52. Nechci

9. října 2016 v 15:16 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Kam mám asi teď jet? Nevěděla jsem skoro ani kde jsem, ale všimla jsem si navigace, kterou jsem se rozhodla zapnout. A pak jsem uviděla informační ceduli se šipkou k nemocnici.

''Pojedu za Niallem" zašeptala jsem si sama pro sebe a zastavila jsem u kraje. Začala jsem v navigaci hledat to místo, kde by to mohlo být. Přišlo mi to všechno moc složité a já jsem se v tom ztrácela. Hledala jsem nějaký záchytný bod. Chvilku jsem ještě projížděla pár ulicemi a pak se konečně dostala na správnou silnici, kterou jsem si pamatovala z toho hrozného dne, jak postřelili Nialla. Díky navigaci jsem se lépe orientovala a mohla tak najít tu soukromou nemocnici během deseti minut. Zastavila jsem o ulici dál, ani nevím proč, ale asi z toho důvodu, kdyby mě hledal Harry. Sice hned zjistí, že jsem šla za Niallem, ale to už jsem neměla čas řešit. Před nemocnicí stejně nebylo žádné volné místo k zaparkování a tak jsem měla alespoň jednoduchou výmluvu. Ale výmluvu pro koho? Pro Harryho? To rozhodně ne! Jemu jedině plivnu do obličeje. Sladké řečičky a pak odporné podvody. Pěšky jsem tedy doběhla k hlavním dveřím. Alkohol, který ve mě ještě pořád byl mi začal dělat špatně na žaludek, ale po nadýchání čerstvého vzduchu se můj žaludek uklidnil. Mohla jsem tedy jít dovnitř.

''Dobrý den'' pozdravila jsem slušně sestřičku, která akorát vycházela z jednoho z pokojů.

''Dobrý den, hledáte někoho?'' zeptala se mě sestřička, když viděla jak se chaoticky rozhlížím po chodbě.

''Niall Horan'' oznámila jsem jí a ona hned věděla, kam má jít. Ukázala mi na úplně poslední dveře a bez toho, aby se ptala kdo jsem a proč přicházím tak pozdě, mě pustila dovnitř. Poděkovala jsem jí a hned vešla do Niallova pokoje, kde bylo slyšet jen pípání přístrojů. Sedla jsem si k jeho posteli a pozorovala, jak spí. Gemma volala včera tomu hajzlovi Harrymu, že se Niall už probudil. Měla jsem v plánu sem zajít, ale nebyl čas. A teď ho mám a spoustu. V hlavě jsem měla úplně vymleto a připadala jsem si trochu jako retardovaná, protože jsem seděla na židli s nohama pokrčenýma a bradu jsem si položila na kolena. Chvilku jsem se pohupovala dopředu a dozadu a když jsem si uvědomila, jak hloupě se teď chovám, tak jsem toho nechala. Seděla jsem tam asi hodinu a Niall se pořád neprobouzel. 'Kdo by to kdy řekl, že normální lidi v noci spíš, že Sarah?' promlouval ke mě hlas v mojí hlavě. Rozhodla jsem se, že ho nechám spát a dojedu si pro nějaké věci k Harrymu domů. Chviličku jsem ještě váhala jestli je to správný krok nebo ne, ale nakonec jsem rozhoupala k odchodu. Věděla jsem, že kdybych se nezvládla odstěhovat dnes, tak už to nezvládnu nikdy jindy. V nitru jsem doufala , že tam nikdo nebude a všechno proběhne v klidu. Přemýšlela jsem i nad tím jestli mám Harrymu napsat nějaký vzkaz a popřípadě co na něj napsat. Ještě než jsem vůbec nastartovala Liamovo auta, tak jsem v kaslíku našla tužku i papír. Možná jediné štěstí, co teď mám.

Nehledej mě, nekontaktuj mě. To co se stalo je tvoje věc. Já jsem ale měla odejít už dříve. I přesto: Bylo mi s tebou hezky. Sbohem. Sarah

Naškrábala jsem rychle na papírek, který jsem si potom složila a dala do kapsy abych na něj nezapomněla. Celou cestu jsem se modlila, aby Harry nebyl doma. Ale bohužel, Harry už tam byl. Svítilo se dole v pracovně a já věděla, že jakmile otevřu dveře, tak to uslyší. Potichu jsem otevřela dveře a běžela nahoru do pokoje. Když jsem zavřela dveře, tak jsem si oddychla, že jsem Harryho nepotkala. Dole v pracovně nebyl, tak kde je? Bylo mi vlastně jedno kde teď Harry je. Jestli je někde s tou blonckou nebo ne. Malinko se mi zase zvedl žaludek a tak jsem rychle běžela na záchod. Tady jde o minuty a můj žaludek si zrovna teď usmyslí, že všechen alkohol vyhodí. Chvilku jsem seděla u záchodové mísy a poslouchala jestli náhodou Harry nevešel do pokoje, ale nic. Chvilku jsem nabírala vzduch do mých plic a pak se konečně zase můj žaludek dostal do fáze 'Všechno v pohodě, zdrhej odsud'. Co si vlastně vezmu za věci? Všechno mi koupil Harry. Vlastně není, nechal mi sem přivézt nějaké moje oblečení co jsem nosila ještě, když jsem bydlela s tátou. V šatně jsem objevila tašku, kterou jsem otevřela pouze jednou a to abych zjistila co v ní je. Popadla jsem ji a už chtěla odejít. Jenže věci co jsem měla na sobě byli taky Harryho. Rychle jsem je ze sebe začala sundavat a z tašky vytáhla seprané džíny a vytahané tričko. To tričko bylo moje oblíbené, ale teď jsem na něj úplně zapomněla díky značkovým hadrům, kterých jsem měla plnou šatnu. Z kalhot, které jsem si rychle sundavala mi vypadal telefon, na který jsem úplně zapomněla. A udělalo to docela hlasitou ránu. Koukla jsem se ještě na telefon, kde bylo spoustu nepřijatých hovorů a zpráv od Harryho. Nechtěla jsem je číst a tak jsem telefon hodila na postel vedle věcí. Na vrch hromádky jsem položila můj vzkaz a bylo na čase odsud vypadnout. Tašku jsem si hodila přes rameno a pomalu začala otevírat dveře. A stál tam. Koukal na mě se zničeným výrazem.

''S dovolením'' snažila jsem se přes něj prodrat ke schodům. Už jsem chtěla být co nejrychleji pryč. V duchu jsem si neustále opakovala, že se mu hlavně nesmím dívat do těch jeho nádherně zelených očí nebo se na místě zhroutím.

''Sarah zůstaň, prosím. Pojďme si o tom normálně promluvit'' dal mi ruku na rameno, ale já jeho ruku setřásla. Strčila jsem do něj vší silou a rychle utíkala po schodech pryč.

''Sarah!'' rozběhl se za mnou a já ještě víc v běhu přidala. Zadýchaná jsem doběhla k Liamovu autu a rychle do něj hodila tašku a nasedla. V životě by mě nenapadlo, že se tak rychle dokážu rozjet s autem. Teď jsem se radši ani do zpětného zrcátka nepodívala, protože každý pohled na něj hrozně bolel. A ta bolest, kterou jsem cítila teď byla až moc bolestivou. Chvilku jsem zase projížděla ulicemi a nevěděla kam jet a tak jsem zase zamířila zase za Niallem.

**

Seděla jsem zase u jeho postele a čekala až se vzbudí. Byli čtyři ráno a já věděla, že než se vzbudí, tak to bude ještě dlouho trvat. Opřela jsem si čelo o kraj jeho postele a prostě jen čekala.

''To je dost, že jsi taky přišla se na mě kouknout'' zašeptal hlas do pokoje a já hned zvedla hlavu. Koukal na mě s úsměvem a když mě viděl, tak najednou úsměv vymizel.

''Nialle'' objala jsem ho a on bolestivě sykl.

''Promiň'' omluvila jsem se mu za to, že jsem zapomněla na jeho zranění a způsobila jsem mu bolest. Zase jsem se posadila na židličku vedle postele.

''Co se stalo?'' chytil mě za ruku a já bez váhání začala vyprávět.

Asi tak v polovině vyprávění se z mých očí spustil vodopád slz, které nešli zastavit. Když jsem vše dořekla, tak už mi Niall podával kapesník.

''Sarah to je'' chvilku mlčel a pak zase promluvil.

''Tohle Harry dodělal do úplných sraček'' bylo na něm vidět, že ho to vážně mrzí, ale nevěděl jak to dát pořádně najevo. Plakala jsem a držela Nialla za ruku.

Otevřely se dveře a pak do nich vlezla Gemma. Udělala přesně to samé jako Niall. Nejdřív se usmívala, ale když nakonec uviděla můj ubrečený obličej, tak jí úsměv zmizel. Okamžitě, jak mě viděla, tak chtěla vědět co se stalo, ale já jsem toho nebyla schopná a tak to Niall vše řekl za mě. Když skončil, tak jsem už byla úplně mimo. Dá se říct, že ve svém světě, kam jsem nikoho nechtěla pustit. Uvnitř mě bylo skoro prázdno. Proč skoro? Byla tam totiž ještě úplně šílená obrovská bolest, která sílila každým nádechem.

Gemma mě hladila po zádech a snažila se mě nějak utěšit, ale všechno bylo úplně marný.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 10. října 2016 v 16:14 | Reagovat

Na jednu stranu si říkám, jestli nebyla ta její reakce moc přehnaná, ale jelikož jsem děsná mrcha, tak ať jen utíka :-D  :-D Zlej Harry, zlej!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama