36. Musím mu pomoc

2. října 2016 v 17:53 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
*Sarah*

Emma za mnou ještě přišla. Tedy spíš se přišla přesvědčit, jestli ještě vůbec dýchám. Možná by byla ráda, že jsem jim ušetřila práci a udusila jsem se. Byla jsem tak slabá, že jsem na ní stěží dokázala pootočit hlavou.

Myslím, že jsem na chvilku ztratila vědomí. Ale zase jsem začala vnímat, když někdo bral za kliku ode dveří. Naděje, že sem někdo zabloudil, mě ovládla. Hrozně moc jsem chtěla křičet o pomoc. Ale neměla jsem vůbec žádnou sílu. Ten někdo otevřít moje dveře nakonec vzdal a já zase začala zavírat pomalu oči. Viděla jsem všechno chvilkami zamlženě a nebo rozmazaně. Myslím, že budu zvracet. A pak přišla hrozná rána někde za zdí. Zase ticho. Výstřel. Ticho. Co to je?

Klíče zarachotily v zámku a dveře se prudce rozlétly. Pomalu jsem otočila hlavu směrem ke dveřím. Viděla jsem tam někoho stát, ale nedokázala jsem rozpoznat, kdo to je. Oči se mi začaly zase zavírat a pak ta osoba promluvila.

"Sarah!" řekl chraplavý hlas a mě se sevřel žaludek.

"Hazz" vydala jsem ze sebe z posledních sil.

"Našel jsem tě. Jedeme domů. Teď už to bude dobrý" říkal potichu a jeho hlas se hrozně třásl.

"Emma" jak moc jsem teď chtěla říct to, co mi Emma řekla. A že v tom jede i ona. Jenže jsem nemohla. Nedokázala jsem to.

"Šššš" pohladil mě Harry po vlasech a dokonale se na mě usmíval. Šlo ale nepoznat, že v jeho očích není jen radost. Bylo tam ještě něco. Něco, co jsem nedokázala poznat.

"Co ti to udělali?" políbil mě jemně na čelo, jako kdyby se bál, že mi ublíží nebo mě nějak rozbije.

"Dostaneme tě odsud" mrkl na mě a začal se prát s provazem na mých rukách. Hrozně to bolelo, ale já jsem nic nedokázala říct, ani udělat. Ležela jsem tam jako mrtvola a nezmohla se ani na Harryho usmát. Chviličku zápasil s uzly na provozech a pak se moje ruka ocitla bezvládná vedle na matraci. Byla volná, ale já jsem s ní nedokázala pohnout. Za chvilku na matraci dopadla i moje druhá ruka. Harry klečel u mých svázaných nohou a když to měl hotové, tak mě hrozně pomalu vzal do náruče. Doopravdy mě držel, jako kdyby se bál, že mě poškodí.

"A kluci?" koukla jsem se do jeho dokonalého obličeje, který byl teď tomu mému tak blízko.

"Jsou tady někde. Je to tady docela veliký. Ale někde tady jsou" povzdechl si Harry, ale mě přišlo, že mu na tom stejně nějak nezáleží, kde ty kluci jsou.

"Kurva!" vyštěkl najednou Harry a běžel mě znovu položit na matraci.

"Ty svině" křičel Harry a já trochu zatřásla hlavou, abych se vzpamatovala. Harry stál asi deset kroků ode mně a před ním stál Zayn. Netrvalo ani deset sekund a Harry vypálil pěstí do Zaynova obličeji. Zayna to moc nerozhodilo a vracel Harrymu úder. Drželi se pod krkem a vždycky jeden schytal ránu od toho druhého. Musím Harrymu pomoc! Kde jsou kluci, když je člověk potřebuje? A co mám asi dělat já, když se ani nedokážu postavit na vlastní nohy. Sarah, udělej něco!

Zády opěrná o zeď jsem se začala rozhlížet po místnosti. Přišla jsem si jako zpomalená, protože jsem pomalu otáčela hlavou a snažila se zaostřit každý kousek místnosti. Věděla jsem, že tady nic nenajdu. Byla tu jen ta odporná matrace. Koukla jsem se na tu matraci a viděla záchranu. Ležela na kraji matrace. Musel ji sem položit Harry, když si ke mě klekl. Začala jsem se opírat rukama o matraci a natáhla jsem se po zbrani. Ruce mě vůbec nechtěly poslouchat a vlastně ani moje hlava. Viděla jsem dvojitě už tak moc, že chvilku trvalo než jsem sáhla po reálné pistoli. Vzala jsem ji do rukou a viděla, že je natažená a i odjištěná. Namířila jsem zbraň v zesláblých rukách směr k Harrymu a Zaynovi. Stále se pohybovali a já nemohla ani pořádně mířit. Většinu času mi Harry teoreticky zakrýval Zayna. Potřebuji, aby trochu Harry uhnul. Ruce už mě začali šíleně bolet a já se je snažila stále držet nahoře. A pak jsem nečekaně vystřelila. Nevím jestli jsem si toho byla vědoma nebo ne. Zbraň mi padla mezi nohy na zem a já padla na postel. Před mými oči se rozhostila tma. Bylo tu hrozné ticho a nikdo tu nebyl. Neviděla jsem a začala jsem trochu panikařit. Potřebuji se vzpamatovat. No tak Sarah, vzchop se! Někde ve mě jsem našla poslední sílu, která ještě zbývala a otevřela jsem oči. Koukla jsem se ke dveřím, ale nikdo v nich nebyl. Jen z chodby vycházely hlasy. A pak se konečně objevil ve dveřích Niall. Koukala jsem na něj a on zase na mě. Ani jeden nemluvil a já začala mít strach, že jsem se netrefila správně.

''Ty jsi střílela?'' zeptal se Niall tiše a strčil si ruce do kapes.

''Já. Asi. Jo'' zadrhávala jsem se nervózně.

''Tak jsi alespoň neminula'' pokýval hlavou a koukal se přitom do země. Neminula jsem? A koho jsem trefila? Harry! Určitě, protože jinak by se Niall takhle divně nechoval. Co jsem to provedla?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 3. října 2016 v 15:54 | Reagovat

Že to není Hazz? O_O  O_O  :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama