44. Co to sakra?

2. října 2016 v 18:22 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Seděla jsem s upřeným pohledem na Harryho. Vypadal teď jinak než třeba v tom bazénu. Vypadal jako boss, ze kterého musí mít každý respekt. Šel z něho docela strach, ale mě to k němu stejně táhlo můj pohled. Díky stínu ze stromů, mi stíny přebíhali po tváři a mě se naskytovalo tolik tváři Harryho.

"Jestli na mě budeš pořád tak koukat, tak přísahám, že tě vyhodím" opřel si loket o okýnko a podepřel si tak hlavu.

"Omlouvám se" zašeptala jsem a hned začala koukat na cestu před námi. Zase to nechutné ticho. Nebaví mě mlčet, chci slyšet Harryho hlas, jeho smích.

"Říkej něco prosím" trochu jsem si mačkala klouby na rukou, že mi z toho nahlas zakřupal. Harry po těch rukách střelil pohledem, jak kdyby to byl snad výstřel.

"Jsi nervózní?" věnoval mi chvilkový pohled.

"Ne" sklopila jsem zrak.

"Tak proč si křupeš klouby?" podíval se zase na mě.

"Jen. To bylo omylem" chtěla jsem mu říct, že je to z něho protože se najednou chová tak chladně, ale když jsem viděla výraz jeho obličeje, tak jsem to rychle změnila. Harry už mi zase přestal věnovat svou pozornost. Bez toho, abych se zeptala jsem sáhla na palubní desku auta a na rádiu vybrala písničku. Spíš omylem vybrala. Protože jsem totálně nevěděla, jak se s tím pracuje. Táta nikdy auto neměl, takže jsme neměli ani autorádio. Pochopitelně.

Začala tam hrát nějaká klidná písnička, kterou zpíval kluk. Byla uklidňující. Zavřela jsem oči a poslouchala text písničky. Je to divné, ale ten kluk zpíval o jiných klíčích a říkal, jak jsou nádherní.

"Tohle posloucháš?" usmála jsem se na Harryho. On s lidovým klidem ukázal na rádio. Běžel přes displej nápis "Nejnovější na vevo" a já mlaskla a zase mlčela. Text nebyl tak těžký a tak jsem si ho už trochu pamatovala. Ale v tom písnička skončila.

"Ještě jednou?" natáhl Harry ruku k rádiu.

"Jo" zatleskala jsem a Harry ji pustil znovu.

"Kiss me on the mouth and set me free. But please, don't bite" snažila jsem se sladit s rytmem písničky a věnovala pozornost jenom jí. A v tom jsem uslyšela i Harryho. Zpíval. Jeho hlas byl dokonalý ještě víc a já na něj koukala s otevřenou pusou.

"Zase na mě civíš a dokonce máš ještě otevřenou pusu" ztlumil rádio.

"Hrozně hezky zpíváš" vysvětlila jsem mu můj výraz.

"Jako malý jsem chodil do sboru" mrkl na mě.

''Taky jsem si zpívala ve sprše a neznamená to, že dokonale zpívám. Ty máš úžasný hlas'' rozhazovala jsem rukama.

''A k čemu mi je úžasný hlas na zpívání?'' zavrtěl hlavou.

''Mohl by jsi mi třeba zpívat'' představa, jak ležím v posteli, Harry mě hladí po vlasech a zpívá mi písničku o vyznávání lásky, mi přišla naprosto neodolatelná.

''Nezpívám lidem'' a moje představa se vypařila.

''Ale vždyť jsi teď zpíval'' snažila jsem se ho ještě přesvědčit.

''Ale pro sebe a s hudbou. To je prostě něco jiného'' nadechl sse

''Ale vždyť'' snažila jsem se ho přesvědčit.

''Sarah dost. Prostě ne'' zarazil mě v půlce věty Harry a já zaklapla svojí pusu. Jako malé naštvané dítě jsem se uhnízdila na sedačce a s rukama založenýma na prsou jsem koukala před sebe.

''Vypadáš jak nasranej buldoček'' položil mi Harry ruku na stehno. Neodpověděla jsem.

''A dokonce se mnou ani nemluvíš'' pokračoval dál Harry a svojí ruku sunul blíže k mému rozkroku.

''Jenom kvůli tomu, že ti nechci zpívat. Copak Sarah? To jsi tak tvrdohlavá?'' neudržela jsem a vyplázla na něj jazyk. Moje nálada hned roztála a začala jsem se smát.

''Teď jsi vypadala jako malej fracek'' vrtěl se smíchem Harry hlavou.

''Někdy se tak chováš taky'' vrátila jsem mu úder.

''Auu tak to zabolelo'' chytil se Harry za srdce, aby naznačil podstatu této věty.

''Jedna jedna Harry'' poslala jsem mu vzdušný polibek a v tom jsme zastavili.

''Jasně, že bych si to teď s tebou nejradši za tu drzost rozdal s tebou v autě, ale tamhle na mě čekají kluci. Takže bohužel'' odpoutal se Harry a dal mi jemnou pusu.

''Takže mám tady jen tak sedět a čekat?'' popravdě mě zajímalo co Harry pořád dělá. Co přesně za práci má.

''No. Možná bude lepší, když půjdeš do Louisovi kanceláře'' odpoutal Harry zase mě. teď se ale on choval ke mě, jako kdybych byla malý fracek. Rychle vystoupil z auta a já než jsem se stačila vzpamatovat, tak už mi otevíral dveře.

''Nějaký neodolatelný dneska, Harry'' řítil se k nám Niall.

''Za to ty neumíš ani pozdravit blonďáku'' odpověděl Harry a zapojil se s ním do nějaké soukromé debaty. Mlčky jsem cupitala za nimi a rozhlížela se po okolí. Byli jsme na místě plném skladů a takových těch velkých přepravních kontejnerů na lodích.

''Ahoj Sar. Jak se máš?'' usmál se na mě mile Louis.

''Budu se tu nudit co?'' neodpověděla jsem mu na jeho otázku.

''A ty půjdeš s námi a nebo?'' pozvedl na mě Louis obočí.

''Prý mě zavřete do tvojí kanceláře'' trochu by mě zajímalo co se bude dneska dít. A proč nemůžu u toho být s nimi. S čím přesně Harry obchoduje? Moje představa byla, že v nějakých těch kontejnerech je zavřeno asi deset holek a oni je prodávají. Zatřásla jsem hlavou a víc už na to nemyslela.

Zalezla jsem si do prosklené kanceláře v tom největším skladě. Harry hned zatáhl závěsy a se slovy ''Pusť si písničky a nebo film'' a odešel. Možná si to jen nalhávám, ale řekla bych, že mě tu i zamkl. Zase se choval, jako kdybych byla malé dítě.

Posadila jsem se za mahagonový stůl, stejný jako měl i Harry doma, koukala jsem do MacBooku a hledala písničky. Ještě, že jsem si zapamatovala kousek té písničky, protože se jí teď můžu pustit. Byla od Troye Sivana.

Jo nudila jsem a tam jsem začala chodit po kanceláři. Nebylo tu nic, kromě tun papírů, které byli popsané samými čísly. Odhrnula jsem trochu žaluzie a koukala na kluky, jak o něčem zase debatují. Stály před krabicemi. Všichni měli za pasem pistole a vypadalo to, jak z nějakého filmu. Jsem si jistá, že jsem taky už držela v ruce zbraň. Přišel muž malého vzrůstu s kufříkem v ruce a položil ho na krabice. Harry otevřel ten kufřík a můj bože. Byl úplně plný peněz. Kývl hlavou a muž co přišel s kufříkem zaluskal na další chlapi od něj. Ti propadli krabice a odešli pryč. Harry si ještě podal ruku s mužem a pak se všichni rozešli jiným směrem. Rychle jsem se posadila k počítači a dělala, že hledám další písničku.

"Mohli jsme mít kvůli tobě problém" strčil Harry hlavu do dveří.

"Jak to?" nepochopila jsem ho.

"Koukala si na nás. To se může považovat za šmírování a ti co tu byli, by tě mohli považovat za poldu" ukládal Harry další papíry do nějaké složky.

"Jak o mě víš?" zčervenala jsem.

"Prostě to vím" hodil deskami do police.

"Co jsi všechno viděla?" zamračil se na mě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 3. října 2016 v 16:45 | Reagovat

Ten Harry má fakt nálady... nechápu :/ 8-O  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama