40. Nešlo tam o peníze

2. října 2016 v 17:58 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Minuty ubíhaly, ale já si připadala jako, když jsem zamrzla v čase.

"Nemyslím, že je vhodná doba jít za ním" naklonil se ke mě Louis.

"Pokud s ním chce mluvit, tak ať jde" zašeptal Harry a míchal si kafe. Vypadalo to tak, že to řekl jen naoko, ale v duchu křičel, že se ani nehnu. Jenže mě to táhlo ven.

''Třeba si vzpomenu'' koukla jsem se na Harryho, který dělal, že se nám vůbec nevěnuje. Ale po téhle větě zvedl hlavu.

''Na co přesně si chceš vzpomenout?'' zamračil se.

''Na celý svůj život'' zavrčela jsem na něj.

''Můžu s tebou mluvit soukromě?'' nespouštěla jsem z něj svůj nasupený pohled a on přikývl. Jako kdyby kluci hned pochopili a věděli co mají udělat, protože se zvedli a odešli někam do jiné místnosti.

''O co ti jde?'' opřela jsem si lokty o stůl.

''Já jen myslel, že tvůj otec. On teď. Sakra Sarah, prostě zůstaneš tady a hotovo!'' ke konci věty už křičel. Koukla jsem se zase zpět na ulici a táta seděl na kraji chodníku a kouřil cigaretu.

''Ty nejsi můj otec. Harry já si chci jen vzpomenout. Co je tady za tak veliký problém, že mě nedokážeš pochopit?'' pozorovala jsem svého otce, sedícího na chodníku.

''Tak běž'' prudce vstal až rozlil svou kávu po celém stole. Rychle jsem rozkročila nohy, aby čůrek kafe nestekl na moje džíny. Harrymu to bylo zřejmě úplně jedno, protože se na mě ani nepodíval. Zapadl do další místnosti, než byli kluci a já v divné poloze dál seděla na lavici. Rozlité kafe kapalo ze stolu mezi moje nohy a já ty kapky začala počítat. Zasekla jsem se u čtrnácti a zase jsem podívala na otce.

Seděl tam jako hromádka neštěstí a stále nasával cigaretu. Zhluboka jsem se nadechla a hlasitě vydechla. Co mám asi teď dělat? Vstala jsem a zastavila se u dveří. Snad je to správně. Otevřela jsem je a on ke mně vzhlédl.

''Nejdu tam'' usmála jsem se na něj a všimla si, že kouří.

''Ty kouříš?'' vykulila jsem oči.

''Jak vidíš, tak jo'' odpověděl klidně a vdechl kouř z cigarety.

''Proč tě to, tak naštvalo?'' stoupla jsem si blízko k němu a on mi vdechl kouř z cigarety do obličeje. Nasála jsem to svým nosem a uvolnila se.

''Nevíš možná všechno'' prohrábl si nervózně vlasy s cigaretou v koutku. Sáhla jsem po ní a pomalu se propadala do dýmu, který mi pohlcoval plíce.

''Ty kouříš?'' zeptal se teď zase on.

''Vím já?'' odpověděla jsem popravdě. Přišlo mi, že po ní prostě musím sáhnout a ochutnat. Pousmál se na mě a svoje ruce položil na moje boky.

''Co teda nevím?'' zaklonila jsem hlavu, abych mu lépe viděla do očí.

''Nechci to teď řešit'' zavrtěl hlavou.

''Ale já jo'' zase jsem natáhla z cigarety.

''Prohrál tebe'' řekl jen a já nechápala.

''Co?'' zavrtěla jsem hlavou.

''Nepamatuješ si to, co jsem ti tenkrát řekl'' koukal do mých očí.

''Tak mi to řekni'' nenechala jsem se jen tak odbýt.

''Že prohrál peníze a já ho zachránil od jiného mafiána. Peníze mi měl splatit, ale on to nestihl a šel dál hrát. Tak jsem si místo peněz vzal tebe'' znovu mi zopakuje můj odporný příběh.

''A jak jako prohrál mě? Nechápu tě'' naposledy natáhnu z cigarety, než ji přiložím k Harryho ústům.

''Peníze mu došli už ve třetím rozdávání karet. Tak řekl, že dává do hry tebe. A já tě vyhrál. Stejně i ty prachy, které do hry nacpal. Tvůj otec nechtěl, abys věděla, že vsadil tebe a tak jsme si cestou k tobě vymysleli tamten příběh'' vydechoval u toho pomalu kouř. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Tohle přece není rodič, ale svině.

**

''Tak nám něco řekni Sarah, mlčíš jak ryba'' šťouchl do mého ramena Niall, když jsem vystoupila z auta.

''Nech ji. Je unavená'' promluvil za mě Harry.

V duchu jsem mu děkovala, ale nějak jsem nebyla schopná slova. Slyšela jsem za sebou zapískání a tak jsem se otočila. Harry po mě něco hodil a já to rychle chytila. Byla to krabička cigaret. Usmála jsem se na něj a on jen mrkl a otočil se ke mě zády. Něco začal probírat s klukama a já znuděně odešla do baráku. Nešla jsem do svého pokoje, ale prošla jsem napříč přízemím. Došla jsem na zahradu, kde jsem si vytáhla jednu cigaretu z krabičky. Díky bohu tam byl i zapalovač, takže jsem nemusela čekat na Harryho. Zapálila jsem si a začala jsem se procházet po zahradě.

Stála jsem na balkóně a kouřila cigaretu. Už asi šestou. Kdo to má přece s tím idiotem vydržet? Nekouřím pravidelně, ale jenom, když otec přijde, že naše dluhy zase narostly. A ano.. Zase jsou o pár tisíc větší. Matka nás v téhle situaci nechala a tátovi to vůbec nevadí. Bere to jako samozřejmost. Nikdy jsem matku neviděla a kdybych jí teď viděla, tak bych ji plivla do obličeje, protože nic jiného si nezaslouží. Otec odešel asi před hodinou a já nevěděla co mám dělat...

''Vzpomínám si!'' vykřikla jsem uprostřed zahrady a rozeběhla jsem se ke dveřím do domu. Harry už v nich stál a koukal na mě jako na postiženou, když jsem za ním běžela.

''Harry! Já jsem si vzpomněla!'' doběhla jsem k němu.

''Na co?'' objevil se mu na tváři široký úsměv.

''Vlastně jen na takovou blbost. Kouřila jsem jen občas, když mi táta řekl, že jsme zase prohrál. Ale už jsem si na něco vzpomněla!'' skákala jsem okolo Harryho jako malé dítě.

''Pojď se mnou'' chytil mě Harry okolo ramen a vedl mě do kuchyně. Stála jsem mezi dveřmi a koukala na Harryho, jak si stoupl před kuchyňský bar.

''Měla by jsi si na něco ještě vzpomenout'' přejel rukou po baru. Nechápavě jsem na něj koukala.

''Škoda'' pokrčil rameny a šel k ledničce, kde vytáhl pití a donesl mi ho.

''Na co si mám vzpomenout?'' snažila jsem se usilovně přemýšlet, ale nic. Prostě prázdno.

''Ono ti to časem třeba naskočí'' políbil mě potom na nos. Tohle mi ale nestačilo. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Netrvalo dlouho a Harry už mě bral do náruče.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 3. října 2016 v 16:20 | Reagovat

Rooomantikaaaaa! <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama