62. Je to tady jako nový

23. října 2016 v 19:39 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Co to děláte?" skoro vykřikl, ale Louis si dal ukazováček k puse, aby mu naznačil, že má držet hubu.

"Teď pěkně potichu, aby jsme nerušilo vaše kolegy. Mimochodem ti už naše pravidla také znají. A jaká je teda vaše odpověď na mou otázku?" sklonil jsem se k jeho uchu a zašeptal.

"Domluvíme se v klidu, že?" poplácal ho Liam po rameni a já jsem ještě chvíli držel zbraň u jeho hlavy. Liam slezl z kraje stolu a šel se zpět posadit na svoje křeslo. Louis se opřel o stůl po Davidsonově levici. No a já jsem pistoli zase schoval a šel si sednout vedle Liama.

"Takže vražda z lásky" začal jsem.

"Spácháno v přístavu" napojil se na mě Liam.

"Pro hloupější osobu jako jste vy. Z garáží odjeli a jeli do přístavu. Stáli na břehu mola, kde se oba prý zastřelili, protože společně prováděli hrozné věci. Po zastřelení spadli spolu do vody a pá pá. A také dobrou chuť žraloci" zakončil to Louis s velkým úsměvem na rtech.

"Vždyť je to blbost. Tělo by vyplavalo a dostalo by se na břeh" zavrtěl nesouhlasně hlavou.

"Jediný kdo se v tom pitvá jste vy. Myslíte, že můj kamarád Ray, lépe řečeno váš nadřízený, to bude ta důkladně pročítat? Potřebujeme, aby jsme i mi byli s tebou kamarádi, ale musíš být hodný. Napíšeš tam, co jsme teď řekli nebo sbohem tvoje dětičky. A po těchto fotografiích i sbohem manželko" strčil jsem k němu blíž tu složku a on na mě chvilku koukal. Konečně mu došlo, že tohle není jen nějaká podělaná sranda. Nakonec všechno do počítače napsal Louis. Celé nám to přečetl a vytiskl. Někdo zaklepal na dveře a já jsem místo Davidsona zakřičel, ať jde ten někdo dál. Znám tady všechny a také je mám všechny pod svým palcem, takže jsem byl v klidu. Do kanceláře vešel můj oblíbenec, který s námi spolupracuje už dlouho.

"Ahoj Steve" potřásl jsem si s ním rukou.

"Ahoj Harry" usmál se na mě a když zjistil, že tady něco řešíme, tak se omluvil a odešel.

"Vidíte? Každého tu máme pod palcem. Takže buďte hodný nebo to nedopadne dobře. Kdykoliv budu potřebovat, tak se vám ozvu" natáhl jsem k němu svou ruku a on si trochu neochotně se mnou potřásl.

*Sarah*

"Můžu dovnitř?" přešlápla jsem na místě. On mi nic neodpověděl a jen více otevřel dveře abych mohla projít. Když jsem vešla dovnitř, tak jsem byla dost šokovaná, jak táta teď žije. Všude byl smrad z cigaret a plísně. Šílený bordel, že se nedalo ani skoro projít do obýváku. Bylo to tady všechno ještě více stísněné a já ani nevěděla, kam se mám posadit.

"Neuklízíš a ani si nepereš co?" otočila jsem se na tátu, který stál hned za mnou a pořád na mě vykuleně koukal. Podívala jsem se tedy na schodiště, které vedlo do patra výš a byl tam jen můj pokoj a koupelna. Chtěla bych se podívat do mého pokoje.

"Ještě pořád hraješ?" pokusila jsem se znova o konverzaci.

"Už moc ne" odpověděl konečně. Jeho hlas byl zmožený a i jeho obličej vypadal starší. Měl velké kruhy pod očima a mastné delší vlasy mu padaly do obličeje.

"Jedl jsi dneska?" stáli jsme pořád v miniaturní chodbě a já viděla do obýváku a kdybych pokračovala dál chodbou, tak bych došla do kuchyně.

"Proč si přijela Sarah?" připadalo mi, že se mu chce brečet.

"Chtěla jsem tě vidět. Jsi přece můj otec" snažila jsem se na něj povzbudivě usmát. Táta už mi neodpověděl a tak jsem se rozhodla, že se podívám nahoru, do svého pokoje. Když jsem se konečně prodrala po schodech, na kterých leželo spousty oblečení a krabic, tak jsem otevřela dveře do pokoje. Šokovaně jsem zůstala stát. Z mého malé pokoje, který byl dříve obohacen o postel, která byla malinká a z matrace už mě ryly pružiny do zad. Skříň s věcmi, které jsem si odvezla k Harrymu a psací stůl, na kterém jsem měla knihy s lampičkou, která svítila jen chvilkově a pak se muselo pohybovat s kabelem, protože měla nějaký špatný kontakt. Tak teď tam byla už jen postel. Jinak všechno bylo pryč. Vím, že jsem měla na zdech i obrázky, které jsem si vystřihla z novin. Ale ty už tady také nebyly. Chtělo se mi brečet, ale mohla jsem čekat, že tohle otec udělá. Nemohla jsem se dál na svůj starý pokoj dívat a tak jsem rychle zase dveře zavřela. Tohle je trochu horší než jsem to čekala. Co jsem vlastně čekala?

"Nechceš mi říct, že jsi to prodal, aby jsi měl prachy na hraní, že ne?" dala jsem si ruce v bok.

"Sarah já" tohle jsem ale nechtěla poslouchat.

"Stačí. Nechci se hádat" zvedla jsem ruku a tím ho zarazila v jeho ubohém vysvětlování. Koukala jsem po tom šíleně neuklizeném domě a přemýšlela, jestli s křikem utéct ze dveří a nebo si prostě do toho humusu tady sednout a v klidu si s tátou pokecat.

"Hele? Nechceš jít nakoupit? Tak na dvě hodiny" podívala jsem na mobil, jestli mi už nenapsal Harry, ale nic a u toho jsem zkusila na tátu udělat menší boudu. Čekala jsem, že bude protestovat a že nebude mít peníze, ale souhlasil a během pěti minut odešel.

"Fajn.. Jde se do toho" opřela jsem se o futra do obýváku s pytlem na odpadky v jedné ruce a ve druhé s kbelíkem a hadrem. Ne nechce se mi do toho, ale musím to udělat. A tak jsem začala dávat špinavé oblečení na jednu stranu, odpadky do pytle a když už se udělalo místo, tak jsem začala utírat prach a vytírat podlahu.

Už jsem měla skoro hotovo, když jsem uslyšela cinknutí mého mobilu.

Harry: Můžeš mi laskavě říct, kde jsi?

A myslím, že mám problém.

Já: Proč?

Harry: Protože jsem u tebe doma a ty tu nejsi!!!

Kruci, kruci, kruci. Jsem v háji. Harry bude naštvaný. Ale proč bych mu to měla říkat? Zrovna teď, když ani očividně nemá dobrou náladu.

Já: Jela jsem se projet.

Harry: Tak se co nejdřív vrať domů!

Já: Ke mě domů a nebo k tobě?

Harry: Ke mě!

Ježiši, není těch vykřičníků nějak moc? Vstával po prdeli nebo co? Rychle jsem tedy ještě pověsila zbytek prádla, co mi zbyl ve staré pračce a pak už jsem mohla odjet. Chtěla jsem ještě tátovi uvařit, ale stejně tady nemá ani dostatek věcí, abych mu uvařila něco pořádného. Bude si prostě muset poradit sám. Vzala jsem kus novin a odtrhla z nich kousek, kde byl skoro nepopsaný.

Uklidila jsem ti a vyprala, tak se opovaž to tady zase dostat do fáze v jaké jsem to tady objevila. Někdy se zase možná stavím.

Sarah xx

Položila jsem vzkaz na stůl a rozhodla se odejít. Při nastupování do auta jsem cítila zvláštní bolest a vůbec se mi nechtělo odjíždět. Jenže musím a nic s tím neudělám.

Měj se tati..

*Harry*

S kluky jsme ještě před stanicí dali cigáro a bavili se o tom, jak byl Davidson podělaný, když jsem dal pistoli k jeho hlavě. Ale nakonec to proběhlo celkem v pohodě. Stejně si ho sem ještě přijedu radši zkontrolovat. S kluky jsme se rozloučil a já se rozhodl překvapit Sarah, která už mi dávno psala dobré ráno. Předtím jsem neměl čas jí odepsat a tak jsem si řekl, že za ní rovnou zajedu.

Už jsem stál před jejím bytem a zaklepal jsem na dveře. Nic, nikdo mi neotevírá. Klepal jsem ještě třikrát a pořád nic. Do prdele, kde je ta Sarah? Hned jsem jí napsal zprávu a dozvěděl jsem se, že se jela projet. Byl jsem trochu naštvaný, že se jela projet a nejela hned za mnou. Bůh ví kam jela...

Zase jsem nasedl do svého Range Rovera a jel ke mě domů. Jel jsem dost rychle, ale přesto jsem to vzal trochu jinudy. Vím, že by tam Sarah nejela. Říkal jsem jí, že si to nepřeji. Nebo jsem jí to neříkal? Prostě nechci, aby se s ním stýkala. A odpověď jsem dostal dost rychle. Auto, kterým jezdila stálo před jejím starým domovem. Skutečně navštívila svého otce? Toho hajzla? Dupl jsem na plyn a snažil se o to dostat co nejrychleji ke mě domů.

Stál jsem na dvoře a kouřil další cigaretu. Vítr dost foukal a tak mi vlasy létaly okolo hlavy a konečně jsem uviděl, jak Sarah přijíždí a tak jsem cigaretu odcvrnkl daleko od sebe. Dneska nebude zrovna den, kdy mám dobrou náladu. Zatím mi k tomu nikdo nedal příležitost.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 20:27 | Reagovat

Aja! Sarah utíkej! :D Je agresivní!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama