57. Ale on...

9. října 2016 v 15:20 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Proč mi chcete pomáhat?" stála jsem pořád z druhé strany zábradlí.

"Protože chci Sarah. Asi jsi to v životě neměla lehké, když teď chceš udělat tohle. Ale co třeba začít znovu? Pokus se alespoň kvůli svým přátelům" muž s nataženou rukou na mě víc naléhal a chtěl abych to už přelezla.

"Znáte moje jméno a jak víte, že mám vůbec nějaké přátele?" jak mohl znát i moje jméno, když jsem ho já vůbec neznala?

"Polez už ke mě" řekl o něco důrazněji. Podala jsem mu ruku a pak mi trochu podklouzla noha. Zavřela jsem oči a čekala, jak bolestivě dopadnu na zem. Ale místo toho abych padala, tak jsem stoupala. Otevřela jsem oči a muž už mě přetahoval přes zábradlí.

"Tohle jsi měla o fousek Sarah" řekla bych že se smál, ale nešlo to přes vlasy v obličeji vidět.

"Jak to, že mě znáte?" zeptala jsem se zase.

"Znám všechny tady ve městě" mrkl na mě.

"Jako vážně?" povytáhla jsem jedno obočí a urovnávala si lem na spodku trička.

"Znal jsem i" a pak najednou ztichl.

''Koho?'' ale on se k odpovědi asi nechystal. Vytáhl si z kapsy nedopalek cigarety a zapálil si ho. Po dvou potazích už byl u filtru a tak cigaretu zahodil.

''Tvojí mámu'' zašeptal a opřel se o zábradlí. Pozoroval město, které už se probudilo k úplnému životu. Vyrazil mi tím dech a chvilku jsem přemýšlela jestli se dál ptát a nebo se otočit a utéct. Opřela jsem také o zábradlí a snažila se srovnat myšlenky.

''Jaká byla?'' promluvila jsem nakonec.

''Jsi jí hodně podobná'' podíval se na mě a příjemně se usmál.

''Kam odešla?'' vyslovila jsem otázku, které jsem se obávala tolik let.

''Neptej se tolik Sarah. Dneska jsi chtěla skočit a ještě by jsi mohla být smutná z tohohle'' začal zase šmátrat v kapsách a vytáhl další nedopalek. Přisunula jsem se blíž k němu, vytrhla mu nedopalek z ruky a hodila ho někam dolů.

''Dám vám normální cigaretu, ale jen pod podmínkou. Řeknete mi kam a proč odešla moje matka'' přišla jsem si, jak nějaká mafiánka, která mu hrozí, že ho zabije.

''Vydíráš mě?'' zasmál se.

''Ne jen navrhuji kompromis'' nevinně jsem se usmála a čekala na jeho rozhodnutí.

''Odjela do Evropy'' nastavil ruku a čekal až mu dám jeho odměnu, ale on mi odpověděl pouze na polovinu mojí otázky. Mlčela jsem a prostě jen čekala.

''Tvůj otec mohl za její odjezd. Ona se snažila vydělávat a platit dluhy, ale tvůj otec si toho nevážil. Tak potom odjela do Evropy a bůh ví, kde je jí teď konec'' pokrčil rameny. Sáhla jsem do kapsy a vytáhla krabičku cigaret. Vytáhla jsem si jednu cigaretu a zbytek cigaret jsem mu dala. Moje máma je v Evropě. Je rozumná, že se snažila zaplatit dluhy za tátu. Ale je to mrcha, že mě tady nechala s otcem. Pozorovala jsem ty lidské mravenečky tam dole a snažila se pochopit smysl života. Je to všechno jenom o jednom. Přežít do doby dokud neumřeme. Kouřila jsem svojí cigaretu a koukala, jak se kouř rozšiřuje do ovzduší. Přišlo mi to nějak zajímavé a tak jsem to pozorovala dokud jsem nevykouřila celou cigaretu.

''Jak tohle vlastně víte?'' koukla jsem se vedle sebe, ale byla jsem tady už úplně sama.

''Haló'' zavolala jsem do prázdna, ale nikdo se mi už neozval. Jak ten chlap tak rychle zmizel sakra. Chvilku jsem tam tak stála a pak se rozhodla, že už pojedu domů.

Jela jsem dolů po silnici a zkoušela si vzpomenout, jak moje mamka vypadala. Viděla jsem jí na jedné fotce, ale táta ji potom ztratil. Kde v Evropě může být? A chtěla bych ji vážně potkat? Já si s ničím nedokážu být nikdy jistá a když si myslím, že to na sto procent vyjde, tak se to posere. Jaké by bylo sedět s mamkou u kafe v nějaké krásné kavárně, kde voní čerstvé koblihy a donuty? Asi bych chtěla poznat svou mámu, ale bojím se, že by mě to všechno jenom zklamalo. Co když teď má rodinu a nový život? Začala i ona znovu? Tak moc bych chtěla, aby mi na to někdo odpověděl, ale nebyl kdo by na to odpověděl.

Dojela jsem do garáží a tam zaparkovala auto. Vím, že jsem v autě měla ještě jednu krabičku cigaret a tak jsem pro ni do kaslíku sáhla. Vyšla jsem před budovu, kde jsem si chtěla zapálit, ale neměla jsem oheň. Myslím, že jsem vypadala hrozně trapně s nezapálenou cigaretou v puse.

''Dobrý den slečno Sarah, mohu vám nabídnout oheň?'' ozval se vrátný vedle mě. S úsměvem jsem jeho nabídku přijala a pak si v klidu mohla vychutnat tu nikotinovou věc, která mi zkracovala život.

''Jak se dnes máte?'' snažila jsem se navázat nějaký rozhovor s tím hodným klukem, co měl na jmenovce napsáno Mark.

''Dneska je takový unavený den, takže se těším domů. Co vy slečno?'' zeptal se spíš ze zdvořilosti, než aby ho to vážně zajímalo.

''Každý den je něčím zvláštní a buď se povede a nebo ne. U mě je právě ta druhá varianta'' vydechla jsem.

''Tak to je mi velice líto'' sklopil koutky dolů.

''Mohu vás ještě o něco poprosit?Nemohl by jste mi říkat jenom Sarah a ne slečno Sarah?" zasmála jsem se mírně.

''Bohužel to máme nařízené vedením. Pokud si obleču tuto uniformu, musí před každé jméno dát buď slešno, madam, pane'' protočil nenápadně očima.

''To by mě asi nebavilo'' usmála jsem se na něj.

''Mě to taky nebaví, ale pššt'' zašeptal a já jsem se začala smát. Cigaretu jsem měla už dokouřenou a tak jsem se rozloučila s Markem a vyrazila dlouhým vestibulem k výtahu. Čekalo tady ještě pár lidí, ale protože já jsem bydlela až nahoře, tak jsem nakonec zůstala ve výtahu pouze s poslíčkem, který mi popřál krásný den a pak jsem opustila výtah.

Vešla jsem do bytu a položila klíče do misky na botníku hned u dveří. Zula jsem si boty a najednou jsem si všimla, že jsou tu ještě jedny boty. Stála jsem celá dřevěná a bála se, kdo se dostal k Liamovi do bytu. Vzala jsem si zase klíče do ruky, připravená je po tom člověku hodit. Pomalu jsem se sunula chodbou do obýváku a tam seděl Liam a něco si četl.

''Nemohl by jsi se příště nějak nahlásit a ne mě děsit k smrti?'' oddychla jsem si a posadila se do bílého koženého křesla.

''Příště ti napíšu vzkaz na dveře, že jsem přišel. Ale teď je to fakt naléhavý'' poslal mi vzdušnou pusu a pak nahodil vážný výraz. Usmála jsem se jeho malému zavtipkování, které asi vtipné být nemělo, ale to je jedno.

''Tak o co jde? A nedáš si něco k pití?'' stoupla jsem si a šla hned od kuchyně.

''Stačí voda. Jde o Harryho'' otočil se na mě Liam. Naštvaně jsem praštila skleničkou do dřezu a zakryla si rukama obličej.

''O něm se vážně nechci bavit'' mnula jsem si spánky.

''Jen mě prosím poslouchej'' už stál přede mnou a položil mi ruku na rameno. Dala jsem si ruce pryč z obličeje a pak jsem shodila jeho ruku z ramene.

''Ani poslouchat nechci. Víš Harry je pro mě už uzavřená kapitola. Prostě chci žít svůj život bez něj, protože každý jsme jiný'' odcházela jsem pryč od Liama a šla do své ložnice, kde jsem se zamkla.

''Tak fajn, snad mě budeš vnímat. Harry byl neustále zavřený ve svém domě a byl jak mrtvola. Po pár dnech jsme ho konečně donutili jít ven. Ten den jste se údajně prý potkali. Znova jste se pohádali a on objednal ty holky. Nakonec seděl na gauči a pil. Pak odešel do tvého pokoje, kde se sám zamkl a ráno jsi přijela ty. Zaklepala jsi, otevřela ti jedna z těch playboy holek a když si odcházela, tak jsem si tě všiml já. Chci jen Harrymu zachránit prdel, protože je vážně z tvého odchodu v háji a v tomhle všem je neskutečně nevinný'' křičel Liam za dveřmi a já ho vnímala tak napůl.

''Proč bych ti to měla věřit?'' popravdě nemám jediný důvod mu věřit.

''Tenhle byt není můj'' ozval se Liam za dveřmi a já rychlými kroky k těm dveřím doběhla.

''A čí?'' rychle jsem otevřela dveře.

''Tvůj'' odpověděl a já se chtěla začít smát, protože to byla pěkná blbost.

''A taky mi patří další byt v Paříži a možná že i na Floridě že jo?'' vrtěla jsem hlavou.

''Harry ti ho totiž koupil'' vydechl.

''Co prosím?!'' vykulila jsem oči a nevěřila vlastním uším. Tohle neudělal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 10. října 2016 v 16:42 | Reagovat

Ha! Tak Liam jí to tedy teď pěkně nandal O_O Božííí! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama