68. Může za to horečka

23. října 2016 v 19:46 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Ne.. Určitě jsem zčervenala. A jestli si toho Louis všimne, tak zčervená ještě víc. Ale naštěstí mi Louis nevěnoval moc pozornosti, takže jsem zatím mohla zase chytit svojí normální barvu.

''Ještě s něčím budeš chtít pomoc?'' otočil se na mě, když už jsme zastavili před Harryho domem.

''Už ne.. Teď se musím postarat o toho mého maroda'' odpoutala jsem si pás a ještě jsem mu věnovala jeden malý úsměv.

''Ale možná by jsi mohla'' zastavil mě Louis a já se na něj zase otočila.

''Co bych mohla?''

''To nic, nic. Ahoj'' nervózně těkal očima po autě a já začala být zvědavá. Vždycky jsem zvědavá.

''Ale tak to řekni'' natočila jsem se v sedačce abych na něj lépe viděla.

''Ne o nic nejde'' teď už by nejradši Louis dupl na plyn a více už tohle téma nerozebíral a právě proto jsem na něj začala ještě víc naléhat.

''Jsi srab, že mi to nechceš říct'' poškádlit ho bude nejlepší nápad.

''Nejsem srab'' zamračil se na mě.

''No tak mi to řekni''

''Je to trapný'' sklopil oči na volant a začal prstem projíždět znak auta, který na tom volantu byl.

''Prosím tebe, už se trochu známe. Takže to vyklop'' šťouchla jsem ho prstem do ramene.

''Jde o holku'' a pak nastalo trapné ticho. Já jsem totiž na něj jen s údivem zírala a nebyla schopná mu nějak odpovědět. Louis Tomlinson neví, jak na holku? Mít deníček, tak si to do něj okamžitě běžím napsat, protože tohle se stane jen jednou za život.

''O holku a?'' začala jsem rukama dělat takovou zvláštní věc, kterou jsem Louisovi naznačovala, aby pokračoval.

''Líbí se mi a já nevim jak na ní. A ježiš tak tohle je mega trapný'' plácl se dlaní přes čelo a vypadalo to, že se hodně stydí.

''Náhodou je to roztomilý" pohladila jsem ho po ruce a on začal vrtět hlavou.

"A ty jako nevíš, jak na ní?" pokusila jsem se z něj něco dostat.

"Potřebuji nějakou romantiku. Jak tebe sbalil Harry?" zase mi věnoval krátký pohled, který potom odvrátil na něco neurčitého před sebou. Musela jsem se kousnout do rtu abych nevyprskla, že mě Harry sbalil teoreticky na šukání.

"Prostě jsme si asi padli do oka" neřekla jsem úplnou pravdu.

"No tak to si zrovna nejsem jistý jestli jsem jí taky padl do oka" povzdechl si.

"A tak ji k nám přiveď a já uvidím jestli dokážu dát někoho s někým dohromady". Louis ze začátku nesouhlasil, ale pak jsem ho nakonec přemluvila, že až Hazzymu bude líp, tak mohou s tou holkou přijít. Tím náš, pro Louise trapný rozhovor skončil. A já se mohla konečně vypravit za Harrym.

Po příchodu domů jsem zjistila, že je tady ticho jako v hrobě. Vybíhání schodů po dvou mi dalo trochu zabrat. Kondička už se mi zase zhoršila. Když jsem vlezla do Harryho pokoje, tak jsem ho v posteli nenašla a ani v koupeně. A to mě trochu vyděsilo. Vyběhla jsem na chodbu a všimla si pootevřených dveří do mého pokoje. Že by byl Harry tam? A taky, že jo. Sladce spinkal v mé posteli.

"Lásko?" pohladila jsem ho po vlasech a na čelo mu dala malinkatý polibek.

"Stýskalo se mi po tobě" svou pravou paži přehodil před moje spodní končetiny.

"Proč nejsi ve svojí posteli?" hrála jsem si s jedním jeho pramínkem vlasů, které teď měl lehce mokré od svého zpoceného čela.

"Chtěl jsem mít pocit, že jsi u mě. Bojím se, že zase odejdeš" šeptal vysíleně, ale i přes to jsem se málem rozbrečela štěstím z jeho slov.

"Já od tebe nechci odejít" přisunula jsem se ještě víc k němu a on si položil svou hlavu do mého klína.

"Dokaž to" řekl u toho když se zase přikrýval bíle povlečenou peřinou.

"A jak?" netušila jsem, jak to mám dokázat. Prostě jsem to věděla.

"Vezmi si mě" otočil hlavou a tak se mi díval do očí. Všechen vzduch opustil moje plíce a moje pusa vypadala jako kdyby mi vypadla z pantů. Hledat odpověď v mojí teď popletené hlavě byl obrovským problémem.

"Harry" zavřela jsem potom pusu a zase začala normálně dýchat. Harry mi neodpovídal a jen mě dál pozoroval. Nevěděla jsem co mu mám odpovědět. Neznáme se tak dlouho a je na to příliš brzo.

"Nemůžu se ještě vdát. Vždyť je mi teprve devatenáct" zesmutněla jsem.

"Jen mi slib, že si mě vezmeš" chytil mojí ruku do svých teď studených dlaní. Už jsem se nadechovala pro odpověď, ale přerušilo mě vyzvánění. Zjistila jsem, že je to Harryho telefon a tak jsem pro něj hned začala šmátrat na noční stoleček.

"Volá ti mamka" oznámila jsem mu a podávala mu telefon.

''Zvedni jí to ty prosím'' zvedl hlavu z mého klína a uvelebil se zase normálně vedle mě.

''Ne to ne'' trochu paniky ve mě bylo a já se dost bála mluvit místo Harryho s Anne.

''Prosím'' přikryl si potom i hlavu a tím bylo rozhodnuto.

''Tady Sarah, Harry zrovna spí'' zvedla jsem jí to a radši hned promluvila.

''Je ahoj sluníčko, jen jsem se chtěla zeptat, kdy se zastavíte?'' uslyšela jsem z telefonu její laskavý hlas. Rychle jsem Harrymu odkryla hlavu, aby mě začal poslouchat.

''To nevím, ale zeptám se Hazzy a on vám hned dá vědět'' podívala jsem se u toho na Harryho, který protočil očima a udělal u toho obličej, že se mu moc nechce.

''A jak se máš ty?'' myslela jsem, že Anne hovor položí, ale chtěla si očividně povídat dál. Telefon jsem přepnula na normální odposlech abych už nerušila Harry a začala jsem se pomalu přesouvat pryč z místnosti.

''No já..'' vůbec jsem netušila, jak odpovědět. Tahle otázka je příliš častá a odpověď na ní je vždy dobře. A mě to přišlo jí tohle odpovědět trochu blbé.

''Teď se trochu nudím, ale asi půjdu něco uvařit'' a teď jsem toho řekla zase až moc.

''Jo? Můžu ti poradit, že Harry má nejradši gumové medvídky, ale to jsem ti ve vaření moc nepomohla co?'' začala se smát a já také.

''Já něco vymyslím'' ve skutečnosti jsem chtěla uvařit jen kuřecí vývar, který by Harrymu vyhovoval nejvíc s jeho žaludkem.

''No nic. Já už musím jít. Pa pa drahoušku a zase si někdy můžeme pokecat'' potom jsme se spolu rozloučili a tím náš, pro mě trapnější, hovor skončil. Když jsem si byla jistá, že mě Anne už neuslyší, tak jsem si nahlas oddychla. Takový ten pocit, že ona ví, že píchám s jejím synem byl pro mě takový spouštěčem lehčí odtažitosti. Prostě to prostě byla Harryho mamka a já pro ní byla dost cizí osobou, která jí chce sebrat syna. Tyhle myšlenky jsem radši nechala na jiné časy až se budu nudit a vrátila jsem se za Harrym do jeho pokoje. Myslela jsem si, že zase usnul a tak jsem se zase chtěla otočit na patě a odejít.

''Kdo to byl?'' ozval se Harry a já se ve svém odchodu zarazila.

''Tvoje mamka přeci'' odpověděla jsem a začala jsem v hlavě vzpomínat na to jestli jsem mu to říkala nebo ne. Určitě jsem mu to říkala.

''Jo aha a co říkala?'' všimla jsem si, že z postele vykukuje jeho natažená ruka směrem ke mě.

''Kdy se zastavíme, tak jsem řekla, že jí potom dáš vědět'' už jsem si k němu chtěla vlézt pod deku, ale ještě jsem chtěla udělat jednu drobnost.

''A teď ti změřím teplotu ty můj marode'' podávala jsem mu teploměr a on bez jakýchkoliv námitek si ho vzal. Ptala jsem se ho jestli by nechtěl něco k jídlu, ale on odpověděl, že chce jen spát. Začínala jsem o něj mít trochu strach. Když teploměr zapípal, že už zná konečný výsledek, tak jsem nervózně přešlapovala před Harrym, který při pohledu na teploměr sykl. A to už jsem skoro křičela strachem. Nečekala jsem jestli mi Harry teploměr podá, ale drze jsem mu ten teploměr z rukou prostě vytrhla. Moje zděšení se trochu uklidnilo, když jsem viděla, že Harryho teplota o malý kousíček klesla. Byla jsem vděčná i za tuhle trochu. Ještě jsem mu došla pro pití, které si sám vybral a to byla pouze voda. Celou skleničku vypil najednou a tak jsem rovnou došla skleničku dolít. Schodů už jsem asi při desáté cestě dolů měla plné zuby a přála jsem si, aby si Harry pořídil eskalátory a nebo si šel lehnout dolů, kde budu mít všechno mnohem blíž. Ale to už mě Harry prosil ať pustím nějaký film a lehnu si k němu. Neprotestovala jsem a za chviličku už jsem ležela vedle vyhřátého Harryho jen v tričku a kalhotkách s MacBookem položeným na peřině. Nevěděla jsem jaký film pustit a tak jsem během projíždění různé nabídky filmů zkusila Harryho vrátit k tématu než zavolala jeho mamka.

''Víš, jak jsi se mě ptal na'' nedopověděla jsem to, protože jsem doufala, že o tom začne sám.

''Na co?'' položil si zápěstí na čelo a zavřel u toho oči.

''Než zavolala tvoje mamka'' napovídala jsem mu.

''My jsme o něčem mluvili?'' otevřel oči a překvapeně na mě koukal. A můj žaludek se sevřel, on neví, že jsem se bavili o tom, že si mě chce vzít. Musím to zakecat.

''No jestli jsem ty papíry už udělala'' plácla jsem první co mě napadlo a snažila se u toho vypadat přesvědčivě.

''A udělala?'' propletl naše prsty.

''Louis mi byl pomoc'' usmála jsem se na něj, ale vevnitř sebe jsem brečela. Díky veliké horečce už nevěděl co říká a byl trochu zmatený. Prostě to jen plácl a já si teď s tím v hlavě tvoří obrovské klubíčko otázek a nadávek zároveň. Nesmím přece hned ve všechno doufat. A sama jsem si nebyla jistá jestli se už chci s někým zasnoubit. Podívala jsem se na Harryho a uvědomila si, že na mě celou dobu kouká těma jeho zelenýma očkama, která mi způsobují menší zástavu srdce. Chtěla bych se v těch jeho očích utopit. A pak se objevila otázka, které jsem se bála. A nebo si ho vážně chci vzít a zůstat s ním do konce svého života?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 20:57 | Reagovat

Tak teď jsem zmatená... On vážně zapomněl na hovor s Anne? Ehm... začíná mi tady něco nehrát :-D  :-D  Ale třeba to je vážně tou horečkou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama