72. Jak Alenka v říši divů

23. října 2016 v 19:54 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*
Konverzace s Harrym byla víc nepříjemná než příjemná a já to radši chtěla co nejrychleji ukončit. Myslím, že i Harrymu vyhovovalo, že už dál nebudeme mluvit.

V kapse na mé straně dveří jsem zahlédla mobil a tak jsem ho vytáhla. Bylo půl osmé ráno a já se těšila jenom na to až si lehnu do postele a svojí bolest hlavy a nevolnost žaludku zaspím.

''Už tam budeme?'' odvážila jsem se promluvit na Harryho. Moje nevysvětlitelná naštvanost na něj teď pomalu ustávala a já jsem si s Harrym prostě chtěla začít trochu povídat.

''Jo'' odpověděl mi Harry a já se začala rozhlížet po cestě po které jsme jeli. Klikatá silnice, která vedla tmavým lesem, stoupala výš a výš a já si říkala jestli náhodou někde v lese nerozložíme stan a nerozděláme oheň. Ale já musím na záchod a to bych řekla, že docela dost akutně. A taky nemám ráda spaní v přírodě, kde na mě může vyběhnout vlk nebo medvěd. A nebo mě může kousnout odporný had do zadnice. Přemýšlela jsem, jak s Harrym začít konvertovat a dostat z něj co mě vlastně čeká.

"Hazzy?" pootočila jsem na něj svou hlavou a všimla si, že se mu trochu nadzvedl koutek. Jako kdyby se pousmál, ale pak ten úšklebek zmizel a Harry se zase tvářil neutrálně.

"Hmm" sledoval cestu před sebou.

"Kdo je ta holka?" jediné co mi přišlo vhodné se na to zeptat bylo tohle. Další otázky, které mě napadaly by asi nebyly příliš vhodném. Vybírala jsem totiž z tohohle: Takhle jsem se ještě neopila.; Mám trochu okno, takže co se teda dělo v letadle?; Bojím se nejen létání, ale i spánku v přírodě. Takže jestli spíme v přírodě, tak chci zase domu.; Myslím, že tuhle dovolenou si užijeme asi až od poloviny z trochu nepříjemného důvodu... No prostě by z každé věty nemusel být zrovna nadšený a tahle byla taková nijaká a nemohla nic pokazit. A otázku o spaní v přírodě si prostě nechám na dobu až se Harry bude alespoň trochu usmívat.

''Kterou myslíš?''

''Ono jich je tady víc?'' začala jsem přemýšlet jestli jsem vůbec nějaké ty další holky viděla.

''Liam tu má kamarádku. Hah ''kamarádku''. No a Louis tady zase má nějakou novou Koz.. Holku'' při posledním slově se tak zasekl, že to zarazilo mě samotnou.

''Jediný Niall tady tahá kufry, ale ještě neví, že Gemma už tam na něj jako překvapení čeká'' začal rychle mluvit Harry. Bylo mi jasný, že to chce prostě jen zakecat. Očividně to nechtěl nijak rozebírat a mě nezbylo nic jiného než to respektovat. I když nevysvětlitelný přeřekl mi hlavou trochu šrotoval. Další otázka na kterou se zeptám v Harryho dobré náladě.

''Jak to, že už tam je?'' ptala jsem se zase.

''Zatím co jsme do tebe lili litry alkoholu, tak ona už seděla v letadle'' vysvětlil mi to.

''Alespoň tam Niallík nebude sám'' spojila jsem si svoje ruce a položila si je na klín.

"Niallík?" zaksichtil se Harry jako kdybych právě řekla, že Nialla miluji.

"Hmm" snažila jsem se nevydávat na povrch žádné emoce.

"Od kdy je to Niallík?" zavrčel mírně Harry.

"A co slečna koz.. Holka?" vypustila jsem z pusy bez rozmyšlení. Harry mi věnoval překvapený pohled a pak jsem viděla, jak zatíná čelist. Vypadal tak naštvaně a já už jen čekala, že mi jí natáhne. Nevím kdo z nás tady má krámy...

"Dýchej jo?" pohladila jsem Harryho po rameni v naději, že ho dostanu do pohody, ale po vražedném pohledu co po mě střelil jsem zase ruku stáhla do svého klína. Podívala jsem se před sebe a v tom se před námi rozestoupili stromy. Ze silnice jsme odbočili na štěrkovou cestu, která vedle k něčemu neuvěřitelnému. Místo toho abych hledala svojí spodní čelist na zemi, tak jsem dál zírala a slintala z domu ke které mu jsme přijeli. Luxusně a odporně veliký dům, tedy spíše vila, se zdála být postavená nedávno. To šlo poznat už z moderního vzhledu vily. K čemu člověk potřebuje dýchat? Když vidím něco, tak nechutně velkého a stoprocentně drahého, chce se mi umřít. Skočit z toho baráku a rozplácnout se na asfaltu před garáží, která je velká asi tak na pět aut. Mozek se zase vypnul a jediné co v něm zbylo, byla jedna věta. No kurva a do píči. Doslova a do písmene. Jinak to prostě popsat nešlo.

"Teď by jsi měla dýchat ty" popíchl mě Harry.

"Vel.. Pro.. Kur.. No to sakra ne ne?!" můj hlas zněl šíleně odporně. Byl totiž pisklavý a chvilkami přidušený. A nejlepší bylo, že jsem se ještě šíleně zasekávala.

"Zvládneš vystoupit z auta?" mluvil na mě zase Harry a já zjistila, že z ní jako kdyby na mě mluvil z veliké dálky. Schopnost odpovědět mu byla ta tam a já pozorovala, jak Louis s koz-holkou si to už míří dovnitř. Ale před dveřmi se oba zastaví a čekají. Objeví se Liam se svojí "kamarádkou" a také se zastaví. Vypadá to jako kdyby se jim nechtělo dovnitř. Ale pak mi dochází, že se čeká na Nialla. Vím, že Harry otevřel dveře na místě spolujezdce, kde jsem seděla jako zmražená. Také vím, že mě vytáhl z auta a vedl s rukou okolo pasu směrem k ostatním. Ale já se jen dokázala soustředit na to abych neslintala a vůbec mě nezajímalo, že na mě někdo třeba mluví. Myslím, že mám možná nějakou srdeční příhodu a brzy to se mnou šlehne.

Vysvětlení: Jedete někam a ani nevíte, kde to je. Ano Buenos Aires je známé, už jsem to slyšela. Jen díky televizi a vím, že tam mají sochu. Ježíše nejspíše? Ale prostě nějakou sochu. A nebo to bylo jinde? Škola pro mě existovala celých devět let jako pro všechny, ale učit se? To mi nic neříkalo. Vždycky jsem test podepsala, přečetla a když jsem si byla stoprocentně jistá odpovědí, tak jsem ji napsala. Táta říkal, že jsem chytrá po babičce, protože jsem většinou odpověděla na všechno dobře. Ale zeměpis jsem moc nemusela. Chtěla bych se všude podívat to samozřejmě ano, ale pokud se vás učitelka zeptá tisíckrát za hodinu, kde leží například Plovdiv, tak se vsadím, že polovina národa a více nebude tušit vůbec nic. Pokud se vás tedy neustále ptá na naprosto neznámá města, která neříkají nic ani občanům daného státu, tak mi to prostě napovídá. Zeměpis? Neuč se to, máš mapu a teď už i internet. A tak mě zeměpis jednoduše přestal bavit a zajímat. A taky jsem nemusela matematiku. Jako každý na této planetě, až na pár malých výjimek. ALE to jsem odbočila od tématu. Takže. Odporný les okolo vás a vy už očekáváte vodu na čistění zubů a hygienu jen z potůčku, v noci odporné komáry a divné zvuky zvířat okolo vás, v nejhorším případě, už jen psychopaty, kteří vraždí uprostřed noci v lese. Pak se stane to, že z děsu se před vámi ukáže čistý orgasmus a vy máte pocit, že jste se praštili do hlavy a místo stanu vidíte- obrovský, myslím, že dvoupatrový dům, který je skoro celý prosklený. A popravdě? Víte jak byl obrovský na šířku? Oběhnout ho celý dokola, tak odpadnu hned po prvním kole a ještě budu ráda, že jsem to doběhla.

Z mého odskočení do myšlenek mě dostala studená facka. Ale nebyla to ruka člověka, ale hladiny vody. S prudkým nádechem jsem vyskočila na hladinu a snažila se zaostřit co se okolo mě tedy děje. Harry stál u schůdků do bazénu a se smíchem mě pozoroval.

"Jsi tak vykulená" poukázal na můj výraz. Ano byla jsem vykulená. Tohle je prostě něco co neznám. Žít skoro devatenáct let zavřená v mini pokoji a doufat, že se neudusím.

"Tady budeme?" zamrkala jsem rychle očima.

"Jo" odpověděl mi jednoduše Harry. Kolena se mi podlomila a já se zase potopila. Tentokrát jsem se nemusela namáhat abych se dostala zpět na hladinu pro vzduch, ale něčí ruce mi pomohli. Harry také oblečený stál pár centimetrů ode mně a přidržoval mě.

"Harry tohle je jako pohádka a já se bojím, že se probudím" možná se mi chtělo i z paniky z probuzení brečet.

"Alenka v říši divů se štípla do ruky a zjistila, že ten svět je pravý. Udělej to samé a uvidíš sama" Harry mluvil, tak měkce a já se doopravdy štípla do paže. Štiplavá bolest na mé levé paži mi dokázala, že je to skutečnost. A v mé hlavě nastal jeden konflikt.. Kde se najednou vzalo to štěstí?

S Harrym jsme vylezli v mokrých hadrech z bazénu a já si všimla, jak nás tajně pozoruje Gemma a Niall z jednoho z prosklených pokojů. Nechtěla jsem je jakoby načapat a tak jsem dělala, že je nevidím.

"Harry, kde je tady záchod?" uvědomila jsem si, že akutnost záchoda je každou minutou akutnější.

"Tady máš jeden" ukázal směrem do chodby, kterou zakončily jedny dřevěné dveře. Ještě než jsem se vydala dovnitř a chodbou k záchodu, tak jsem si sundala mokré boty, ponožky a kalhoty v naději, že snad na dřevěné parkety příliš nenakapu. Volnou rukou jsem uchopila rukojeť kufru na kolečkách a vydala se urychleně do koupelny.

Kdyby se Harry dozvěděl proč jsem s ním ve skutečnosti nechtěla v jeho nemoci spát, tak mě možná nevzal sebou ani sem. Dámské dny přišly a já celá nadšená, že to budu muset nějak klidně oznámit Harrymu. A příležitosti se mi dostalo hned teď, protože Harry vtrhl bez klepání do koupelny, když jsem zrovna držela tampon v ruce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 21:18 | Reagovat

Ten konec :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama