35. Sarah

12. září 2016 v 21:52 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Pomalu jsem přestávala vnímat všechnu bolest a začala jsem usínat..

Rozhlédla jsem se po místnosti, která se mi tak moc líbila. Byl to můj pokoj, který mi Harry daroval. Ležela jsem ve své teploučké posteli a bylo mi krásně. Tohle je ono. Koukla jsem se vedle sebe a tam spokojeně ležel Harry. Dívala jsem se na něj a jemu najednou zmizel ten spokojený úsměv ze tváře. Jeho nálada jakoby se rychle změnil. Vstal a začal odcházet někam pryč. Jeho teplo, které na mě působilo mizelo a s tím i jeho vůně. Mizelo to spolu s ním někam do neznáma. Chtěla jsem za ním běžet a křičet, ale nemohla jsem se pohnout. V krku jsem měla tak velký knedlík, že přes něj nešlo vydat ani menší hlásku. Začala jsem zrychleně dýchat a pak vzlykat. Ale žádné slzy ze mě nevycházely. Cítila jsem se, jako kdybych zůstala na světě sama a nikdo jiný tu nebyl. Především tady nebyl pro mě.

Rychle jsem sebou cukla a tím jsem se probudila. Odporné zjištění reality? Já jsem na světě skutečně sama a nikdo tu pro mě není. Matka- zdrhla. Otec-už pro mě raději neexistuje. Sourozenci- ztraceni. A Harry? Ten mě odepsal.

Místnost jako kdyby se okolo mě zmenšovala a kyslíku bylo méně a méně. Začala jsem hltat všechen vzduch, co zbýval a přestávala chvílemi i dýchat. Udusím se. Vážně mě bůh poslal na svět jen proto, abych zjistila, že je to jedno velké utrpení? Proč? Chtěl všem ukázat, že každý život není peříčko? Myslela jsem si, že už jsem toho protrpěla dost, ale očividně ne. Všechno byly jen malé zkoušky. Teď přišla ta největší. Zvládnu ji?

''Na co si tu hraješ?'' klečela u mě Emma. Nedokázala jsem odpovědět. Proč se sakra nemůžu pořádně nadechnout?

''Jestli si myslíš, že ti dám umělé dýchání, tak na to zapomeň. Alespoň s tebou nebude už další práce'' usmívala se klidně a pozorovala mě. Měla jsem vykulené oči a stále chvilkama lapala po vzduchu. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Krev se mi hrnula do uší a tepala v nich, tak hlasitě, že jsem nic jiného neslyšela. Na chvilku jsem přestala dýchat úplně. Panikařila jsem, ale díky tomu všemu vysílení jsem sebou nemohla vůbec pohnout. Zase jsem se konečně nadechla a trochu se mi ulevilo, když se moje plíce naplnily vzduchem. Jenže pak to přišlo zase. Moje plíce, jako kdyby na sobě měly nějaký špunt a ten se vždy na chvíli zavřel. Jako třeba teď. Nadechni se! Zakřičel nějaký hlas v mé hlavě. Panicky jsem do sebe natáhla, co nejvíce vzduchu, co jsem zvládla a vydechla. Končetiny se mi třásly a já začala myslet na to, jak jsem na louce a sedím tam s knihou v ruce. Užívám si květiny okolo mě a vdechuji jejich vůni. Podívala jsem se vedle sebe a tam ležel Harry. Tvář se mu leskla na slunci a on se blaženě usmíval. Držel mě za ruku a když se na mě podíval, tak na mě mrkl.

*Harry*

Jel jsem tak rychle, že na mě Niall řval ať se uklidním. Předjížděl jsem všechny auta, která mi stála v cestě. Zběsile jsem troubil a nadával u toho. S pásy jsem si vůbec nedělal žádnou starost a celou cestu jsem jel bez připoutání. Zatímco Niall se připoutal hned, jak jsme vyjeli od mého domu.

''Červená! Červená'' pištěl Niall, ale mě to bylo jedno. Přejel jsem přes semafory a jen tak tak se vyhnul zrovna projíždějícímu autu. Věděl jsem, že jsem Sarah blíž a blíž a to mě nutilo jet ještě rychleji. Chtěl jsem už být úplně u ní.

''Kámo my snad umřeme dřív než tam dojedeme. Zpomal alespoň trochu vole'' ječel Niall, ale já ho ignoroval. Je to lehký. Jako kdybych jel závod. Závod se smrtí. Teď už jen zjistit, kdo umře.

''Doleva, doleva, doleva'' chytil se Niall sedačky a já prudce zatočil doleva. Cesta byla tak nekonečná.

Ve zpětném zrcátku jsem viděl, že Louis s Liamem se mnou drží krok a tak jsem na to šlápl ještě víc. Když to zvládly předtím, tak to zvládnou ještě rychleji.

''Tady!'' křičel na mě Niall.

''Kreténe! Přejel si to'' nadával na mě Niall.

''Myslíš si, že chci, aby poznali naše auta. Jestli tady teda vůbec jsou'' prudce jsem dupl na brzdu a s pískotem jsem gum zastavil asi o dvě ulice dál.

Všichni jsme vystoupili z aut a rozeběhli se zase zpět k místu, které ukazovalo Emminu polohu.

''Harry pojď za mnou'' mávl na mě Liam a já ho hned poslechl. Doběhli jsme k nějakým starým garážím, které byly nejspíše veřejné. Vevnitř stálo spousty aut a nikdo nikde. S pistolí v ruce jsem probíhal garáží a snažil se najít nějaké zasrané dveře. Nikde nic.

''Louisy spletli jsme se, tady nic není'' hrábl jsem si nervózně rukou do vlasů.

''Ale Emma tady někde byla. Koukej!'' nechápavě koukal do svého mobilu, který mi potom ukázal.

''Jo ty idiote! Zaparkovala tady a šla někam do prdele'' rozhodil jsem rukama.

''Někde tady ale musí být'' zamyslel se nahlas Liam.

''Pššt'' zasyčel na nás Louis a zalez se schovat za jedno z aut. Všichni jsme šli k němu a udělali totéž. I když já jsme vůbec netušili, proč to vlastně dělám. Chtěl jsem se na to zeptat, ale hned mi chytil dlaní pusu a tak jsem zmlknul. Držel jsem hubu a snažil se poslouchat. Ale absolutně vůbec nic jsem neslyšel. Ozvaly se hlasy a já hned zbystřil. Trochu jsem vykoukl zpoza auta a uviděl, jak Emma a Zayn lezou z nějaké díry v zemi. Kurva, proč jsem si toho poklopu nevšiml. Emma a Zayn se smíchem odešli k jednomu z aut, do kterého nastoupili a odjeli pryč.

''Jak jsi to sakra slyšel?'' nechápal jsem.

''Jsem denně v továrně plný zbraní a kokainu. Dávám tak velký pozor, že se mi sluch perfektně rozvinul'' pochválil sám sebe a pak vyšel směrem k poklopu. Chvilku jsme pozorovali zámek na poklopu a pak se k němu Liam skrčil.

''Idiot'' zasmál se Liam. Díval jsem se na něho nechápavě a očekával jsem nějaké vysvětlení.

''Ten idiot na to dal ten nejlevnější zámek. Uhni'' postavil se Liam na nohy, vytáhl svou pistoli a střelil do zámku, který se hned skoro rozpadl.

''Čínský šmejdky'' prohlédl si Niall rozpadlý zámek.

Nezajímal mě nějaký zámek a tak jsem do Niall strčil a poklop jsem otevřel. Vypadalo to jak díra do podzemí nebo co. Pomalu jsem slézal po žebříku dolů, až jsem konečně došlápl na rovnou zem. Na svém telefonu jsem si rozsvítil baterku a chtěl jsem vyrazit někam chodbou.

''Tohle bude praktičtější'' promluvil Louis do tmy a chodbou se v tu chvíli rozlilo světlo. Rozhlédl jsem se a málem jsem se pozvracel. Bylo to tu odporné. Všude špína, smrad a bůh ví, co ještě. Chodba se rozdělovala na několik částí. V každé části bylo spousty dveří. Kluci se hned vydali každá nějakým směrem a zkoušeli každé dveře.

Začal jsem také zkoušet otvírat dveře. Hned první se mi otevřeli, ale nic. Jen nějakých pár krámů, ale po Sarah ani stopy. Otevíral jsem každé další dveře a vždycky jsem našel jen prázdnou místnost. Začalo mi být jasné, že buď Sarah nenajdeme, nebo tady už nebude. A nejhorší možností asi je, že ji najdeme, ale už mrtvou. Nervózně jsem chytil za kliku dalších dveří, ale byly zamčené. Trochu mě to zarazilo a tak jsem začal s dveřmi lomcovat. Jenže dveře se ani nepohnuly. Rychle jsem se chodbou rozběhl k dalším dveřím a hned vzal za jejich starou kliku, která mi málem zůstala v ruce. Ty se také neotevřely. Párkrát jsem do nich vrazil celým svým tělem, až se vylomily z pantů a já padl na zem do té místnosti. Začal jsem se po místnosti rozhlížet a uviděl jsem počítač a nějaké další blbiny, položené na stole. Okamžitě jsem začal projíždět zásuvky stolu. Jen jedna z nich zase byla zamčená. Co zkusit ten Liamův trik? Zamířil jsem na zámek a vystřelil. Zámek udělal to samé jako ten jeho předchůdce nahoře. Otevřel jsem zásuvku a našel jsem v ní klíče.

''Kámo jsi v pohodě? Slyšeli jsme výstřel'' objevili se kluci ve dveřích.

''Buď jsem idiot já a nebo Zayn'' ukázal jsem na rozbitý zámek a potom na klíče ve své ruce.

''Prohledejte ještě další dveře, jestli tady není někde něco zajímavého'' poručil jsem jim a kluci zase vyšli každý nějakým směrem.

Vrátil jsem se zase zamčeným dveřím a začal jsem do zámku strkat snad všechny klíče. Bylo jich tam spousty. Konečně jsem objevil klíč, který do zámku pasoval. Nemotorně jsem dveře odemkl a dveře jsem otevřel. Zůstal jsem stát, jak zmražený. Ležela tam. Pomalu ke mě natočila svou hlavu a pak se jí pomalu začaly zavírat oči

''Sarah'' vydechl jsem a klekl si k její matraci.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 13. září 2016 v 21:23 | Reagovat

Tak a hned chci další díly, jinak nepřežiju. Prosííííííííííííííííííííím :-(  :-D

2 Anička Anička | 17. září 2016 v 8:33 | Reagovat

Prosíííííím dalšíííí!! :) je to úžasný!

3 Anička Anička | 27. září 2016 v 16:10 | Reagovat

Prosíííím přidej další! :D

4 leňa leňa | E-mail | 6. října 2016 v 22:40 | Reagovat

i love story :-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama