat rozhodně nebude'' odtáhne se ode mě a najednou ucítím jeho rty na těch mých. Kdyby ze mě právě teď neudělal zamilovaného blázna, asi bych ho chytla za rukáv jeho bundy a vyptával se o co jde. Počkat on má na sobě bundu?

''Kam jdeš?'' zatahala jsem ho za tu bundu.

''Podepsal jsem revers, ale neboj. Zítra si pro tebe přijedu, protože s tím Davidem tě tady prostě nenechám. No a teď už vážně musím padat než bude veliký malér. Když tak jsem tady nebyl'' dostanu od něj ještě malé vysvětlení, které mi ale ještě víc zamotá hlavu. Nakonec všechno zakončí jemnou pusou na mém čele.

''Zatím zlato'' pouští mě ze svého sevření a rychle mizí z mého pokoje. Než za sebou stihne zavřít dveře, tak rozsvítím lampičku a vidím, že je to vážně Harry.

Přemýšlím jestli jsem přece jen neměla halucinace a nebo to nebyl jen výplod mé pomatené fantazie.

''Sarah?'' rozlétnou se do mého pokoje dveře a v nich stojí David s obličejem od krve. Vyděšeně vyjeknu.

''Je tady?'' zeptá se a já na něj jen čumím, jak nějaké tele.

''Kdo?'' vrtím nechápavě hlavou.

''Harry'' rychle se jde podívat do mojí koupelny.

''Není'' odpovím.

''Kdo ti to udělal?'' ukážu na jeho obličej.

''Hádej'' sáhne si na nos a trochu sykne bolestí. Řekla bych, že ho má zlomený.

''Harry?'' vykulím oči a nemůžu uvěřit, že by tohle Harry dokázal.

Je to psychopat!'' rozhodí rukama a slovem psychopat mě naštve.

''Ty ho ale neznáš!'' zakřičím na něj a on se hned zarazí, protože takovou reakci ode mě nejspíše nečekal.

''Budu tady s tebou přes noc, kdyby se tu ukázal'' posadí se do křesla, kde dnes už seděl i můj otec.

''To nemusíš'' mračím se, že z Harryho dělá skoro až zabijáka.

''Já chci'' mrkne na mě a já vidím, že mu nemá cenu odporovat.

91. Revers

27. listopadu 2016 v 16:19 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Děláš si ze mě srandu, že jo?" přimhouřil na mě naštvaně oči.

"Ne" odpověděla jsem mu trochu zmateně. On to dítě nechce a já to z toho výrazu poznám. A hlavně, jak by někdo jako on chtěl mít děti. Je zázrak, že se zamiloval. Dítě už je na něj podle mě až moc. Jsem si docela jistá, že děti od sebe od sebe odstrkával, když jsme byli na té pláži a silně mu tam vadili. Moje mysl začala vytvářet různé scénky Harryho a dětí. Jak to dítě drží v náručí, ale vůbec mi to k němu prostě nesedělo. A pak mi moje fantazie ukázala, jak je dítě nešťastné z toho, že ho otec nemá rád. Jako by se mi nad hlavou najednou rozsvítila žárovička. Byl by snad otec jako je ten můj. To dítě nemůže vyrůstat s někým jako je například můj otec..

"Harry, já sice nevím co chceš, ale poslouchej mě" zastavila jsem ho než by řekl něco co by mě zasáhlo. Svou pusu zase zavřel a vyčkával co mu povím. Zhluboka jsem se nadechla a rychle si začala v hlavě formulovat věty. Ale ty se mi začali míchat dohromady a já to formulování vzdala.

"Fajn. Musíš se rozhodnout, tak jak to cítíš. Moji rodiče se rozhodli špatně a jejich láska ke mně nikdy nebyla taková jako u jiných dětí. Nesmíš potom udělat to co moje matka a nebo otec. To dítě musíš milovat. Pochopím, když řekneš ať si to dítě nechám vzít" nevím jestli to co jsem mu řekla dávalo vůbec nějaký smysl, ale já jsem věděla co to znamená. Pokud mi teď řekne, že dítě nechce, tak bude konec mého snového života s ním. To co mi teď roste v břiše ještě není ani tak velké, abych to spatřila okem. Ale i přesto k tomu začínám chovat city. Chci toho prcka a chci mu dát lásku, kterou mě rodiče nedaly.

"Sarah ty a já.." ztichl. "A dítě. To je důležitý krok" zavřel oči. Rukama jsem si promnula oči a začala se mi točit hlava. On nechce dítě. Nechce dítě ani se mnou. Myslela jsem, že mě miluje a že by možná mohl být nadšený z dítěte. Jsme oba mladí, ale jednou se nám povedlo to dítě udělat, tak by to měl tak brát.

"Víš co? Já vím co chci, ale nech mě si to promyslet. Ok?" promluvil zase a já bez nějaké podělané odpovědi se zvedla a chystala se odejít.

"Kam jdeš?" pokoušel se vstát, ale stále neměl dostatek síly.

"Musím na záchod" odpověděla jsem první co mě napadlo a svá slova doplnila ještě o úsměv.

Zdálo se mi, že na chodbě od jeho pokoje je velký zmatek, který byl hlasitý a moje uši chtěly explodovat. Opřela jsem se o zeď vedle dveří do Harryho pokoje a pomalu se po té zdi sesunula na zem.Co má tohle všechno kurva znamenat? Chci vážně to dítě? Jo! Bohužel si myslím, že ho chci jen já a to je ta bolestivá zpráva.

"Jsi v pořádku?" dotkla se mě něčí ruka na rameni. Hned jsem se podívala nahoru a zjistila, že mě David ztrápeně pozoruje.

"V pořádku?" zopakovala jsem po něm. Hned mě začal zvedat ze země a držel mě pevně, když jsem se postavila na svoje nohy , které mi teď přišli jako ze želatiny.

"Ne" moje oči se zaplnily a já rychle zabořila svůj obličej do jeho hrudi.

"Co se stalo?" byl zvědavý.

"Nechce" zavzlykala jsem a ztratila tak hlas. "Nechce to dítě" řekla jsem po nádechu a uklidnění svých vzlyků.

"On ti to řekl?" podíval se mi do očí a já ho viděla přes slzy dost rozmazaně.

"Ne to ne. Ale já to vím" zamrkala jsem abych ho lépe viděla.

"Když to dítě nechce on, já bych ho chtěl" řekl s vážným výrazem a mě se zastavil dech.

"Pojď si lehnout" podepřel mě a vedl k výtahu. Nevím jestli mě po zbytek cesty mluvil, protože jsem byla ponořená do svých myšlenek. Nechápala jsem, co mi právě řekl. Chce tím říct, že by se se mnou staral o dítě, které ve skutečnosti patří jinému? Nevím jestli jsem schopná přemýšlet, ale myslím, že tohle jsem pochopila správně.

"Dobrou" řekla jsem, když ode mně z pokoje David odcházel. Nevím kolik je hodin, ale já jsem unavená a chce se mi spát.

"Dobrou" krásně se na mě usmál a pak otevřel dveře a hned za nimi zmizel.

*Harry*

Jak si mohla myslet, že to dítě nechci? Vždyť to je to co jsem chtěl s ní mít. Chtěl jsem jí a teď s ní chci dítě. Ale ona mi nevěří. Bojí se, že bych to dítě nemiloval. Možná si ani nejsem jistý jestli není na dítě brzy, ale rozhodně nechci aby šla na potrat. Začal jsem si z ruky sundávat měřič pulsu a hrabal se z postele. Bylo to šíleně těžké, ale podařilo se. Když jsem se postavil na svoje nohy, tak se mi trochu zamotala hlava. Za dveřmi jsem najednou uslyšel hlasy. Hned jsem poznal že mluví Sarah a také vím, že brečela. Poznal jsem i to, že mluvila s nějakým klukem. Byl jsem zvědavý a tak jsem je začal poslouchat.Říkala, že to dítě nechci a já chtěl hned otevřít dveře a říct že to tak rozhodně není.

"Když to dítě nechce on, já bych ho chtěl" zastavil mě mužský hlas a já zkameněl. On by chtěl vychovávat s mojí Sarah moje dítě? No to ne! Udělal jsem další krok ke dveřím, ale moje pravá noha se mi podlomila a já spadl na studenou zem.

"Co to tady provádíte pane Stylesi?" otevřela dveře udýchaná sestra.

"Cvičím jógu" zavrčel na ní a sám se začal zase zvedat.

"Pojďte si lehnout" strkala do mě a já začal couvat k posteli.

"Kdy budu schopný normálně fungovat?" zastavil jsem se a ona na mě zvedla svoje hnědé oči.

"Dnes jste se probudil z kómatu. Už se tady pohybujete a zlobíte nás. Osobně potřebujete alespoň dva až tři dny ležet" a zase se mě snažila dostat do postele.

"Chci podepsat revers" probodl jsem ji svým pohledem.

To není dobrý nápad" zavrtěla na mě nesouhlasně hlavou.

"Dobrý nápad není mi odporovat" postavil jsem se před ní a stiskl svoje čelisti.

"Nevyhrožujte mi tady a vlezte si do té postele" nedala se rozhodit.

"Slyšela jsi mě? Chci podepsat revers!" zakřičel jsem a ona svou snahu vzdala. Rozhodila rukama a odešla ode mně z z pokoje. Hned jsem šel ke skříni, do které mi Gemma strčila nějaké hadry a začal se do nich oblékat. Když už jsem byl oblečený, tak po chvíli přišla ta samá sestřička i s doktorem, který do mě začal hustit nějaké sračky, ale já si stále stál na svém rozhodnutí. Nehodlám si tady hrát na nějakou chudinku a prosit o to, aby mi někdo nalil vodu nebo mě nakrmil.

Moje zlost začala stoupat a s tím se vracela i moje síla. Chtěl jsem rozbít hubu tomu hajzlovi, co mi dělá do Sarah a Sarah jsem chtěl říct, že kdyby držela dál hubu a seděla u mě, tak bych jí řekl, že to dítě chci. Přijdu si, jak v nějakým podělaným dramatu, kde se všechno začíná srát víc a víc.

Konečně se mi do rukou dostaly desky s papíry, které jsem hned podepsal.

"Nazdar" hodil jsem koženou bundu přes rameno a odkráčel pryč. Myslím si, že dneska budu drbaný na celém tomhle oddělení, jak nevychovaný a paličatý jsem. Ale co.. Mě jsou jejich názory naprosto u prdele. Začal jsem bloudit po nemocnici a snažil se marně najít Sarah pokoj. Přiznávám se, že bych si radši sedl, ale cítil jsem se jako v nějakém boji. V boji co nechci prohrát.

90. Táta

27. listopadu 2016 v 16:18 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Vypadáš hrozně'' všimne si Harry už jen malé modřinky u oka a stroupku na rtu, na mém obličeji.

''Teď už je ze mě náhodou docela modelka. Ale předtím jsem vypadala jako mega odporná ropucha'' ležím vedle Harryho na posteli. Ještě jsem neodešla z jeho pokoje, abych všem oznámila, že už se Harry probudil. Ale vlastně ani od něj už odejít nechci, protože tahle chvíle nesmí skončit. Bojím se, že když odejdu, tak on zase usne nebo se prostě něco stane.

''Jak dopadl tam ten řidič?'' připomene mi Harry ten krásný den, co se proměnil v začátek jedné velké noční můry.

''Nepřežil to'' bolí mě už jen samotná vzpomínka na tu nehodu.

''Díky bohu, jinak bych ho musel umlátit já sám'' zasměje se malinko Harry. Už zase nemůžu udržet svoje emoce na uzdě.

''Sar, proč pláčeš?'' více mi Harryho ruka zmáčkne tu mou.

''Protože ty žiješ a já se tak hrozně bála, že tě ztratím'' brečím kvůli tomu, že jsem nepřišla o člověka, kterého opravdu celým svým srdcem miluji. Slzy štěstí, které jsou tak teplé a nejdou zastavit.

''Ale no tak zlato'' obejme mě, i když to není to jeho pravé medvědí objetí. To kvůli tomu, že je vysílený a má na sobě samé hadičky. Až teď mi došlo, že měl i jednu v puse ale tu už doktor musel odstranit, ještě než jsem přišla. Vážně ho chtěli odpojit. Po tak krátké době? To už mu vážně nedávali žádnou šanci?

''Harry jsem těhotná'' posadila jsem se na posteli a pozorovala jsem jeho nic neříkající výraz.

''Řekni něco'' šťouchla jsem do něj.

''Očividně si prášky nebrala'' podívá se na mojí ruku v té jeho.

''Měla jsem ti to říct'' přiznám svou chybu.

''Co teď teda bude?'' pokládá mi tak důležitou otázku a já na ní neznám odpověď.

''Já.. Já nevím'' dýchám rychleji.

''Chceš si to nechat?'' další otázka s neznámou odpovědí.

''Sarah už bys měla..'' strká Gemma hlavu do dveří, a když vidí, že se Harry probudil, tak jí padá čelist k zemi. Myslím, že to musí vypadat divně. Před ani ne deseti minutami jsem tady křičela, že nechci, aby Harryho odpojili. Povolili mi si s ním ještě promluvit a když sem znovu nakoukli, tak Harry už se najednou probudil.

''Pane bože'' vypískla Gemma a vtrhla dovnitř. Slezla jsem pomalu z Harryho postele a Gemma s ubrečenou Anne jsem tak dala možnost, aby objaly Harryho. Chvilku jsem pozorovala, jak mu Anne roznáší pusinky po obličeji a Gemma u něj sedí a pláče. Jsou stejně šťastné jako já.

Jako kdyby mi najednou přeskočilo a já se rozeběhla z pokoje. Běžela jsem rychle po schodech a pak chodbou k mému pokoji. Rychle jsem otevřela dveře do mého pokoje a všimla si, že už tu nesedí jen Niall, Liam a Louis, ale i můj otec s Davidem. Všichni se na mě dívají a já celá zadýchaná s velkým úsměvem se snažím popadnout dech, abych jim mohla říct tu radostnou novinu.

''Probudil se!'' skoro vykřiknu a pozoruji překvapené obličeje.

''Co že?'' postaví se rychle Louis a hned jde směrem ke mě.

''Je vzhůru a všechno si pamatuje. A normálně se mnou komunikuje!'' poskakuji a kluci hned okolo mě procházejí a míří za Harrym. Chci jít za nimi, ale nakonec se ještě otočím.

''Běž domu tati'' zamračím se na něj. Na něm jde vidět, že je zklamaný.

''Sarah prosím'' zrychleně zamrká a já díky své dobré náladě, nemám to srdce ho tu teď nechat samotného.

''Sarah'' objeví se přede mnou David.

''Hmm?'' zvednu k němu svou hlavu.

''Tak prý se probudil jo?'' usměje se na mě falešně. Díky tomu mám chuť mu říct ''Ne ty debile, vůbec jsem to právě neřekla'' ale radši zvolím milý přístup.

''Jo'' usměji se, jak nejvíc to jde.

''Tak to je fajn'' poplácá mě po rameni. A mě ho začíná být trochu líto, že mu nevěnuji dost pozornosti. Co to se mnou je? Táty je mi líto, Davida mi je líto...

''Pak ještě pokecáme, chceš?'' mrknu na něj a on se konečně hezky usměje a u toho kývá hlavou ze shora dolů.

''Mohl bys teď'' ustoupím trochu ode dveří a naznačuji mu tak, aby odešel.

''Jo jasně'' pochopí to během chvilky a s úsměvem okolo mě prochází ven. Zavřu za ním dveře a jdu se posadit na postel. Táta sedí na židli v rohu pokoje u okna.

''Tak proč tu jsi? Najednou máš starosti?'' zkřížím si ruce na prsou.

''Stýská se mi po tobě'' začne trochu nejistě.

''Mě po tobě ne'' řeknu dost nepříjemně a znovu trochu pociťuji lítost, že jsem vůbec něco takového mohla svému otci říct.

''Odpustíš mi někdy?'' hraje si s nitěmi na špinavých džínsech.

''Já ti nemám co odpouštět. To ty si musíš odpustit, ale to nevím jestli se ti někdy povede. Já ti vlastně chci poděkovat'' promnu si svoje ještě pořád od slz mokré oči.

''Za co?'' nechápe.

''Že jsi mě prohrál v kartách a pak mě dal Harrymu. Mám teď ten nejlepší život. Alespoň jednou to tvoje hraní bylo k něčemu'' mračím se na něj kvůli vzpomínce na jeho závislost.

''Už nehraju'' vypadne z něj.

''To mi teď ještě budeš lhát?'' řeknu dost nevěřícně.

''Nehraju už tak moc'' podívá se na mě těma jeho zakalenýma a starýma očima.

''Ale stále hraješ. Přestat hrát a občas hrát, je sakra velký rozdíl'' jsem zase dost naštvaná.

''Snažím se přestat'' usměje se na mě.

''To brzo. Ty jsi měl přestat, už když se ti narodil první fakan'' chce se mi z jeho přístupu zvracet.

''Mrzí mě to Sarah'' vstává a jde ke mě.

''Teď už si na hodného tátu prosím nehraj'' rychle se také postavím a snažím se si zachovat od něj dostatečnou vzdálenost.

''Děkuju, že jsi mi doma uklidila a vyprala mi věci'' připomene mi, co jsem udělal za blbost. Vůbec jsem se do toho domu neměla vracet. A už vůbec jsem mu tam neměla uklízet nebo prát.

''Už tam určitě máš zase bordel. Tedy pokud už nebydlíš pod mostem'' protočím na něj očima.

''Máma se vrátila'' další nečekaná věta, která mě překvapí. Moje máma je zpátky? Ona se vrátila zpátky domů? Chvilku jsem byla zaskočená, ale rychle jsem se vzpamatovala.

''Nemám mámu'' zatnula jsem čelist.

''Chtěla by tě vidět'' hraje si zase s nitěmi na džínsech.

''Ale já nechci vidět ji! Odešla a já musela žít bez ní. Nehodlám to měnit, takže jí vzkaž, že se stala nejhorší matkou na světě a už to nezmění'' otočila jsem se k němu zády a měla jsem v plánu odejít. Jenže táta mě chytil za paži a já jsem tak byla nucena být blízko u něj.

''Pusť'' vyškubla jsem svou ruku z těch jeho špinavých pracek.

''Jdu už domů'' řekla jsem a rovnou vyšla na chodbu.

''Tvoje máma'' začne křičet přes chodbu a jedna sestřička na něj naštvaně zasyčí a on musí zmlknout. Zasměji se, že ho umlčela zdravotní sestřička a bez toho abych se otočila, pokračuji dál.

''Tak ty vole a on si myslel, jakej je borec..'' vypráví něco trochu přehnaným způsobem Liam, když vejdu do Harryho pokoje.

''A podepsal?'' zeptá se ho Harry a až pak si mě všimne.

''Podepsal'' odpoví mu hned Liam s hrdým výrazem.

''Potřeboval bych něco vyřešit se Sarah'' promluví Harry ke všem. Myslím, že to hned všem nedojde, ale nakonec se s úsměvy vypotácí ven. Já chvilku stojím u zdi, ale pak jdu k Harrymu a sednu si na postel.

''Necháš si ho?'' začne hned.

''Já nevím'' doopravdy nevím, protože nevím jestli to dítě Harry chce.

''Jak jako nevíš? Ty to dítě nechceš?'' chce se Harry posadit, ale svou snahu hned vzdá.

''A ty?'' položím mu tu nejdůležitější otázku.

89. Konečná s novým začátkem

27. listopadu 2016 v 16:17 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Já už jsem se na to s dovolením podíval" sklopil zrak na svoje nohy. Nemám chuť si s Davidem povídat a tak si zase položím čelo na Harryho ruku a nechám slzy pomalu stékat po tvářích.

"Nechceš jít na čaj?" nabídne mi David.

"A víš že asi jo" vydechnu nahlas a dám ještě rychle pusu Harrymu na čelo. Podívám se na hadičky, které vedou Harrymu z pusy a musím se kousnout do rtu, abych znovu nezačala brečet. Proč mi tohle dělá? Už to bude týden co spí a nechce se probudit. Doktoři si vždycky něco šuškají, když jdu okolo nich. Leze mi to na nervy a šíleně mě to děsí. Nejhorší na to, že pokaždé když za mnou někdo přijde (Anne, Gemma, Niall, Liam nebo Louis), tak mají v očích velkou bolest a soucit. Snaží se mě vždycky uklidnit, že se brzy probudí a nebo, že mám je a oni mě mají rádi. Ale popravdě já nechci je, chci Harryho. Nic víc.

"Ty nemusíš pracovat?'' usrknu ze svého hrnečku, který mi David půjčil, abych nemusela pít z těch rozpálených plastových.

''Mám přestávku'' vysvětlí mi a já jen tiše přikývnu.

''Co žebra?'' položí teď otázku zase on mě.

''Bolí'' ale víc mě bolí srdce.

''Ještě tomu dej chvíli a bude to fajn'' myslí si, jak mě jeho slova potěší, ale mě jdou jedním uchem tam a druhým ven. On mi vypráví o tom, jak tady začínal pracovat a jeho vtipné zážitky, které mě osobně přijdou šíleně trapné. Jenže na něj nechci být hnusná a tak se trochu nuceně směji. Už se blížíme k mému pokoji, protože je čas oběda a tady musím jíst pravidelně. A v tom ho uvidím, jak tam stojí a čeká nejspíše na mě.

''Tak ahoj'' rychle odejdu od Davida a zamířím zrovna k osobě, kterou bych tady chtěla vidět nejméně.

''Jak o mě víš?'' stojím za ním a on se na mě rychle otočí.

''Kamarád tady dělá'' vysvětlí mi otec.

''Popeláře?'' rýpnu si.

''Jak ti je Sarah?'' chce mě obejmout, ale já od něj poodstoupím.

''Hele řeknu ti to rovnou. Nezajímal jsi se o mě celý můj život, tak se to teď laskavě nesnaž dohonit. Protože už to nemá cenu'' vůbec nevím, kde se ve mě bere všechna ta nenávist, kterou až teď pociťuji.

''Sarah já ale..'' snaží se mi něco říct, ale já mu hned skočím do řeči.

''Ty drž hubu!'' vyštěkla jsem na něj z ničeho nic a on na mě najednou kouká s otevřenou pusou.

"Sarah" řekne mi překvapeně.

"Jdi domu" otevřu dveře od svého pokoje a rychle zmizím v jeho nitru. Zabouchnu za sebou dveře a vůbec mě netrápí, že tam můj otec stále stojí. Nehodlám mluvit s idiotem jako je on. On mi zkazil život. On mě pustil k Harrymu a proto jsem teď tady a Harry je v bezvědomí. Můj otec mě prohrál v kartách a Harry si mě vzal. Všechno je jen kvůli mému podělanému fotrovi.

''Sarah jsi v pořádku'' slyším mezi vzlyky.

''Hmm'' otočím se a uvidím Nialla, Liam a Louise.

''Nějaký chlap stojí u tvých dveří a říkal, že ti máme vzkázat, že tě má rád a omlouvá se'' obejme mě Louis a dá mi lehkou pusu na tvář. Tenhle rituál udělá i Niall s Liamem. Dělají to všichni pokaždé, když za mnou přijdou.

''Hádám, že ty oči máš po něm'' posadil se ke mě Niall na postel. Louis se rozvalil naproti nám na židli a Liam si po chvilce sedl také na postel.

''Je to'' zarazím se. ''Byl to můj otec'' dokončím to a vůbec nelituji toho, že jsem něco takového řekla.

''Nemám se asi na nic ptát co?'' dá si Louis nohy na mojí postel.

''Rozhodně ne'' shodila jsem jeho nohy z mojí postele a on se na mě trochu zamračil.

''Kde jsi nechal Gemmu?'' otočila jsem konverzaci ze mě na Nialla.

''Je dole u Harryho, protože..'' podíval rychle se na Louise a ten najednou znervózněl.

''Je tady i Anne'' Niall se na mě divně usmál a já poznala, že to byl dost falešný úsměv.

''O co jde?'' protočila jsem očima a cítila se zase na dně, protože to co se teď dozvím určitě nebude nic příjemného, jinak už by mi to dávno řekli.

''Nic důležitého'' položí mi rychle ruku na koleno Liam.

''Neumíte lhát. Ani jeden'' zamračím se.

''Jdou řešit, jak to bude s Harrym dál'' vydechne smutně Louis.

''Jak bude dál co?'' mávám na ně rukou, abych jim naznačila, že mají pokračovat. Je mi jedno kdo z nich, ale hlavně ať pokračují.

''Doktor navrhl, že by se Harry odpojil. Buď se probudí a nebo..'' umlkne najednou Liam.

''Umře'' řeknu za něj a on přikývne. Cítím šílenou bolest v hrudi a začínám zase brečet. Kurva co to dělám? Nemám tady sedět a brečet, jak hromádka neštěstí, ale musím jít za Harrym. Rychle se rozeběhnu pokojem a když otevře dveře, tak stojí tváří v tvář otci.

''Jdi domu'' otočím se od něj a málem narazím do Davida. Pane bože, to se všichni rozhodli mi lézt do cesty?

''Nesu ti ten oběd'' ukáže mi David tác s talířem.

''Nechci'' propletu se okolo něj a utíkám po schodech a dvě patra níž. Žebra mě sice bolí, ale to mě prostě teď vůbec netrápí. Už chci být u Harry a říct, že nechci aby se odpojoval. Ještě ne.

''Počkej'' chytím Gemmu za ruku a ona se na mě s ubrečeným obličejem otočí. Její obličej se ze smutného promění na překvapený. Vedle nás se náhle objevila i Anne.

''Sarah měla by jsi ležet'' zamračí se Anne.

''Ale já chci za Harrym'' začnu se drát mezi nimi a konečně se dostanu do pokoje, kde už u Harry stojí lékař.

''Opovažte se ho odpojit'' vykřiknu a doktor s úlekem trochu odskočí od Harryho postele.

''Slečno'' pozdraví mě ukloněním hlavy a hned odejde z pokoje.

''Sarah víš'' začne Anne s rukou na mém rameni.

''Nechte mě tady s ním ještě chvilku'' mrkám rychle řasami, abych zahnala slzy, které se mim zase cpaly ven z očí. Anne s Gemmou beze slova odešli a já zůstala zase sama s Harrym. Jenže jenom jeden z nás má jasné, že bude dál žít a to jsem já.

''Ty hajzle blbej! Ty jsi takový sobec! Chceš mě tady vážně nechat samotnou? To si snad děláš srandu'' klečím u jeho postele a v rukách svírám jeho studenou dlaň. Děsí mě, jak moc studená vlastně je.

''Uděláš mi dítě a pak si odejdeš? Harry já to dítě bez tebe nechci'' pak už nemůžu dál mluvit, protože brečím, jak šílená. Kurva tohle je nemožný.. Jak může Anne vůbec dopustit to, že Harryho nechá odpojit? Je to přece její syn a ona mu nedává vůbec žádnou šanci. Ale co když už žádná šance není? Bože proč? Co jsem komu udělala tak špatného, že mě takhle trestáš?

''Já ti s ním, ale pomůžu'' tak andělský chraplavý hlas, který je vysílený dlouhým spaním, mi zazní v uších a já přestávám dýchat. Moje srdce mi chce vyskočit z hrudi a já nemůžu uvěřit tomu, že jsem jeho hlas slyšela. Jenže co když jsem si to jen nalhávala, že jsem ho slyšela? Bojím se zvednout hlavu, abych nebyla zklamaná. Trhavě se nadechuji a v pokoji je zase ticho.

''Nenechal bych tě tady'' zase jeho hlas a do toho mi pevně zmáčkne rukou mojí ruku a já hned zvednu rychle hlavu.

''Harry'' skočím na něj a obejmu ho.

''Auu'' sykne trochu Harry, ale stejně mě u sebe drží.

''Bála jsem se, že už se neprobudíš'' vzlykám mu vedle ucha.

''Jenže já vím, že tu chci ještě s tebou být'' zašeptá tak jemně a já mám chuť skákat a běhat po nemocnici. Že by se přece jen můj život obrátil k tomu lepšímu?

Děkuji!♥

25. listopadu 2016 v 21:03 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Především upozorňuji, že tohle není nový díl, ale to jste si už asi všimli.
Od některých z vás, kteří při mě zůstali a chodí i na můj blok, tak mi chodí zprávy. Neodepsala jsem ani na jednu, protože mi to chodí všechno na mail a nejde mi na to odepsat. Nechápu. -,-
No a podstatou je. Chtěla bych tímto všem odpovědět. Vím, že je to trochu veřejné, ale jinak odpověď asi neumím :D
Tak snad na nikoho nezapomenu. Jdeme na to. Doufám, že ty si to každý z vás přečte :)

lenka / natysekcamisek:
Já vím. Napsala si mi 16.8. ale já musím prostě odpovědět. Už jsem taková. Především děkuji za zprávu a pochvalu blogu. Moc mě to těší a jsem ráda, že stále Mafiánského zmetka čteš! ♥


NoelieDark:
Naty, ani nevíš, jak moc si tvé podpory vážím. I tvého obdivu. Musím si červenat při tom, že jsem tvůj vzor. VÁŽNĚ DĚKUJI ZA PODPORU. A doufám, že má odpověď až po třech měsících nevadí. Budu muset vymyslet, jak přijít na to soukromé odepisování :) ♥


Bara (@JsemStastnyClovek):
Baru, i tobě děkuji za obdiv. Je to od tebe hrozně hezké, že jsi mi napsala. Jsem ráda, že se ti můj příběh líbí. Rozhodně si toho velice vážím. Jsem ráda, že jsi při mě zůstala a budu se snažit příběh dopsat. I přes poměrně méně čtenářů z původních. Já se jen tak nedám! Děkuji! ♥


Janča:
Jsem překvapená, že ti kvůli Mafiánskému zmetku zabavovali telefon. A i ty ostatní problémy (ty víš, co myslím). Ale zase jsem hrozně ráda, že se ti příběh tak líbí. Já vím, že vydávám hrozně pomalu. Měla bych si nafackovat. Ale ten blog je pro mě takový ''vzdálený'' nerozdíl od Wattpadu. Ten otevírám každý den narozdíl od Blogu. Mohu snad slíbit to, že se budu snažit všechno urychlit, aby konečně vyšel úplně nový díl. A aby byl příběh po roce konečně šťastně dopsán. Děkuji za podporu a že jsi u Mafiánského zmetka zůstala!! ♥


~Sarah(:
Po desáté? Páni! Ty máš můj obdiv, že to čteš i po desáté! To mě těší a dost! A děkuji, že si myslíš, že je to ten nejkrásnější příběh na světě. I když podle mě existují lepší příběhy. Vážně. Přesto děkuji za to, že jsi mi napsala a že při mě držíš!!♥

Ostatní z vás: Ptali jste se mě, kdy vyjde nový díl. Odpověď na tuto otázku neznám.. Přesto se pokusím co nejrychleji a doufám, že svého slibu dostojím. Jen vás musím poprosit o menší trpělivost :)


S láskou a spousty díků- •Dom• ♥

88. Zdravotní bratr

25. listopadu 2016 v 20:40 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Zatím běž Davide" poslal gynekolog toho druhého, nejspíše zdravotního bratra, pryč z ordinace.

"Tak.. Teď se vás zeptám na pár věcí a potom udělám pár vyšetření. Nic nepříjemného" sáhl gynekolog po nějakých deskách a já ho u toho vyděšeně pozorovala.

"Kdy jste měla naposledy pohlavní styk?" zvedne zrak od desek. Ježíš, kdy jsem naposledy spala s Harrym? Opřená o strom v den té nehody.

"Před tou nehodou" začnu si u toho nervózně hrát s prsty.

"A ochrana použita byla?" a v tom mi to všechno docvakne. Nikdy jsme nepoužili ochranu. Harry ty idiote! Jak jsme mohli být, tak blbý. To Harry počítal s tím, že beru antikoncepci? To jsem mu asi taky měla říct. Proč jsem tak tupá?!

"Ne" semkla jsem k sobě pevně rty.

"Kdy jste naposledy měla menstruaci?" další nepříjemná otázka. Nechci se bavit s lékařem o tom, kdy jsem naposledy měla svoje dny. Nechci s ním mluvit vůbec, ale musím. Nesnáším gynekology. Pamatuji si, jak jsem chodila dřív k jednomu slizkému a vždycky jsem se modlila, aby ta prohlídka rychle utekla.

"Asi dva týdny? Nebo týden?" odpovím mu na otázku otázkou.

"Tak to by jsme měli i jistotu, že jste otěhotněla po menstruaci" roztáhne doktor koutky do širokého úsměvu.

"Já ale nechci být těhotná" začnu pociťovat, jak se mi slzami zalívají oči. A vidím, jak je mnou zaskočený.

"To bychom mohli vyřešit později. Ale rozmyslete se pořádně prosím. Jste sice mladá, ale přece jen těhotenství je krásné" jde na něm vidět, že můj názor na těhotenství ho netěší, ale já prostě nechci dítě. Ano jsem mladá. A hlavně nemám Harryho. Bez něj to tady nemá cenu a už vůbec ne s prckem.

"Teď vás pošlu na hCG test" podal mi doktor nějaký papír. Hned jsem se s bolestí žeber zvedla z lehátka. Smutně jsem se vyšourala z ordinace. On za mnou ještě volal, ať si všechno důkladně promyslím. Jenže já mám v tomhle už naprosto jasno.

"Chcete odvézt?" zeptal se mě hned u dveří zdravotní bratr a ukazoval mi vozík.

"Nechte mě být" odsekla jsem mu. I přes to, jak unavená jsem a jak hrozně mě bolí žebra, jsme se prostě nechtěla nechat vozit na vozíku, jak nějaká nejvíc nemocná kráva, aby na mě všichni koukali a přemýšleli co za hroznou nemoc mám.

"Kam mám jít s tímhle?" ukázala jsem mu papír.

"Pojďte" vzal si ode mně papír.

"Jak vám je?" podíval se na mě.

"Asi nemá cenu lhát co?" podívala jsem se na něj a až teď si všimla, že není zrovna ošklivý.

"To doopravdy nemá slečno" choval se až příliš kultivovaně, že jsem hned protočila očima.

"Nejradši bych byla mrtvá" odpověděla jsem mu popravdě.

"To ale není zrovna moc pěkné" zamračil se na mě.

"A co je pěkného na tom, že můj snoubenec leží v umělém spánku a já jsem nejspíš těhotná?" znova se objevily ty pitomý slzy v mých očích.

"To mě mrzí" jediné co mi řekne je, že ho to mrzí. Vážně?

"Tady to je slečno" stojí před dveřmi další ordinace a hned na ně klepe.

"Jsem Sarah" podívám se na něj a i když bych chtěla se usmát, tak na to nemám sílu.

"David" natáhne na mě hned svou dlaň a já si s ním nesměle potřesu. Hned na to se otevírají dveře a v nich stojí odporná, tlustá a stará ženská. David jí hned podává papír, který jsem mu ukazovala a ona bez jediného slova odejde.

"Mám tam jít s tebou?" jeho oslovování slečno je pryč. Přemýšlím jestli mu říct ať jde pryč a nebo ať jde se mnou. Ale odpověď za mě vyjde ještě rychleji než si to promyslím.

"Můžeš" vydám se dovnitř ordinace a všimnu si hned několika zkumavek s krví a hned vedle toho injekčních stříkaček. Takže hCG je odběr krve?

Sednu si na židli a ta odporná ženská mi hned okolo paže obmotá škrtidlo.

"Pumpuj" rozkáže mi přísně a já ji poslechnu. Za chvilku už mi nabíhá žíla a ona ji pozoruje jako kdyby byla upír. Vytáhne injekční stříkačku a hned mi začne odebírat krev. Nedokážu se na to dívat a tak svůj pohled hned odvrátím na přihlížejícího Davida.

"Výsledky budou zítra" přelepí mi náplastí vpich od jehly a hned mi přestává věnovat svou pozornost. Pro mě je to signál, že už mám vstát a jít pryč.

"Ona je nepříjemná co?" směje se David hned, jak za sebou zavře dveře.

"Dost" pozoruji náplast a mám chuť si jí už sundat.

"Chceš doprovodit na pokoj?" popostrkuje mě chodbou pryč.

"Já bych ještě chtěla jít za Harrym" zesmutním.

"Měla by jsi si odpočinout. Já ti zařídím, aby jsi za Harrym mohla hned, jak to bude pro tebe možné" pohladí mě po zádech a mě je to příjemné, ale i nepříjemné.

"Když já bych.." chci mu zase říct, že bych radši za Harrym, ale on mě hned přeruší.

"Prosím Sarah" zamrká na mě a já si hned do paměti ukládám jeho hnědé oči. Nevím proč, ale musím mu vyhovět. Jsem vážně unavená a psychicky vyčerpaná.

Výtahem vyjdeme do pátého patra a hned zaměříme k mému pokoji. Jako gentleman mi podrží dveře a já hned potom zalézám do své nepohodlné postele.

"Dala by jsi si něco? Pití nebo jídlo? Nechceš něco na čtení? Nebo tu mám s tebou zůstat?" chrlí ze sebe příliš mnoho otázek.

"Nic nechci a ty tu zůstat nemůžeš. Měl by jsi jít pomáhat i jiným" přikryji se peřinou až ke krku.

"Ale já bych tady zůstal rád" posadí se na židli vedle mé postele a u toho se na mě hezky usmívá.

"Jak chceš" nemám sílu mu už nějak odporovat a hned zavírám své oči. Vnímám, že mi něco vypráví, ale nedokážu od sebe oddělit slova. A asi během pěti minut hned usínám.

"Miluji tě Sarah" usmívá se na mě Harry a pak najednou je všude hluk a já cítím, jak se mi střepy zabodávají do rukou. Křičím a u toho svírám Harryho dlaň. Konečně nastává hrobové ticho a já se podívám na Harryho, který má zakrvácený obličej, ale stále na mě kouká.

"Jsi v pořádku?'' promluvím ochraptěle.

"Musím jít" pouští mou ruku a začne vylézat ze zdemolovaného auta.

"Počkej!" zakřičím na něj a chci za ním běžet, ale bolest žeber mi to vůbec neusnadňuje. Konečně se také dostanu z auta, ale když se okolo sebe rozhlížím, tak Harryho nikde nevidím a tím pádem vůbec nevím kam mám běžet. Cítím menší studený čůrek, který mi stéká po čele, přes tvář až na bradu. Hned se to snažím utřít a tak zjišťuji, že je to krev. Mám jí na prstech a ona se najednou mění z červené na černou barvu.

"Harry" křičím a u toho brečím. Jak mohl odejít a nechat mě tady?

"Vstávej" šťouchá do mě Liam a já zjišťuji, že jsem v nemocnici a byl to jen pouhý sen.

"Harry" ale víc už neřeknu, protože začnu zase brečet.

"Ale no tak zlato" obejme mě Liam a hladí mě po zádech.

"Prý sebou házíš celou noc" stále mě Liam objímá. To jsem spala tak dlouho?

"Harry" řeknu zase jen a přijdu si jako zaseknutá.

"Hned za ním půjdeme, ale ještě ti tady mám předat výsledky testů" pouští mě a sahá po papírku na stolečku. Všechno hned začínám číst a tím i zjišťuji, že jsou výsledky odběrů mé krve. Zavírám oči, když zjišťuji do jaké situace jsem se dostala.

"Co se děje" ucítím Liama ruku na té svojí, kterou mám volně položenou na peřině.

"Jsem asi těhotná" a nečekaně zase brečím.

"Co že?" vykulí na mě Liam oči. Nehodlám mu odpovídat a on na mě stále kouká jako na zjevení.

"Tak to je úlet. Necháš si to?" vytasí na mě otázku, na kterou ani já sama nedokážu odpovědět.

"Já nevím" dám si obličej do dlaní.

"Tím chceš říct, že uvažuješ nad potratem?" rychle vstane.

"Možná" víc už se na něj nedívám.

"Sarah to si snad děláš prdel!" vyjede na mě najednou Liam a já zatnu všechny svaly v těle, jak se leknu. Jenže to způsobí, že mě píchne v žebrech a já se za to místo hned chytnu.

"To snad nemyslíš vážně, že nad tím vůbec přemýšlíš. Pane bože, ty jsi se asi hodně při té nehodě praštila do hlavy. Vždyť je to další lidský život a ty ho chceš ukončit? Vždyť je to tvoje a Harryho. A Harry by s potratem určitě nesouhlasil" chodí Liam po pokoji a rozhazuje rukama od toho, jak je naštvaný.

"Právě, že Harryho názor se nedozvíme ani jeden. A já tady bez Harryho nebudu. Se jako s prckem nastěhuji do bytu od Harryho? A budu žít šťastně až do smrti i bez Harryho? Liame, uvědom si, že Harry je pro mě to nejlepší a já jenom čekám, kdy se mi vypaří před očima a já tady zůstanu sama a se zlomeným srdcem. Nezvládnu u toho ještě vychovávat dítě" hned jak všechno ze sebe dostanu, začnu zase plakat. To prostě nejde abych vychovávala dítě v tomhle stavu a bez Harryho, je to naprosto nesmyslný. Liam mě hned chytá za ruku a smutně mě pozoruje.

"Třeba těhotná nejsem a my se tady dohadujeme zbytečně" snažím sama sebe uklidnit.

"Já jenom, že kdyby jsi se rozhodla, že to dítě nechceš. Nechoď na potrat, to ho radši po porodu dej mě" Liam mě naprosto překvapil, tím co mi právě řekl. Nedokážu mu odpovědět a tak radši zavrní oči. V uších mi nepříjemně píská, v hlavě mám snad včelí úl a celé moje tělo je jako, kdyby do něj píchali jehličkami.

"Mohla bych za Harrym?" otevřu konečně oči.

"Zvládneš to po svých a nebo chceš vozíček?" usměje se na mě Liam a já přemýšlím, jakou variantu si vybrat.

"Vozíček" bohužel musím přistoupit na tu horší variantu. Liam odběhne z pokoje a já se mezi tím pomalu zvedám z postele.

"Ahoj Sarah" ozve se příjemný hlas od dveří.

"Ahoj Davide" pozdravím ho nazpátek.

"Mám tady pro tebe ty výsledky" drží v ruce papír a pomalu mi ho podává. Nechci se na to podívat a díky Liamovi, který akorát přivezl vozík, ani nemusím. S papírem v rukách si sedám do vozíku a Liam mě odsud hned odváží.

"Co to máš?" nakloní se ke mě a ukazuje na papír.

"To je..výsledek mého podělaného života" měla jsem chuť ten papír zahodit nebo roztrhat, jen abych nevěděla výsledek. Cesta k Harrymu už proběhla v tichosti.

Už jsem byla u Harryho postele a papír položila na její kraj.

"Ahoj zlato, hádej co je nového. Byla jsem na těhotenském testu. Tady na tom papíře je výsledek, ale já ho nechci vidět. Víš prostě bez tebe tady zůstat nedokážu" zase ta slaná voda, která mi vytékala z očí. Začala jsem najednou pociťovat obrovský vztek. Nevím proč, ale hned jsem začala papír pročítat.

"Tak už se kurva probuď!" řvala jsem na celý pokoj a rychle se postavila. Začala jsem trhat papír na kousíčky.

"Já nebudu to dítě vychovávat sama, tak už otevři oči!" rozhodila jsem roztržený papír do vzduchu a začala zase brečet.

"Nebreč, to se zvládne" ucítím něčí ruku na rameni. Srdce se mi zastaví a já doufám, že je to on. Hned se podívám na toho dotyčného a jsem hned zklamaná. Je to totiž David.

"Jsem těhotná" oznámím mu to, i když tuším, že on už to ví.

87. Chci ho vidět

25. listopadu 2016 v 20:39 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Slečno, ale tyhle prášky vás uklidní" sestřička přede mnou mi podává nějaký další prášky. Prý protože jsem v depresi. Kurva já vím, že jsem v depresi, ale tak mě mají pustit za Harrym. Už tady ležím dva dny a na návštěvě za mnou byla i Harryho mamka. Popravdě? Bylo to asi to nejbolestivější. Vidět jí, jak pláče pro svého syna, který už pro doktory umřel, ale pro nás, jeho přátele, pro nás ještě dýchá. Držela mě za ruku a říkala, že pokud se cokoliv stane, přeje si abych se navštěvovala do Harryho domu a s ní byla neustále v kontaktu. A pak dodala- "Jako bych byla tvoje maminka" - a i před zvláštní pocit, jsem to odsouhlasila.

"Prášky si strč někam. Já chci už jít za Harrym" prskala jsem na sestřičku, která asi právě vyšla školu, protože byla hrozně nervózní a nevěděla co má dělat.

"Prosím slečno" podávala mi zase prášek a sklenici vody. Koukala jsem, jak se jí chudince třesou ruce a začalo mi jí být líto. Možná proto jsem si vzala prášek z jeji dlaně a zapila ho vodou.

"Děkuju. Kdyby jste něco potřebovala, tak stiskněte tohle tlačítko" ukazuje mi na nějaký ovladač, ale mě to jde jedním uchem tam a druhým ven.

"Mohla by jste pro mě něco udělat" vypadne najednou ze mě, když už je sestřička ve dveřích z pokoje. Rychle se otočí a podívá se na mě.

"Ještě jsem ho neviděla. Prosím vezměte mě tam" další slzy, které mi stékají po tvářích. Brečím teď pořád a sama se divím, že mi ty slzy ještě nedošly.

"Bohužel to ještě není možné" už stojí u mé postele a hladí mě po ruce.

"Jenže co když on tak dlouho na mě čekat nebude?" slzy mi stékají do vlasů a lepí mi je zase k sobě.

"Je mi to líto" pustí mou ruku a už chce odejít, ale já si ještě rychle všimnu její jmenovky. Ashley.

"Ashley? Kdyby jste náhodou šla okolo jeho pokoje, vzkažte mu, že ho miluju" dívám se na ní a on je najednou ze mě celá vykolejená. Přímo utíká z mého pokoje. Takže je čas na mojí rutinu. Ležet, koukat do zdi a brečet při vzpomínkách na Harryho obličej.

"Slečno Mark?" strčila najednou hlavu do dveří Ashley. Podívala jsem se na ní a čekala co z ní dál vyleze.

"Maté návštěvu" usmála se příjemně a já nad tím protočila očima. Chovala se jako kdyby byla moje recepční. Nepotřebuji ohlašovat, že za mnou někdo přišel. Stejně vím, že jsou to buď Gemma, Rir a nebo kluci. Zavřela jsem oči a snažila se tím zastavit další nával slz.

"Ahoj zlatíčko" příjemný ženský hlas se rozezněl pokojem. Rychle jsem otevřela oči a uviděla Anne. Vypadala dost smutně. Kruhy pod nenamalovanýma očima a trochu vrásky na čele. Další kudla do mého srdce. Cítila jsem na sobě vinu, že jsem jela v tom autě s ním a tím ho rozptýlila, díky tomu nestihl včas zareagovat. Znova se mi přehraje ta scéna, kdy jsme se srazili s tím autě. Jeho oči ve kterých byl strach, jak jsme se rychle za ruce a pak přišla ta tma a ticho. Pak další obrázek mých pořezaných rukou. Teď už na nich mám jen bolavé strupy. Když jsem se viděla v zrcadle, nepoznala jsem se. Velká modřina okolo mého oka, spousta škrábanců a natržený ret. Takhle bych mohla jít strašit děti.

"Pojď sem" natáhla ke mě ruce a objala mě. Ani jsem si ne uvědomila, že už mi zase tečou další slzy po tvářích. Trošku jsem sykla bolestí, když mě ze začátku pevně sevřela v objetí. Hned jí ale došlo, že mě musí objímat jen zlehka.

"Neplakej zlato, to bude dobrý" utěšovala mě.

"Nebude" odporovala jsem jí.

"Jak se cítíš?" pustila mě a sedla si naproti mě. Zdálo se mi, že se na mě chce usmát, ale nejde jí to. Jak taková veselá žena může přestat mít chuť se usmívat? Jednoduše. Umírá jí syn a ona nemůže nic udělat.

"Vezměte mě za nim" neodpověděla jsem jí na její otázku.

"Myslíš, že je to dobrý nápad?" zamračila se a já tak moc viděla Harryho.

"Ten nejlepší" zavřela jsem oči a v duchu ji stále prosila, aby mě za ním vzala.

"Počkej minutku" rychle se odebrala z mého pokoje. Utekla? Začala jsem pomalu věřit v to, že by mě vzala za Harrym. Ale doopravdy se do minuty objevila zpět v mém pokoji. A před sebou vezla invalidní vozík. Moje vstávání dost trvalo a také dost bolelo, ale konečně už jsem svou zadnici usadila do vozíku.

"Kam s ní jedete?" stoupla si najednou Ashley do cesty a já hned sklopila svůj zrak na svoje ruce plné malinkatých strupů.

"Má právo na to, aby viděla svého snoubence" zavrčela Anne a pokračovala v cestě. Ashley před vozíkem rychle uskočila a víc nic nenamítala. Při pohledu na prstýnek s diamantem, který zázrakem přežil bez jediného poškození (jako jediný), jsem cítila další ostří co projíždělo skrz mým srdcem.

Anne mě zavedla do výtahu a tam zmáčkla číslo tři. Výtah se líně zavřel a při tiché hudbě v kabině jsme s Anne čekali, než se zase dveře otevřenou ve třetím patře.

"Asi tam budeš chtít být s ním sama, že?" tlačí mě Anne už chodbou k Harryho pokoji. Celou chodbou se ozývá spousta pípání od přístrojů. Je to až děsivé.

"Jo" odpověděla jsem jen a pak zavřela oči, protože Anne už otevřela dveře od pokoje. Slyšela jsem, jak přístroj vrčí a pravidelně i pípá. Vozík se mnou se náhle zastavil a pak jsem slyšela jen zavření dveří. Co jsem to chtěla? Chci ho vidět v hrozném stavu? Chci si ho pamatovat jako krásného kluka a ne nějak děsivě, jako teď vypadám já. Stejně jsem to nevydržela a oči otevřela.

"Pane bože" začala jsem hlasitě brečet a i přes bolest žeber jsem se křečovitě nadechovala.

On vypadal.. Jinak a přeci to byl on. Spoustu škrábanců na obličeji. Jeho dokonalá tvář byla zničená tolika bolestivými rankami. Hřbet nosu měl rozseknutý. Ruce měl poškrábané stejně jako já, ale on je měl doplněné ještě o spoustu hadiček a kabelů. Přes slzy už jsem skoro neviděla, ale rychle jsem nahmatala jeho dlaň a pevně se jí chytla. Bylo to jako se držet s neživým. On mi stisk dlaně vůbec neopětoval a to mě vyděsilo ze všeho nejvíc.

"Miluju tě" vzlykala jsem se a rychle mrkala, abych viděla i přes spoustu slz.

"Nenechávej mě tady, prosím" dál jsem na něj mluvila. Musela jsem se ještě pořádně nadechnout a pak jsem mluvila zase dál.

"Ty jsi mi změnil život. K tomu nejkrásnějšímu. A teď to přeci nemůžeš zkazit tím, že už se neprobudíš. Ty moc dobře kurva víš, že já to tady bez tebe nezvládnu. Harry prosím. Nikdo mě neudělá, tak šťastnou jako ty. Nenechám tě odejít Harry. Nenechám. Ty tady ještě musíš zůstat. Zůstat tady se mnou.

''Prosím" slzy se stále koulí po mých tvářích. Ale spíš teď tvoří potůček slz. Mám hlavu opřenou o postel a čelem se opírám o Harryho ruku. Moc bych si teď přála slyšet jeho hlas, cítit jeho dech po mentolu, cítit jeho doteky a jeho rty na těch mých.

"Omlouvám se slečno, ale potřebujeme vás na pár dalších vyšetření" otevřou se za mými zády dveře a já vím, že ta věta bohužel patří mě. Přijdu si skoro jako pokusný králík. Už jsem byla na dost vyšetřeních, kde mě buď bolestivě mučili, na různých pozorovacích vyšetřeních a na dalších hrůzách. Pro představu: moč už jsem dávala nejméně čtyřikrát a křeč už šestkrát. By mě zajímalo proč toho potřebují tolik.

"Proč? Už bylo dost vyšetřeních a zkoumání. Polibte mi už prdel" vím, že jsem teď dost drzá, ale já už toho všeho mám dost. Nechci se uzdravit, když se Harry neprobudí. Všechna snaha lékařů pak bude pro mě marnou. Já totiž bez Harryho v tomhle světě žít nehodlám.

"Víte, tohle je velice důležité. Máme menší podezření na něco. Prosím slečno" drží se už lékař za vozík a čeká jen až mu povolím, aby mě odvezl. Rychle ještě dám mokrou pusu od slz Harrymu na ruku a pak už se mi začíná vzdalovat. A nakonec zmizí za dveřmi a já se nemohu nadechnout.

"Na jaké vyšetření?" podívám se na doktora, který se na mě ještě povzbudivě usměje. Nechápu, že si všichni myslí, že když se usměji, tak všechno najednou bude fajn.

"Uvidíte" mrkne na mě. Dělá jako kdyby tam byl schovaný nějaký dárek.. Bože jak já chci radši být v pokoji u Harryho a mluvit na něj.

"Zvládne sem vylézt?" ukáže mi doktor na lehátko. Hned poznávám, že tohle je doplněno o třmeny a je trochu nadzvednuté v oblasti zad.

"O co jde?" střelím rychle pohledem po chlapovi co mě přivezl na vozíku.

"Musíme vám udělat menší vyšetření" pomáhá mi vylézt na gynekologické křeslo a já se snažím vzpamatovat.

"Možná jste těhotná. Proto nám vycházejí divně testy na krev a moč" usmívá se na mě lékař. Moje čelist padá dolů. Co to právě řekl? Těhotná?