33. Uteču

12. září 2016 v 21:51 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
''Přinesla jsem nám něco na zakousnutí, aby jsme tady s touhle. Špínou. Aby jsme tady s ní neumřeli hlady'' vyndala Emma ze své kabelky nějaký sáček. Rozbalila ho a vzala si z něj jahodu, které si hned ukousla. Kdy já jsem naposledy jedla? Mám docela hlad, ale nehodlám se snížit k tomu, abych žebrala. Otočila jsem hlavu na druhou stranu a snažila se je nevnímat. Emma přešla od Zayna k mé matraci a klekla si ke mě. Rádoby sexy si kousla do jahody a žvýkala ji přede mnou.

''Budu z tebe zvracet'' řekla jsem a koukla se nahoru do stropu.

''Ale ty jahody jsou výborný'' usmívala se nade mnou od ucha k uchu a znovu si ukousla.

''Tak už to sežer a zavři hubu'' vyprskla jsem po ní a dál už jsem na její trapné otázky a poznámky nereagovala.

Začala jsem je pořádně vnímat, až když se bavili o tom, co se mnou bude dál.

''Myslím, že ji tady necháme o samotě. Mám teď po těch jahodách chuť na tebe'' chytil ji za boky a já znechuceně polkla.

''Ty jsi tak sladkej broučku'' zašišlala dětským hlasem. Bože to je taková kráva.

''Co se tak ksichtíš pořád?'' prohodil Zayn směrem ke mě a já mu neodpověděla. Stál vedle mě čekal na odpověď, ale já nereagovala a na truc jsem neodpovídala.

''Neodpovíš?'' oblízl si rty a já se rozhodla, že mu prostě nehodlám odpovídat.

''Tak odpověz'' jeho oči byly skoro černé a jeho výraz byl kamenný. Stejně jsem, ale neodpověděla. Přiletěla mi facka a já vyjekla.

''Idiote blbej!'' vyprskla jsem na něj a od se začal smát.

''Za to, že mi neodpovídáš'' usmál se a šel k Emmě. Sledovala jsem je, jak za sebou zavírají dveře. Pak už jsem zůstala zase sama.

Takže Emma to táhne se Zaynem. Oba se rozhodli, že mě zabijí nebo co? Co se to děje? Myslím, že se spíš dřív z toho zcvoknu.

Zase jsem začala trhat rukama a na jeden provaz jsem se podívala. Byl přivázaný na skobě ve zdi. Díky tomu, že tenhle sklep byl už starší, tak zdi nedržely už tak pevně. Skoba ve zdi se začala pohybovat. Rukou jsem začala házet ještě víc, až se mi podařilo skobu vytrhnout ze zdi. Tohle není možný. Tohle je zázrak.

Neváhala jsem a rychle jsem si začala rozvazovat druhou ruku. Nevím proč, ale druhou ruku jsem si nechala i s okovem na zápěstí. Rychle jsem ve svém mikině začala hledat telefon. Byl vypnutý a já začala mít strach, že je vybitý. Stejně jsem ho zkusila zapnout. Hrozně se mi klepaly ruce a tlačítko nahoře telefonu mi nešlo zrovna nejlépe podržet. Telefon nijak nereagoval. On je vybitý! Ksakru Stejně jsem to pořád zkoušela, ale všechno bylo beznadějné. Naprosto všechno.

Vstala jsem z matrace a rychle jsem kolébavou chůzí přešla ke dveřím. Moje nohy mi moc nesloužily, ale stejně jsem se tam nějak dostala. Ten okov co jsem měla na provaze jsem si vzala do ruky a byla připravená jím praštit Zayna, kdyby to bylo nutné. Nohy se mi hrozně klepaly, ale i přesto jsem měla v plánu, že až se dveře otevřou, tak poběžím. Stála jsem tam asi 5 minut, ale přišlo mi to jako celé hodiny. Čekala jsem až se za mnou Zayn vrátí. Mohlo to trvat minuty nebo hodiny. Vydržím tady stát dlouho? A vtom se začalo ozývat cvakání zámků na dveřích. Moje srdce mi začalo tlouct tisíckrát rychleji. Měla jsem pocit, že mi vyskočí z mojí hrudi. Dveře se rychle otevřely a já hned okovem švihla a trefila tak Zayna do břicha. Rychle jsem okolo něj proběhla a běžela tmavou chodbou někam do neznáma. Neviděla jsem kam běžím, ale prostě jsem se snažila běžet.

Moje pravá noha se najednou zasekla o něco, co bylo hozené přímo na cestě. Zakopla jsem o to a svalila jsem se na zem.Snažila jsem se vyhrabat zase zpátky na svoje nohy. Chodbou se rozlilo světlo a já uslyšela rychlé kroky blížící mým směrem. Začala jsem zmatkovat a pokaždé když už jsem skoro stála, tak jsem zase zakopla o vlastní nohu a upadla jsem. Konečně se mi podařilo vstát a tak jsem se chystala zase dál utíkat. Bolest, která se mi objevila na zadní části mé hlavy mě zase srazila na zem.

Potom si mě otočil a sedl mi na břicho. Viděla jsem, jak se napřáhl a pak mě praštil do obličeje. Zatmělo se mi před očima a pak přišla další a další rána. Před očima se mi zase rozhostila tma. Vnímala jsem jen zvuky okolo mě. Cítila jsem, jak mě Zayn chytil za vlasy a táhl mě za ně. Něco mi i dokonce říkal, ale jeho slova mi splývala do jednoho. Zase jsem dopadla na zem. Nemohla jsem se pohnout a cítila jsem bolest na zápěstích. Bolest mi vystřelovala až někam do ramen a pak se menší bolest objevila i na kotnících. Všechno se mi začalo ztrácet, dokonce i tlumené hlasy. Pak už bylo naprosté ticho a tma.

*Harry*

Věděl jsem, že pokud se nenajde do dvou dnů, je to už špatně. Louis kvůli hledání Sarah přes ty jeho programy, ani nespal. Ostatní si ustlali dole v pracovně.

Vyšel jsem po schodech do svého pokoje, ale zastavil jsem se před Sarah pokojem. Chvilku jsem váhal a pak jsem vešel dovnitř. Vonělo to tam po fialkách. Ale když jsem si vlezl do její postele, tak jsem na polštáři ucítil ji. Nadechl jsem se nosem a tím nasál její vůni. Bylo to jako kdyby teď ležela vedle mě. Minuty ubíhaly hrozně pomalu a já nevěděl, co dělat. Procházel jsem se po jejím pokoji v naději, že mě něco osvítí a já zjistím, kde by Sarah mohla být. Ale nic se nestalo. Já jsem té holce zničil život. Zničil jsem jí ho už úplně.

*Sarah*

Moje oči se bolestivě otevíraly a světlo v místnosti mě do nich zapálilo. Ruce jsem měla svázané za zády a kotníky svázané k sobě. Nemohla jsem se skoro ani pohnout.

Dveře se otevřely a v nich stála Emma a něco držela v ruce. Zamžourala jsem, ale nevím co to měla.

''Tohle už nikdy neuvidíš! Nikdy'' řekla a ukázala mi, že v rukách drží můj telefon. Nic jsem jí ani nestihla odpovědět, protože ona odešla a za sebou hlasitě zabouchla dveře.

*Harry*

''Tak co?'' naklonil jsem se k Louisovi.

''Vydrž to ještě chvilku. Snažím se'' začal Louis dál ťukat něco do notebooku.

Už bylo asi devět hodin, když jsem se snažil si udělat něco k jídlu. Neměl jsem hlad a tak jsem vždycky něco vzal do rukou a zase to zpátky uklidil na své místo Věděl jsem, že si nic nedám, ale stejně jsem projížděl ledničku a všechny skříňky s jídlem.

Ode dveří se ozval zvonek. Pomalu jsem se vydal ke dveřím, které jsem otevřel. Stála v nich Emma a měla hrozně smutný výraz.

''Harry. Doslechla jsem se to s tou Sarah. Hrozně mě to mrzí'' vypadala fakt smutně. Neřešil jsem to a beze slova jsem se otočil a šel do pracovny za kluky. Ona šla za mnou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 13. září 2016 v 21:14 | Reagovat

Harry, ty idiote podělanej! Měl jsi jí zavřít před nosem a ještě tolik, aby mohla na plastiku! :-!  :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama