53. Nemám žádnou sílu

9. října 2016 v 15:17 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Myslím, že mě už pro dnešek bylo dost. Niall se musí léčit a ty Gemmo u něj musíš zůstat, takže já bych měla jít'' utřela jsem si už mokrým kapesníkem tváře a nos.

''Já jsem u něj dneska byla celý den, takže to nevadí, že jo miláčku?'' mrkla Gemma na Nialla a ten souhlasil.

''Já už stejně pojedu'' postavila jsem se a něco se ve mě zhouplo, takže jsem si zase kecla na zadek. Možná zbytek alkoholu a nebo to, že se mi neskutečně točila hlava z toho všeho, co se stalo. Gemma s Niallem se oba shodli na tom, že nejsem schopná jet sama autem.

''A kam pojedeš ty chytrá?'' založila si Gemma ruce na prsou a postavila přede mě. Vypadalo to jako kdyby byla matka co kárá své dítě.

''To nevím. Asi přespím v Liamově autě a pak nevím'' doopravdy nevím, co budu dělat a pochybuji, že Liam své auto nebude shánět.

''Budeš u mě dokud se Niall neuzdraví. Co ty na to?'' vzala do rukou mojí tašku s věcmi a ještě si dala pusu s Niallem. Niall mi ještě řekl, že jeho léčba bude trvat delší dobu, takže mám klid na to si najít práci a zařídit si nějaký například pronájem.

Když jsem sedla k Gemmě do auta napadlo mě, že bych oznámila Liamovi, kde má svoje auto, ale už jsem neměla telefon. Poprosila jsem o telefon Gemmu a ta mi ho bez vyptávání podala. Napsala jsem Liamovi krátkou zprávu, kde se jeho auto přesně nachází a že mu děkuji za půjčení. Nečekala jsem na odpověď z toho důvodu, že bylo pět hodin ráno. Gemma mě provedla po jejím a Niallově domě. Byl hrozně luxusně zařízený. Niall taky asi vydělává hodně, jak tak koukám. Gemma se mě ještě snažila rozveselit různými vtípky, ale já jsem jí nevnímala. Ani jsem nemohla, protože hukot v mé hlavě byl tak silný, že jsem Gemmu skoro ani neslyšela.

Dovedla mě do pokoje pro hosty, kde mi rozestlala postel a já se mezitím mohla převléknout do trička na spaní, které jsem si našla ve své tašce. To tričko jsem měla hrozně ráda, protože na něm byl Ozzy Osbourn se zvednutým prostředníčkem.

"Tohle se mi líbí" prohlédla si Gemma moje tričko.

Vzala mě do koupelny a tam mi začala odličovat rozmazaný make-up. Nakonec mě uložila do postele. Už odcházela a já začala zase brečet. Ty slzy se draly na povrch úplně sami a já je nedokázala zastavit. Gemma se zarazila ve dveřích a smutně ke mě potom přihopkala. Lehla si vedle mě a nastavila ruce, že mě chce obejmout. Přisunula jsem se k ní blíž a ona mě pevně objala. Chvilku jsem ještě brečela a ona mě bez jakéhokoliv slova hladila po vlasech. Díky náročnému dni a uklidňujícímu hlazení po vlasech, jsem se dostala do stavu otupělosti, kde je vám všechno konečně jedno. Lidově se to nazývá spánek.

Měl mě zabít. Neměl mě takhle mučit. Ona to samé. Měli mi pomoc z tohoto světa. Prosím je, aby to udělali. Mučíme mě tady být. Chci pryč, i když se bojím toho, co mě po smrti čeká. Vím jen, že to bude vysvobozující.

"Řekni sbohem" namířil na mě svou pistoli a pak zazněl výstřel. Necítím žádnou bolest. Žádnou úlevu. Nic. Jsem proto nucena otevřít oči. A dochází mi, proč nic nepociťuji. Leží v kaluži krve u mých nohou. Zayn je mrtví. Pistole se ocitá v mých dlaních a já na ni jen mlčky zírám.

"Zastřelila jsi ho ty špíno" slyším její hlas ze tmy.

"Nechtěla jsem" a hned i zahazuji pistoli.

"Ale udělala si to a za to půjdeš do pekla" snaží se mě rozhodit.

"Sejdeme se tam Emmo" vydechnu.

Probouzela jsem s obrovskou bolestí hlavy a měla jsem slepené oči a i vlasy k obličeji díky slzám. Vzpomněla jsem si na včerejší noc a dnešní brzké ráno a najednou jsem úplně zamrzla. Doopravdy jsme se s Harrym rozešli. Je to konec.. A do toho ten sen. Zayn a Emma. Emma a Zayn. Zabila jsem Zayna. Jsem vrah a jeho krev je stále na mých rukách. Nikdy ji nebudu moc smýt.

''Jak ti je?'' vešla do pokoje Gemma s tácem, na kterém byla sklenička s vodou a prášek na hlavu. Bez odpovědi jsem si prášek vzala, spolkla ho a zapila vodou.

''Nechám tě o samotě?'' podívala se na mě Gemma. Měla utrápený výraz. Díky mě.

''Měla bych už asi jít. Jsi Harryho sestra a nehodí se, abych tady byla" dalo mi dost zabrat, abych dokázala mluvit. Můj hlas zněl jako vrzající dveře a bylo to hodně nepříjemné.

''Tak na to zapomeň. Harry je sice můj brácha, ale to neznamená, že se s tebou nesmím bavit. Chci, aby jsi tady zůstala a já se o tebe mohla starat" lehla si vedla mě a chytila mojí hlavu do svých rukou a přitiskla si jí na její hrudník. Poslouchala jsem tlukot jejího srdce a nechtěla jsem na nic myslet a ani mluvit. Hladila mě zase po vlasech a něco šeptala, ale já jsem jí nevnímala. Nedokázala jsem jí vnímat. Vlastně jsem nedokázala nic.

''Drahoušku, nechceš se jít najíst?'' hladila mě dál po vlasech. Chtěl jsem jí říct, že nemám hlad, ale nešlo to, takže jsem byla nucena ji odpověď pouhým kýváním hlavy.

''Žádný, že nechceš. Kvůli mému debilnímu bráchovi přece neumřeš hlady'' zvedla se z postele a tahala mě za ruku abych šla s ní. Nešlo jí odporovat stejně jako jejímu bratrovi. Pomalu jsem vstala a šoupala jsem nohama až do kuchyně.

Udělala něco k jídlu, ale já jsem v jídle chvilku šťourala a pak se mi zvedl žaludek. Rychle jsem běžela k místům, kde mi včera Gemma ukazovala, že je koupelna. Hned jsem tam doběhla, tak sem se nahnula nad záchod a začala zvracet. Gemma přiběhla za mnou a držela mi vlasy.

''Běž pryč" řekla jsem během přestávky, než se můj žaludek zase rozhodl všechno potravu vrátit odkud přišla.

''Taky jsi mi držela vlasy, takže ti něco dlužím'' odpověděla mi Gemma a začala mě hladit zase po zádech. Moje tělo se přestalo svírat v dávicích křečích a já jsem konečně mohla vstát a jí si vyčistit zuby. Gemma měla spoustu nerozbalených kartáčku a tak mi dala jeden fialový. Po vyčištění zubů jsem už do kuchyně nešla a rovnou se rozhodla, že si zalezu do pokoje.

Zalehla jsem do postele a v mých myšlenkách se začaly objevovat různé scény, ve kterých byl Harry. Plakala jsem a přála si ať umřu nebo až zase ztratím paměť, ale nic z toho se nekonalo. Slyšela jsem, že Gemma je zase v mém pokoji. I jsem ucítila, jak se trochu postel pohnula, když si do ní vlezla a pak mě chytila za ruku a hladilo po její hřbetu. Zavřela oči a mlčela. V duchu jsem jí za to děkovala. Obě se stejnou taktikou hlavně ticho, jsme leželi a čas okolo nás plynul jako voda. Proč člověk musí mít buď štěstí nebo smůlu? Musela jsem v minulém životě být velká svině, když mi bůh udělal tohle. A proto v boha nevěřím. Kdyby byl bůh rozumný, tak jedněm nedával a druhým nebral. Nebyly by války a zbytečné krveprolití. Bůh taky není dokonalý. Nemá cenu v něj věřit, když mi do života dal jen bolest a smutek.

''Zlatíčko?'' zašeptala Gemma. Zvedla jsem k ní pouze svůj zrak a pozorovala, jak je krásná a je si podobná s ním.

''Nechceš něco, třeba najíst nebo jít ven?'' vypadalo to, že Gemma chce dělat nějakou aktivitu, protože se nejspíš nudí.

''Já nemám sílu, ale ty se můžeš jít třeba projít ven jestli chceš'' zavřela jsem zase oči a Gemma už mi neodpověděla. Čekala jsem, že mi třeba nadzvedne hlavu, aby měla volnost k odchodu, ale ona mě stále hladila po vlasech a mlčela. Co budu dělat až se Niall uzdraví? Na brigády jsem dřív chodila, ale teď potřebuji pořádnou práci. A taky nějaký dům. Neměla bych se zase nastěhovat ke svému otci? Já, já už nevím, co mám dělat. Nedokážu to, nedokážu nic. Chci jen ležet v posteli, nechat se hladit od Gemmy po vlasech a mlčet. Třeba mě ta bolest na mé hrudi celou zevnitř sežere a konečně budu mít pokoj.

''Můj život je jedna velká sračka'' otevřela jsem oči a podívala se na Gemmu, která vypadala trochu zaskočeně.

''Nevím, co bych ti měla odpovědět. Ale pamatuj si, že jsem tu vždy pro tebe" víc mě k sobě přitiskla a zase nastalo ticho. Ticho, které přehlušovalo jen bzučení v mé hlavě.

*Harry*

Ten vzkaz jsem četl asi desetkrát, ale pořád jsem nemohl uvěřit, že se tohle stalo. Co to do mě vjelo? Neměl jsem to dělat. Sarah odešla. Ale kvůli pouhému líbání se s jinou. Ne. Tohle byla pro Sarah poslední kapka toho všeho, co jsem jí udělal během pár týdnů, co tady se mnou bydlela. Seděl jsem na schodech a všude byla tma. Doufal jsem, že se otevřou dveře a ona se vrátí. Jenže nic. Dveře se neotevřeli. A slabý hlásek v mé hlavě mi říkal, že už se neotevřou.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 10. října 2016 v 16:19 | Reagovat

No jo, Harry. Když si vůl :/ Nebo jak bylo ve Fotr to je lotr... To dítě: Ma-gór! :-D  :-D Boží díl <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama