37. Chci domů

2. října 2016 v 17:54 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
"Harry?" řekla jsem dost přiškrceným hlasem.

"Jen si ho škrábla" začal se smát Niall a posadil se vedle mě. Hned za ním se ve dveřích objevil Harry, pak Louis a nakonec Liam.

"Ty jsi nám dala ty frajerko" seděl na bobku přede mnou Liam.

"Ahoj" bylo jediné co ze mě vypadlo.

"Je ti dobře?" koukl na mě Harry a jeho obočí se k sobě přiblížilo a vypadalo by jako spojené, ale oddělovala ho vráska, která se vytvořila z toho, jak se Harry mračil.

"Jo jen, potřebuju na čerství vzduch" nebyla jsem si stoprocentně jistá tím, jestli jsem v pohodě, ale čerství vzduch potřebuji určitě. Chtěla jsem se zvednout, ale moje ruce se chovaly, jako kdyby byly ze želatiny.

"Pomůžu ti" natáhl Harry ke mě ruce a pomohl mi, se zvednout. Přišla jsem si jako hadrová panenka, se kterou se Harry snažil zacházet jemně. Takového Harryho neznám.

Vedli mě nějakou chodbou, až jsme se dostali k nějakému žebříku, který vedl někam nahoru.

''Chyť se mě pořádně'' natočil se ke mě Harry zády a pomocí Liama jsem mu na záda vlezla. Snažila jsem se držet, ale vážně jsem neměla sílu. Takže Harry lezl velice pomalu, protože mě přidržoval. Konečně Harry i se mnou vylezl až nahoru a my se objevili v nějaké garáži, kterou jsme jen prošli a tím se ocitli venku na ulici. Harry si mě sundal ze zad a vzal si mě jako princeznu v pohádkách. Cesta mi připadala dlouhá.

"Pojď" ukázal mi směrem na sedadlo v autě. Pomalu jsem nakročila a v tom se mým tělem rozlila obrovská bolest. Nohy se mi podlomily a všechno se i se mnou někam propadalo.

*Harry*

"Pojď" ukázal jsem Sarah, aby si sedla do auta a ona pomaličku nakročila. Nevím co se najednou stalo, ale aniž bych stačil nějak zareagovat, dostala Sarah něčím do hlavy. Díky tomu klopýtla a se praštila druhou stranou hlavy o auto. Vykulil jsem oči a podíval se na osobu, která tohle způsobila. Stála tam, ruce se jí klepaly a v nich držela zbraň, kterou mířila na mě.

"Uklidni se a polož tu zbraň" podíval jsem se na Emmu.

"Zabil jsi ho. Ona ho zabila. Zabili jste ho" křičela a ustoupila o krok dozadu. Trochu jsem se pohnul, abych zjistil, jestli mě vážně je schopná Emma zastřelit. Ale já vím, že toho schopná není. A pokud je, tak ať střílí.

"Víš, že kdyby jsi se do tohohle nezapletla, tak by to mohlo dopadnout i jinak?" nasadil jsem kamennou tvář.

"Měla jsem jí zabít hned" její naštvaný obličej přímo řval, jak moc je naštvaná. Mlčel jsem a nechal svoje myšlenky ubírat směrem k Sarah. Potřebuje do nemocnice. Musím jí tam okamžitě odvést. Leží na zemi a já ji chci zvednout. Musím jí zvednout.

"Harry?" promluvil Niall za mými zády.

"Vrať se zpět do auta" rozkázal jsem mu a on tam asi ještě minutu stál jako socha. Konečně mu došlo, že pomoc nepotřebuj a líně se vrátil zpět do auta.

"Emmo odjeď do jiné země. Vypadni odsud. Jinak budu mít nutkání tě zabít. Ztrať se a nedávej o sobě vědět. Bude to tak lepší" začal jsem s ní vyjednávat.

"Nechci tvojí dobrotu. Chci, aby jsi chcípl. A především, aby chcípla ona" vrčela na mě a mě to dostalo do nepříčetnosti.

"Až po tobě" rychle jsem sáhl po pistoli, kterou na mě mířila. Než stihla nějak zareagovat, tak už jí pistole ležela metr od nohou.

"Základní pravidlo. Pevně drž zbraň" poznamenal jsem, jak v nějaké škole a ona se na mě vrhla. Pěstmi do mě mlátila, ale mě to přišlo spíše jako šťouchání. Ruce jsem jí chytil za zápěstí a natlačil ji na auto.

"Kluci ti řeknou co a jak dál budeš dělat. Uvidíme se možná v příštím životě, ty špíno" pustil jsem jí a vedl k autu kluků, kteří jen stále přihlíželi.

"Louisy? Dneska máš ty svou volbu" naklonil jsem se ještě do okýnka.

"Dneska je horko. Mohli bychom si jít zaplavat. Že jo Emmo" pousmál se na mě a pak se ještě s větším úsměvem otočil na Emmu. Ještě si něco řekli, ale to už jsem se rychle vracel k Sarah.

*Sarah*

"Ahoj" usmála se na mě nějaká žena v bílém.

"Jsem mrtvá?" koukla jsem vyděšeně na ženu, která se zasmála.

"Jestli si myslíš, že vypadám jako anděl, tak ti velmi děkuji. A tvá odpověď na otázku je ne, zlatíčko" koukla se do nějakých desek plných papírů.

"Byla jsi tři dny v bezvědomí. Tvůj přítel tě sem přivezl, že tě takhle našel doma. Neměla jsi dostatečný přísun potravin. Proto jsi teď velmi unavená, ale dostáváš umělou výživu rovnou do žíly. Prý jsi spadla ze schodů. Utrpěla jsi velké poranění hlavy a pár podlitin. Bohužel jsi přijela později po tvé nehodě, takže bylo pár komplikací. Teď už je vše v pořádku. Jak se teď cítíš?" mrkla se na mě skrz její dlouhé řasy.

"Přítel?" zeptala jsem se hned. Tohle bylo jediné, co mě zajímalo.

"A cítím se tak, že bych neudržela ani pírko" odpověděla jsem jí ještě na její otázku. Všechno mi přišlo tak obtížné. I mrkání mi připadalo, že je nějaké složitější než by mělo být.

"Pan Styles'' podívala se na mě divně.

''Kdo?'' opětovala jsem jí stejný pohled.

''Pamatuješ si na něco?" nevím jestli to ona sama vnímala, ale nervózně se pohupovala a mě to trochu znepokojovalo.

"No já" a v tom to přišlo. Kdo jsem? Kdo je Styles? Proč jsem tady? Jenže v mé hlavě bylo prázdno.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 3. října 2016 v 15:58 | Reagovat

Néééé O_O To se nemohlo stát! DOMČO!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama