30. Jsi normální svině

12. září 2016 v 21:47 | •Dom• |  Mafiánský zmetek
Zdál se mi hrozný sen. Někdo praštil do hlavy a já se vzpamatovala, až v nějakém autě. Ležela jsem na zadním sedadle auta a měla jsem spoutané ruce za zády. Pak se mi před očima zase zatmělo a já viděla jen tmu.

Moje tělo zachvátila zima. Chtěla jsem se přikrýt, ale ruka se mi zasekla, protože mi něco bránilo v dalším pohybu. Co to je?! Zjistila jsem, že mi něco drží ruce a tak jsem s nim začala škubat, ale všechno marně. Chci se probudit. Ale čím víc jsem rukama trhala, tím víc mi docházelo, že tohle je jen podělaná realita. Prosím, ať je to jen Harryho blbý vtip. Moje orientace ve tmě je tak na nic, že ani nepoznám, kde jsem.

''Dobré ráno'' promluvil ke mně hlas odněkud dál ode mě. Ten hlas jsem okamžitě poznala, protože se mi z minule zaryl do paměti. Hned, jak to dořekl, jsem vykulila oči dokořán a zamrazilo mě v zádech.

''Ty svině'' vyštěkla jsem někam za jeho hlasem.

''Nebuď sprostá zlato'' hlas se ke mě přibližoval a já začala panikařit. Snažila jsem se dostat z provazů, co mi držely ruce.

''Tohle ti neprojde'' vyjela jsem zase na něj a stále jsem se snažila ruce uvolnit. Nohy jsem svázané neměla a tak jsem s nimi začala kopat. Najednou mi je chytily nejspíš jeho ruce a pevně držely.

''Projde drahoušku. Myslíš si, že tě sem přijede zachránit ten tvůj drsnej mafiánek, že jo? Ani náhodou holka. Ten je rád, že se tě zbavil'' mluvil tak klidně a když jsem s nohama přestala kopat, tak mi je pustil. Zůstala jsem v klidu ležet a snažila se sluchem vnímat, kde teď Zayn nejspíše stojí.

''Zabiju tě'' zakřičela jsem bezmyšlenkovitě. Začal se smát a to těsně vedle mojí hlavy. Jeho smích se ode mě začal oddalovat a najednou se místností rozlilo prudké světlo. Rychle jsem zavřela oči a počkala, až si trochu zvyknou. Pomalu jsem je pootevřela a nakonec jsem je otevřela úplně. Ta místnost, spíše sklep, byl odporný. V jednom rohu byla i plíseň a smrdělo to tady zatuchlinou. Ležela jsem na nechutné matraci a když jsem se koukla na svoje ruce, tak už byli od provazů celé namodralé a místy i odřené. Začínalo to už i bolet. Všimla jsem si Zayna, jak stojí opřený o jediné dveře, které vedly z místnosti a prohlíží si mě.

''Jsi ubohý idiot'' řekla jsem směrem k němu.

''No, ale ty teď tomu ubohému idiotovi patříš zlato'' usmál se a promnul si dlaně o sebe.

''Já nepatřím nikomu. A tobě už vůbec ne'' koukla jsem se na jednu svojí svázanou ruku a snažila se z toho zase dostat. Čím víc jsem za provaz tahala, víc se utahoval. Soustředila jsem se na ten pitomý provaz a Zayn mezitím došel až ke mně.

''Ne. Teď už patříš mě'' chytil Zayn mojí ruku, kterou jsem se pořád marně snažila uvolnit. Sedl si na špinavou matraci ke mě a pohladil mě po vlasech. Ucukla jsem hlavou. Hnusil se mi tak moc, že jsem se neudržela a plivla mu do obličeje. Hned, jak jsem to udělala, tak mi přilétla facka na tvář. Semkla jsem pevně k sobě víčka a snažila se někam vstřebat tu štiplavou bolest na mé tváři. Kdybych neměla ty ruce svázané, hned bych si to místo začala třít dlaní.

''Tohle už nikdy nedělej'' zařval na mě Zayn a rychle vstal. Věnoval mi jeden odporný pohled a pak se vydal pryč. Když za sebou zavřel dveře, bylo ještě slyšet cvakání zámků na dveřích. Ležela jsem tam a nemohla nic dělat. Chtělo se mi z té bezmocnosti brečet.

*Harry*

''Potřebuju zjistit, kde teď kurva je'' chodil jsem po místnosti a za vlasy jsem se tahal, jako kdybych si je chtěl všechny vytrhat. Proč jsem radši nezůstal s ní doma? Nebo tady nenechal Nialla? Neměl jsem po něm chtít, aby za námi přijel. Jsem takový idiot.

''Má vypnutý telefon'' odpověděl mi Louis a dál se potom snažil vyčíst něco z jeho počítače.

''Takže musíme počkat na to, až ho zapne?'' koukl Niall na Louise.

''Dokázal bych se tam nějak dostat, ale trvalo by to delší dobu'' podíval se na mě Louis.

''Jak dlouho přesně?'' začal jsem pociťovat menší naději.

''Tak tři až čtyři dny. Jde o složité programy a vyhledávání je složité. A ještě když má vypnutý mobil'' mluvil Louis pomalu. Tři až čtyři dny? To je tak zkurveně dlouho!

''Nešlo by to udělat nějak rychleji?'' posadil jsem se na gauč. Měl jsem chuť do všeho mlátit

''Možná, ale musím najít spousty věcí, aby to šlo urychlit'' složil si Louis hlavu do dlaní a usilovně přemýšlel. Najednou se zvedl Liam a jeho výraz svědčil o tom, že na něco přišel.

''Kde Zayn bydlí?'' usmál se. Nikdo mu neodpovídal a všichni jsme na něj koukala jako debilové.

''Přece u přístavu'' rozhodil Liam rukama.

''A ty si jako myslíš, že tam ji odvezl a nechal? Zase tak blbý není'' kýval hlavou nesouhlasně Niall.

''Co když jo? Kam jinam by ji jako měl schovat?'' usmíval se Liam, jako kdyby právě objevil něco úžasného.

''A to jako u něj zazvoníme a řekneme jestli můžeme dovnitř?'' nedocházelo to Louisovi.

''Počkat!'' vykřikl Niall a všichni jsme se na něj podívali.

''Louisy ty máš sestru, že jo?'' ukázal prstem na Louise.

''Jo mám'' nechápal Louis, kam tím míří.

''A tu ještě Zayn neviděl. Co kdybychom ji nastrčili před jeho barák, aby ho na chvíli zabavila? Dali bychom jí nějaký ten odposlech a pak by jsme jsme mu mohli projet barák'' zatleskal vesele Niall.

''Tak na to zapomeň. Já do toho svojí mladší sestru tahat nebudu'' řekl dost rázně a vypadalo to, že už se o tom víc nechce bavit.

''Ale vždyť si říkal, že se umí prát. Zvládne se ubránit'' pokračoval Niall. Louis se na něj podíval od notebooku a pokýval hlavou.

''Tak o co jde? Když tak ho kopne mezi nohy a my tam za ní rychle dojdeme. Budeme se jí držet nablízku. A zachráníme tak i Sarah'' snažil se Niall přesvědčit Louise.

''To je teda pěkná blbost Nialle'' sedl jsem si na sedačku a přemýšlel nad tím, co přesně by se dalo ještě vymyslet.

''Hele špatný to není. Alespoň něco'' Niall vypadal jako malé dítě, kterému rodič nechce něco dovolit.

''Fajn. Ale musí s tím souhlasit i Lottie'' založil si Louis ruce na prsou.

''Tak jí okamžitě zavolej'' řekl Liam a Louis jako na povel vytáhl telefon.

''Během toho můžeš zkusit i to vyhledávání. Musíme vyzkoušet víc věcí. Hlavně co nejrychleji'' zvedl jsem se z gauče.

*Sarah*

Nevím, co se mnou dál bude. Možná si přeji, aby mě hned zabil, než mě nějak mučil.

Ležela jsem tam a čekala nějaký zázrak. Jenže na ně už jsem taky přestala věřit.

''Užijeme si to spolu neboj'' otevřely se dveře a v nich stál Zayn s něčím v ruce.

''Já si to rozhodně neužiju'' řekla jsem kousavě.

''Auu, tak to zabolelo'' řekl ironicky a chytil se za srdce. Protočila jsem očima a dál už na něj nekoukala.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Carol-World Carol-World | Web | 13. září 2016 v 21:01 | Reagovat

Naprosto zajímavý! Koušu si tu nervózně nehty! Už se jdu vrhnout na 31. díl <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama