70. No to ani náhodou!

23. října 2016 v 19:48 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Ty vole, tak tohle je jak z nějakého filmu'' vstoupil do mého spánku něčí hlas a pozdější smích víc lidí, mě donutil otevřít i oči. Před mým obličejem se objevil Harryho obličej, který právě také svoje oči pomalu otevíral. Tak kdo tady mluví? Otočila jsem se na druhý bok a uviděla ty tři paka, jak stojí asi tři kroky od postele a smějí se.

''Děláte si kozy?'' vystartoval na ně Harry. Jejich vysmáté obličeje zmizely a objevily se komicky vyděšené výrazy. Všichni tři se začali drát ke dveřím a každý odstrkával toho druhého. To už byl Harry na nohou a šel směrem k nim. Jenže než došel ke dveřím, tak mu je stihli zavřít před nosem.

''Zmrdi'' otevřel Harry dveře, zakřičel tohle a pak s nimi naštvaně třískl. Já jsem neměla sílu něco říkat a tak jsem si jen přikryla hlavu peřinou a snažila se dál spát. Ale už to nešlo. Ale i přes to jsem se o to dobrých deset minut marně pokoušela. Bohužel, ale ani po marném snažení jsem zpátky nesla a tak jsem prostě vstala a šla se obléknout. Harry už byl asi dávno u kluků a tak jsem měla větší prostor ke vší té raní přípravě. Zrovna jsem byla na záchodě a vykonávala svojí malou potřebu. Když v tom se najednou ozvalo.

''Kde jsi?'' slyšela jsem hlas modrookého blonďáka.

''Sakra'' začala jsem si rychle nandavat kalhoty a spláchla jsem za sebou záchod. Bála jsem se aby sem náhodou nevešel a neviděl mě, jak si to krásně hovím na záchodě.

''Proč nemůžu mít jeden den od vás všech klid?'' vyšla jsem z koupelny a ještě si kontrolovala jestli mám dobře nandané a zapnuté kalhoty.

''Tak to tě budu muset zklamat'' našpulil na mě Niall pusu.

''Jak to?'' česala jsem si ještě vlasy. Místo odpovědi na mě pohodil hlavou, abych šla za ním. S otráveným obličejem a zpožděným zíváním jsem se za ním courala až dolů do pracovny.

''A tam je to zařízené?'' ukazoval Harry do papírů a Louis mu už nestihl odpovědět, protože jsem přišla já.

''Sedni si sluníčko'' zatahal mě sedící Liam za ruku a já se vedle něj posadila na gauč.

''Sluníčko?'' podívala jsem se na něj.

''Dneska spíš bouřko'' všiml si Liam mého ne zrovna moc nadšeného výrazu.

''Sarah hele'' podal mi Louis nějaké papíry a já zjistila, že jsou to letenky. Můj žaludek se zcvrkl na velikost hrášku a veškerá strava, která v něm byla se teď tlačila ven. Jo chce se mi teď šeredně zvracet.

''Jsi v pořádku?'' zkoumal mě Harry.

''Já se bojím létat'' podívala jsem se na něj vyděšeně a měla co dělat abych se nerozbrečela. Bohužel jsem měla velikou fóbii z létání. Jako to má někdo z pavouky, prostě se na ně nemůže ani podívat, jinak panikaří. No tak to mám já s letadly. Bojím se, že spadne a já umřu bolestivou smrtí.

''Vždyť si tam jenom sedneš a je to'' dal mi ruku okolo ramen Liam.

''Já to nezvládnu'' snažila jsem se z toho nějak vykroutit.

''My tam musíme. Já jsem si myslel, že s námi pojedeš ráda'' zesmutněl Harry.

''A kam, že to je?'' podívala jsem se zase na letenky. Ježiši je to do Buenos Aires, tak to rozhodně ne. Kolik hodin ten let může tak trvat?

''Buenos Aires a asi nebudeš nadšená ze čtrnácti hodin v letadle co?'' klekl si ke mě Harry a všichni čtyři si mě prohlíželi.

''A na jak dlouhou dobu tam jedete?''

''Na deset dní'' oznámil mi Niall a to už jsem byla stoprocentně rozhodnutá, že prostě zůstanu tady.

''Já tam nemůžu letět. Já nedokážu letět. Kdy, že to letíte?'' mluvila jsem teď hrozně rychle.

''Za dvě a půl hodiny'' pohladil mě Harry po kolenou. Tak to už jsem viděla dvakrát a uši mi zalehly.

''Ne'' vysoukala jsem ze sebe a dál už jsem byla tak mimo, že jsem ani netušila jestli na mě ještě mluví nebo ne. Chvilkami jsem slyšela nějaký zvuk co připomínal hlas, ale já jsem nebyla schopná rozpoznat víc. Za dvě a půl hodiny bych si měla sednout do letadla a strávit v něm přibližně čtrnáct hodin. Pak to deset dní rozdýchávat a nakonec zase čtrnáct hodin v letadle. Cítila jsem jemné plácání po tváři a můj mozek se začal vzpamatovávat.

''Ne'' řekla jsem.

''To už říkáš asi osm minut pořád dokolečka'' měla jsem Harryho obličej před tím svým a ještě mi před ním luskal prsty.

''Já nemůžu. To vážně nemůžu'' koukala jsem vykuleně na Harry, který se mě snažil uklidnit mohutným objetím.

''No nic, napij se'' podal mi skleničku a já v domnění, že je to džus jsem to do sebe naklopila. Nechutnalo to jako džus.

''Co to je?'' zvedla jsem skleničku víc do vzduchu.

''Džus přece'' řekl Liam a já si přišla trapně, že mi to jako džus nechutnalo.

*Harry*

Už dobrých pět minut mluvím na Sarah, ale ta jak zaseknutá pořád říká 'Ne, ne, ne, ne'.

''Co s ní uděláme?'' podrbal jsem se na hlavě a přemýšlel, jak tu chudinku dostat do pohody.

''Zlejeme jí do němoty'' vypadlo z Nialla.

''To není vůbec špatný nápad'' přidal se k němu i Louis. Jen já a Liam jsme přemýšleli jestli je to doopravdy dobrý nápad.

''Zkusím jí dostat do reality a pak se uvidí'' klekl jsem si zase před Sarah a trochu jí začal poplácávat po tvářích.

''Stejně pro něco dojdu'' otočil se Niall a asi šel do kuchyně.

''Ne'' řekla zase.

''To už říkáš asi osm minut pořád dokolečka'' začal jsem jí luskat před obličejem, aby se na mě alespoň trochu začala soustředit.

''Já nemůžu. To vážně nemůžu'' vypadala jako vyděšené štěňátko, které se bojí o svůj míček. Nechápu, že máš až tak velkou panickou hrůzu z létání. Vždyť to není ani možný, aby se až tak moc bála ne? Seděla ona někdy vůbec v letadle. O tom tedy silně pochybuji. Ale nechat ji tady stejně nemůžu, co by tady samotná dělala? Nezbývá prostě nic jiného než jí trochu odbourat zábrany.

''No nic, napij se'' vzal jsem si skleničku od Niall a podával ji Sarah. Vypadalo to jako džus a doufám, že to Niall neudělal moc silný, aby to nepoznala.

''Co to je?'' ukazovala nám skleničku a já se trochu zasekl a nevěděl co jí odpovědět.

''Džus přece'' řekl za mě Liam a tím mě vysvobodil z toho abych Sarah lhal. Dál seděla ztuhle na gauči, ale poslušně usrkávala ze skleničky. Niall to musel udělat hodně dobrý, když to nepozná. Podle toho, jak to vypadalo to byla vodka z džusem. Niall si taky přinesl skleničku, ale když jsem se ho zeptal jestli to pije taky. Odpověď zněla. ''Ne, jsi normální po tom jak mi včera bylo špatně? Já mám obyčejný džus, aby si Sarah nemyslela, že to pije jenom ona''. Ten kluk není vůbec blbej! Poprosil jsem kluky, aby Sarah dál nalívali a já že já mezi tím zabalím nějaké hadry.

*Sarah*

Hazz někam odešel a tak si se mnou kluci povídali o všem co je asi zrovna napadlo. Dál jsem pila džus, který nebyl vůbec špatný. Vždycky když jsem dopila, tak mi Niall nalil znovu. A asi při páté skleničce mi to došlo. Oni se mě snaží opít! Při tomhle zjištění jsem se rychle postavila a chtěl skleničku dojít vylít, ale vlastní nohy mě zradily a já s tvrdě kecla na svůj zadek. Mě stačí opilosti málo a ještě ke všemu budu muset nastoupit do letadla opilá. Můj mozek přestával šrotovat a tak už mu ani nevadilo, že za ani ne hodinu nasedám do letadla, ve které potom budu čtrnáct hodin. Dokonce jsem se téhle představě začali i tupě smát. A pak už jsem to dělala sama. Lila jsem si do skleničky vodku a pila to jako vodu.

''Slečinko už to stačí. Ještě se v letadle pozvracíš'' vytrhl mi Harry skleničku z ruky.

''Frajere, ty mi nebudeš rozkazovat'' šťouchala jsem do něj prstem. Všechno se točilo a já se snažila najít rovný bod abych nepřepadla dozadu. Horší bylo, když mě posadili do auta. Hned jsem křičela, že si chce sednout dozadu, protože ve předu mi to přišlo všechno veliký a já jsem tam padala.

''Nialle a Gemma jede?'' opřela jsem svojí teď hrozně těžkou hlavu o Niallovo rameno.

''Nejede, protože je těhotná. Nechce žádný riziko'' Niall mě odstrčil zase správně do sedačky a připoutal mě. Pás mě alespoň trošku držel, ale stejně jsem měla pocit, že vypadnu.

''Já mám taky riziko. Bojím se lítat'' začala jsem se smát.

''Tak to už je trochu pozdě to říkat, protože za pět minut už budeme na letišti'' ozval se Harry a já se zase jen usmívala.

''Sarah poletí letadlem brm brm'' zpívala jsem si a přitom pozorovala lidi na ulici. Přišlo mi skoro jako kdyby tancovaly, ale za to všechno mohl jen alkohol, který do mě oni začali lít abych nasedla v klidu do letadla. Pak už si jen pamatuji, jak mi Harry otevírá dveře od auta a já se nemůžu pohnout abych vystoupila.

''Pás Sarah'' odepnul mi ho Harry.

''Jejda. Jsem to ale nešika'' dala jsem si ruku před pusu a dělala ze sebe naprostého idiota. No a pak už je jen všude černota.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 21:08 | Reagovat

Já chci jít se Sarah někdy kalit! To musí být prdel :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama