66. Musím to vzít za něj

23. října 2016 v 19:43 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Rychle jsem vystřelila do Harryho koupelny, kde jsem na umyvadlem v toaletce hledala nějaké prášky na sražení horečky, ale žádné prášky jsem nenašla.

''Miláčku, já ti pro něco dojedu do města jo?'' klekla jsem si vedle postele k němu a položila si bradu na polštář.

''Nikam nejezdi. Mě bude za chvilku fajn'' otevřel jenom jedno oko, které potom zase zavřel.

''Ne, pojedu!'' postavila jsem se nehodlala dál se s Harrym dohadovat jestli pojedu nebo ne.

''Peníze jsou u mě v kabátě'' otočil se ještě na mě, když už jsem stála u dveří.

''Dobře'' usmála jsem se na něj a odešla.

Orientace v tomhle městě se mi stále nezlepšila, ale musím říct, že už to není tak hrozné. Dřív jsem znala jen malý a levný obchůdek s prošlými potravinami. A teď je to rozvětveno o pár dalších věcí. Tedy lépe řečeno, dokázala bych najít nemocnici, která je ale soukromá. Gemmy a Nialla dům do kterého bych radši dneska nechodila. Obchod, který byl obrovsky veliký a něco v něm najít byl zázrak. Můj překrásný byt, který byl vlastně Harryho bytem. A dům ve kterém jsem žila s otcem a kdybych se tam včera nezastavila, tak by táta chcípl v plísni a humusu. Lékárnu jsem našla pouze a jen díky navigaci a potom už jen díky obrovskému nápisu na domě. Jo takže musím napsat děkovný dopis tomu, kdo vymyslel navigaci. Jinak bych totiž vyjela z příjezdové cesty na silnici a tím bych asi i skončila.

Při domlouvání s mladou slečnou, která si mě neustále projížděla od hlavy až k patě, jsem měla nutkání jí jednu vrazit. Ano moje vlasy, které byli různě zakroucené a tím pádem to vypadalo jako vrabčí hnízdo, neladili s mým oblečením. Kdo vymyslel takový blbý zvyk, že když si na sebe vezmete draze vypadající oblečení, tak musíte mít i dokonalý účes? Na tohle já zrovna moc nejsem. Řasenku jsem si dávala jen ze zvyku a odporu k tomu, že odlíčená vypadám hrozně. Pudr a ani jiné korektory mi na obličej přijít nesměli, protože jinak jsem se cítila zase jako vosková figurína a nebo rovnou i jako kurva. A oblečení jsem si na sebe oblékala jen podle nálad, nikde ne podle trendů a nebo jiných blbostí. Dneska jsem stála v černých džínsech s dírami na kolenou a bílem tričku s krátkým rukávem, které bylo schválně roztrhané. Nohy mi zdobily bíle converse boty a přes rameno jsem měla hozenou malou taštičku od značky Nike. Nesmím zapomenout zmínit, že jsem jela jedním z Harryho aut. To také mladé slečně neuniklo, protože pro prohlédnutí mě se podívala na Audi TT, která se mi líbila, protože byla v bílé barvě. A ano ani to auto ke mě prostě nesedělo.

''Mohla by jste nějaké ty prášky prosím?'' promluvila jsem na ní a ona se probudila ze svého přemýšlení nejspíše nad tím komu jsem to ukradla. Svůj nos zvedla ještě víš a začala hledat. Její arogance sahala až do nebes a když došlo na placení, tak jsem se rozhodla jí nenechat ani spropitné. Venku se mezi tím stihlo rozpršet a já byla celá nadšená, že budu v tomhle slejváku muset řídit domů. Jela jsem krokem, zatímco stěrače jely o sto šest. Ale domů jsem dorazila zdravá a ani auto jsem nenabourala.

''Vezmi si'' nastavila jsem dlaň a čekala až si Harry vezme dvě pilulky a zapije je vodou, kterou jsem držela v druhé ruce. Posadil se a když pilulky spolkl, začal se zvedat.

''Jestli si myslíš, že tak rychle zabírají, tak to je omyl'' ucouvla jsem o kousek od něj.

''Musím vstát. Mám nějakou práci'' pomalu se plazil ke svému stolu, ale já se před něj postavila a začala ho zase tlačit do postele.

''Necháš to na mě jo?'' mrkla jsem na něj a pohladila ho po zpoceném čele.

''Jenže ty nevíš co máš dělat'' protestoval a zase se začal drásat ke stolu.

''Ale no tak'' zamlaskala jsem na něj.

''Takže to za mě vezmeš?'' podíval se na mě psíma očima. Bylo mi jasné, že věděl, že to za něj vezmu.

''Když uznáš, že jsi doopravdy nemocný a slíbíš mi, že budeš ležet. Tak ano, vezmu to za tebe'' Harry už jen souhlasil a tak jsem si vzala asi pět složek a odnesla si je dolů do pracovny.

''Ahoj Liame, máš čas?'' spustila jsem hned, jak mi Liam přijal hovor. Bylo jasné, že sama se v tom vážně nevyznám a tak mě napadl Liam.

''Děje se něco?'' místo aby mi odpověděl, tak se ptal.

''Harry má horečku a tak mě poprosil, jestli bych za něj neudělala nějaké papíry. Jenže já vím úplné kulový co znamená nějaký tři, devět, šest, jedna.'' přečetla jsem nějaké čísla, které byly uvedené v kolonce zboží.

''Já teď něco mám, ale pošlu za tebou Louise a pustíte se do toho společně. Ok?''

''Ok'' a pak jsme oba zavěsili. Došla jsem se podívat na Harryho, který hned jak jsem otevřela dveře, tak se na mě podíval.

''Pojď ještě ti znovu změřím teplotu'' vytáhla jsem zase digitální teploměr a podala ho Harrymu. Doběhla jsem mu pro další skleničku vody, protože on nic jiného nechtěl. A když jsem se vrátila, tak mu akorát zapípal teploměr. Sám se na něj nepodíval a hned mi ho podal. Teplota mu vůbec neklesla. Ale tak za deset minut prášky asi nezabírají no. Jen doufám, že z toho nebude nic vážného. Dala jsem Harrymu studený obklad na hlavu, protože si to tak přál a pak chtěl abych odešla. Bylo mi ho hrozně moc líto, ale nevěděla jsem co mám dělat. Chvilku jsem ještě chodila dole po kuchyni a přemýšlela co bych Harrymu mohla udělat k jídlu, aby mu to nepodráždilo moc žaludek a pak přijel Louis.

''On spí?'' zeptal se mě Louis a podíval se na horní patro směrem k Harryho pokoji.

''Jo asi jo'' odpověděla jsem a vyrazila do pracovny, kde jsem mu podala ty všechny papíry.

''Jo, tak tohle bude oříšek. Harry všechny ty kódy zná nazpaměť, ale já ne'' podal mi zpět papír Louis. Chvilku přemýšlel, jak by mi mohl pomoci a pak jako kdyby ho najednou něco koplo do zadku.

''Mám to'' vytrhl mi papír z rukou.

''Čum debile. Datum předání, číslo výroby a tohle zboží už já najdu v počítači'' plácl mi papírem po obličeji.

''Toho debila jsi si mohl odpustit a stejně vím kulový o co jde'' sedla jsem si na Harryho místo za stolem a čekala až mi vše Louis vysvětlí. Mluvil o tom, že první číslo znamená tohle a druhé tohle a u třetího jsem se zase ztrácela.

"Nechceš mi to pouze nadiktovat?" podívala jsem znuděně.

"No ono.. Vím s čím obchodujeme?" zarazil se trochu Louis.

"Mafiáni ve filmech obchodují se zbraněma, autama a drogama ne?" zívla jsem, protože Louis dělal jako kdybych byla idiot.

"Jo, tak dobrý" naťukal něco do svého počítače a pak jsme začali sepisovat všechno co bylo potřebné. Tuny kokainu, které prodali jednomu chlápkovi z Austrálie, mě trochu až děsili. Ale prostě jsem to jen přešla. Poslední složka která byla na řadě byla s názvem Davidson.

"Teď nějaký Davidson" oznámila jsem Louisovi a ten po mě střelil pohledem.

"To nech. Tohle udělám sám. Běž se podívat na Harryho, jak mu je" rychle se postavil a nastavoval ruku k té složce abych mu ji podala.

"Co tu na mě hraješ?" zamračila jsem se složku otevřela. Byla tam nějaká fotka muže. Víc už jsem nestihla, protože mi složku Louis zabavil.

"Běž se na něj kouknout" řekl zase a já od něj naštvaně odešla. Harry spal a já ho nechtěla budit a tak jsem se zase vrátila k Louisovi, který držel v každé ruce papír nad hlavou a další si nejspíše četl.

"Prosím! Já ti ráda pomůžu" zaprosila jsem a on zavrtěl hlavou.

"Louíku! Prosím! Prosím! Prosím" poskakovala jsem před ním jako malé dítě.

"Nesmíš o tom ale ceknout Harrymu" vztyčil na mě svůj ukazováček a já zběsile začala kývat hlavou nahoru a dolu. Vzala jsem si jeden papír, který mi podával a začala číst.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 20:47 | Reagovat

Něco tajného s tím kapiánem...? O_O Tak to jsem zvědavá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama