61. Kapitán Davidson

23. října 2016 v 19:38 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Dál jsem seděla v tichosti na pohovce s Louisem a pozorovala, jak se Harrymu začíná krabatět čelo a Liam vrtí nechápavě hlavou.

"Nevíš o co jde?" podívala jsem se na Louise a zjistila, že taky pozoruje Harryho a Liama rozhovor.

"Jen menší nezáživné problémy" mávl nad tím rukou. Zase jsem si normálně sedla a nechala to plavat, když je to tedy nezáživné.

"No nic, já už pojedu" zvedla jsem se a všichni tři po mě střelili svými pohledy.

"Kam by jsi jezdila?" promluvil Louis jako první.

"Domu" pousmála jsem se.

"Ty nebudeš bydlet tady?" podíval se Liam na mě a pak na Harryho.

"Domluvili jsme se, že Sar ještě bude bydlet v tom bytě a pak se zase vrátí, až bude chtít" vysvětlil oběma Harry a pak vyrazil ke mě, aby mě doprovodil k autu.

"Nechceš tu zůstat alespoň dnes večer?" opřel se Harry o dveře od auta. Vzal mě okolo pasu a přitáhl blíž k sobě. Na otázku jsem mu neodpovídala a on pochopil, že odpověď je ne. Ještě jsem chvilku koukala do těch jeho božských zelených očí a pak ho jemně políbila na rty.

"Ještě bych ti chtěl něco říct" přidržel Harry dveře, když už jsem seděla v autě.

"A co?" strčila jsem klíčky do zapalování a pak se podívala na Harryho. Zdál se mi trochu rozpačitý a tak jsem na něj pro povzbuzení usmála.

"Já se nedokážu úplně změnit. Tenkrát na vyhlídce jsi řekla, že jsem pořád to hrozný nadržený prase.. Máš pravdu a já to vím, ale já se nedokážu prostě úplně změnit" pozorovala jsem, jak si mě prohlíží a bojí se mé reakce.

"A proto tě miluju" řekla jsem nakonec a on si snad i oddychl úlevou.

"Já tebe taky. Dojeď v pohodě domů. Jo a abych nezapomněl" sáhl si do zadní kapsy kalhot a vytáhl mobil.

"Až dorazíš, tak mi napiš" podával mi mobil a ještě se ke mě naklonil a dal mi pusu na čelo.

''Jo a ještě'' začal se znovu prošmatávat a pak nakonec vyndal malou kartičku.

''Nemůžeš přeci jezdit bez řidičáku'' podal mi kartičku a já zjistila, že je to můj řidičský průkaz.

''Jak jsi tohle udělal?'' prohlížela jsem si řidičák.

''Ten kdo vede tolik lidí jako já, může mít takových řidičáku sto'' mrkl na mě a pak mi znovu dal pusu, ale tentokrát na pusu. Když zavřel dveře, tak jsem cítila tak moc šťastně a ještě když mi zamával a poslal vzdušný polibek, tak jsem myslela, že se rozteču blahem. A taky mám svůj vlastní řidičák!

Doma bylo teploučko a díky světlům z jiných bytů naproti mě bylo i lépe vidět interiér. Došla jsem se umýt a pak jsem se zachumlala do peřin. Skoro už jsem usnula, ale zase zpět do přítomnosti mě dostalo cinknutí mobilu. Zapomněla jsem napsat Harrymu! Z postele jsem vystřelila jako blesk a začala ve svých džínách hledat mobil. Měla jsem tam několik zpráv od Harryho. Sakra.

Harry: Bez tebe je tu nuda.

Harry: Dorazila jsi už domu?

Harry: Už je to skoro hodina a ty jsi se ještě neozvala. Stalo se ti něco?

Harry: Okamžitě se mi ozvy!

Harry: Kurva Sarah!

Harry: Jestli se neozveš do deseti sekund, tak za tebou jedu.

Harry: A nebo vyhlásím celostátní pátrání!

Já: :)

Harry: Děláš si ze mě prdel. Nejdřív se mi neozveš a já mám strach. A pak mi napíšeš smajlíka?

Já: Jo:)

Harry: Tak teď bych z tebe vážně vyšukal mozek.

Já: Jenom teď? Já myslela, že to chceš udělat vždycky.

Harry: To je vlastně taky pravda.

Já: Jsem unavená, takže dobrou a nech si o mě zdát krásný sny.

Harry: Doufám, že se moje sny stanou co nejdříve skutečností.

Já: Já už mám sny splněné. Našla jsem osobu co miluju.

Harry: A ta osoba miluje tebe krásko. Dobrou noc

Já: Dobrou noc ty můj slaďoušku

Harry: To z ní dost přitepleně

Já: Tak teda dobrou ty moje bezvadně nadržený prase

Harry: To už je lepší. Dobrou

Se širokým úsměvem jsme dala mobil pod polštář a s myšlenkou na Harryho jsem hned usnula.

Stojím někde na pobřeží a pozoruji, jak se vlny tříští o betonový břeh. Koukám, jak pomalu slunce zapadá za obzor a dává lehký nádech zlaté barvy hladině oceánu. Mělo to v sobě zvláštní romantiku a tak jsem se posadila na jeden betonový výčnělek a nechala si vždy studenější vodou opláchnout nohy.

"Je tu hezky co?" sedla si vedle mě a pozorovala taky západ slunce.

"Jak se máš?" promluvila zase směrem ke mě, ale já jsem jí nedokázala odpovědět.

"Omlouvám se, že jsem odešla" postavila se a začala odcházet. Začala jsem sebou panicky házet a snažila se i křičet, ale nic nešlo. Byla jsem jako přilepená a do toho ještě němá. A nakonec se mi podařilo vydat jednu hlásku.

"Mami" vykřikla jsem za ženou, která mizela v husté mlze.

Podívala jsem se na svoje ruce a zjistila jsem, že jsem celé od krve. Okamžitě jsem je začala umývat ve vodě, ale krev držela, jak kdyby snad byla vytetovaná.

''Tohle už nikdy nesmyješ'' začal se smát a já se hned na něj podívala, abych se ujistila, že je to skutečně on. A doopravdy tam stál. Zayn.

''Řekni sbohem mamince'' ukázal vedle sebe a tam byla moje mamka celá zmlácená a přivázaná k jednomu za skalisek.

''Mami'' zakřičela jsem a v tu sebou chvíli se o ní roztříštila vlna. Párkrát zalapala po dech a v tom přišla další vlna.

''Mami'' zakřičela jsem zase a rozeběhla bych se, ale byla jsem zase jako přilepená k zemi.

"Mami" zakřičela jsme s prudkým posazením na posteli. Rozhlížela jsem se po pokoji a zjistilajsem , že už je ráno a já nejsem u moře, ale v Harryho bytě, který je teď vlastně mým bytem.

"Byl to jen blbej sen" padla jsem zase do postele a snažila se uklidnit. Přemýšlela jsem, co mám dělat a pak jsem sáhla pod polštář a vytáhla mobil.

Já: Dobré ráno Hazzy

Napsala jsem Harrymu zprávu a telefon zase odložila na postel.

Po hodinovém courání se po bytě a přemýšlením, jak zabít čas, jsem se rozhodla udělat tu největší možná blbost a nebo správnou věc.

Už jsem vyjížděla autem na ulici a zjistila, že mi Harry ještě neodepsal na zprávu. Asi ještě spí, tak ho nebudu rušit.

Projížděla jsem ulicemi a s hudbou nahlas si užívala snad každou pitomost, co jsem uviděla ve svém okolí. Stačilo mi jen vidět, jak po chodníku jde starší pár ruku v ruce a rozplývala se nad tím. Jenže pak mi úsměv na rtech ztuhl, když jsem zatočila do ulice a uviděla to místo, které jsem tak dobře znala. Všechny vzpomínky se mi vracely a byly spíš záporné než kladné. Jenže i přes to jsem zaparkovala a z auta vystoupila. Šla jsem ke dveřím a zaťukala jsem na ně. Čekala jsem asi jen minutu a pak se dveře otevřeli.

"Ahoj tati" pozdravila jsem a pozorovala jsem, jak tátovi spadla brada a nevěděl, co má dělat.

*Harry*

Po textování se Sarah jsem po chvilce usnul, ale probudil jsem se už v šest hodin s divným pocitem. Dneska jsem má jít řešit ten problém. Sarah jsem ještě psát nechtěl, protože bylo brzo. Zavolal jsem Liamovi a chtěl se s ním domluvit v kolik se sejdeme.

"Bože co chceš?" zavrčel rozespalým hlasem hned, jak hovor příjal.

"Dneska zajedeme za tim chlapem a zkusíme nějak vyřešit ten průser" začal jsem hned.

"A to jsi mi kvůli tomu musel zavolat už v šest ráno?" zavzdychal zase.

"Jo" odpověděl jsem mu panovačně.

"Tak dej ještě vědět Louimu. Bude za ten čas probuzení taky nasranej, tak se připrav. Domluv se s ním a pak mi napiš" bylo slyšet, že by nejradši ještě dál spal. Hovor jsem ukončil a hned na to zavolal Louimu. Ten už byl trochu milejší a lépe spolupracoval. Domluvili jsme se na nějakém čase a srazu. Potom jsem se šel vysprchovat, vyčistit zuby, převléknout a najíst. Čekal jsem asi ještě dvacet minut a pak se vydal na cestu.

**

"Jak to provedeme?" podíval jsem se na kluky, když jsme stáli před stanicí a zkoušeli vymyslet plán, jak by nám všechno prošlo bez problémů.

"Máme dvě možnosti. Jedna je, že menší peněžní sumička bude stačit. A nebo třeba žhavé fotečky, jak podvádí svojí manželku s její nejlepší kamarádkou" vytáhl Louis obálku s fotkami z auta.

"Kam ty na to sakra chodíš?" natáhl Liam k Louisovi ruku a začal si prohlížet fotografie.

"Jsem prostě dobrej" pochválil se sám Louis a konečně jsme mohli vyrazit dovnitř. Hned u pultu jsem se zeptal, kde najdu kapitána Davidsona. Starší žena mě navedla a já s kluky v zádech vyrazil do jeho kanceláře.

"Dobrý den"pozdravil nás Davidson a počkal až se usadíme na židlích z druhé strany stolu.

"Jste tu nový co?" podíval jsem se na něj arogantně. Seděl jsme vlastně jenom já a Liam. Louis se přemístil vedle Davidsona a ten se na něj nervózně podíval.

"Koukám, že zrovna řešíte případ Zayna Malika a Emmy Deenové" sáhl jsem po složce a přisunul si ji blíž k sobě. Davidson chtěl asi zaprotestovat, ale Louis mu položil ruku na rameno a Davidsona se zase normálně s vyděšených výrazem usadil ve své kožené židli.

"Byla to prý romantická vražda. Jak smutné co?" opřel se Liam lokty o stůl.

"Nebyla" promluvil Davidson.

"Ale byla" sehnul se k němu Louis. Davidson zase otevřel pusu, že by něco řekl, ale nakonec začal jen nervózně po nás těkat očima.

"Myslím si, že by jste za pár nul na šeku byste mohl zjistit to, co jsme právě řekli mi" koukal jsem na svou ruku, kterou zdobili výrazné prsteny.

"Pánové tohle ale" chtěl pokračovat, ale Liam protestně zamlaskal a hodil svým pohled po Louim, který před něj hodil obálku i s fotkami. Davidson se trochu zarazil a pak začal zrychleněji dýchat.

"Co po mě chcete?" začal se už i potit. Je tady nový a neví, jak to tady chodí.

"Tohle město neovládá žádný starosta nebo kapitán policie, ale my. Takže vy se tomu budete muset podřídit nebo se tyhle fotky dostanou vaší manželce" pousmál jsem se na něj.

"A pokud ani to nezabere. Máme tady ještě další možnost?" teď se na něj zase smál Liam. Začal jsem si složku se Zaynem a Emmou v rychlosti pročítat.

'Zayn Malik (22) je pohřešován i se svou krátkodobou přítelkyní Emmou Deenovou (23). Naposledy byli spatřeni spolu v garáží ve 24 ulici.

Prohlášení svědka tvrdí, že se zde objevili čtyři muži a potom zmizeli za výše uvedenou dvojicí. Jsou tedy podezřelí z unesení a ze zabití...'

"Řekl bych, že nejsou žádní podezřelí" hodil jsem složkou na stůl. Ani jsme se nevšiml, že Liam už vstal a sedl si na roh stolu vedle Davidsona.

"Bohužel pánové tohle nejde" zavrtěl kapitán hlavou.

"Takže peníze ne, fotky ne. Dobře chce to něco jiného" postavil jsem se také.

"Tak jak se má vaše dcera se synem. Jak že se jmenují? Demi a Simon?" podíval jsem se ven z okna.

"Pánové tohle je absurdní chování" a tím mě Davidson vytočil. Vytáhl jsem pistoli, kterou jsem měl u pasu a přiložil ji k jeho hlavě.

"Jaký závěr máte teď? Milujete svůj život a nebo jste odhodlaný se ho vzdát?" řekl jsem skrz zaťaté zuby.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 23. října 2016 v 20:22 | Reagovat

Wow! Hazz se rozjíždí :-D Jen mi dělá problém rozeznávat sen od reality :) Používej Domi pls kurzívu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama