54. Bez ní

9. října 2016 v 15:17 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Harry*

Pár dní jsem zůstal zavřený doma a měl jí plnou hlavu, ale pak za mnou přišel Louis s Liamem a říkali mi, že bych se měl oholit, umýt a někam vyrazit. Jenže moje chuť někam vyrazit, byla příšerně malá a tak jsem jim ani neodpovídal.

''Jestli tady hodláš shnít kvůli tomu, že jsi idiot, tak prosím'' naštval se Louis a odcházel pryč.

''A co chcete jako dělat?'' můj hlas zněl příšerně. Skřehotal jsem jako kdybych mutoval.

''Víte co? Koupím si ve městě nový byt'' vstal jsem z gauče a zamířil přímo do koupelny. Kluci za mnou ještě něco říkali, ale mě to bylo jedno.

''Proč chceš kupovat nový byt?'' ptal se mě Liam, když jsem vyšel z koupelny celý vymydlinkovaný.

''Pro Sarah. Bůh ví, kde teď je'' zapínal jsem si poslední knoflík u košile a bez ohlédnutí jsem vyšel na svůj dvůr. Liam za mnou něco šeptal Louisovi a ten jen vážně zakýval hlavou. Asi si myslí, že jsem se zbláznil, ale já chci aby se Sarah měla dobře. Nechci si jí koupit, ale chci aby si nemyslela, že má nejhorší život na světě. Nejhorší díky mě.

**

''Jste v nejvyšším patře a je tady nádherný výhled na město. Když je tma a svítí světla, tak je to velice romantické'' mlela realitní makléřka, když mě prováděla po domě.

''Beru ho'' zahučel jsem a ona se zasekla uprostřed svého vyprávění o tomhle pro ní nejdokonalejším bytě. Sarah se bude určitě líbit, ale nesmí se dozvědět, že jsem jí ho koupil já.

''Liame? Můžu s tebou mluvit? Jo a Loui, prosím tě vyřiď to tady, díky'' zase už jen rozdávám pokyny.

''Potřebuju, aby jsi nějak našel Sarah a řekl jí, že si může půjčit tvůj byt a po pár týdnech jí řekneš, že jí ho dáváš. Bude to tenhle byt, ona by ho totiž jinak nepřijala'' snažil jsem se Liamovi vysvětlit můj plán.

''Dobře'' souhlasil jednoduše a tím jsem považoval tohle všechno za vyřízené. Louis mi ještě přinesl nějaké kupní smlouvy, které jsem musel podepsat a bylo to. Sarah byt je koupený. Doufám, že se jí tu bude líbit.

''Já tady ještě chvilku zůstanu'' oznámil jsem klukům a oni i s makléřkou odešli. Zůstal jsem tu sám a když jsem se podíval ven z velkého proskleného okna na vysoké domy, tak jsem cítil, že mě kus chybí. Ona tu není, její smích, její drzost, nic po ní nezůstalo. Jen nepříjemný pocit na hrudi. Jsem na sebe naštvaný. Tohle se mi prostě nestává. Nesmí se to stávat. Sarah je člověk, který ví jaký jsem, tedy skoro a i přes to mě stále dokáže chtít. Osoba, která mě dokáže pobavit i dohnat k šílenství.

Opřený zády o velké okno jsem si prohlížel prostorný obývák s kuchyní. Představoval jsem si, jak tady Sarah sedí na gauči a čte si knížku. Jak vaří v kuchyni a nebo jak kouká na film a směje se u toho. Já jsem jí zkazil život víc, než ho zkažený měla. Musí mě nenávidět.

Ještě chvilku jsem tam postával a pak jsem se rozhodl, že je na čase to tady nechat být, tak jak to je a radši vypadnout.

Doma je bez ní prázdno a ticho, které mě přijde přímo ohlušující. Seděl jsem na posteli, na které dřív spávala.

''Kurva'' hodil jsem jedním polštářem na druhý konec místnosti a nasraně si sedl doprostřed postele. Kdybych alespoň věděl, kde teď je. Ale ani to nevím.

Zase uběhlo několik dní a já měl pořád stejnou aktivitu. Sprcha, jídlo a spánek. Nikoho jsem neopouštěl vnitřek mého baráku a jen jsem přemýšlel, kam teď můj život bez Sarah bude směřovat. Měl bych něco se sebou dělat. Jít a projít se venku na čerstvém vzduchu. Nebo se projet autem.

*Sarah*

Pár dní ticha už je za mnou. Gemma neustále dokola opakuje, že její bratr mi za trápení nestojí. Dneska mě poprosila jestli bych nedojela nakoupit. Vím, že ledničku má plnou, ale chce abych se dostala na vzduch. Protože u ní teď bydlím, tak jsem souhlasila, že pojedu. Už mi i několikrát přes Gemmu volal Liam, ale já jsem s ním nechtěla mluvit. Mluvila jsem vlastně jenom s Gemmou. Vždycky mi jen řekla, že mi Liam nabízí svůj nevyužitý byt a že až budu chtít, tak se do něj mohu hned přestěhovat. Byla to lákavá nabídka, ale Gemma říkala, že dokud si nebude jistá, že až budu sama neumřu hlady, tak mě nepustí.

''Tady máš seznam co máš koupit. Je to o sedmnáct ulic dál a do navigace jsem ti to už zadala, takže se rozhodně nemůžeš ztratit"' podávala mi tašku, peníze a papírek, na kterém bylo ohromné množství jídla. Tiše jsem se otočila a odcházela směrem ven.

Na ulici probíhal normální život všech lidí. Vzduch mi přišel hrozně těžký a tak prvních pár nádechů bylo dost bolestivých. Sluníčko bylo schované někde za mraky a bylo vidět, že dneska už i pršelo. To počasí bylo úplně stejné jako moje nálada. Odemkla jsem Gemmy auto a nasedla. Chtěla jsem položit tašku a ostatní věci na sedadlo u spolujezdce, ale ležela tam krabička cigaret a na ní bylo liháčem napsáno 'Zakuř si'. Koukla jsem se do oken Gemmy a Nialla domu a viděla Gemmu, jak na mě ukazuje palec a zeširoka se usmívala. Zamávala jsem jí a opatrně se s autem rozjela na nákup.

Se zapálenou cigaretou se mi řídilo o mnoho lépe. I když při řazení to bylo trochu složitější. Byla jsem uvolněnější a už mi skoro nehučelo v hlavě. Jsem docela frajerka, protože nemám řidičák, ale řídím si tady po městě jako by nic. Jenže v tomhle městě jsou policisté jako popelnice. Stejně je nikdo neřeší a odpadky hází vedle na zem.

Semafory mi ukázaly červenou a já se zastavila. Dívala jsem se po okolí a čekala jsem až se rozsvítí zelená. Červená tam svítí už snad deset minut a já začínám být naštvaná. Auto, které teď zastavilo vedle mě vyděsilo. Znám to auto. Je to JEHO auto. Rychle jsem začala natáčet hlavu, tak aby mě neviděl a doufala, že si mě nevšimne.

*Harry*

Nevěděl jsem, kam jedu. Volal jsem Liamovi, jak je na tom Sarah s tím bytem a on mi odpověděl, že zatím s ním ještě nechtěla mluvit. Když jsem se zeptal, kde Sarah je, tak mi řekl, že Sarah nechce, abych to věděl. Kdo je tady kurva šéf? Já, tak by mi to měl říct. 'Nekontaktuj mě' vzpomněl jsem si na jednu větu z jejího vzkazu a zavřel oči. Mohl jsem je zavřít, protože jsem zrovna stál na semaforech a svítila červená. Rozhlížel jsem se po okolí a všiml jsem si auta vedle mě. Stála tam Audi A4 v šedé barvě. Přesně ta samá jako má moje sestra. Začal jsem koukat na řidiče toho auta, ale Gemma to nebyla. Vrátil jsem se zase pohledem na skoro prázdnou ulici a pak mi to docvaklo.

''Sarah'' zašeptal jsem.

Možná, že jsem začal zmatkovat. Nevěděl jsem jestli mám troubit a nebo vystoupit z auta, dojít za ní a prosit o odpuštění. Jenže na semaforu se jako naschvál objevila zelená a Sarah ve vteřině vystartovala s autem prudce vpřed. Nemůžu ji nechat jen tak odjet. Rozjel jsem se za ní a snažil se ji nějak donutit k tomu, aby zastavila. Obdivoval jsem, jak dobře se naučila řídit během tak krátké doby je to vážně šikovaná holka.

Sarah zabočovala do ulici a snažila se mě setřást, ale i já jsem věděl, že se snaží marně. Nikdy mi nemůže ujet. A pak udělala tu chybu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 10. října 2016 v 16:26 | Reagovat

Cože?! Jakou chybu?! Heeej! Neděs mě. Úplně se mi sevřel žaludek :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama