58. Kam odjela?

9. října 2016 v 15:21 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Mohl by jsi to prosím zopakovat?'' stála jsem naproti němu s rukama v bok a myslela jsem, že asi vyletím ze svých bot. Nevěděla jsem, jestli jsem slyšela dobře nebo ne. Doufám v to, že jsem slyšela skutečně špatně.

''Že tohle není můj byt, ale tvůj'' podíval se mi do očí a poklepával si u toho ještě nohou.

''Harry. On ho. Mě. Co?'' zadrhávala jsem se.

''Koupil ti ho no!'' vyštěkl a rozhodil u toho rukama až jsem musela ucuknout hlavou, aby mě netrefil. Snažila jsem si v hlavě srovnat myšlenky a dojít k rozumnému názoru. Ale nijak mi to vůbec nešlo.

''Víš co? Ty už mi dej taky pokoj'' strčila jsem do něj, aby mi uhnul z cesty a odcházela jsem z bytu. Popadla jsem ještě rychle do jedné ruky klíče od auta a do druhé boty. Jen v ponožkách jsem běžela k výtahu a pak čekala než přijede. Mohla jsem jít po schodech, ale nechtěla jsem, aby to dopadlo jako minule, že dostanu infarkt nebo něco podobného. Výtah přijel asi do dvaceti sekund a já jsem si nestihla ani nazout boty. Poslíček na mě koukal jako na holku, které právě asi přeskočilo a s debilní otázkou ''Kam to bude slečno'' se ještě debilněji usmíval.

''Přízemí'' odpověděla jsem s protočením očí a sehla jsem se abych si nazula botu. Čekala jsem, že to bude jako ve filmech. Že kluk vyjde rychle z toho jejich pokoje a snaží se co nejrychleji doběhnout k výtahu, ale dveře se mu zavřou těsně před obličejem. Jedno se z toho vážně stalo. A to to, že se zavřely dveře od výtahu, jinak bylo všechno úplně jinak. Liam nevyběhl. Žádné drama, které by mě ohromilo.

Svou cestou okolo Marka jsem se potom dostala na parkoviště a nasedla do auta, které patřilo buď Liamovi a nebo Harrymu. Věděla jsem, že musím jet pryč, ale netušila jsem vůbec kam.

*Harry*

Ještě chvilku jsem seděl na gauči vedle Louise a snažil se si srovnat myšlenky.

''Tak co budeme dělat?'' poposedla si ta holka a pořád se jen usmívala.

''Jak se jmenuješ?'' naklonil se směrem k ní Louis, jako kdyby si s ní chtěl šeptat.

''Někdo mi říká Fifi, ale jsem Stepfanie'' uculovala se.

''Tak Fifi" odmlčel se na chvilku Louis s úsměvem na tváři.

"Zvedni prdel a odejdi jako to udělali tvoje kamarádky'' Louis se podíval s úšklebkem na mě a Stephanii spadla dolní čelist. Tohle se jí asi moc často nestává.

''Mám ti to dát písemně?'' podíval se na ní znovu Louis a ona jen dál seděla. Začal na ní luskat a ona si nakonec jen odfrkla a zvedla se.

''Nejsem žádnej lacinej čokl, aby jsi na mě luskal'' vyjela na Louise a já jen pozoroval, jak jemu vyjela žíla na čele. Nemá rád, když se holky neumí chovat.

''Hele hele'' zvedl jsem ruce a oba po mě hned střelili pohledem.

''Ty klid'' poplácal jsem Louise po rameni.

''A ty pojď'' tlačil jsem před sebou Stephanii směrem ke dveřím. Nesouhlasně párkrát zamlaskala, ale mě to bylo jedno. Zabouchl jsem za ní dveřmi a pak se o ně rukama opřel. Mém mozku se zase objevil obličej. Sarah. Kopnul jsem do dveří a pak zavřel oči.

''Chceš něco k pití?'' uslyšel jsem za sebou Louiho hlas.

''Ne'' odpověděl jsem mu šeptem a tím ukončil naší konverzaci. Mám být vězněm ve vlastním domě? Ne! Otevřel jsem dveře a vyšel ven.

''Hej! Kam jdeš?'' křičel za mnou Louis.

''Hádej'' odsekl jsem a už nasedal do auta. Bylo mi u prdele jestli mi říkal, že mám zůstat. Čekat na co? Že jednou se Sarah sama vrátí? Ne! Kličkoval jsem mezi auty, které mi přišli, že jedou rychlostí deset a sem tam jsem si i na někoho zanadával. A pak jsem konečně dorazil na místo. Proběhl jsem vchodovými dveřmi a pak čekal na výtah. Byli tu dva, ale já zmáčkl oba. Nakonec se přede mnou otevřel výtah a v něm stála stará ženská s čivavou v náručí. Nechal jsem ji vyjít ven a pak jsem vešel do výtahu. Klukovi, co tady musel makat jsem řekl, že potřebuju úplně nahoru a on mě poslechl. Výtah jel pomalu a hrála v něm jedna ze symfonických skladeb. Nervózně jsem přešlapoval a konečně výtah zastavil a já bez ohledů vyběhl z výtahu a běžel rovnou k dveřím do Sarah bytu. Ťukal jsem a čekal až mi konečně otevře a pak mi otevřel Liam. Koukal jsem na něj a on zase na mě.

''Louis tě měl hlídat, aby jsi sem nejel'' prohlásil někam do prostoru a já začal přemýšlet jestli náhodou nemá něco se Sarah.

''Kde je?!'' chytil jsem ho po krkem.

''Kreténe! Chtěl jsem ti zachránit prdel, ale ona někam odjela'' říkal přidušeně a tak jsem ho rychle pustil. Chytil se za krk a vražedně na mě koukal.

''Promiň bro'' prohrábl jsem si vlasy.

''Jsi jí posedlej co?'' zavřel Liam za námi dveře.

''Asi jo'' došli jsme do obýváku, kde jsme se posadili.

''Co teď budeme dělat?'' podíval jsem se na Liama.

''Čekat'' pokrčil rameny a zahleděl se někam do zdi.

*Sarah*

''Chápeš to? On mi ještě koupil byt!'' kroutila jsem hlavou a chodila po pokoji. Do toho jsem rozhazovala rukama a tím tomu přidávala na dramatičnosti.

''Co si třeba sednout a poslechnout si ještě mojí verzi?'' pozoroval mě Niall a já se zastavila uprostřed kroku. Střelila jsem po něm pohledem a nakonec jsem si sedla vedle Gemmy na židli.

''Vím všechno co se děje, protože mi ráno volal Liam'' začal.

Pak už jen mluvil o tom samém o čem Liam. Jenže já jsem ho jednoduše vypnula a byla ve svém světě, kde jsem byla neskutečně naštvaná.

''Hele měla by jsi za ním jet a promluvit si o všem'' položila mi ruku na rameno Gemma a tím mě dostala do reality.

''Já za ním, ale nepojedu. Proč bych za ním měla dolejzat?'' mračila jsem se. V tom začal Niallovi zvonit telefon a on to hned přijmul.

''Nevim kde je.- Tak ho pošli domu.- Kdyby něco, tak se ozvu'' odpovídal Niall do telefonu a po chvilce hovor hned zase položil.

''Tohle byl Liam a prý je Harry u tebe v bytě a hledá tě, tak jsem řekl, ať Harryho pošle domů a ty máš alespoň šanci tam za ním jet'' poručil mi Niall.

''Proč mi všichni rozkazujete?'' rychle jsem se postavila a vypálila pryč z pokoje.

''Nechovej se jako malá'' uslyšela jsem ještě za sebou hlas Niall a to mě dopálilo. Byla jsem vytočená na největší míru. Sedla jsem do auta a začala třískat rukama do volantu. 'Vážně se chováš jako malá Sarah' řekl nějaký můj hlas v mojí hlavě. Koukala jsem před sebe a věděla, že mám udělat jenom jedno. Pojedu za ním..

Radši jsem se dlouho nerozmýšlela a vyrazila jsem za Harrym. Cesta mi přišla delší než kdy jindy a chvilkami jsem si říkala, že tam nepojedu a pak zase, že tam jet musím. Že tam nejedu jsem si řekla alespoň dvacetkrát a u toho jsem vždycky zpomalila. Ale pak jsem zase přidala abych tam už dorazila. A najednou už jsem jela po příjezdové cestě a viděla Harryho dům. Teď už odjet nemůžu. Teď se ukáže co je správně. Uvidím jaký osud na mě tedy čeká.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 10. října 2016 v 16:46 | Reagovat

Jsem nervózní jak něco, co se bude dít 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama