67. Jako vážně?

23. října 2016 v 19:44 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Papír jsem přečetla během minuty a krev se mi hrnula do hlavy. Obsahovalo to totiž vraždu Zayna a Emmy. Bylo tam dokonce uvedeno i moje jméno v souvislosti s usmrcením Emmy. Tak to ale není, já jí přece nezabila. Harry, Niall, Louis a Liam byli obviněni zase ze zabití Zayna. Poslední věta mě vyděsila nejvíce.

Poslat hlídky na kontrolu této pětice.

''Louisi?'' podívala jsem se na něj a zjistila jsem, že mě Loui celou dobu pozoruje.

''Už chápeš proč jsem nechtěl, aby jsi to četla?'' pokrčil rameny a zase mi podíval další papír. Já jsem po něm hned chňapla a přelouskala každé jeho slovo. Teď to byla zase úplně jiná verze. Z nešťastné lásky se zastřelili v přístavu a těla sežrali žraloci.

''Tak tohle je pěkná blbost'' podala jsem mu papír.

''Tak to už není naše starost. Neboj všechno už je vyřešený. S klukama jsme to včera byli řešit a docela bych řekl, že je to v pohodě'' vrátil papíry do složky a pak začal něco čmárat na jiný papír.

''A co děláš teď'' přišla jsem si trochu jako malé dítě, které se ptá úplně na všechno.

''Pár bodů co musíme ještě udělat'' natočil na mě trochu papír abych si ho mohla přečíst.

- Dojet za Davidsonem

- Zkontrolovat jeho papíry

- Dojet za jeho rodinou

''Vážně do toho budete tahat i jeho rodinu?'' založila jsem si ruce na prsou.

''Pokud to bude nutné, tak ano. Což mi připomíná, že za ním dneska musím zajet'' a v tom mě něco napadlo.

''Můžu jet s tebou. Louíku prosííím'' tak a teď jsem byla úplně jako malé dítě.

''No tak to zapomeň. Ještě tebe tam budu tahat'' vykulil oči a začal vrtět hlavou.

''Nebuď suchar Loui. Já bych si to moc moc přála'' zamrkala jsem na něj a on vydechl. Nastalo ticho, které mě uvnitř zžíralo.

''Ty nad tím uvažuješ!'' zatleskala jsem s širokým úsměvem.

''To neznamená, že se mnou pojedeš" zvedl ruce jako kdyby se vzdával.

''Ale no tak'' našklebila jsem svůj obličej.

''A to tady Hazzu necháš?'' od kdy i Louis Harrymu říká Hazza?

''Vždyť spí takže stejně bych tady neměla co dělat'' už jsem věděla, že mám jistý, že s Louim pojedu.

''Bože Harry mě zabije'' vstal od stolu a přes rameno si hodil svojí džínovou bundu.

''Takže můžu?'' jasně, že můžu.

''Jo'' zabručel a vyšel z domu.

Cesta utíkala v tichosti , kterou jen doplňovala hudba. Občas jsme se s Louisem zasmáli lidem co šli zrovna po chodníku a vypadali vtipně, ale to bylo tak všechno. Když jsme zastavili před velkou budovou, na které bylo napsané Policie, trochu jsem začala přemýšlet nad tím jestli vážné chci jít dovnitř. A tenhle pocit ještě více zhoršil Louis, když mi podal zbraň do ruky se slovy ''Kdyby náhodou''. Jako jak kdyby náhodou? Sakra žádný náhodou.

''Nahoď drsný výraz'' strčil mě do ramena a já se uviděla v odraze jedné z výloh. Byla jsem podělaná až za ušima a můj výraz vypadal něco jako, že jsem právě ztracené štěně.

Začala jsem zrychleně dýchat, když jsem stála na policejní recepci a okolo mě chodilo spoustu policistů a někteří se na mě i podívali. Srdce jsem cítila až v kalhotkách a myslím, že bylo i vidět jako moc se potím. Vypadala jsem jako zmoklé a podělané štěně.

''Holka ty by jsi nejspíš potřebovala panáka'' zašeptal Louis, když už jsme mířili nějakou chodbou k jedné z kanceláří.

''Máš? Já bych se totiž teď zlila do němoty'' odpověděla jsem Louisovi a on to pochopil jako vtip. Jenže to nebyl vtip. A já měla začala panikařit.

''Panika'' vypadlo ze mě, když se Louis chystal zaťukat na dveře na kterých bylo napsáno Kapitán Nick Davidson.

''Že já jsem tě nenechal doma i s tímhle hrozným výrazem'' zavrtěl Louis hlavou a pak na mě začal zírat. Koukal na mě docela dost dlouho a mě to začalo děsit. A nakonec tohle mojí asi nejhorší noční můru zakončil dlouhým objetím.

''Teď se nadechni a vydechni. Vždyť o nic nejde. Chovej se drsně a dělej, že se nebojíš ničeho co řekne'' šeptal mi Louis a u toho mě hladil po zádech. Udělala jsem to co mi řekl a najednou se mi přestaly třást i ruce a to byl zázrak. Louis mě zase pustil a věnoval mi roztomilý úsměv.

''Já to zvládnu, že jo?'' tleskal jsem o sebe dlaněmi a Louis zakýval na souhlas. Při zaklepání na dveře jsem zpevnila svoje nohy, aby se mi nezačaly klepat.

''Dále'' ozvalo se zevnitř místnosti. Louis na mě ještě stihl mrknout a pak otevřel dveře. Bez pozdravu vešel dovnitř a posadil se do sedačky. Už jsem jen čekala, že si dá nohy na stůl.

''Tak co Nicku? Už jsme se polepšili?'' zeptal se chlápka za stolem. Bylo vidět, že on také není jako já ve své kůži.

''Proč tady jste?'' podíval se Nick na mě, když jsem si sedala do sedačky vedle Louise.

''Neděl blbýho.. Moc dobře víš o co jde'' hovor, který probíhal mezi Louisem a Davidsone mi po chvilce začal splývat v jedno a já se vážně možná začala nudit. Není to jako v těch filmech, kdy mu drží bouchačku u hlavy a křičí na něj něco ve smyslu 'Poslouchej mě ty zmrde' , ale tady je nuda. Pak mě ale vyrušilo, když někdo vyslovil moje jméno.

''Ona moc dobře ví, jak na tvojí manželku. Bůh ví kolik milenek jsi měl nebo máš že?'' prohlížel si Louis Davidsonovi fotky, které měl v rámečkách na stole a u toho mluvil o mě.

''Ale já jsem s ní nic neměl'' protestoval Davidson.

''Měl jsi s touhle blonckou něco? Měl.. Tak proč by jsi nemohl mít něco i tady se Sarah?'' rozhodil ironicky rukama Louis. Vážně ze mě Louis udělal právě děvku? Možná, že to ticho které právě vznikalo mělo bát znamení, že mám něco říct já.

''Má manželka ráda překvapení?'' usmála jsem se. Davidson mlčel a já se zase chopila role drsňačky, která se mi začala líbit.

''Mohla bych za ní zajít na skleničku'' přemýšlela jsem nahlas.

''Dobře'' praštil najednou rukama do stolu Davidson. To je takhle lehký? Vždyť je to hračka, kterou by zvládlo i malé dítě. Nechápu proč jsem z toho byla tak vyděšená, když bych to zvládla i s prstem v puse.

''Takže založíš do spisu tento papír a víc se snad už nebudeme muset o tomhle bavit'' dával Louis papír Davidsonovi, který už ho jen podepsal a pak vložil do takových velkých modrých desek. Už je chtěl zavřít, ale já jsem ho zastavila.

''Počkat'' vstala jsem se a popadla desky do rukou. Otevřela jsem je a koukala na všechny papíry co tam byly. A pak jsem našla to co jsem očekávala. Byl tam i pravý popis případu, kde jsme s klukama figurovali.

''Ale co pak to tu je'' ukázala jsem papír Louisovi a ten se jen zamračil. Začal šmátrat ve svojí kapse a pak vytáhl zapalovač, kterým hned papír zapálil.

''Jen pro upozornění. Nikdy, ale nikdy neblafuj. Jinak to pro tebe bude hodně moc nepříjemný'' Louis různě natáčel papír, tak aby nepřestal hořet. Když už mu v rukou zbýval jen malý kousek ohořelého prázdného papíru a celá místnost smrděla, tak ho hodil do koše.

''Všechno?'' podíval se na mě Louis.

''Jo'' odpověděla jsem hrdě. Deskami jsem mrskla na stůl a byla připravená k odchodu. Po mě vstal i Louis a když už jsme vyšli z kanceláře a Louis za sebou zavřel dveře, tak mě poplácal po rameni.

''Byla jsi dobrá'' a po tomhle co řekl moje sebevědomí stouplo asi o sto deset procent.

''Děkuju'' možná, že jsem i zčervenala.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 20:52 | Reagovat

Wohou! Ze Sarah se stává pomalu mafiánka. Bomba! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama